logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Dodo dorazil do Čech …aneb z dálky vypadá vše jinak

Dodo dorazil do Čech …aneb z dálky vypadá vše jinak

Cesta plynula příjemně, letěl jsem totiž se svým starým kamarádem – první třídou na křídlech kondora jménem Gripen, který prováděl hlídkový let u našeho pobřeží a dobře znal cestu do Evropy. Někde v mlze mě pak pustil z pařátů a já dopadnul kdesi, ani nevím kde. Šel jsem se rychle hned porozhlédnout po okolí, to bylo 1.1.2013. Zastavil jsem se na takovém pěkném místě, vlála tam tříbarevná vlajka, kterou jsem do té doby neznal. V jednom okně jsem zahlédnul staršího prošedivělého zamyšleného pána v brýlích a kolem něj dva panáčky. Byli z dálky podobní opičákům a tak jsem zajásal!

To musí být šaman ten uprostřed, pomyslel jsem si. Ale nad čím to přemýšlejí? Byl jsem zvědavý (my opičáci už takoví jsme), a tak jsem zaklepal na dveře a oni mě se slovy: „Tys tady ještě chyběl!“ pustili dovnitř. Vešel jsem. Dumali nad nějakým významným projevem, dle jejich slov. To bych nebyl já, abych jim neporadil nějakou tu opičárnu. Tak jsem jim řekl, že když se chtějí v projevu pořádně projevit, tak že to musí stát za to. Ten šaman v brýlích uznale pokynul hlavou a posunul koutky úst k výrazu mudrce. Znám to dobře z Havaje. Často jsem pozoroval domorodé kmeny při jejich rituálech. Ale to už jsem jim říkal, co bych já, jako Dodo, udělal. Že jsem u nás a na jiných ostrovech viděl plno zvířat, která byla zavřená v klecích a že by si všechna zasloužila svobodu, žádné mříže. Podívali se na sebe, po očku mrkli, něco si zašeptali, ale to už já zamířil do Zoo. Tady jsem se nějak necítil na své větvi.

Zdržel jsem se jen chvilku a pospíchal hledat tu svoji zoologickou kamarádku. Zeptal jsem se na cestu jednoho opáleného pána, který se šoural dlouhou dobu za mnou. Připadal mi důvěryhodně, protože u nás je každý opálený a každý je to dobrák. Naopak, k těm co nejsou moc opálení, zatím moc důvěry nemám, protože si myslím, že asi posedávají více v tom chládku bez sluníčka, o kterém mi říkal ten cizinec, a to není zdravé. Pán mi ochotně poradil, jak se dostanu do Zoo. Řekl, že je to někde na Černém mostě a že chce 50 korun za dobrou radu a hodinky a řetízek. Dal jsem mu 50 a dva banány a uháněl rychle na ČM. Hledal jsem tam marně. V jednom betonovém a ne moc útulném rohu jsem si rozbalil banán, který mi ještě zbyl. Byl jsem už hladový. Když jste hladoví, tak si vždycky uvědomíte něco důležitého.

A v tom mě to napadlo. Uvědomil jsem si, že mám v druhé kapse malou lahvičku, kterou mi dal jeden moudrý delfín, se kterým jsem se chodil každý den koupat. Říkal mi, že to našel na širém oceánu, že je to určitě nějaké přání, že bych tu lahev měl otevřít a to přání splnit. Že on by rád, ale ploutvemi mu to nejde. Já k tomu neměl tehdy odvahu a pak také s oblibou odkládám ty důležité věci na druhý den. Těch druhých dnů tedy většinou uteče nějak víc, musím přiznat, ale teď tady cítím, že je ten správný okamžik na vzkaz v lahvi. Vyndávám opatrně list papíru, voní a má růžové kraje. Pomalu a zvědavě čtu, co je tam napsáno. „Nepřemýšlej nad tím, zda se půjdeš proběhnout nebo ne. Prostě vyběhni a užij si to! Vždyť víš, že na každé své cestě potkáš parťáky sinusoidu a endorfína. Milý živote, děkuji ti! Simona Vlašimská, Praha.“

běžci! a neutíkají, oni běží

Přečetl jsem si to ještě třikrát, jestli jsem nepřehlédnul to přání, o kterém mluvil delfín. Tady přece žádné není. Možná je to stesk po dvou kamarádech. Hm, vždyť já také přece hledám své kamarády a proto jsem se vydal na tuhle cestu. Jojo, musím vyhledat tu Simonu a pomoct ji najít Sinusoida a Endorfína. Ona mi pak možná pomůže najít opičku… a počkat.... najednou mě to trklo. Vždyť ona tam píše, že se máš jít proběhnout a nepřemýšlet nad tím. To je ono! To je možná ten návod na běhání! Nepřemýšlej a běž! Vždyť já nad tím moc přemýšlím a proto neběhám!

Tu Simonu musím najít stůj co stůj, běž co běž, protože si můžeme vzájemně pomoct hledat naše kamarády opičky. Navíc se chci dozvědět něco o běhání a třeba jej rozšířit i u nás na Havaji, když to bude dobré.

Pak jsem ucítil něco jako žirafí podestýlku s vůní kvetoucího rákosu a uviděl tři pokuřující výrostky. Připomínali mi mladé tykvovité výhonky. Když mě zahlédli, zarazili se a jeden prohlásil: „Ty voe, já sem zkouřenej!“ Asi pozdrav, pomyslel jsem si a zeptal se jich na cestu. Řekli mi, ať se jdu radši klouzat. Tak jsem začal hledat něco, kde bych se sklouznul. Od surfařů jsem věděl, že se dá dobře sklouznout po vodě a tak jsem se začal rozhlížet, kde by mohla být. V dálce jsem zahlédl rybník (to vím z novin, že se tak říká větší kaluži), a tak jsem se k němu vydal. Jaké bylo mé překvapení, když jsem viděl, že se tam nikdo neklouže, ba co dokonce, že se tam koupe nějaký mrož! V ten moment se do mě dala zima a já začal poznávat konečně to kouzlo líbezného slova zima. Líbilo se mi to, i když jsem cítil, jak mi v kapse zimou tuhne banán. Tohle jsem u nás nikdy nepoznal a tak jsem byl z toho všeho nadšený!

Zpozornil jsem, v dálce vidím divné postavičky, jak něco dělají nohama a rukama! Takhle nějak mi to popisoval ten cizinec s doutníkem u nás na pláži. Říkal mi, že on, když utíkal, měl jazyk na policejní vestě a že ho proto ještě nechytili. Viděl jsem teď před sebou plno podobných postaviček s jazyky na vestách a tak jsem pochopil, že tohle bude asi ten běh. Vypadalo to nejdříve divně, jakoby se chtěli rozeběhnout k letu. To jsem viděl u kachen. Někteří i jako kachny skutečně běželi. Ale rukama mávali dopředu a ne do strany, takže vzlétnout nemohli. Běželi stále dokolečka, čemuž jsem taky nerozuměl. To jsem zase viděl jen u psů, jak si chtějí chytit vlastní ocas a tak se točí jen dokolečka, jako tyhle postavičky teď tady co vidím. Někteří hýkali, jiní chroptili. Přišlo mi, že to jsou vlastně všechna zvířata v jednom! Taková univerzální zvířata.

Začínalo se mi to všechno líbit. Ale byla mi nádherná zima a potřeboval jsem se trochu ohřát. Vtom se kolem mě mihlo malé vozítko. Podobné jsem viděl u nás. Vozili v něm golfové hole. Tak jsem do něj rychle a nepozorovaně skočil. K mému překvapení tam byla nějaká zmenšenina toho velkého univerzálního zvířete. Později jsem se dozvěděl, že si říkají člověk, takže asi nějaký malý člověk, zabalený do deky. Usmál se ten prcek a tak jsem mu stáhnul kousek deky a přetáhnul ji přes sebe. Chvíli jsme si povídali, ale moc jsem mu nerozuměl, snad jen, že se jmenuje Tejezka.

Dodo se svou trenýrkou Simonou

V ten moment už mě začal krmit svými prstíky a strkal mi je do tlamy, do uší, do očí. Usoudil jsem, že je to nemotorné mládě, asi samička (to my opičáci poznáme hned) a dokonce mojí velikosti, takže jsem si říkal, že by to mohla být dobrá kamarádka do Zoo a nekousnul jsem ji. Když se s námi ten vozík konečně zastavil, to mládě mě začalo seznamovat s ostatními funícími zvířaty, tedy člověky. Všichni se smáli a cítil jsem se mezi nimi dobře, musím říct. I když jsem chvílemi nechápal, co dělají. Vždycky tři z nich si stoupali na stupínky a ostatní jim plácali rukama, jako když chtějí namasírovat hada. A pak jsem ztuhnul. Zahlédnul jsem havajské třásně, havajskou sukénku a pak i tu samičku! Šla na stupínek a pořád se smála. Tak jsem k ní rychle běžel a skočil jí za krk. Řekl jsem jí, že jsem opičák havajský a že hledám nějakou opici, která by mě naučila běhat a která by se mnou běžela třeba i do Zoo za dalšíma opicema. Řekla mi s úsměvem: „Ahoj, já jsem Simona, Simona Vlašimská, toho času ve službách PIM a mám povolení běhat vždy a za všech okolností a ukážu ti, jak běhání dokáže být nádherné!“

Mějte se havajsky a nezapomeňte, že každý máte svoji volbu a pohádku!

Dodo I. foto
  • přečteno: 6512/6393×
Dodo dorazil do Čech …aneb z dálky vypadá vše jinak Dodo dorazil do Čech …aneb z dálky vypadá vše jinak

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (8 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics114
Brooks16
Inov-850
Icebug5
Hoka One20
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike49
Salming326
Salomon38
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce44
Běhám bos, bot netřeba13
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků