logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Londýn, pátek 30. července 1948 – první zlatá olympijská medaile pro Emila Zátopka

Londýn, pátek 30. července 1948 – první zlatá olympijská medaile pro Emila Zátopka

Londýn, pátek 30. července 1948. Pokud někdo doufal, že by se na první den her počasí mohlo umoudřit, škaredě se spletl. Po včerejším horkém dnu, kdy sportovci při zahajovacím ceremoniálu na ploše stadiónu ve Wembley omdlévali, rozhodlo se slunko předvést, že dokáže ještě více. Dusné vedro, vysoká vlhkost, vzduch jako v prádelně. Jako by se chystalo k bouřce, která pořád ne a ne přijít. Probíhají první rozběhy na kratších tratích, chystá se disk a výška. Teplota přes den vystoupila na nemilosrdných 36 stupňů.

Vyvrcholením prvního dne má být běh na 10 tisíc metrů. Díky zmatkům

v organizaci dochází ke zpoždění v programu. Je 18:50, vytrvalci již měli být touto dobou dávno v cíli, zatím ale na stupních vítězů stojí francouzská klavíristka Ostremeyerová, která vyhrála hod diskem. Díky za každou vteřinu zpoždění, která dává aspoň nepatrnou šanci na malé ochlazení.

„Myslíte, že vyhrajete?“. Rozcvičovali se mimo dohled tribun na malém vedlejším hřišti, když se na Emila obrátil se Heinův trenér Valste. Emil vycítí ve Finově otázce obavy, nehodlá ale nic prozrazovat, tak jen

s úsměvem hlavou ukáže na velkou ceduli nad bránou borců. Vedle hořící pochodně tam velký nápis hlásá olympijské motto: „Není důležité zvítězit, ale účastnit se!“

„On kuuma“ (je vedro), to už k nim pomalu doklusal sám velký Heino. Pohlédne na slunce, které visí ještě vysoko nad obzorem: „Nebylo by rozumné začít příliš rychle!“, dodá ještě kamsi do prostoru mezi trenéra a Emila. Rozejdou se, však se uvidí za chvíli na startu.

Řadí se dle startérových pokynů, finsky sice většina nerozumí, ale prodělali tuto rutinu už mnohokrát. Třicet nejlepších vytrvalců z osmnácti zemí světa. Kromě roku 1932, kdy vyhrál Polák Kusocsinský, panují na této trati Finové, proto je veškerá pozornost upřena na ně. Všichni získali místo v přední části startovního pole na vnitřní straně dráhy. Emil je zavřený s číslem 203 kdesi uprostřed. Aspoň že vybojoval místo v první dráze. Dobře ví, že od prvních metrů bude muset z pravé strany odolávat tlaku sbíhajících závodníků, stačí, aby v té strkanici vyšlápl ven z dráhy a bude diskvalifikován. Ještě ani nevyběhli a už z nich pot jen leje.

Hned po startu vyrazí všichni jako na patnáctistovku. Heino jako by zapomněl na jejich předchozí rozhovor, přistoupí na tu divočinu, mocí své autority si rázně získá místo vpředu. Chytne se čela spolu s  Heinströmem, Könönenem a Švédem Albertssonem. Že by se Finové domluvili? Dobře vědí, jak snadno se Emil nechá vyprovokovat. Jestli ho chtějí uštvat, počasí jim hraje do karet jak nikdy. Jenže ten, o kterém je řeč, hraje svou vlastní hru. Jakoby nic se drží hluboko v poli, jen si dává pozor, aby ho v klubku běžců někdo nezranil hřebíkem treter. Závod si rozpočítal po 71 vteřinách na kolo, to dává výsledný čas těsně pod třicet minut. Pochybuje, že by dnes někdo dokázal běžet rychleji. Protože členům organizačních týmů není na plochu povolen vstup, domluvili si s Karlem Kněnickým jednoduchý signál. Pokud se poběží nad plánované tempo, bude mávat bílými trenýrkami, když pomaleji, tak červeným tričkem. Jaké asi musel mít Emil cukání, jakou chuť vydat se stíhat čelo! Silou vůle, která mu dovolila polykat jeho nelidské tréninkové dávky, se nyní ukázní a drží tempo. Na konci prvního kola pohlédne na tribunu, kde svítí bílá. Klid, ať si běží, nemusím být pořád

v čele. Tam je upřena pozornost obecenstva, nad ním už určitě lámou hůl.

Emil Zátopek uprostřed, jediný s pohledem upřeným vlevo na tribuny – budou to bílé trenky nebo červené triko
Emil Zátopek uprostřed, jediný s pohledem upřeným vlevo na tribuny – budou to bíle trenky nebo červené triko?

Po třech kilometrech má vedoucí skupinka s Heinem na špici náskok už celých sedmdesát metrů. Nikdo je zatím neohrožuje. Na druhé pozici stále Heinström, za ním Albertsson, na čtvrté místo se propracoval Alžířan Mimoun O´Kacha, který běží ve francouzských barvách. Pátý je Nor Stokken. Emil se s odstupem drží v klubku závodníků někde kolem patnáctého místa, těžko říci přesně, pořadí se neustále mění, občas se někdo nasadí k trháku, který ale nemá dlouhého trvání.

V Emilovi začíná hlodat červíček, tempo se mu najednou zdá pomalejší. Věřil dosud bílým trenýrkám, dodržoval mezičasy, co když se ale s Kněnickým špatně domluvili a on kvůli tomu projede celý závod? V devátém kole mu

z tribun blýskne do očí červená. Tak konečně, červíček nelhal. Dá se do práce, o které ví, že ho bude bolet. Nasadí svou grimasu a začne se pomalu a rozvážně prodírat zpocenými těly běžců. První, druhý, za ním další a další mají příležitost prohlédnout si jeho mokrá záda. Nedali mu nic zadarmo, musel obíhat zvenku, ale hlavní pole zůstalo za ním. Do čtvrtého kilometru vbíhá na čtvrtém místě a už se propracovává čelem závodu. Nikdo mu nedokáže vzdorovat, je na prvním místě, všichni už odpadli. Všichni až na Heina, zavěsil se na Emila a nedá se setřást.

Celá tři kola je Zátopek v čele, zkusí pár trháků, nitka na něm není suchá. Má pocit, jako by běžel v parní lázni. Předběhl celé pole, sil nemá na rozdávání, chtěl by si vydechnout, neznatelně zpomalí. Oči diváků tu nepatrnou změnu ani nepostřehnou, ale Fin je na číhané a vzápětí přes něho. Emil se stihne zavěsit, kolo a půl se sbírá, pak útok neočekávaně oplatí. Pár rychlejších kroků a je opět v čele. Teď by potřeboval odpočívat Heino, ale soupeř mu nedá vydechnout. Už to není ten usměvavý a nesmělý mladík, pro kterého není důležité zvítězit, který se chce je účastnit. Jen pouhých dvě stě metrů než nemilosrdně vyrazí ke krátkému trháku a rázem má na Heina k dobru třicet metrů. Na vteřinu přesně načasoval útok, snad zaslechl nepatrnou nepravidelnost ve Finově kroku a rozhodl se zasadit rozhodující úder. Najednou už za sebou neslyší kroky ani zrychlený dech, běží vpředu a sám. Neví, že Heinovi je za ním zle, ještě chvíli chce bojovat, ale nedaří se mu překonat nevolnost a na metě 6400 metrů vzdává. Emil hledá, otáčí se kolem dokola, jak to za ním vypadá, ale přes pot v očích moc nevidí.

„Heino is out!“ volá na něj anglický rozhodčí. Je dobojováno, Kněnický schová zpocený obličej do červeného tílka.

Slušelo by se na správného šampióna závod v klidu dokončit, před druhým Albertssonem má 130 metrů náskok, ale v Emilovi se najednou probudila hravá. Celý závod striktně dodržoval tempo, teď si popustí uzdu a dopřeje publiku nějaké povyražení. Přestane se zajímat, co se děje za ním, zrychlí a o kolo předběhne běžce před sebou. Je to Fin Koanen. V Berlíně na deset kilometrů brali Finové všechny medaile, dnes vzdal Heino a další Fin doběhne kolo za vítězem, krutá rána pro finské sebevědomí.

Celé Wembley je teď na nohách a nespouští oči z toho šílence, na 8400 metrech dobíhá Zátopek dalšího běžce, Alžířan Abdalah se jen tak snadno nedá, chytne se do háku, zaběhnou si společně rovinku. V zatáčce mu Emil poklepe na rameno, prohodí pár slovíček jako by se loučil, jako že sorry, ale má tu nějakou práci a že musí běžet dál. Kopne do vrtule a pronásleduje další běžce. Stadionem to jen duní: „Zá-to-pek, Zá-to-pek, ten se ještě nechá vyhecovat a na poslední dvoustovce předvede sprint, který na desítce ještě Londýn neviděl. V olympijské historii událost nevídaná a neslýchaná – kromě jednoho předběhl Emil všechny běžce o kolo. Doběhl v novém olympijském rekordu čtyři desetiny vteřiny pod třicet minut.

Na trati za ním se zatím odehrála sportovní tragédie, Heiströma přemohlo vyčerpávají vedro, jeho pohyby postupně ztrácely na koordinaci, téměř se zastavil, oči v sloup, ale jakoby v transu se na místě stále pokoušel běžet dál a dál, dokud ho násilím neodvedli z trati. Emila podobné potíže nepotkaly, snad proto, že si den předtím vytrpěl své na slavnostním zahájení. Bleskne mu hlavou, že z plánovaného potrestání za včerejší neposlušnost asi nic nebude.

Proběhne cílem, všichni očekávají, že ho nyní uvidí zničeného, že už všechny rezervy vyčerpal, že se zhroutí do náručí pořadatelů. On ale všechny odstrčí a drobným klusem se vydá přes celý stadion ke svým věcem, kde si připravil vodu. Poskakuje a vyklusává zpátky k tribunám, kde natrefí na zlomeného Heina. Veškerá rivalita je nyní zapomenuta, kamarádsky ho postrčí, na jedné noze udělá otočku a vysekne perfektní stojku, dokonce pár metrů ještě po rukách popoběhne. Jen tak, pro radost.

puchýř – práce pro doktora Hornofa (uprostřed Kněnický)
puchýř – práce pro doktora Hornofa (uprostřed Kněnický)

Poprvé zvítězil Čechoslovák na olympiádě v běhu. Ani netušil, jaký tím vyvolá poprask, všichni ho chtějí vidět zblízka, každý by si na něj chtěl sáhnout, každý by chtěl podpis, gratulace neberou konce. Nakonec ho musí pořadatelé téměř násilím vyrvat z rozradostněného davu a odvést do West Draytonu. Až teprve ve vesnici si uvědomí, že mu někdo musel ukrást tretry, které si kvůli puchýři vyzul hned po doběhu. O pár dnů později by si je mohl koupit zpátky, v Londýně se nabízelo šest párů treter a všechny údajně patří olympijskému vítězi Emilu Zátopkovi.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 8349/8127×, 4 komentáře
Londýn, pátek 30. července 1948 – první zlatá olympijská medaile pro Emila Zátopka Londýn, pátek 30. července 1948 – první zlatá olympijská medaile pro Emila Zátopka

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (23 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

jana martinecova | 30. 8. 2014 14.25 hod. | 195.91.14.xx
Krásne napísaný seriál..už 2 dni nerobím takmer nič iné iba čítam tieto inšpiratívne stránky a samozrejme seriál o E.Zatopkovi. Vďaka..

Tomáš | 5. 4. 2013 20.44 hod. | 94.112.155.xxx
Naprosto úžasně napsané! Stejně jako všechny ostatní díly o Zátopkovi! Krásné čtení. Děkuji

dav | 21. 3. 2013 9.29 hod. | 86.49.31.xx
Dík za reakci, jsem rád za všechny, kterým se Emil líbí, dav

Karolína | 20. 3. 2013 14.03 hod. | 89.24.231.xx
Davide, přečteno jedním dechem!!Píšeš to skvěle,díky!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků