logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Nohy na běhání máš hned po ruce, tak je nasaď a rozběhni svůj stroj!

Nohy na běhání máš hned po ruce, tak je nasaď a rozběhni svůj stroj!

Vždycky jsem toužil běhat v čerstvě napadaném sněhu. I když je to ve všech směrech těžší, je to zároveň něco, co duši a mysl (nakonec i to tělo) jednoznačně potěší. Včera (19.2.13) jsem měl příležitost si to vyzkoušet, aniž bych to plánoval.

Je úterý a sníh padá téměř celý den. Zpoza okna a v teple je to jistě romantický výjev. Večer chci jít běhat, ale už si představuji, jak budu přeskakovat hroudy sněhu u silnic a chodníků. Jak budu capat v rozsolené břečce a přemýšlím, co si mám vůbec obout. V tom mi volá přítelkyně Irčíso a sděluje mi, že se chystá za kamarádkou do Unhoště. Chvíli se domlouváme, že v tomhle počasí to není nejlepší nápad i s přihlédnutím na její šestiměsíční bříško, ale znáte to, je to neodkladné. Tak si říkám, že vlastně můžu udělat taxikáře a tam někde v polích si jít zaběhat. Dvě hodiny holkám musí stačit. Pomalu jsem se tak nevědomky začal přibližovat své touze běhat v čerstvě napadaném sněhu, i když jsem spíše myslel na bezpečný převoz než na běhání.

Právě stojíme v zácpě v Žitné ulici. Když se rozhlížím kolem sebe, žádný sníh nevidím. Vše je posolené a navíc je +1 stupeň. Hmm, tak to bude zase břečka, pomyslel jsem si. Už jsem ale zvyklý, takže normál. Přijíždíme do Unhoště a když vylézáme z auta, zase si říkám hmm, ale už kvůli poctivé zimě. Fouká a sněhu je tady dost.

Vybíhám a volám na holky, že za dvě hodiny, v 19 hod mě můžou čekat. Je to vzrušující pocit, běžet někam do neznáma. Zebou mě ruce – je to špatné, nemám rukavice. Začíná to klouzat – je to špatné, mám hladkou podrážku. Konečně se zastavuji u prvního rozcestníku – je to dobré, mám mapu. Srovnám si barvy turistického značení, koukám na hodinky a teď už opravdu odhodlaně vyrážím.

Sněhu je opravdu dost, ruce schovávám do bundy a to klouzání beru jako součást výběhu. Potrénuji tím trochu jiné svaly. Fouká vítr se sněhem, tak přimhouřím oči a že by bylo dobré mít brýle mě snad už ani nenapadne. Potkávám jen maminku s třemi malými sněhuláky na sáňkách, jak se vrací ze svahu, jinak je všude liduprázdno. Vbíhám do lesa a začíná se ve mně probouzet zvíře. Ještě před sebou vidím ve sněhu pár lidských stop, ale ty pomalu mizí. V duchu mi probleskne hlavou otázka, jestli můžu umrznout ve Středních Čechách. Říkám si, že dokud poběžím, tak ne. Jsem v klidu. Sbíhám k potoku a vidím, že není zamrzlý, takže s tím umrznutím to nebude tak horké. Nojo, ale zase to tam pěkně čvachtá pod sněhem. Přede mnou bílo a za mnou tmavé bahnité stopy. Ještěže nemám nějaké fajnové boty, vlastně tyhle netrekové jsou nejlepší do takového marastu. Už i ruce mám venku a nezebou. V momentě, když jsem vše kolem mě přijal a nepřemýšlel jsem co kdyby, rozeběhlo se ve mně potěšení. Cítil jsem se zcela šťastný v ten moment!

tudy jsem se brouzdal

Terén se báječně střídal. Nahoru a dolu, bahno, pak zase poctivý sníh, potoky, led. Je kolem šesté hodiny a už je šero. Čelovku nemám – na co. Nojo, ale já mám běžet až do sedmi a jsem v lese. Nevadí, jsi kousek od Prahy, tak to je v klidu a navíc cesta zpět už je spíše po cestě a silnici (možná). Navíc je vidět dobře, když je všude bílý sníh. Ještě jednou se ale pro jistotu orientuji v mapě a do mozku si vypaluji trasu. Přede mnou jsou na cestě už jen stopy srnců (a srnek samozřejmě). Když se chci ujistit, že běžím správně, musím jít až na centimetry ke stromu se značkou. Občas i odhrabat napadaný sníh na kmenu. Jaké je barvy značení už jen odhaduji, ale je tam. Navíc ty dvě pravidelné bílé čárky doslova svítí, i v bílém lese. Je tma a já běžím do kopce. Klouže mi to tak, že se chytám rukama a myslím na horolezce. Jsou to blázni. Jsem sám v lese a moc ani nevím, kde z něho vyběhnu a jestli vůbec. V tom si uvědomím, že moje nohy šlapou jako stroj. Nevím, jestli znáte ten pocit, když jedete v zimě v noci autem, venku je nečas (premiérem také) a na zadních sedačkách tiše spí dítě. Pomyslíte si, že ten váš motor pěkně šlape a že by nebylo dobré, kdyby přestal zrovna teď a tady. To samé jsem měl v hlavě i já. Akorát, že můj motor je zároveň i mé tělo. Chválím ho v duchu, jak pěkně šlape a vím, že se nemusím bát poruchy. Cítím se totiž bezvadně, trochu jako vlk, který má své smysly napjaté. Uvědomuji si také, že vlastně takhle jsem toužil vždycky běhat. Ne po rovince, ne v teple, ne v luxusu ideálních bot a lahví s ionťákem. Byl jsem tady tak trochu jako ten hladový vlk samotář. Já sice hledal turistické značky a ne svoji kořist, ale mohlo to být docela podobné při troše fantazie. Splynutí s přírodou, pokora a pocit soběstačnosti.

Cestu zpět jsem našel a když jsem vstoupil do osvícené předsíně, cítil jsem se jako vítěz. Holkám jsem přinesl do vyhřátého domu alespoň sněhovou kouli, která v ten moment vypadala chudinka trochu směšně. Ale byla ze sněhu, který mě pěkně potrápil a zároveň potěšil. Když jsme vjížděli zase zpět do Prahy, všude světlo, plno aut, říkal jsem si, kdeže jsem to vlastně byl? Připadalo mi to zvláštní, jako že jsem byl někde na dovolené a docela dlouho. Že jsem byl jen kousek za Prahou a jen dvě hodiny? Nevěřím. Ve mně je toho tolik, že teď tady na všechno kolem koukám jak krokodýl Dundee.

Chtěl jsem se podělit o tuhle moji zkušenost (i když je nepřenosná) a pošťouchnout vás k tomu, abyste si to také vyzkoušeli. Klidně si vezměte i rukavice a lepší boty a klidně i tu čelovku a něco na pití a k jídlu. Ale vyběhněte do neznáma jen s kouskem mapy a bez velkého plánování. Ani počasí si nevybírejte. Vlastně čím horší počasí, tím lepší pocit po doběhu! Neměřte si kilometry ani čas. Jen běžte – máte přece stále své nohy po ruce! Běžte třeba sněhem jako první nebo hned za jelenem. Zažijete sami sebe, krásný pocit ze svého šlapajícího stroje, to vám slibuji! A když se bude ten stroj zakuckávat? Hmm, důvod ho vyladit dalším během!

Tip: z Unhoště po žluté na Suchý Mlýn – po modré na Nový Mlýn – Markův Mlýn – po červené na Myslivnu V Dolním Podkozí – po červené směr Chrbiny, zahnout na zelenou směr Svárovská lípa – po silnici přes Svárov zpět do Unhoště (čas na trati 2 hodiny, tempem dle Miloše).

Jaromír M. Ouřada foto
  • přečteno: 8770/8556×, 6 komentářů
Nohy na běhání máš hned po ruce, tak je nasaď a rozběhni svůj stroj!

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

J.Míra O | 25. 2. 2013 8.33 hod. | 194.228.13.xxx
Bubobubo, nejsem si jistý, jestli ten tvůj rauš nebyl ze zácpy na zasněžené silnici v kolapsu dopravy, když jsi směřoval do Prahy ne ven. Pokud ano, pak i to má svoje při správném úhlu pohledu. Ale zkusit se to musí, tak ať se to daří!

J.Míra O | 25. 2. 2013 8.26 hod. | 194.228.13.xxx
Jirko, máš pravdu, že vyjet z Prahy do lesů je často plné děsů. Myslím hlavně pro rodilé pražáky, kým nejsem, ale i tak si musím dávat pozor, abych nepropadal panice, když jsou u muzea 4. A tyhle venkovní běhy mě pomáhají zachovávat chladnou hlavy i při pěti! Ať se ti dobře běhá!

1bubobubo | 23. 2. 2013 18.21 hod. | 82.150.185.xxx
Míro, moc pěkně jsi popsal své pocity. Dnes jsem se za něčím podobným vydal opačným směrem – do Prahy :-) A povedlo se :-) Skoro 3 hodinový "rauš" v závějích a sněžení. Máš pravdu – prostě to chce zkusit :-)

Jirka | 22. 2. 2013 20.08 hod. | 89.24.11.xx
Jojo, Pražácí, u muzea 4 a už to klouže, to my z hor v tomhle běháme celou zimu...nic ve zlym, dočetl jsem a nejraději bych vyrazil..

Irčíso | 22. 2. 2013 10.00 hod. | 193.228.234.x
Krásný příběh, Míro vlku a Míro krokodýle, tetelím se tu radostí, že mohu tento Tvůj pěkný zážitek sdílet. Je mi jasné, že když jsem 3 dny nezavřela pusu, tak Ti nezbylo, než psát :-) A těší mě, že sis užil náš urgentní výlet, který – jak teď zpětně hodnotím – měl povznášející poslání na všech stranách a v mnoha ohledech :-)

Simona Vlašimská | 22. 2. 2013 9.45 hod. | 62.141.0.xxx
Míro, krásnej článek, inspirativní, motivující, strhující... Máš pravdu, na obdobné události se vzpomíná s největším vzrušením. Přeji ti spoustu dalších bláznivých nápadů a jak tě znám, vím, že o ně nebudeš mít nouzi. Věřím, že nějakou z nich si užiji/užijeme s tebou :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků