logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem utíkala před běháním

Jak jsem utíkala před běháním

Také se někdy cítíte, jako byste vstali po několika letech v kómatu? Máte ten odporný pocit, že vám všechny svaly atrofovaly a nohy vás sotva unesou? Funíte po vystoupání několika pater jako nejpřevratnější vynálezy 19. století? Přesně takhle jsem se cítila já, když jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat. Jenže co? Zvážila jsem různé možnosti, běh samozřejmě zamítla jako první s tím, že bych odfuněla sotva sto metrů, svalila se do pangejtu a umřela. Začala jsem prolézat weby různých tělocvičen a nakonec se rozhodla, že udělám testování různých cvičení a pokusím se najít nějaké přesně pro mě.

Vzala jsem si k ruce kamarádku a hned v pondělí jsme vyrazily na lákavě vypadající „novinku" s poetickým (rozuměj francouzsky znějícím) názvem Port de Bras. Ve všech popisech figurovala slova jako příjemné, relaxační, tanec, elegantní, pomalé, vhodné pro všechny, protahování, posilování, formování... Řekla jsem si tedy, že to je perfektní cvičení pro začátek s mými shnilými svaly, a zamluvily jsme si lekci.

První zásadní problém na sebe samozřejmě nenechal dlouho čekat a ohlásil se tradiční otázkou: „Co si mám proboha vzít na sebe?!" Byla jsem rozhodnutá pro černé tříčtvrteční běžecké legíny a nějaké tričko, ale ukázalo se, že legíny jsou na koleji nepřítomny, a tak jsem byla donucena vyrazit ve vytahaných, sepraných a navíc ještě špinavých domácích tepláčkách... Po celou dobu cvičení jsem toho litovala při pohledu do zrcadla, kde jsem se krásně tyčila nad o mnoho drobnějšími dívkami v upnutých oblečcích mnohem lichotivější sytě černé barvy (ty prostorově náročnější exempláře ženského pohlaví si hned na začátku lekce zalezly někam do kouta, takže jsem na ně neviděla...) Ale pořád jsem na tom byla lépe než kamarádka v nepružných teplácích, omezujících ji částečně v pohybu...

Po brutální rozcvičce ve formě velmi rychlé chůze na podpatkách z koleje do fitcentra (zase jsme vyrazily pozdě a dělaly frajerky, že teda jako chceme žít aktivně a přece nepojedeme tramvají) jsme dorazily, převlékly se a naklusaly do sálu. Cvičitelka zahájila hodinu ztlumením světel a zesílením hudby, což byl asi nejpozitivnější moment celé hodiny. Od této chvíle už to šlo jenom s kopce. Začalo se sice velmi mírně, ale po několika minutách jsem si vzpomněla, proč nechodím na aerobic a podobné aktivity- zatímco někteří lidé při nich vypadají jako celkem harmonická lidská bytost, já připomínám spíše hromádku končetin, z nichž každá má vlastní hlavu a jsou nuceny spolupracovat jen tím, že jsou (zajisté ke své nemalé lítosti) propojeny mým tělem. To se potom velmi neladně přesouvá v naprosto nekoordinovaných záškubech těch čtyř individualistů, kteří prostě ne a ne nějak se sladit.

Pokud si ovšem myslíte, že se jedná pouze o celkem běžný problém koordinace horních a dolních končetin, hned vás vyvedu z omylu. Pokud mluvím o čtyřech suverénních končetinách, myslím to naprosto vážně. Ano, přiznávám, že když jsem na nějakou dobu na paže úplně zapomněla (a to se stávalo celkem často), byla potom koordinace nohou o trochu zvladatelnější. Ale když říkám o trochu, mám skutečně na mysli jenom velmi malé zlepšení a celkový dojem byl stále trochu děsivý, něco jako ropucha pokoušející se hrál labuť v baletu... Nejhorší na tom celém ale bylo, že po hodině tohoto zmatečného pokusu napodobovat cvičitelku, jsem se absolutně necítila jako po sportu. Žádné příjemně namožené svaly, žádná žízeň, žádný pot (a že tam bylo fakt přetopeno) a především žádné endorfiny. Tak takhle bych si to teda nepředstavovala! Když už tu svoji línou prdku zvednu z postele, tak z toho chci sakra něco mít!

Samozřejmě můžete namítnout, že to bylo málo namáhavé jenom proto, že jsem to prostě dělala blbě, ale co s tím mám dělat, když to prostě jinak neumím??? Na příště je v plánu jumping, který by mohl být namáhavější a zároveň snazší na koordinaci, tak uvidíme.

Kristýna Chrbolková foto
  • přečteno: 9102/8860×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

StřeLenka | 12. 3. 2013 22.15 hod. | 94.113.36.x
Pod tohle se podepíšu, pohybové aktivity tohoto druhu mě taktéž nejen že nenaplňují, ale naopak až frustrují. A nejhorší jsou ta zrcadla všude kolem... Na ta v lese nenarazím a mohu žít a pobíhat v přesvědčení, že vypadám stejně dobře a elegantně jako kolegové běžci, které potkávám. :)

Simona Vlašimská | 12. 3. 2013 21.12 hod. | 62.141.0.xxx
Já z tebe padnu! ;-) ;-) ;-) Genetiku prostě nezapřeš :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : zdravím poslední dobou mám skoro po každém běhu problém s koleny,prostě mě začnou bolet.nevíte co s…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Doporučuji při potížích klid a počkat. Běhala jsem dlouho přes bolesti a nedopřála při občasném…»
  • 7 tipů pro běhání na pásu : vopruz :-( »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobry den, v cervnu 17 jsem zacal opet behat a hodne aktivne zit. Zhruba po mesici se ozvala leva…»
  • Pomalé běhání, cesta nejen k běžecké dlouhověkosti : Jitko, 60 metrů stupňovaně se běží tak, že začínáš běžet velmi pomalu a postupně, cca po 10 metrech…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků