logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Moje běžecké soužití s Jarmilou

Moje běžecké soužití s Jarmilou

Pokaždé, když jdu okolo otevřeného notebooku Jarmily, jsem nucen se dívat na její fotku, jak dobíhá do cíle pražského půlmaratonu. Když si snímek prohlížím asi posté, upoutá mě úporný výraz v jejím obličeji. Dle slovníku jazyka českého je u přídavného jména “úporný" uvedeno: “vyznačující se zvláštní vytrvalostí, nepovolností, houževnatostí, velkou intenzitou vůbec; vedený, konaný s obzvláštní silou, energií, vytrvalostí; urputný.“

bílá vlčice na lovu

Jak si prohlížím její obličej, je výraz „úporný" více než pravdivý. Dojem z výrazu v obličeji je doplněn rychlým cílovým během. Bílé vlasy, rychlý běh, úporný výraz v obličeji mi něco připomíná. Stále nevím, co to je, až pak vyhrabu ve své mysli vzpomínku na četbu o životě vlků a zejména o bílé vlčici. Je to bílá vlčice. Jasně, už to mám, bílá vlčice na lovu. Když Jarmila tehdy doběhla do cíle, nadšeně udýchaným hlasem sdělovala svým kolegyním vlčicím: “V cílové rovince jsem ještě předběhla pět chlapů." Já bych to přeložil do vlčího jazyka: „V cílové rovince jsem ‚ulovila‘ pět chlapů." Několikrát jsem měl tu čest poznat Jarmilin úporný běh před cílem. Cítil jsem, že se blíží, a tak jsem se snažil z jejích vlčích drápů uniknout, ale neměl jsem šanci. Stále jsem přidával a skutečně jsem běžel jako o život, ale její lovecký instinkt byl silnější než můj běh o život, a tak jsem byl uloven.

snažím se za ni zavěsit a na třetím kilometru, někdy i dříve, ji předběhnu

Abych se nestal její snadnou kořistí, mám svoji běžeckou taktiku. Jarmila má rychlý start. Snažím se za ni zavěsit a na třetím kilometru, někdy i dříve, ji předběhnu a běžím tak rychle, abych ji neměl za zády. Protože mít Jarmilu za zády znamená být uloven. Jednou mě Miloš doběhl a se smíchem hlásí: „Můžeš v klidu běžet, Jarmila už nemůže," a skutečně, tenkrát jsem si mohl v klidu běžet až do cíle. Když je čas, zejména o sobotách, nedělích a na dovolené, běháme a trénujeme spolu. Společné výběhy probíhají v pohodě. Závěr našeho společného běžeckého snažení končívá tam, kde podávají ten nejlepší iontový nápoj na čtyři. Zde doplníme nejen důležité tekutiny, které jsme při běhu ztratili, ale umocníme dobrou náladu, kterou nám společný běh dává.

Jak naše běžecké soužití začalo?

Známe se od roku 1974, tj. úctyhodných 39 roků. Jarmila tenkrát vedla dívčí skautský oddíl a já chlapecký. Na dívčí oddíly jsme se my kluci dívali skrz prsty. Ony přece nemohou být tak dobré jako my. Dělat drsné výpravy, drsné tábory. To jsou věci jen pro drsné chlapy. Slovo DRSNÝ, DRSŇÁK bylo tehdy v módě. Jarmila nás přesvědčovala, že dívky dokážou to samé co kluci a možná i více. Abychom si to tvrzení ověřili, začali jsme jezdit na společné akce, pořádali společné soutěže a holky z oddílu, který vedla Jarmila, všechno zvládaly, dokonce v některých atletických soutěžích nás porážely. Svá vítězství v těchto soutěžích dávaly hlasitě najevo, prostě si to užívaly. Některé holky skutečně bojovaly s úporným výrazem ve tváři, vyhecované Jarmilou, která je nakazila svým příkladem, svým soutěživým duchem.

s Jarmilou ve vodě

Už jsme nevěděli, čím, jakou akcí jim dokázat, že jsme přece jen trochu drsnější. Vyprávěli jsme jim o turistickém pochodu Praha – Prčice, kde se snažíme překonat vzdálenost 73 km indiánským během v co nejkratším čase. Tohle vyprávění je dostalo. Jen Jarmila se nezalekla a řekla, že to zkusí jít s námi. Snažili jsme se jí to rozmluvit. Ani věta:
„Ale půjdeš to sama za sebe, my na tebe čekat nebudeme," ji nezastavila. Její soutěživý duch se nedal odradit. Sraz jsme měli na Kačerově, tam byl taky start pochodu. Byli jsme tam s Jarmilou o něco dřív, kamarádi ještě nedorazili, a tak Jarmila vyrazila napřed, aby neztrácela čas. Dohonili jsme ji u Týnce nad Sázavou, na občerstvovačce na 43. kilometru. V Krčském lese se chytla nějakých postarších, ale zdatných turistů, kteří všechny kopce dolů sbíhali… Počkali jsme na ni v Prčicích v cíli. Vypadala dosti zbědovaně. Její matka mně hrozně vynadala, že prý nemám rozum, její dceru tahat na takové šílené akce, vždyť z toho může mít doživotní následky. Nejhorší bylo, že jsem v tom byl nevinně. Sám jsem jí to rozmlouval a ještě jsem ji varoval.

s Jarmilou na lodi

O prázdninách jsme jeli spolu na východní Slovensko na sovětsko-slovenské hranice, kde jsme procházeli hraniční hory. Přes nezajímavá místa jsme se přesouvali autostopem. Po svatbě jsme jezdili na dovolené s batohem na zádech, někdy stopem, někdy vlakem, ale hlavní krásné kopce jsme vždy šli pěšky. Po narození dvou synů jsme si pořídili kola a na kolech jsme s nimi projezdili řadu evropských zemí. Když synové začali prohlašovat, že mají své představy o tom, jak si užít prázdniny, nepřemlouvali jsme je a jezdili si sami. K padesátým narozeninám jsem dostal od svého zaměstnavatele nejen gratulaci k životnímu jubileu, ale i výpověď. Chodil jsem na pohovory, psychologické testy, znalostní testy. Někde mi dávali „mladí kravaťáci“ nezakrytě najevo, že jsem pro jejich mladý kolektiv příliš starý. Začal jsem běhat, abych si pročistil hlavu a získal zpět fyzickou kondici. Cítil jsem se stále lépe a lépe, na pohovory jsem chodil v pohodě a jako zkušený zájemce o práci jsem to bral s humorem, protože jsem věděl, že některá výběrová řízení jsou jen komedie, že již mají dávno vybráno, a bral jsem svůj věkový „handicap“ jako nespravedlivou přítěž, za kterou jsem dostával mínusové body už předem. V Lidových novinách jsem narazil na článek o běhání od Miloše Škorpila a dočetl se o jeho trénincích ve Stromovce. Nechtělo se mi běhat o samotě. Miloš a další běžci mi nalili do žil spoustu optimismu, a když vyprávěli své zážitky ze závodu, chtěl jsem to také zkusit. Přihlásil jsem se na Grand Prix desítku.

s Jarmilou na kole

Řekl jsem Jarmile, že jsem se přihlásil na závod. První její komentář byla otázka, jaké je startovné. Moje odpověď o částce 300,- Kč ji poněkud rozrušila:
„No ty ses zbláznil, takových peněz za běh pražskými ulicemi, když si zaběháš v Modřanské rokli, máš 10 km zadarmo a v přírodě.“
Musel jsem se bránit:
„To není ono, tam budu mít spoustu kamarádů a o svých zážitcích si budeme vyprávět. Já to startovné chci ke svému svátku. Nechci žádný další dárek, chci si jen zaběhat pražskou desítku.“ Na můj první závod mě Jarmila doprovodila a za rok běžela pražskou pětku pro ženy a moc ji to nadchlo. Zvítězil její soutěživý duch, protože zjistila, že zdaleka nebyla poslední a spoustu mladších předběhla.

s Jarmilou na pivu

Od té doby běháme spolu. Aby náš běžecký život nebyl tak fádní, prokládáme to jízdou na kole, na in-line bruslích, na kanoi, plaváním a v zimě jezdíme na běžkách a na bruslích. Hlavní zůstává běh, kde člověk získá nejrychleji a nejpřirozeněji kondici. Ostatní sportovní aktivity jsou relaxační, i když občas se zúčastníme závodu, kde využijeme in-line brusle, brusle, kánoi nebo kolo. V zimě máme nabitý program na běžkařských závodech. Říkáme, že když je sníh, má se jezdit a závodit na běžkách, a taky to dodržujeme a užíváme si krás a čerstvého vzduchu na zimních horách. V létě zase dáváme přednost kolu, když je nesnesitelné vedro, stává se koneckonců naše tělo motorem chlazeným vzduchem, zejména při jízdě z kopce.

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 4794/4667×, 3 komentáře
Moje běžecké soužití s Jarmilou Moje běžecké soužití s Jarmilou Moje běžecké soužití s Jarmilou Moje běžecké soužití s Jarmilou Moje běžecké soužití s Jarmilou Moje běžecké soužití s Jarmilou

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Péťa | 12. 6. 2013 11.38 hod. | 90.178.78.xx
Jardo, krásný článek. Ať se vám stále dobře daří a společně krásně nejen běhá :-)

Karolína | 4. 3. 2013 14.56 hod. | 89.24.231.xx
..to je pěkné , čtu s úsměvěm na tváři a vybavuje se mi Jilemnická 50tka , jak nadšeně plánujete zimní triatlon..jojo pohádka "O tom, jak schodolezec k princezně se svatozáří přišel" :-)...tak ať se dál daří!!

JancaK | 3. 3. 2013 10.04 hod. | 115.69.22.xxx
Jardo, nadherne sepsane a uprimne Vam ten spolecny zivot zavidim!!! At se stale dari skvele a necht Vam more tech sportovnich zazitku nikdy nevyschne! Zdravim Vas oba dva! Janca

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běhání ve dvou

všechny články Běhání ve dvou

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků