logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Emil Zátopek – mašina na rekordy

Emil Zátopek – mašina na rekordy

Jako prvotní záminku pro společná setkání si Dana a Emil zvolili vzájemnou gratulaci k svým vlastním rekordům. Kdyby ale Dana měla blahopřát pokaždé, kdy Emil posunul nějakou tu časovou hranici, asi by si chudák nohy ušoupala. Počátkem roku 1948 rekordy padají jak na běžícím pásu. Jestliže je vnímáme jako mrtvá čísla, pouze jako hodnoty zanesené do výsledkových tabulek, pomalu to už začíná být nuda. Pokud se ještě vrátíme do květnové Budapešti, Emil tu překonal rovnou tři československé. První na šest kilometrů (18:06), další na sedm (21:07) a  pochopitelně na 10 tisíc metrů (30:28,4).

Po návratu z Belgie ho vojenští páni přestěhovali, své čtyřstovky teď běhá lesními alejemi, nejdříve třicet, pak čtyřicet, potom i padesát. Asi třikrát jich v jednom dni zvládne šedesát. Čtyři sta metrů šedesátkrát za sebou představuje 24 km v plném tempu. Jednou, když měl den, dal jich i sedmdesát. A to zkrátil meziklusy na pouhých sto metrů! Nikomu o tom neříká, děsí se a varovně vztyčují prst už při dvaceti čtvrtkách. On ale má svou hlavu. „Ta vaše přetrénovanost vzniká právě z nedostatku soustavného tvrdého tréninku. Člověk nezvyklý běhat se přetrénuje už po první čtyřstovce.“ Navíc on neběhá po dráze, měkké lesní cesty dovolí navýšit kilometráž, riziko úrazu je nižší, nehrozí permanentní přetěžování levé nohy v zatáčkách.

Denní zátěž si dělí na dvě nebo tři fáze, vedle normálního zaměstnání trénuje ráno, v poledne a někdy i večer. Posledních sedm dní tréninkového cyklu se vybičuje do maxima, pak tři dni odpočinek a následuje závod.

5. června při utkání Praha – Bělehrad dá z tohoto tréninku pětku za 14:20. Druhý den je už zase v lese, nejdříve zlehka tři kilometry a pak 10x 150 m na maximum.

9. června v Boleslavi na Houštce 3000 m za 8:14,4.

11. června na téže trati ve Zlíně 8:07,8, republikový rekord, už zase!

Emil si stále není jistý na desítku, trochu zvláštní, když už si ji spolu s pětkou zvolil za svou olympijskou disciplínu. Debutoval na této trati vlastně až letos v Budapešti. Nezkušeně se nechal strhnout rychlým začátkem, deset kilometrů se mu pak zdálo strašně dlouhých, měl pocit, že čas vůbec neubíhá, že on sám se nehýbá z místa. Bojoval ale sám se sebou, nutil se a přemáhal, až v cíli mu řekli, že časem 30:28,4 překonal národní Slezáčkův rekord o dvě minuty. Nezdá se mu, že by měl v Londýně běžet 10 km podruhé v životě, rozhodne se tedy uspořádat veřejnou olympijskou generálku. Po Zlíně si dá týden pauzu, aby odpočinutý nastoupil

k neobvyklému podniku. Jen on sám proti času.

17. června velká šou jednoho muže, ale pro diváky na první pohled velmi nudný podnik, půl hodiny sledovat samotinkého člověka, zoufale kroužícího

po atletickém ovále. Po 25 dlouhých kol pořád to samé. Tisíce lidí jsou ale jiného názoru, Emil vyprodá Strahov a všem se odmění dechberoucí podívanou. Rozhodčí, oči upřené na stopky, oznamuje časy. Hlásí, jak se běžec přibližuje svému výkonu z Budapešti a jak ho překonává. Po pomalejším začátku přichází zrychlení v druhé půlce závodu. Zátopek průběžně překoná pět československých rekordů. Bez přítomnosti soupeřů, bez vodiče na trati. On, který je zvyklý si na trati povídat, hecovat soupeře, ničit je svými trháky. Nyní je na trati jen on sám, opuštěný, pouze s vlastní únavou a bolestí. První rekord padne, když mine metu 6 tisíc metrů (17:52,8), další

o kilometr dále – 20:50,2. Jako třetí překonává rekord na 8 tisíc metrů – 23:48,8. Na devíti tisících je za 26:48. Emila jako by po každém novém hlášení bodlo, naklání hlavu a prodlužuje krok. Celé hlediště už stojí na sedačkách, rozechvělí a napjatí, od samého povzbuzování se cítí unavenější, než běžec hluboko pod nimi. Vbíhá do posledního kola. Hlasatelé spočetli, že je v ohrožení čas Viljo Heina. Emilovi ještě zbývá síla na finiš.

„Zá-to-pek! Zátopek!“, tribuny burácí, ale současně si lidé rvou vlasy, když jim začíná docházet, že Emil to už nestihne. Muž v cíli, který zaostal za světovým rekordem o 1,6 vteřiny je podivně klidný. Co ostatní vnímají jako tragédii, ho nechává chladným. Naproti tomu ho těší téměř padesátivteřinové zlepšení oproti Budapešti. Co jsou proti tomu necelé dvě vteřiny. Od toho jsou rekordy světové, že nepadají tak snadno. A co nevyšlo dnes, povede se zítra.

Týden poté opět na Strahově. Atletické utkání Holandsko – Maďarsko – ČSR. Očekávaný souboj Slijkhuis – Zátopek má předznamenat budoucího olympijského vítěze na pět tisíc metrů. Emil zatím pokaždé s lehkonohým Holanďanem prohrál. Na desítku Emil volil pomalejší tempo, šetřil energii na závěr. Ví, že dnes by byla taková taktika smrtelná, na Slijkhuise ve finiši nemá. Jediná šance, když zabere rovnou od startu.

Zvláštní divadlo, co se odehrává na strahovské dráze. Mohlo by to být i úsměvné, ale probíhající souboj působí spíše groteskně. Od prvních metrů je na Emilovi zřetelně vidět, jak moc by si přál utéci, v obličeji napětí, únava, obavy. Rozhodl se pro štvanici, první kolo za 61 vteřin, je to na něj viditelně rychlé, kroutí hlavou, vyplazuje jazyk, jeho grimasy jsou křečovitější než jindy. Naproti tomu Slijkhuis se za ním jen tak zlehka vznáší, běží snadno, bez úsilí. Na osmistovku Emil ještě zrychlí, ale soupeře, pružného a lehkonohého, má stále těsně za patami. 1500 m uběhli za 4:05. Tři kilometry v čase 8:19,4, takový mezičas Zátopek ještě nikdy nedokázal a ani v budoucnu nedokáže. Přesto se zdá, že Holanďan jeho pokusy pouze shovívavě trpí, že se jen chystá na drtivý finiš, ve kterém nechá soupeřovo upocené snažení daleko za sebou. Prvních deset minut a stále stejně tristní situace. Emil se pokusí o pár trháků, Slijkhuis je trpělivě odráží, každý náskok pohotově hned dorovná. Čtyři kilometry běží za 11:17, dosavadní československý rekord 12:11 nechají daleko za sebou. Pak uprostřed té vřavy nastane krátký okamžik těžko uvěřitelného ticha. Všichni zmlknou, když se Emilův soupeř poprvé zpozdí, hlasitě vydechnou, když dotáhne. Omráčeně sledují, jak odpadá podruhé, jak nemůže dál a zplna se rozkřičí, když vykluše mimo dráhu do trávy. Vzdává. Emil opanuje dráhu a vítězí nakonec za 14:10. Dveře do Londýna se před ním otevřou dokořán.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 7907/7712×, 8 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Karolína | 7. 3. 2013 10.57 hod. | 89.24.231.xx
..:-)..je mi to jasný, myslela jsem to samozřejmě s nadsázkou :-)...

dav | 7. 3. 2013 10.46 hod. | 78.102.206.xxx
Miloši dík, to bylo velmi přesné:-)
Karol, jediné co mohu prozradit, že se příští týden snad už dostaneme na olympiádu do Londýna

Karolína | 7. 3. 2013 10.29 hod. | 89.24.231.xx
Teda Davide,čtu to jedním dechem, napínavý a má to spád, nemohl bys mi ze známosti poslat další díl??:-)

fotoMiloš Škorpil: Karolíno, věř, že Davidovy zápisky o Emilovi vznikají stejně těžce, jako Emilovy rekordy, takže nic dopředu není napsané, a na školu dodává pár hodin před vydáním :)

marek27 | 7. 3. 2013 10.11 hod. | 88.208.93.xxx
Davide, díky za vysvětlení (doplnění). Tu dobu nepamatuji, vojnu taky ne, takže je pro mne dost těžko představitelné, jaký byl život vojáka z dnešního pohledu profesionálního sportovce. Nějak si pořád nedokážu představit, že běhal sám po lesích, pak si uspořádal závod sám pro sebe, přišly davy lidí, on zaběhl neuvěřitelný čas a zase zmizel do lesů. Ale možná je to jen tím, že dneska je doba jiná a těžko by takhle odstřižen od všeho okolo mohl někdo fungovat.

dav | 7. 3. 2013 10.05 hod. | 78.102.206.xxx
Za pochvaly dík:-)
Marku, Zátopek byl voják z povolání, předpokládám, že v počátcích své kariéry skutečně vojenské povinnosti plnil, jak se stával úspěšnějším a známějším, asi tomu muselo být jinak. Přestože propaganda ráda zdrazňovala, že trénuje až po zaměstnání a ve vojenské výstroji běhá od útvaru k útvaru bla, bla, bla. Jistou dobu měl na starosti i rozvoj fyzických schopností v rámci armády, dá se předpokládat, že tuto práci přizpůsobil obrazu svému a moc času za stolem neproseděl.
Celkem jisté je, že ho nikdo nikdy soustavně a dlouhodobě netrénoval, účastnil se ale tréninků v armádních sportovních zařízeních, měl mezi sportovci z vojenských řad spoustu přátel a jistě i tréninkových partnerů.
Co se týká soukromí, toho měl asi dost a dost, rozlehlé vojenské prostory, kam neměl civil přístup určitě v tomto směru skýtaly dostek možností a hádám že on byl typ, který jich dokázal využít.

Marek27 | 6. 3. 2013 20.57 hod. | 178.248.252.xxx
Davide, parádní články. Jednou z toho bude velmi obsáhlý a hlavně poutavý příběh.
Pořád mi vrtá hlavou jedna věc, kterou mi snad (prosím o to) vysvětlíš. Příběh Emila Zátopka působí tak, že někde v soukromí trénoval, pak se vždy sebral, odjel na závod, vyhrál a zase zmizel do ústraní. Je mi divné, že neměl trenéra (nebyl pod odborným dohledem, už jen z hlediska možnosti trénování dalších podobným stylem). Opravdu byl mimo zájem "fanoušků", novinářů (byl obyčejným dělníkem, vojákem)?

Dusan M. | 6. 3. 2013 18.55 hod. | 109.80.254.xxx
... Moc hezky a chytlavě psané ...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků