logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

To je teda situace! Co jsem mu udělal, že kolem mě proběhl a dělal, jako bych byl průhledný?

To je teda situace! Co jsem mu udělal, že kolem mě proběhl a dělal, jako bych byl průhledný?

Na tom, jak se při běhu cítíte, jak se cítíte po něm, má vliv spousta situací, které s během zdánlivě nemají vůbec žádnou spojitost, a stejně na ně musíte myslet, i když třeba víte, že nic nevymyslíte: Ježišmarjá, támhle běží Karel, támhle Helča! Hele, hele, pes! Jsem hrozná louda. Oživlej pytel by vypadal při běhu lépe než já. A teď, Miloši, raď, co s tím. Miloš na to: „Dejte si čajíček či kávičku (hlavně ať to šéf nevidí), a čtěte.

Tento článek vyšel na Běžecké škole 11.2.2013 a je pokračováním článku Pět situací, které dokáží pokazit zážitek z běhu.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Jak se vypořádat s tím, zda pozdravit či nepozdravit
  2. Sakra, pes!
  3. Furt vás někdo předbíhá
  4. Jak může oblečení ovlivnit váš výkon

Jak se vypořádat s tím, zda pozdravit či nepozdravit

Když člověk začíná běhat, má hlavně problémy sám se sebou, aby běžel, aby si nepřipadal jako šnek (to už jsme vyřešili tričkem, že), aby správně dýchal, hýbal rukama, aby jeho běh nepřipomínal valící se sud či supícího slona… Najednou proti němu známý či známá! „To je ale prekérní situace, mám raději uhnout na támhletu cestičku, či zaběhnout do lesa, nebo dělat, že tu vůbec nejsem, nebo mám dělat jako by nic a normálně ho pozdravit?“

Přeneseme se o pár měsíců dál. Běžíte, užíváte si to, jste ponořeni sami do sebe, běh vám přináší vše, co jste si od toho slibovali, je to úžasný, běžíte na vlně a vůbec si nevšimnete, že kolem vás přeběhl někdo známý! Tomu se v hlavě začnou hned rojit myšlenky: „Co jsem mu udělal, že dělá jako že mě nezná?" Vy si jeho přítomnost uvědomíte až ve chvíli, kdy už jste od něj vzdáleni pěkných pár kroků a vracet se a omlouvat se mu se vám rozhodně nechce.

Nebo běžíte a cestou potkáváte běžce a běžkyně, máte je pozdravit nebo si jich nemáte všímat? Co když to budou vnímat jako nějaké vnucování se, nevhodné navázání kontaktu?

Z úžasného běhu a běžné situace se najednou stane mindrák. Tak jak si s tím poradit?

Pokud minete známého bez pozdravu, tak běžte dál a až doběhnete, tak mu zavolejte či napište, že jste si ho uvědomili, až když už byl pryč. Pokud jde o zdravení neznámých a nechcete působit vtíravě, tak to nechte na náladě, když máte chuť pozdravit, tak se jen usmějte, případně kývněte na pozdrav, mávněte rukou. Bude-li mít chuť, odpoví, nebude-li mít chuť, nechá být a vy budete mít po problému. Hlavně žádné násilí. Taky si ale nedělejte problém, když nereagoval, třeba měl zrovna co dělat sám se sebou…

Sakra, pes!

O psu se často říká, že je to nejlepší přítel člověka, ale ví to ten pes? Pes je šelma a šelmy mají jednu nepříjemnou vlastnost – loví. Když kolem měj probíháte a děláte, že jej vlastně vůbec nevidíte, tak ho do morku jeho psí duše urazíte a on vystartuje, aby vám dal najevo, že tu je. Když vám pes zkříží dráhu je nejlepší zpomalit, věnovat mu krátký pohled, jímž mu sdělíte: „Hele, zřím tě, omlouvám se, že jsem se dostal do tvého revíru, ale tenhle revír je i můj, tak si dej bacha“. Většině psů tohle naprosto stačí.

Pokud mu to stačit nebude, tak se snažte zachovat klid a klidným hlasem, ale důrazně mu udělte povel, stejný, jaký by slyšel od páníčka: stůj! sedni! fuj!

Když ani to nestačí, zastavte a pohledem zhodnoťte situaci: kde je sakra jeho pán, je tu někde poblíž nějaký klacek, kámen, kterým bych jej mohl zahnat, strom, na nějž bych vylezl...? Je-li pán nablízku, nechte jej situaci vyřešit, pokud jste si šli zaběhat, abyste se zklidnili, tak si klidně „zchlaďte žáhu" na něm, ale i tak se snažte zůstat člověkem.

Pak existují i různé spreje, které osobně nedoporučuji používat, v tom fofru se vám může stát, že ve chvíli jeho použití bude foukat proti vám, míst očí a čumáku psa to koupí čumák a oči vaše, a vy kromě pejska v zadnici budete ještě slepí a budete prskat jak šéf, když zjistí, že jste opět nesplnili úkol.

Pak bych tu měl pro vás ještě jednu radu, vlastně dvě. Ta první je, abyste, pokud máte nějaké známé, kteří mají psa, zkusili někdy jít si zaběhat s nimi a jejich psem, abyste měli v tu chvíli psa na své straně, abyste se zbavili strachu z běžícího psa. Léta jsem běhal s kamarádem, který měl panickou hrůzu ze psů, a zatímco mě vždy nechali, nebo většinou, psi, jež jsme míjeli bez povšimnutí, nebo po mě, tak jako já po nich, jen hodili na pozdrav okem, jeho pak, protože dělal, že nejsou, na svou přítomnost rázně upozornili. A to nejen proto, že si jich nevšímal, ale že z něj již dopředu cítili strach! No a ta druhá rada je: pořiďte si svého psa (raději většího) a běhejte s ním, on už se postará o to, aby se o vás ostatní psi nestarali!

Furt vás někdo předbíhá

Pokud se nejmenujete Ivana Sekyrová nebo Dan Orálek, tak to asi není až tak nic divného. Fakt vás to štve? Řešení je velmi jednoduché: otočte se a běžte pozadu, v tu chvíli budete určitě nejrychlejší. Ale vážně, hoďte to za hlavu. Je docela možné, ba spíše hodně jisté, že ti, co vás předbíhají, teprve vyběhli a běží tedy „plni síly" příliš rychle, však ono jim za chvíli dojde. Pak jsou tu ti, co chodí, tady jste určitě daleko rychlejší než oni a to už vůbec nemluvím o těch, co neběhají a nechodí vůbec a zůstali sedět doma na zadku.

Pokud toto nejsou pro vás argumenty, tak je tu ještě jedno řešení: zařaďte do svého tréninku intervalový trénink nebo fartlek. Sice nejspíš ani pak z vás hned nebude Ivana Sekyrová či Dan Orálek, ale určitě už to ti startovní sprinteři budou mít s vámi za pár týdnů mnohem těžší a jednou to natřete i jim a to přesto, že oni budou vybíhat a vy budete mít za sebou třeba 10 km.

Jak může oblečení ovlivnit váš výkon

Každý z nás má jiné sebevědomí, jiné tělesné proporce. Obecně si ve chvíli, kdy toto hodnotíme, sami sobě říkáme: „S tím se prostě nedá nic dělat!" Ale je tomu skutečně tak?

Za dobu, co se věnuji propagaci běhu a trénování, jsem už zažil nejednou, jak to, jak se člověk na běh oblékne, či jak se postaví k běhu jako takovému, ovlivňuje jeho životní projev. Jak ovlivňuje jeho sebevědomí. Běžec „pozér“, který svým během naznačuje, jak mu vlastně běh nic neříká, že jej vlastně vůbec nebere, od běhu nedostane nikdy to, co by mohl a to i přesto, že mu dává jinak vše. Přitom stačí velmi málo, aby se z „pozéra" stal BĚŽEC tělem i duší. Jedním z možných řešení je oblečení na běh – které vám umožní cítit se při běhu dobře, přestože máte nějaké to kilo nadváhy, nebo váš styl není ještě naprosto perfektní.

Na trhu je dnes již velký výběr funkčního oblečení a to v cenových relacích, kdy si mohou vybrat opravdu všichni a přitom se cítit při běhu dobře, a dobře vypadat. Prostě i při běhu platí: šaty dělají člověka, tady však neplatí, jakou máte na sobě značku, ale záleží skutečně na pocitu, který vám ten kousek, co na sobě máte, přináší.

Když začínáte běhat a sem tam vás „krášlí" nějaký ten faldík či silikónek, tak si hned nepořizujte vypasované elasťáky, trika a bundy. Ono když si koupíte a obléknete volnější běžecké kalhoty, volnější bundu, tak vám v tu chvíli nebude tak vadit, že běžíte pomalu, protože nebudete až tak vypadat jako běžec, ale spíše jako indiánský běžec, který ale dbá na svůj zevnějšek a těší jej vypadat dobře.

Nebojte se, pokud ve svém úsilí nepolevíte, za pár měsíců se vaše tělo zpevní, zformuje, faldíky ztratí a vy se budete moci převléknout za běžce.

Pokud nejste zrovna srozuměni se svou postavou, zdá se vám, že vaše pozadí je širší než je záhodno, stehna by mohla být taky štíhlejší, bříško by se mohlo zatáhnout a rádi byste občas zrychlili a nohavice tepláků se vám při rychlejším tréninku pletou pod nohy, tak si vezměte elasťáky a dámy ať přes ně natáhnou běžeckou sukýnku, pánové široké (fotbalové) trenky, nebo si kolem pasu omotejte bundu, která inkriminované partie schová.

Hlavně se nesnažte dělat, že vás to nebere a neoblékejte se do tepláků po dědovi či bábě a na nohy neberte bačkory, v tom opravdu sebevědomí nepohledáte.

Pokud nevíte, co bylo v prvním díle a nemáte ještě dopito, tak v prvním díle bylo.

Miloš Škorpil foto

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (31 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Katerina | 7. 3. 2013 14.39 hod. | 89.100.205.xxx
Dneska pracuji z domova, tak jsem si vzpomnela, ze jsem se tesila na druhy dil To je teda situace (ano, vidim, ze je i treti!). Opet jsem se pobavila a hned se mi zlepsila nalada. Ono zdravit/nezdravit dilema mi ale trochu ten beh ozivuje, protoze pred (ne)pozdravenim premyslim, zda (ne)pozdravit a po (ne)pozdraveni resim,, zda jsem udelala dobre nebo ne. A pozdravil me dotycny zpatky? No nic, bezim dal... :)

Simona Vlašimská | 12. 2. 2013 22.04 hod. | 62.141.0.xxx
Miloši, po přečtení prvního dílu, jsem se těšila na jeho pokračování. Je to tady a já se náramně bavím :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká poradna

všechny články Běžecká poradna

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, co znamená běžet 60 m stupnovaně? Běhám teprve od července, 3x…»
  • Technologie a výrobky adidas – běh – outdoor – indoor – fotbal – textil : VĎAKA... »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků