Jak běhat s muži
Tuším, že mnohá z vás to zná. Je mnohdy daleko jednodušší najít k sobě běhavce, než běžkyni (ne že by holky neběhaly, ale v době, kdy já po práci nebo před prací jdu běhat, tak ony kamarádky „musí nutně“ vařit, převlíkat děti, vodit je do školy, vyzvednout ze školy a tak někdy v tom mezidobí chodí běhat – když jiní jsou zrovna v práci… Navíc potkat ženskou, která by se cítila v pohodě ve stejném tempu je složitější a potkat takového chlapa je v podstatě nemožné :).
Takže, vzhledem ke své „strojařské“ minulosti, jsem většinou běhala s muži – většina půjde s vámi běhat ráda, ale nehodlají se zrovna nějak moc omezovat, zpomalovat a navíc mají svůj jasný trénink, který se dost možná liší od toho vašeho – nedejte se odradit :).
Vysvětlete trpělivě vašemu potenciálnímu partnerovi, že vůbec nevadí, že běháte každý v jiném tempu, jinou vzdálenost nebo cokoli jiného :). Už samotný fakt, že běžíte spolu, je povzbuzující. Dokonce jsem jednou zažila běhání, kdy každý z nás běžel v jiné části Prahy a telefonovali jsme si – lépe řečeno, funěli jsme na střídačku do telefonu, podle toho usuzovali, kdo zrovna běží ten svůj rychlejší úsek, povzbuzovali hesly typu „ještě 300 m, ještě 100 m apod.“ a povídáním si o tom, jak se to šlo a kolik se toho ještě vydrží… – nedoporučuji těm, kteří si neplatí neomezené volání :). Možná je to pro někoho zvláštní, ale i takovéto běhání uteče podstatně rychleji a lépe se to běhá, než když člověk nemá svůj den, běží sám a myšlenky, které mu jdou hlavou, jsou typu: „Mám se na to… nebo to mám doběhnout…“
Takže pokud běžíte s parťákem, který má delší trať a navíc bydlí třeba v jiné části města, můžete se domluvit, kde se potkáte, on tam doběhne a vy si tam dojedete – on již značně unaven, bude rád, když s vámi na chvilku zpomalí, a pak zase odběhne zpět domů, zatímco vy máte už po tréninku :).
Případně, pokud tomu vyhovuje vzdálenost vašich obydlí, můžete se domluvit kde se potkáte, tak aby každý z vás zaběhl tu svou část (například 15 km od jeho bydliště a 5 km od vašeho), sice větší část tréninku v podstatě běžíte sami, ale samotný fakt, že si vlastně běžíte naproti je dostatečně povzbuzující i kdyby jste si spolu měli říct jen ahoj, už se člověk na ten trénink těší úplně jinak :) a pokud se to jen trochu dá, klidně si při tom „ahoj“ můžete dát společně pár km a pak zas běžet dom :).
Další možnost je, že běhavější polovička se půjde zničit na trénink dřív a s vámi si dá až druhou fázi – tedy už je rád, že má příjemnou společnost, a nenechte se rozptylovat tím, že na vás je ochoten třeba celou dobu mluvit – pro něj je to jen výklus, zatímco vy si jdete svůj kvalitní trénink – to je v pohodě, jen ho požádejte, aby vám místo otázek raději něco vyprávěl, abyste na to nemusela slovně moc reagovat – přikyvovat se dá i při rychlém běhu, takže je to o komunikaci :).
Další možnost je, že se sejdete za účelem tempíček, tedy pokud tempíčka nejde vyloženě s vámi ve vašem tempu (což by od něj bylo moc hezký – však ono se mu to taky neztratí), tak se dá udělat to, že běháte v podstatě proti sobě – pak vždy když se míjíte, tak si věnujete úsměv a minutky, které slouží k odpočinku si pak užíváte společně :).
Další možnost pro něj i pro vás kvalitního tréninku je společný fartlek – který se na rozdíl od předchozího běhání proti sobě dá uplatnit i na neokruhové trati – a to, že partner běží s vámi jeho pomalejší část, a to podle vašeho tempa, buď odpočinkově, opravdu pomalu, nebo pro vás kvalitně (pro něj stále ještě pomalu), pak vy máte svou odpočinkovou část, kterou zvládáte sama, a on může vystřelit kupředu, dát si svou rovinku a počkat na vás vpředu, nebo se za vámi vrátit a zase si to s vámi vyklusat.
A úplně poslední možnost je, běžet spolu jen tak v duchu – kdy prostě oba víte, že právě teď máte svůj trénink, takže vás ten pocit, že ten druhej taky zrovna někde běží, drží nad vodou a po tréninku si můžete sdělit dojmy o tom, jaké to bylo :).
Tak to jsem asi vyčerpala všechny způsoby, které za těch pár let používám já, když „ukecám na trénink“ někoho z těch profíků – no holky uznejte, s klukama přece závodit nebudem, ale klidně si s nima můžeme jít zatrénovat :).
Příjemné běhání v páru a nedejte se – na běhu je krásný právě to, že můžeme běhat všichni spolu :).
Dagmar Zemanová – tragédka ze Šumavy
Vložit komentář
Většinou běhám sama, ale trénink s chlapama mě láká. Myslím, že ženská se víc snaží, když běží s chlapem.
Já už zkusila běhat se psem, se synem, s manželem i s kolegou..ale stejně nejlepší je běžet sama..jen já a hudba..
Akorát teď na podzim je to bída..nějak se mi nechce...je to počasím, nebo se tělo ukládá k zimnímu spánku ?
Já se sama se sebou nenudím, na to asi běhám příliš krátké tratě. Potřebuju spíš hlavu vyčistit. Občas běhám s kolegou a zatím co já přemýšlím, jak dlouho to tempo ještě udržím, on celou dobu povídá. Ráda bych běhala s tím svým, ale nechce.
Já osobně raději běhám sama, vadil by mi kdokoliv, kdo by běhal se mnou. U běhu vypínám- nechci si povídat, jen se soustředit na dýchání, poslouchám muziku a krásně mě to nabíjí. Můžu si zpomalit, zrychlit, vyběhnout kdy chci já...
Z vlastní zkušenosti s chlapama se dá výborně jezdit trénink na kole (silnice i horské), ale běhat je lepší se psem.
Co holky, nepořídíte si čtyřnohého mazla? Ten vás donutí utíkat s úsměvem, i kdyby se vám ten den vlastně vůbec nechtělo ;-)
