logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Dresden Halbmarathon – poslední závod sezóny

Dresden Halbmarathon – poslední závod sezóny

Autor: Filip Kesler

Tento závod měl pro mě několik zajímavých předpokladů. Jednak to byl můj první půlmaratón, tak jsem byl zvědavý, jak si povedu, a vzhledem k vývoji počasí od středy do neděle před závodem, které bylo opravdu „rozverné“, se dalo očekávat opravdu cokoliv.

Nabral jsem Jirku s Mírou v neděli v šest na Holešovicích a jelo se na sever. Má obava o možné námraze na silnici při přejezdu Krušných hor se naštěstí nenaplnila a jedouc na letních gumách jsem tomu byl opravdu rád. Do místa závodu jsme dorazili už před osmou hodinou (start v 10:00), povedlo se nám zaparkovat blízko startu a měli jsme i dost času v pohodě stihnout registraci, převléct se do závodního a připravit ke startu.

Vhodné oblečení na závod byl oříšek. Venkovní teplota kolem čtyř stupňů, střídavě víc a míň poprchávalo. Nakonec u mě zvítězily dlouhé tenké elasťáky, funkční triko s dlouhým rukávem, na to triko s krátkým a šátek na hlavu. Nutno pochválit pořadatele za skvělé zázemí. K dispozici nám byly celé podzemní garáže jako převlékárna a úschovna umístěná pod Kongresovým centrem, kde probíhala registrace. Věci jsme tedy uložili a vydali jsme se ven, zbývalo asi půl hodiny do startu. To bylo tak akorát na rozklusání a protažení. Zařadili jsme se do startovního kordonu asi trochu blíže startu, než jsme měli, ale vůbec nikdo to neřešil, vše bez problémů.

Zazněl výstřel a do půl minuty jsme startem proběhli i my. Startovalo se hromadně celkem na tři distance: 10 km, ½ maraton a maraton. Takže všechny rychle vyrazivší borce na začátku jsme pokládali za „desítkáře“ a vůbec nás nevzrušovali. Naše strategie byla taková: zpočátku začít rozvážně, někde kolem 5 min/km a po 15. km se uvidí. Ovšem hned po startu se nám Míra ztratil někde vepředu a bylo hotovo :). Po chvíli jsme ho s Jirkou opět objevili u vodiče s balónkem 3:30 na maraton, což bylo přesně naše tempo, tak jsme se s ním pěkně vezli. Úvodní kilometry ubíhaly zatím celkem vesele, běželo se mi docela v pohodě s tepovkou kolem 153. Na nějakém 8., 9. km mi začalo připadat, že bych mohl běžet i trochu rychleji. Nechal jsem to ještě 1 km „uležet“, na 10. km jsem do sebe hodil energetickou müsli tyčku, odpoutal jsem se od kluků a začal jsem zvolna zrychlovat.

Trať byla skvěle připravená. Až asi na dvě zatáčky byla všude dost široká, takže hledat si vlastní stopu nebyl žádný problém. I když chvílemi dost pršelo, kolem celého okruhu byla spousta fandících lidí a skupin bubeníků, kteří dokázali běžci předat svůj úžasný rytmus. Pokračoval jsem v postupném předbíhání závodníků před sebou a blížení se k cíli. Naposledy jsem kontroloval tep cca 166 na 16. km a čas jsem od 10. km nesledoval vůbec. Od 16. km už jsem se soustředil jenom na to dostat se do cíle, začínal jsem toho mít dost. Celý závod se běžel prakticky po rovině a na úžasném asfaltu. Moje předchozí zkušenosti jsou jenom z pražské PIM desítky a rozdíl to byl velký. Ovšem na závěr se běželo přes most na Labi kompletně pokrytého velkými kostkami a to po tom, co nás pořadatelé 20 km hýčkali asfaltem. Na vrcholu oblouku mostu byl ukazatel 20. km závodu. Já si řekl, že tam vyběhnu v rychlém tempu a pak už nějak seběhnu do cíle. Ovšem ten poslední kilometr byl pro mě hrozitánsky dlouhý. Veškeré síly už byly pryč a pouhou setrvačností jsem se tlačil do cíle. Konečně jsem zahlédl cíl a poslední zbytky sil jsem dal do finiše a bylo hotovo.

Po tom, co jsem trochu přišel k sobě, vyfasoval medaili a první drink, jsem zjistil, že skoro necítím ruce. Poučení pro příště: běžecké rukavice do takového počasí rozhodně patří do výbavy. Vyhlášené nealko pivo v cíli jsem jen trochu ochutnal a odložil – bylo studené. U mě vyhrál teplý cílový čaj. Dostal jsem do sebe tři kelímky a bylo mi dobře. Jirka s Mírou doběhli hned za mnou, takže jsme se setkali v prostoru cíle. Se svým výsledným časem 1:39:18 jsem celkem spokojen. Původní plán můj a Jirky byl kolem 1:45 a oba jsme ho pokořili. Já jsem si tajně myslil i na hranici 1:40 a i tu se mi podařilo prolomit, takže spokojenost. Po doběhu už následovalo jen doklusání, strečink a převlékání v garáži. Potom převzetí diplomů, gravírování jména a cílového času na medaili za 5 EUR a maratonský oběd v ceně registrace.

I přes trošku divoké počasí to byla hezká tečka za mojí první „závodní“ sezonou.

Filip Kessler foto
  • přečteno: 9321/9259×
Dresden Halbmarathon – poslední závod sezóny Dresden Halbmarathon – poslední závod sezóny Dresden Halbmarathon – poslední závod sezóny

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Bylo mě velkým potěšením vodit i Míru a Danu ... a v ČB. to bude už pod 2:30 h ... alespoň o…»
  • Do třetice všeho dobrého a zlého : Loni v Ústí bylo skvělé počasí... »
  • Seriál Běhej lesy pokračuje a míří na Karlštejn : Profit First »
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků