logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Začít běhat na „stará“ kolena? Uvidíme...

Začít běhat na „stará“ kolena?  Uvidíme...

Až do svých pětačtyřiceti let jsem považoval SPORT za nějaké velmi neslušné slovo a na lidi aktivně sport provozující jsem pohlížel jako na něco nepochopitelného. O běžcích ani nemluvě. Mou jedinou sportovní aktivitou pak byla občasná návštěva plaveckého bazénu, kde jsem v poměru 9:1 ve prospěch k tobogánu trávil hodinu, hodinu a půl.

Když mě ale o Vánocích banálně chytly průdušky a já se z toho dva měsíce nemohl vykřesat, i já – jakožto chlap – , tedy velmi ješitná bytost, jsem musel uznat, že pravděpodobně dělám někde chybu. Začal jsem tedy přemýšlet, co dál. Už samotné přemýšlení nebylo jednoduché, neboť kromě ješitnosti jsem i pohodlný, ale naštěstí jsem si uvědomil, že bez zvýšení kondice to se zdravím bude horší a horší. Zbývalo tedy jen vybrat, kterou pohybovou aktivitou se budu ke zdraví ubírat. Konečná volba padla na běh, jízdu na kole a plavání (bez tobogánu). Poslední dvě aktivity jsem znal a byl na ně vybavený. Zbývalo tedy jen dořešit aktivitu hlavní – běh. V tu chvíli (pořád ještě na neschopnosti) jsem byl už natěšený, jak to těm nemocem natřu a bez většího rozmyslu jsem přes e-shop nakoupil bezvadný sporttester ukazující spoustu zajímavých informací, běžecké boty a teplákovku od adidasu. Naštěstí se mi v botách běhá dobře, ale po přečtení spousty článků tady vím, že další boty už půjdu koupit do speciálky.

Takže, vybavený bych byl, namotivovaný taky, chybělo tedy jen ukončit neschopnost a vyběhnout... První běh jsem si naplánoval na 2. března a trasu díky ještě přetrvávajícímu sněhu a rozbahněným cestičkám určil po asfaltové rovince cca 2,5 km dlouhé. Teplota se pohybovala kolem nuly a termoprádlo bylo na místě. Před barákem jsem zapnul sporttester a tempem profesionálního maratonce vyrazil. Už po 300 m jsem musel přejít na chvilku do chůze a po dalším úseku v běhu směřovaly mé myšlenky k rodině a blízkým, že jsem se s nikým nerozloučil a zda na mě budou vzpomínat v dobrém... I když je to teprve 14 dní, na zbytek cesty si moc nevzpomínám. Jen podle grafu ze sporttesteru je patrné, že jsem musel 6x přejít z běhu do chůze. Ráno mě bolely i svaly, o jejichž existenci jsem neměl ani tušení.

Naštěstí mám kromě výše zmíněných vlastností i trpělivost a povahu buldoka, který když se do něčeho zakousne, jen tak to nepustí. Hned 5. března jsem tedy vyrazil znovu. I když jsem se snažil běžet na pohodu, přecházení z běhu do chůze mě neminulo. Ale i tak jsem si celou trasu užíval. Domů jsem dorazil sice unaven, ale v euforii z pohybu a z toho, že konečně pro své zdraví něco dělám. Dokonce i sporttester mě pochválil a v běžeckém indexu jsem postoupil z mírného podprůměru na horší průměr...:). Tím pádem přišlo i těšení se na další běh. Ten se uskutečnil 11. března a znovu jsem nepoučitelně vyrazil jak smyslů zbavený. Sice jsem do chůze přecházel jen jednou, zato ale zvuky, které můj běžecký styl vydával, se dají přirovnat k parní lokomotivě a stádu ježků dohromady. V polovině cesty jsem míjel mladou dívku s pejsky, která se mi naprosto nepokrytě smála. Chtěl jsem se usmát na ní, aby viděla, že mám vše pod kontrolou, ale respirační problémy mi to nedovolily. Tak jen doufám, že si nemyslí něco o starém nerudném dědkovi, kterému hráblo...

Po doklopýtání domů mi nevynadalo jen srdce, které se déle než mělo pohybovalo s TF v nejvyšší zóně, ale taky kamarád sporttester, který mi hned sundal bodík v běžeckém indexu. Nicméně ani to mi nezkazilo radost z běžecké aktivity a já začal číst všechny možné i nemožné články pro začínající běžce. A taky jsem zhlédl velmi poučný dokument TEMPO s Milošem Škorpilem. Konečně jsem pochopil, že v rychlosti to není. Že důležitost je v komfortu. V dobrém pocitu a v neopakování základních chyb stále a stále dokola. V TEMPU jsem konečně na vlastí oči viděl, jak má běh vypadat a taky jsem základní klusy začal (zatím v práci) zkoušet. Zvláště z mých přesunů po areálu stylem „tučňák“ měli všichni mí kolegové obrovskou radost...

Dnes, 16.3., jsem si slíbil, že dle pouček nejdříve začnu chůzí, přejdu do chůze svižné a po 5ti minutách do co nejmírnějšího klusu, v kterém zůstanu. Hodinu po obědě jsem tedy s Joe Satrianim v MP3 na uších vyrazil na prvních 200 metrů zrychlenou chůzí. Dalších 300 metrů následovala svižná chůze a nakonec jsem se velmi pomalu rozběhl. Ze začátku jsem si hlídal rychlost na maximálně 9,5 km/h a zatížení srdce na nejvýše 80% z TF (max). V okamžiku rozehřátí na provozní teplotu už kontrola sporttesteru šla stranou. Běžel jsem na „dobrý pocit“. Počasí (až na zimu) vyšlo nádherný a kolem rybníka se běželo fantasticky. Poslouchal jsem svého oblíbeného Satrianiho, kochal se přírodou, vdechoval jarní čistý vzduch a užíval si pohybu. Uběhl jsem 4 km s průměrnou rychlostí 8,5km/h při průměrném 80% zatížení srdce z TM (max) a ani jednou jsem nemusel přejít do chůze. Sporttester mě ocenil navýšením běžeckého indexu o tři body a já se už teď moc těším na pondělí, kdy mám naplánovaný další běh. Dá se tedy v mém věku s nulovou kondicí začít aktivně sportovat a dotáhnout to třeba až k maratonu? Uvidím... Pevně věřím, že ano. A pokud to bude k tomu, rád se s vámi o své další zážitky podělím...

S pozdravem „Forrestovi třikrát zdar"

Saša Havránek foto
  • přečteno: 23151/21623×, 22 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (47 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Robert Svoboda alias REGULUS | 7. 5. 2013 20.36 hod. | 88.103.9.xxx
: to radka :) s tím, že jezdit jako blázen na místě je vopruz a " na hlavu" – no tak s tím souhlasím. Má to ovšem tu výhodu, že to je šetrné k celému pohybovému aparátu. Ostatně jsem psal, že jsem to dělal po úrazu, nebo co to vlastně bylo ( bolelo mne totiž chodidlo, konkrétně "špička" nohy pod palcem a celé dva dny jsem se belhal ,jak hrabě Peyrac :)) Taky na rozdíl od bicyklu nehrozí to, že z něj sletíš a ještě si to zhoršíš ( i když já jsem tak "šikovný" že se i to mi zadařilo, naštěstí bez následků!) Ta stehna bolí z rotopedu taky.
Vlastně až dneska jsem zkusil zase svůj obvyklý trénink a doufám, že ne moc brzy- to ostatně poznám zítra!!
I když... no na jakýkoli pohyb mám stejný názor , jako na čištění zubů... :-( Ostatně když už ve sportu nemůžu být nejlepší, budu alespoň nejhorší , zatím na mne nikdo nemá , v tomhle vítězím s přehledem :D
Pokud jak píšeš to je ale dobré, no tak jsem rád a přeji ti hodně kilometrů , jak " štíhlou tajli "tak i uspokojení z toho, že se zlepšuješ ! :)

Radka | 7. 5. 2013 19.25 hod. | 89.102.152.xx
Rotoped určitě není moje cesta. Zkusila jsem jít jedenkrát na spinning a ačkoli na kole jezdím moc ráda, v uzavřené tělocvičně mě tento "nesmyslná" makačka neskutečně nudila. Takže včera jsem po týdnu opět vyrazila běhat a dnes ráno si dala repete. Na běhání mě baví, že jsem sama svojí paní, určuji si čas, trasu i tempo (počasí, bohužel, ne, ale teď už je teplo), baví mě potkávat další upocená těla na čerstvém vzduchu a ne v propocené tělocvičně (proti gustu žádný dišputát). Pro změnu mě bolí stehna, ale snad už si tělo zvykne na nový pohyb a pak už bude jenom líp :)

Robert Svoboda alias REGULUS | 6. 5. 2013 19.22 hod. | 88.103.9.xxx
: to radka
před časem jsem si něco udělal s nohou a tak jsem zkusil jezdit na rotopedu! třeba to je cesta!

Radka | 6. 5. 2013 14.34 hod. | 89.102.152.xx
Zdravím všechny spolubojovníky:) Také jsem ve svých 44ti letech začala...ne sice s hýbáním obecně, v tom úplná lemra nejsem, ale s běháním ano. Vyběhla jsem podle instrukcí pěkně zvolna, takže jsem neměla respirační problémy, úplně v pohodě jsem udýchala 45 minut (přesně tak dlouho trvalo album, které mi hrálo v uších) a měla ze sebe báječný pocit. Nemoc dlouho. Něco jsem přece jen zanedbala a bodavá bolest lýtek mě ochromila na celý týden...především ze schodů to bylo martýrium...už vím, jak se kulhá na obě nohy :D Po sedmi dnech to přešlo do té míry, že se chystám na pokračování a dokonce se těším. Snad mě tentokrát závěrečný strečink zachrání od dalšího kulhání...

Ivo | 4. 4. 2013 18.56 hod. | 46.13.62.xxx
Ahojte bezci seniori, já zacal loni v zari, v 48 letech, uz jsem rok nekouril a behem jsem se chtel dostat do jeste lepsi kondice. Zacatky byly katastrofální, bolave, atd. ale nastesti se mne ujala svagrova, ktera zavodne behala, toz se podarilo a nyni behame spolu od den 12 km a usilovne trenujeme na pulmaratony v Pardobicich a Olomouci, 2 x jsme si ho cvicne dali, senzace. Uz si to bez behani nedokazu predstavit. Zasadne se zlepsila kondice a taky se rozehnaly ruzne deprese a chmury. Doporučuji vsem v kazdem veku, pokud to jen trochu zdravi dovoli. Bohemsky kavarensky a hospodsky zivot jsem razantne zmenil a ejhle, i tlak se spravil... Pulmaratonec Ivo

Ivo | 4. 4. 2013 18.56 hod. | 46.13.62.xxx
Ahojte bezci seniori, já zacal loni v zari, v 48 letech, uz jsem rok nekouril a behem jsem se chtel dostat do jeste lepsi kondice. Zacatky byly katastrofální, bolave, atd. ale nastesti se mne ujala svagrova, ktera zavodne behala, toz se podarilo a nyni behame spolu od den 12 km a usilovne trenujeme na pulmaratony v Pardobicich a Olomouci, 2 x jsme si ho cvicne dali, senzace. Uz si to bez behani nedokazu predstavit. Zasadne se zlepsila kondice a taky se rozehnaly ruzne deprese a chmury. Doporučuji vsem v kazdem veku, pokud to jen trochu zdravi dovoli. Bohemsky kavarensky a hospodsky zivot jsem razantne zmenil a ejhle, i tlak se spravil... Pulmaratonec Ivo

Robert Svoboda alias REGULUS | 3. 4. 2013 19.29 hod. | 88.103.9.xxx
Držím palce. Já mám co se týče sportu podobný postoj – nejde mi , proto mně nebaví a jelikož mně nebaví, tak ho neprovozuji!!
Nicméně, asi před rokem a půl jsem se rozhodl ,že prostě s sebou musím něco udělat a začal jsem chodit po schodech , dělat nějaké kliky a sed-lehy . Jo, taky je důležité podoknout, že jsem měl při výšce 163cm 78.5 kg. Dnes odťapu 130 pater schodů i s kilem a půl na každé noze do 45minut, 150 sed-lehů do 5 minut a do týdne přes 3tisíce kliků.
Jsem prostě blázen. Ale jde to! Každý den kousek přidat a člověk se potom diví co dokáže. Takže ti přeju dost paličatosti a pevný krok :-)
Ps. co se týče běhání – stále bída. 1500 metrů nevím za kolik – totiž NIKDY v životě

Saša | 30. 3. 2013 12.40 hod. | 80.239.242.xx
Děkuji všem za milé a velmi motivující komentáře. Tento rok to již nestihnu, ale příští rok mi bude ctí se s vámi setkat na nějekém tom výběhu. Přeji vám, až vám to super běhá a ať vám běh přináší jen a jen radost. Saša

Stanley61 | 29. 3. 2013 20.41 hod. | 90.183.139.xx
Zdravím Sašo, jsem rád, že nás tu je více takto "postižených". Stejně tak jako ostatní, i mne Tvůj článek pobavil a zároveň potěšil. V mém případě po padesátce je dle mínění mé ženy takovéto jednání na pováženou. Prostě si myslí, že jsem se asi zbláznil. :-) Ale kdo neokusil, nepochopí.
Loni, když jsem chtě nechtě podstoupil operaci, mé myšlenky paradoxně nebyly o tom, zda to dobře dopadne, ale kdy budu moci "vyběhnout". Já vím, že na kluky z Etiopie nebo Keni naše výkony už stačit nebudou, to ale přeci absolutně nevadí. Naše vítězství je už jen to, že jsme našli odvahu začít. Držím Tobě (tím pádem i sobě) palce, abys užíval běhání naplno ve zdraví a s radostí. PS: Motto: Co takhle do pěti let Boston marathon? :-)))

StřeLenka | 29. 3. 2013 12.56 hod. | 193.179.104.xxx
Velmi vtipně a hlavně výstižně výstižně napsáno. Určitě nejste sám, kdo začal s pobíháním později. Myslím, že pokud se pro delší běhy člověk přímo nenarodil, musí k nim dozrát. Chce to hooodně trpělivosti a vůli. To nejtěžší máte za sebou – začal jste. Držím palce ;)

1 . 2 . 3 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Začínáme s během

všechny články Začínáme s během

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Víte, co je to diastáza a cvičení na pánevní dno? : Děkuji za Váš úžasný článek! Asi si najdu nějaké cviky na hluboké stabilizační systém ☺ Jste vzor…»
  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků