logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

24 hodín na Lysej Hore – premiéra

24 hodín na Lysej Hore – premiéra

Čo motivuje ľudí zúčastniť sa extrémnych pretekov? Chcú sa postaviť zoči-voči svojim limitom? Dúfajú, že v totálnom vyčerpaní odhalia časť svojho života, ktorá je normálne schovaná či prázdna? Alebo sú ich dôvody oveľa jednoduchšie a zúčastňujú sa ich kvôli tomu, že extrémne preteky sú proste „cool" a získajú im uznanie u  kamarátov a blízkych?

Úprimne povedané, na môj prvý extrémny pretek som sa prihlásila asi zo všetkých vyššie uvedených dôvodov. A navrch týchto dôvodov, som športový fanatik a závislá na adrenalín prúdiaci v mojom tele. Keďže vôbec nemám rada mrznúť v zime a ešte viac sa bojím byť v noci sama v lese, 24 hodín na Lysej Hore v januári, kde teploty klesajú hlboko pod mínus 20 stupňov C asi nebol ideálny pretek na moju extrémnu premiéru.

24 hodín na Lysej Hore je extrémny pretek organizovaný v najchladnejšom mesiaci v roku

24 hodín na Lysej Hore je extrémny pretek organizovaný v najchladnejšom mesiaci v roku, kde cieľom je odbehať/odchodiť/odplaziť sa čo najviac 12-kilometrových okruhov na vrchol Lysej Hory a naspäť na jej úpätie. 12 kilometrov neznie vôbec ako extrém, ale treba si uvedomiť, že 5,3 kilometrov je iba hore kopcom, z čoho 2 kilometre sa šľape po čiernej zjazdovke s vražedným 45 % stúpaním.

Pretekala som v týme spolu s Davidom, takže sme sa vždy mohli meniť po skončení kola dole v údolí pod Lysou Horou. Dohodli sme sa, že bude najlepšie, keď sa budeme striedať po každom 12-kilometrovom okruhu.

Pred pretekom som si naplánovala, že si zapíšem svoje pocity a postrehy po každom kole. Na moje veľké prekvapenie, kým bol David na svojom približne 2-hodinovom okruhu, som mala len tak-tak času sa prezliecť do suchého oblečenia, urputne si vybojovať voľné miesto na radiatore pre moje úplne premočené oblečenie, ktoré som potrebovala mať suché do ďaľšieho kola, napiť sa, niečo zjesť, zjesť minimálne 2 tabletky Ibuprofénu a znova sa obliecť na ďalší okruh. Tep mi počas „oddychových" 2 hodín neklesol pod 140 tepov/minútu.

Od začiatku som vedela, že tento pretek bude veľmi náročný. Keďže som nikdy predtým nebola na Lysej Hore, nevedela som vôbec, čo môžem očakávať. Samozrejme som si podrobne naštudovala mapu, ale to ma nepripravalo na to, čo si pre mňa a ostatných pretekárov Lysá Hora pripravila. Na výstupe na vrchol, ktorý mi trval v priemere okolo 70 minút, som mala tep stále nad 180 tepov/minútu. Keď som v prvom kole dosiahla konečne vysnívaný vrchol, bola som úplne vyčerpaná. Na 6,8 kilometrovom zbehu dole som si čiastočne dobila svoje baterky. Bola som šťastná skončiť úspešne prvý okruh a úplne mi stačil jeden. Nevedela som a ani som si nechcela predstaviť, že mám tento zabíjacky okruh absolvovať ešte minimálne 5krát.

Môj prvý a posledný okruh boli jediné, ktoré som absolvovala za denného svetla. Zvyšné 4 okruhy som absolvovala v noci s čelovkou. Pred pretekom som sa stala hrdou majiteľkou novej „coolovej" čelovky za 499 Kč. Nerozumela som, prečo niektoré čelovky stáli vyšše 2300 Kč. Čo môže toľko stáť na malej baterke s trochou elastickej gumy, však?!

úsvit na Lysé hoře odplaví veškerou únavu a nakopne vás na další cestu

Dôležitosť dobrej čelovky som pochopila hneď na prvom okruhu v noci... Moja nová čelovka prestala fungovať po prvých 30-minútach a v sekunde ma nechala samú uprostred najstrmšej časti výstupu na Lysú Horu v úplnej tme. V panike, ktorá sa dostavila v priebehu pár sekúnd, som si spomenula, že môj parťák David mi pri odovzdávke meriaceho čípu do vrecka vesty vopchal aj zásobnú čelovku (veľká vďaka organizátorom, že v povinnej výbave boli 2 čelovky). So zamrznutými rukami som ju vytiahla z vrecka a chcela ju zapnúť, avšak nevedela som ako (keďže to bola jedna z tých za vyšše 2-tisícky Kč).

Keď sa mi ju konečne podarilo zapnúť , bola som prekvapaná, o koľko viac svetla v porovnaní s mojou čelovkou som zrazu mala na ceste pred sebou. Pri jej zapínaní sa mi nanešťastie nejako podarilo pokaziť jej upínanie a nakoniec som ju niesla celú cestu dole v ruke (ktorá mi týmto úplne omrzla, keďže som sa s ňou snažila nehýbať, nech vidím pred seba). Adrenalín prúdiaci v tele ma však doniesol až naspäť do výmennej zóny.

Okolo polnoci organizátori kvôli silnému vetru a zväčšenému počtu úrazov uvažovali pretek predčasne ukončiť . Nemám rada vietor. Keby ste sa ma však v tej chvíli, ako som šľapala na vrchol Lysej Hory, spýtali či fúka, by som vám povedala “len trochu“. Adrenalín a odhodlanie robia s telom zázraky .Bola som tak pevne odhodlaná a rozhodnutá vyžmýkať z môjho tela všetko, čo sa dá (a ešte trošku viac), že som si ani neuvedomila, že je naozaj veľmi veterno a pretek sa stával nebezpečný.

24-hodinový pretek sa veľmi líši od maratónu či dlhšieho triatlonu. Počas 24-hodín neustáleho adrenalínu máte dosť času všetko spytovať. Ja osobne som začala spytovať a opäť hľadať dôvody, ktoré ma doviedli až sem, kde riskujem svoje zdravie, zlomené či vyvrtnuté končatiny a omrzliny.

Odpovede na moje otázky som našla asi po 50-tich kilometroch preteku, niekedy okolo 4-tej hodiny nadránom. Sú jednoduché. Uvedomila som si, že proste zbožňujem ten pocit o hľadaní a prekonávaní svojich limitov a nachádzani vnútornej sily v sebe samej, o ktorej som vôbec nevedela, že existuje a ju mám.

na stupních vítězů

Teraz, 24 hodín po skončení môjho prvého 24-hodinového preteku, ma nohy bolia tak ako nikdy v živote. Mám pocit, ako by boli obidve zlomené aspoň na 3 časti a nemala by som s nimi hýbať aspoň mesiac. Bolia ma či sedím, stojím alebo ležím. Ledva sa viem hýbať a celé telo sa cíti úplne vyčerpané.

Ale v tejto bolesti, niekde na ceste k vrcholu Lysej Hory som našla svoju vnútornú rovnováhu a pokoj. Tam na ceste k vrcholu som sa dozvedela o sebe a o mojich schopnostiach ísť ďaleko za limity, ktoré som sama sebe určila viac ako v každodennom živote. A to je práve moja hlavná výhra v tomto preteku.

Po príchode do práce som si pomaly sadla a zastonala od bolesti. Ešte raz som sa pozrela na výsledky preteku, skončili sme na výbornom 2. mieste celkovo zo všetkých zmiešaných štafiet (z vyše 780 pretekárov). Ďalej som si vyhľadala, ako sa rýchlejšie zregenerovať a zbaviť bolestí po extrémnom preteku. Potom som sa vrhla na hľadanie ďalšieho estrémneho preteku.

tak tóto je jiná káva

Čo som sa poučila na mojej 24-hodinovej premiére?

  1. Kvalitná výbava je nevyhnutná pre každý extrémny pretek. Investujte do kvalitnej obuvi, funkčného oblečenia a čelovky.
  2. Je nevyhnutné doplňovať tekutiny aspoň každých 30 minút a energiu vo forme jedla aspoň každú hodinu až hodinu a pol.
  3. Veľmi pomáha poznať vopred terén preteku.
  4. Trekingové palice sú na trailových dlhých behoch pomocník k nezaplateniu!
  5. Užívajte si! Aj keď pretekáte a bijete sa o popredné umiestnenia, na pár sekúnd spomalte a rozhliadnite sa na krásnu prírodu, ktorá vás obklopuje (dodá vám to extra energiu).
Katarina Lovrantová foto
  • přečteno: 7512/7067×, 7 komentářů
24 hodín na Lysej Hore – premiéra 24 hodín na Lysej Hore – premiéra 24 hodín na Lysej Hore – premiéra 24 hodín na Lysej Hore – premiéra

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Radka | 5. 2. 2013 13.17 hod. | 212.71.157.xxx
Hltala jsem každé slovo s přiblblým úsměvem!
Už se těším na "svoji" Lysou Horu.

Jitka | 4. 2. 2013 11.16 hod. | 90.181.167.xxx
Moc hezký článek, velká gratulace a obdiv. Bohužel, ale jako lékárník nesouhlasím stejně jako Michal a Miloš s užíváním léků proti bolesti ve sportu. Nebezpečí je veliké. A neznamená, že když je to v zahraničí běžné, že je to správné. Viz. jeden ze smutných příkladů :
Den poté, co vyhrál národní mistrovství v běhu na 100km v Oregonu v roce 2009, sedmadvacetiletý Erik Skaggs neoslavoval, ale místo toho se ocitl zavřený na několik dní doma, z důvodu silné nevolnosti, která vypadala, že snad nikdy neodejde.
Za několik dní byl sportovec hospitalizován pro těžkou formu selhání ledvin.
Co se stalo?
Skaggsův lékař přičetl tento problém právě použití Ibuprofenu během závodu: I když dávka nebyla příliš vysoká, kombinace léku s dehydratací a intenzivním vypětím zřejmě měla velmi negativní dopad.
Užívání tohoto léčiva je u běžeckých ultramaratonců docela běžné ke snížení svalové bolesti, i když neexistuje žádný vědecký důkaz o užitečnosti těchto léků ke zvýšení výkonu. Ač jsou tyto léky obecně bezpečné, jejich pravidelné užívání může způsobit žaludeční vředy a zasahovat do biosyntézy kolagenu, bílkoviny zásadního významu pro regeneraci šlach a chrupavek. Navíc, během velmi stresující události, jakou ultramaraton je, přidává další zátěž, již z dehydratace a nepřirozených podmínek unavenému tělu.

MichalCh | 2. 2. 2013 22.29 hod. | 46.13.59.xxx
Ano Katarina, jsem taky rád, že jsi to upřesnila, a za těchto okolností to celkem chápu, pokud se má člověk rozhodovat, jestli si tento zážitech někdy v životě dopřeje, nebo ne...
A vůbec neber můž komentář jako nějakou kritiku tvého výkonu, opět opakuju, že ho obdivuju a krásně jsi popsala ty důvody a pocity. Spíš jsem v poslední době několikrát narazil na to, že brát analgetika po hrstech je u ultraběhů standart a tvůj článek jsem využil k rozpoutání diskuze na toto téma.

Katarina | 2. 2. 2013 19.30 hod. | 90.178.195.xxx
Michal, dakujem za komentar a v zasade s vami plne suhlasim. Ibuprofen som brala preto, lebo som po 3 operaciah kolena a bedra a okrem jeho analgetickych vlastnosti, pre ktore je najviac znamy u nas, je v zahranici pouzivany ako protizapalovy liek. Zobranim ibuprofenu, som chcela predist po-pretekovom zapale mojich pooperacnych koncatin:). (urcite som proti jeho pouzivani pravidelne)
Nemam rada chemiu, ale pri tychto ultra sportoch sa tazko bude hladat zavodnik, ktory nepije energeticky napoj or carbo gel, co je cista chemia. Maju byt tiez zakazane?

fotoMiloš Škorpil: Katarino, díky za upřesnění, v takovém případě samozřejmě má Ibuprofen opodstatnění. Ale nemíchal bych to s energetickými nápoji nebo gely, tam jde i rychlejší přísun energie. Bohužel Ibuprofen mnozí maratonci a ultramaratoci berou preventivně jako "ochranu" proti bolesti, která člověka chrání před tím, aby si svévolně ubližoval, což už nemá se sportem, který má člověka posilovat a zlepšovat mu zdraví, nic společného!

MichalCh | 2. 2. 2013 14.58 hod. | 46.13.59.xxx
Musím vyjádřit velký obdiv ke všem účastníkům těchto ultra akcí obvzlášť v tak krutých podmínkách počasí minulého víkendu.
Jenom mě na tom zaráží možná celkem nenápadná poznámka v textu: "zjesť minimálne 2 tabletky Ibuprofénu" po každém kole, tj. cca 10-12 za závod, aniž by tato účastnice se zmiňovala o nějakem zranění. Byl jsem lehce šokován, když v propozicích na Beskydskou sedmičku jsou prášky na bolest přímo součástí povinného vybavení!!! Takže nabývám dojmu, že ultra je docela feťáckej sport.
Jsem dalek kritizování profesionálních sportovců a jejich vztahu k dopingu, tam jde o prachy a živobití. Ale tady? V čem pak je to překonávání vlastních limitů, když je člověk nazobanej, že o svým těle ani neví?

fotoMiloš Škorpil: Michale, líp jsi to vyjádřit nemohl!!!, jsem přesně stejného názoru, ale na rozdíl od tebe, to nechápu ani u těch profíků. Pro mě je to všechno doping, ať je to v regulích či není. prostě tvoje tělo, samo o sobě na to nemá, tak se do toho n...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Běhej lesy míří na Vysočinu a na Šumavu, seriál spustil registrace : Ten níže uvedený seriál nemá takovou halasnou publicitu, ale o to víc je třeba fajn :…»
  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků