logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem byla neposedná

Jak jsem byla neposedná

Jestli vás při čtení nadpisu napadlo, že jsem hned po svém prvním výběhu chtěla vyrazit znovu, nejste tak úplně daleko od pravdy. Ale určila jsem si, že když úplně začínám, pravděpodobně mi v prvních pár týdnech nebo měsících nic neuteče, pokud budu běhat maximálně obden. Tuto stránku neposednosti jsem tedy úspěšně držela na uzdě.

Neposednost se mi však projevila ve velmi doslovné formě, tedy že jsem reálně nemohla chvíli posedět. Netuším, jestli za to může to, že jsem sebou praštila o zem na bok, nebo už jsem taková lemra, že nemůžu ani odhazovat sníh bez trvalých následků, ale ať to bylo z jakéhokoli důvodu, podařilo se mi skřípnout si sedací nerv. Bylo mi ouvej. V pondělí jsem ani nešla do školy, protože představa čtyř hodin, prosezených na nudné přednášce, byla vskutku nesnesitelná... A tak jsem většinu dne strávila v posteli. Ležení byla asi jediná snesitelná poloha.

V úterý jsem se sice do školy doplazila, ale asi deset minut po usednutí jsem toho začala litovat. Po hodině a půl, když už jsem vystřídala snad všechny myslitelné polohy, jaké může člověk na židli u počítače zaujmout, a stejně jsem myslela, že ještě chvíli a začnu bolestí řvát, přišel konec hodiny. Upřímně jsem se zaradovala. To jsem ale ještě netušila, jak strašný zážitek mě čeká teď, když už se konečně můžu zvednout a odejít! Napřed jsem se nemohla zvednout. Potom jsem nemohla odejít! Nakonec jsem se odtamtud do menzy odkolébala pohybem, který všichni dobře známe od tučňáků. Jen si nedělám iluze, že bych při tom vypadala tak roztomile

Po návratu na kolej jsem znova zalehla a začala řešit zásadní otázku: běhat či neběhat? Když jsem si s vypětím všech sil zkoušela dosáhnout na nohy, abych si mohla vzít legíny, ponožky a boty, připadala jsem si jako naprostý blázen! Ani si nedosáhnu na vlastní nohu a vyrážím běhat??? Já??? Nakonec bylo z plánovaných pěti kilometrů víc než šest, což pro mě překvapivě znamenalo více než čtyřicet minut naprosto euforické radosti z toho, že se můžu konečně volně bezbolestně hýbat!

A víte, co na tom bylo nejlepší? Nejen, že jsem se mohla hýbat těch čtyřicet minut, ale ještě následujících několik hodin bylo moje tělo celkem v pohodě, dokonce i sednout jsem si mohla! A tak jsem sedla k počítači a googlila, co mám s tím pitomým nervem dělat. A v nějaké diskusi jsem našla názor jakéhosi běžce, že „běhat se s tím dá, ale sedět většinou moc ne“. To z vlastní zkušenosti potvrzuji a napadá mě, jestli si Miloš náhodou tajně nepřeje, aby měl každý neběžec alespoň čas od času skřípnutý nějaký ten nerv, který mu neumožní sedět u počítače nebo televize a donutí ho pochopit, že běh je asi vážně nejpřirozenější způsob pohybu a že se při běhu i po něm může cítit mnohem lépe než bez něj.

Kristýna Chrbolková foto
  • přečteno: 4855/4735×

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků