logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běh, krása, romantika – jde to spolu vůbec dohromady?

Běh, krása, romantika – jde to spolu vůbec dohromady?

Právě teď v březnu mám své běžecké narozeniny. Nevím přesně, jestli čtvrté nebo páté, nebo snad už šesté? Víc to určitě nebude. A ani nevím kolikátého. Pamatuji si jen, že to byl březen. Tehdy, v okamžiku zrození, jsem se tím nezabývala. Netušila jsem ještě, že nepůjde jen o chvilkový rozmar, ale o celoživotní lásku. A rozhodně to nebyla láska na první pohled, vlastně ani na první rozběh.

A tak ve dnech zrození běžkyně mám pocit, že musím bilancovat. Přemýšlet nad tím, jestli jsem udělala dobře. Naplnil běh moje očekávání a můj život? Nebo naopak. Nepřinesl mi nějaké zklamání či újmy?

No tak dobrá, slovo běžkyně je trochu nadnesené, ale běhám…

Běh, krása, romantika

Pravdou je, že očekávání jsem od běhu neměla téměř žádná. Nedovedla jsem si představit, že by mě jen trochu dokázalo naplnit to, že nemohu popadnout dech, bolí mě nohy, potím se jak vrata od chlíva a následně nevoním zrovna jako po použití francouzského parfému. Snad jen touha trochu zhubnout, což je snem každé ženy. Toto očekávání se sice naplnilo, ale až po letech strávených s běháním. Je to logické. Jakmile jsem se začala víc hýbat, automaticky jsem začala i víc jíst. Takže toto očekávání bylo naplněno až s úpravou jídelníčku.

Ale to, co mi běhání přineslo, o tom se mi nezdálo ani v nejhlubších snech.

Začátky nebyly vůbec lehké. Postupem let se sice běh stal součástí mého života, ale uvědomuji si, že to není žádná sranda. Takhle si probíhat životem. Vždyť mi pak ten život utíká moc rychle. Jestli ti, co sedí doma a nudí se a jejich den je dlouhý, to nemají lepší. Vždyť oni životem neproběhnou, jejich život nemá tak rychlý spád, ale pomalu a líně si plyne.

Ať je to, jak je to, já bych neměnila. Běhám v přírodě a tam nacházím to, co nikde jinde nenajdu. Třeba uprostřed zimy. Venku je mráz, chumelenice. Psa by nevyhnal. A já vyrážím na svou obvyklou trasu. Padající vločky mě píchají do očí a do obličeje. Třesu se zimou. Pocitově nic moc. Ale po pár metrech se zahřívám a najednou si uvědomuji tu bílou nádheru. Sleduji, jaký mají vločky tvar, když dopadnou na rukáv mé bundy. A to zvláštní bílé ticho. Jen já a sníh. Noha nohu míjí a já se posunuji svým hlemýždím tempem kupředu. Běžím ve sněhu a připadám si jako v peřině. To bych doma u televize nezažila.

Běh, krása, romantika

Nebo v létě. Vedro k padnutí. Normální člověk se uchýlí do stínu s vychlazenou dvanáctkou. Já ne. Já opět vyrážím na svou obvyklou trasu. Je mi hrozné horko, neskutečně se potím. Noha nechce nohu míjet. Ale zaběhnu do lesa. Tady je stín a chládek a příjemná vlhkost. A ten vzduch tak nádherně voní. Miluju tuhle vůni rozpáleného jehličí, lesního mechu a horka. Uvědomili jste si někdy, jak voní letní les? I když to teď píši, tak ho cítím. A nemůžu se dočkat, až ten okamžik zase přijde. A ten ptačí zpěv… rajská hudba. A sluneční paprsky, které se lámou ve větvích stromů…

Jsem patetická a říkám si: „Ach, kdo tu tenhle kýč vytvořil. Je to vůbec možné?“.

Ale ani podzim není outsider mezi ročními obdobími. Všichni sice nadávají na plískanice a vítr a hnusné počasí. Ale já cítím ve vzduchu svého lesa vůni padajícího a tlejícího listí. A to listí mi pod nohama šustí a dopad je krásně měkký. Pravda, trochu to klouže. Ani barvy mého lesa mě nenechávají chladnou. Zase si říkám: „To snad není možný, co ta příroda dokáže. Který malíř tyhle listy maloval?“. Kromě toho, teploty podzimu jsou ideální pro běh a mě nemůže nic udržet doma na gauči u televize, ve které stejně nic nedávají. Tedy dávají pořád něco, ale já si nějak nemohu vybrat…

Běh, krása, romantika

A teď. Teď se už těším na jaro. V mém lese se už probouzí. Včera jsem zahlédla sněženky. Ptáci se začínají ozývat. Stromy mi brzy ukážou svoji sílu a já budu moci pozorovat, jak se příroda ze dne na den mění.

S jarem přicházejí i závody. A z toho mám trochu obavy. Jak si tak celoročně pobíhám, mám pocit, že bych měla měřit své síly s ostatními pobíhači. Vlastně ne. Pobíhač jsem já. Ostatní jsou běžci. A tady je kámen úrazu. Nevím, co mě žene k tomu, účastnit se závodů. Byla jsem už ve své historii na několika běžeckých. Na 10km závodě jsem byla dokonce druhá. Od konce. Vždy jsem se ve výsledkové listině hledala od konce, protože to bylo rychlejší. Je mi to vůči pořadatelům takový trapný, že tam na mne musí čekat…

Pak si říkám: „Holka, ty musíš trénovat a ne jen si tak běhat!“.

Ale jakmile se dostanu do svého lesa (abych to vysvětlila: nevlastním ho, jen jsem jej přijala za svůj tím, že jsem tam tak často a mám ho moc ráda), předsevzetí začít běhat rovinky a fartleky a běžeckou abecedu rychle vezme za své. Jakmile se začnu při běhu kochat okolím, tréninkem proběhnu bez náznaku tréninku. A pak vím, že půjdu na závod a zase budu na konci, nejen svých sil. A znovu nabudu přesvědčení, že musím trénovat fartleky, rovinky, běžeckou abecedu… Ale pak zase přiběhnu do svého lesa…

A tak chtě-nechtě souhlasím se slovy klasika: „Komu není rady, tomu není pomoci!“.

Zuzka Součková foto
  • přečteno: 6668/6456×, 4 komentáře
Běh, krása, romantika – jde to spolu vůbec dohromady? Běh, krása, romantika – jde to spolu vůbec dohromady? Běh, krása, romantika – jde to spolu vůbec dohromady?

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (39 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

zuzu | 21. 3. 2013 12.08 hod. | 85.70.131.xxx
Milí čtenáři, spolupobíhači i běžci, děkuji Vám za komentáře a jsem ráda, že Vás můj článek potěšil a pobavil. Jsem ráda, že jsou mezi námi i v této uspěchané, komerčně založené době lidé, kteří mají také rádi přírodu. Krásné dny nám všem. Zuzka Součková
P.S.: jarní počasí přijde!!!

Saša | 20. 3. 2013 20.49 hod. | 88.103.128.xxx
Nádhera. Dík moc za počtení. Jsem sice běžecké mimino a na některé termíny (fartleky, rovina, běžecká abeceda) koukám s otevřenou pusou, ale já si v tuto chvíli představuju běhání přesně tak jak svůj běh popisuješ Ty. Být v pohybu a zároveň spjatý s přírodou kolem.... a obojí si maximálně užívat....

Michaela Štefániková | 19. 3. 2013 13.33 hod. | 195.39.97.xx
Zuzi, to je ako pohladkanie na dusi. :) A mám to úplne rovnako a vobec mi to nevadí. :D Hlavne, že mam zo zavodu tričko/medailu. :)

Robert | 19. 3. 2013 11.50 hod. | 62.168.9.xx
To je nádhera! Díky, mám podobné kochací pocity při běhu. Taky si často říkám, že už mám začít trénovat na závod, pak zahlédnu potok, paprsek, stín, uslyším ptáka...a je konec (či začátek krásy), popobíhám, klid v duši, pohádka... Robert

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků