logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Žádný kůň neběžel nikdy tak krásně jako Emil Zátopek

Žádný kůň neběžel nikdy tak krásně jako Emil Zátopek

Jak se ochlazuje a listí se barví do červena, končí většině atletů sezona. Ne tak běžcům dlouhých tratí. Vytrvalci mají většinou přírodu rádi a těžší podmínky je jen tak nerozhází. Jsou i tací, kterým to vyhovuje, už mají dost nekonečného kroužení po atletické dráze. Jak venku nastane ta pravá slota, mlhy, bláto a plískanice, jsou ve svém živlu. Emil se vrací z běhů těžkým terénem mokrý a zablácený. Nestojí o cizí pohledy ani o rádoby vtipné komentáře. Rozlehlé lesy vojenských prostorů poskytují samotu, kterou vyhledává.

Na konci října 1946 se v Londýně výprava československých vojáků účastní bojů o Štít Británie. Trofejí pro vítěze je obraz původně z vybombardované londýnské radnice, pak uložený na našem velvyslanectví v Londýně. Celý na dřevě ve tvaru štítu, pozemní jednotky symbolizuje tank, námořnictvo bitevní loď, vzdušné síly, jak jinak, letadlo. Vše vyhotoveno velmi tradicionalisticky a ve stříbře.

Na poli sportovním si to mezi sebou rozdá šest spojeneckých armád a britské letectvo. Tedy všichni ti, kteří se účastnili obrany Anglie. Střelba, box, plavání, šerm a běh. V každé disciplíně za každý stát pět borců. Z našich běžců přijeli Vomáčka, Štrup, Dolenský, Hrstka a Emil Zátopek. Trať dlouhá 9,6 km na závodišti v Ascotu, nic už nemůže být tradičnějšího. Protože ale konzervativním Britům leží přeci jen na srdci více blaho koní nežli běžců, je trať na dvě poloviny rozdělena praporky. Závodníkům přísluší ta vnější, méně důležitá část pěstěného travnatého turfu. Dopoledne mohou ještě chvíli trénovat. Emil, když už je v Anglii, dá si na oběd biftek. Jestli to má být zatěžkávací zkouška branného charakteru, tak i žaludek musí něco vydržet. Startuje se v poledne, padne mlha pro Londýn tak charakteristická. Emil vyrazí a po 200 metrech kolem sebe nevidí nic, než neprostupný opar. Teď se hodí praporky. Občas se před ním z bílé tmy vynoří překážka. Půl hodiny se štve, aniž by viděl cokoli kolem sebe. Dorazí do cíle a společně s pořadateli vyhlíží dalšího závodníka. Dlouho se nic neděje, už na něho pohlížejí podezíravě, když se objeví druhý a za ním třetí v pořadí. Oba se v cíli šklebí, tuhé hovězí jim také po celou dobu leželo v žaludku. Ostatní naši doběhli se značným zpožděním. „Měli jste se držet Emila, vyhráli bychom i v družstvech!“, vytýkal jim vedoucí výpravy major Picka. „To nešlo, on dal hlavu na stranu, koutkem pouštěl páru a ztratil se nám v mlze!“, shrnul za všechny Vomáčka.

Na tomto závodě se Emil poprvé střetl s Mimounem O´Kachou, který ještě s pěti Alžířany reprezentoval Francii. V budoucnu budou velikými soupeři, později se stanou přáteli. Věčně druhý Mimoun oplatí Emilovi deset let porážek až v Melbourne.

Emil Zátopek v uniformě

Československá výprava jako celek zvítězila a Štít Británie zůstal viset

na zdi našeho vyslanectví v Londýně. A visel tam až do roku 1947, kdy se nepodařilo obhájit, skončili jsme na druhém místě za Francouzi. Příležitost k nápravě se naskytla opět v roce 1948, naši byli akreditováni, ale na poslední chvíli z politických důvodů účast odmítli. To je ale už úplně jiná historie.

Sněhu přibylo, nastaly mrazy a ani teploty klesající pod dvacet stupňů Emila nezastaví. V těžkých botách se brodí sněhem, když ještě připadne, běhá po cestách vyježděných tanky. Kdo jednou viděl, dokáže si představit. Nejsou to ani tak cesty, ale spíše hluboká rozrytá koryta plná mazlavého bahna. Bahno zmrzne a promění se na kámen. Každý krok jiný, ani chodit se v tom nedá, natož běhat. Ještě štěstí, že ho nikdo nevidí. Musí vypadat hrozně, když klopýtá zmrzlou oranicí. Má na sobě někdy i troje tepláky, do očí naraženou zmijovku. Těžká látka nestačí odvádět vlhkost, co v tréninku vypotí, nestačí se odpařit, vše na něm okamžitě ztuhne. Za tmy se vrací do kasáren jako zmrzlá koule pokrytá ledem. Nikdo tu dřinu nevidí, ale pak mu závidí úlevy, které si závoděním vyslouží.

Poslední závod toho roku, vánoční běh v Bruselu. A že tam chtějí mít někoho z ciziny, pozvou také Emila. Francouzsky neumí ani slovo a zkuste po válce v Belgii promluvit německy. Vyzvednou si ho na letišti: „Zátopek? Bon žůr!“ Snaživě to zopakuje a malý pán s brýlemi ho zahrne přívalem své mateřštiny. Nakonec pochopí a přejdou na posunčinu. Emila ubytují, ukážou mu, kde bude jíst a kde bude bydlet. Jen aby nevznikly zase nějaké zmatky se startem, vše si nechá napsat. Do závodu ho čekají tři dny mlčení.

Uhodí mrazy, ale to mu nevadí, však je zvyklý. Jen ho překvapí, jak se všichni na povel startéra začnou svlékat z tepláků. Nechá si aspoň bundu a ještě dospod nacpe poslední vydání „Le Soir“. Co nejrychleji odšustí celý závod, jen aby se trochu zahřál. Trochu lituje domácího Reifa, kterého diváci vypískají, když dobíhá tři sta metrů za ním. Na Emila se přišli podívat krajané, pozvou ho na vánoční večírek a on se konečně může vymluvit. Doma si pořídí slovník a vytrvale v něm listuje od začátku do konce. Naučí se tímto netradičním způsobem trochu francouzsky, aby příště, až ho pozvou, nemusel zase tři dny mlčet.

družstvo ČS armády

Jaro 1947, pořádání Mistrovství spojeneckých armád se ujmou protentokrát Angličané a koná se v Hannoveru. A pro konání přespoláku si zase vyberou dostihovou dráhu. Nádherná a divácky velmi vděčná trať. Od startu závodníci běží velkým obloukem přímo před tribunami, pak pokračují lesem a opět se vrací na závodiště. Emilovi to běží skvěle, už u lesa je v čele, za dalších pět kilometrů se ostatním úplně ztratí. Poslední šestistovka, už zase po dráze, je jeho velkým sólem. Nikdo další ještě ani nevyběhl z lesa, sám běží za velkého potlesku před tribunami a stačí protrhnout cílovou pásku, než se objeví ostatní. I Roudný a Dolenský jsou mezi prvními, takže vyhrají závod družstev. Blahopřání, autogramy a večer slavnostní banket, kam se přijde podívat i manželka velitele anglické posádky. Dlouze tiskne Emilovi ruku: „Byla jsem nadšena Vaším výkonem. Chodím na dostihy pravidelně každý týden a dosud žádný kůň neběžel tak krásně jako Vy!“

„No prosím“, říká si po návratu domů, „věčně mi vytýkají můj neuspořádaný neekonomický styl, smějí se mi za rozházené ruce a nohy, za hlavu ostříhanou dohola a odstávající uši, vyplazený jazyk a grimasy, které neuhlídám. A já přitom běhám krásněji, než všichni angličtí plnokrevníci dohromady.“

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 9791/9616×
Žádný kůň neběžel nikdy tak krásně jako Emil Zátopek Žádný kůň neběžel nikdy tak krásně jako Emil Zátopek

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (22 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků