logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Výměna trenéra za trenérku…

Výměna trenéra za trenérku…

Život přináší různé změny.

Já jsem byla nucena vyměnit trenéra. Původně mě trénoval manžel Honza, můj osudový muž. Naše spolupráce, co se týče běhu a tréninků neměla chybu. Přesto jsem musela vzhledem k okolnostem trenéra změnit. Bylo mi to moc líto, ale život je život. Honzu začalo trápit koleno a tak hodil přes palubu mě i běh….

Chvíli jsem se v tom plácala sama. Ne že by mi to nevyhovovalo. Mohla jsem si běhat, jak se mi chtělo.Nemám s tím problém, na běhání jsem závislá. Ale nikdo mě nehonil. A tak jsem si jednoho dne uvědomila, že běhám jen tak „lážo plážo“. Běh si užívám naplno. Skoro se nezadýchám. Ale….půlmaraton v Praze se blíží. A já bych jej docela ráda uběhla alespoň v relativní pohodě.

s oběma trenéry

Začala jsem se poohlížet po nějakém jiném trenérovi. A našla jsem trenérku. Je sice ještě docela mladá, ale o to rychleji běhá. Zkušeností s klienty také moc nemá, ale kdykoli může, studuje od jiných trenérů, co píší. Spolu jsme si padly do oka a o to tady jde. Je také moc milá. A myslím si, že mě má ráda. A já mám ráda ji. Jedná se o takové souznění duší.

Moje nová trenérka je hodně vytrvalá, hodně rychlá a běhá moc dobře. Trénuje spíš moji rychlost než vytrvalost. Ale já osobně si myslím, že i to se může hodit při vytrvalostním běhu. Rozvíjí tím přece mou sílu.

Moc mi nekecá do stylu. To se mi taky líbí. Nemusím neustále poslouchat: „Nemáchej tou rukou, natáhni nohu, narovnej záda a nevrť pořád zadkem!“

Trochu ve mně vzbuzuje obavy, že je jí můj styl ukradený :)

Na oplátku jí zase kecám do směru a výběru trasy. Kdybych to nechala úplně na ní, tak by mě protáhla křovím, loukami i potokem. A takový crosstraining moc nemusím, alespoň ne často... Nevím, jestli bych zvládla tu ohromnou nálož adrenalinu bez následků. Docela mi stačí endorfiny, které se mi po běhu vyplavují do krve.

Je to s ní také jednodušší, co se týče oblékání. Zatím co jsem svému prvnímu trenérovi musela prát zpocené oblečení, tato trenérka to po mně nevyžaduje. Vůbec. I kdybych chtěla a nabídla jí to, odmítla by mě. Ani se mě neptá, jak se má obléknout a které boty si dnes konkrétně vzít. Má v téhle věci zkrátka jasno. Je prostě úplně úžasná. Jsem z ní nadšená.

Je vždycky přichystaná, jakmile se rozhodnu jít běhat

Je vždycky přichystaná, jakmile se rozhodnu jít běhat. Připravená je v cukuletu a už jen netrpělivě čeká na mě, až si vyberu oblečení, boty, zapnu MP3 přehrávač i sporttester. Jakmile vidí, že nasazuji čepici, ví, že končí čekání a před námi je už jenom běh.

Vybíháme. Vzhledem k tomu, že je mladá a nezkušená, vůbec se nezaobírá tím, že bychom se měly rozběhnout pomalu. Ona vyráží jak střela. A já pochopitelně za ní. Přece jen trenérka je trenérka. A ta se musí poslouchat…Vždy si říkám, že si přece buduji tu sílu. Ale já po chvíli odpadám. Přepálené začátky to je moje… Ona tedy znechuceně čeká, až se trochu vydýchám, abychom zase mohly vyrazit.

Ovšem běda, když se potkáme s jiným trenérem a jeho svěřencem. To se za ni trochu stydím. Nevím proč, ale vždycky si hned začnou spolu vyprávět, co jejich svěřenci dělají špatně. A taky nevím proč a co ji vede k tomu, že se hned s každým trenérem začne oňuchňávat a dokonce se i očuchávat. Neptejte se mně raději, co všechno si očuchávají :)

Hrůza mně popadne, pokud zahlédne uprostřed lesa nějaké zvíře. To se na mne úplně vykašle a vyráží si onu potvoru prohlédnout. Zřejmě si říká, že by raději trénovala nějakou lehkonohou laň a ne mne, která běhá dosti ztěžka a ji brzdí v rozletu – ehm – v rozběhu. Mohu se ukřičet, aby nezapomněla na mne, svoji svěřenkyni. Když si to uvědomí, s úsměškem se milostivě vrací zpátky. Ochotná ani nadšená z toho tedy moc není. Ale co, vzala si mě na starost, tak ať se stará, že.

odpočinek

Mojí trenérce Trajdy je, považte, teprve devět měsíců. Je to takové malé milé nevycválané neposlušné štěně kokršpaněla. Jsem moc ráda, že jsme se spolu našly a objevily společnou řeč. Vlastně řeč to ani tak není, jedná se spíš o společný zájem. To ale neznamená, že jsme trenéra číslo 1 úplně zavrhly. Jen, co se mu koleno zklidní, začne trénovat nejen mě, ale i Trajdy. Obě potřebujeme pevnou ruku. A to nám teprve začne pořádná vojna.

„Trajdy, těš se !!!“

Zuzka Součková foto
  • přečteno: 7252/7112×
Výměna trenéra za trenérku… Výměna trenéra za trenérku… Výměna trenéra za trenérku…

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (24 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Taping kolena : Dobrý den, ráda bych se zeptala na tapování. Před lety jsem běhala poměrně hodně, až mě z toho…»
  • Zranění kolene : Všechna poklona panu Zdenkovi, děkuji za vyčerpávajíci informace, já narozdíl od ostatních…»
  • Ještědský půlmaraton KTRC po čase otevřel výhledy : Prasárna :-(((…»
  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Dobrý den, jsem rekreační běžec, ale ráda bych to změnila. Vždy, když začnu běhat intenzivněji,…»
  • Škorpilova škola běhu – běžecký almanach pro všechny : Knížku jsem koupil před třemi lety a začal běhat.Teď si život bez běhu nedokáži představit. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků