logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Spadl mi kámen ze srdce

Spadl mi kámen ze srdce

„Spadl mi kámen ze srdce“, to byla jedna z prvních vět, kterou pronesl Emil po vítězné desítce. Být nadějí národa na medaili je sice velká čest, zároveň byl ale dlouhodobě vystaven silnému tlaku. Tlaku ze strany obyčejných lidí, ale i tomu politickému. Přijel reprezentovat nově vzniklé státní uskupení, svým vystoupením má před očima celého světa obhájit jeho právo na existenci.

Teď splnil, co od něj všichni čekali. Bezprostředně po závodě z něj spadla tíha odpovědnosti. Po dlouhé době napětí by se chtěl nadechnout svobodně. Udělal přece radost všem. Cítí právo nabrat vzduch do plic jen sám za sebe. To mu bude ale nadosmrti upřeno, stal se nástrojem politické moci. Obecná popularita, se kterou se setká v příštích dnech, bude jen tím menším ze dvou zel.

Emil ani netuší, co svým výkonem rozpoutal. Už po návratu do vesnice ve West Draytonu na něj čekala hora blahopřejných telegramů od sportovních klubů a spolků, od vojenských útvarů, ba i od ministrů. Svůj obdiv i uznání mu telegrafují známí i naprosto neznámí lidé. Každý mu chce gratulovat, ruka už ho bolí od samého potřásání. Celá ta sláva se protáhne až dlouho do noci. Ví, že by měl spát, ale je mu zatěžko odmítnout. Navíc mu to dělá dobře.

Na druhý den ani pomyšlení, aby se cestou na hřiště ukázal v dresu. Houfy kluků se za ním táhnou se žádostí o podpis. Vyhoví jednomu, je tu dalších deset. Podepíše se desetkrát a čeká jich už celá stovka. „Let him alone!“, strážníci a organizátoři musí kluky vyhánět ze stadionu. Jeho slávou trpí i ostatní závodníci, Emil to cítí a vůbec mu to není příjemné. Později skryje sportovní oblečení pod kabát a pokud ho někdo pozná, tváří se hloupě: „I am not competitor!“

V sobotu probíhá soutěž oštěpařek, Ingrová skončí sedmá výkonem 39,64 m. Noviny napíší, že nezklamala. Zklamaná je ale Dana, hodila půl metru pod své osobní maximum. Ve Wembley se cítí úplně ztracená a zbytečná, má pocit, že neměla do Londýna vůbec jezdit. Chybí jí tu kamarádka Vlasta, která se ještě před Londýnem postavila na metu 40 metrů, a když se Dana rozbíhala k hodu, zavolala na ni: „Seš nula, jestli mě netrefíš!" Ingrová si umíní, že už nikdy na žádnou olympiádu nepojede.

rozběh na 5 kilometrů

K večeru se chystají rozběhy na 5000 metrů. Za stejného vedra jako včera poběží vždy dvanáct závodníků, první čtyři postupují do finále. Z prvního rozběhu postupují Nyberg, Koskela, Američan Stone a z Belgie Van de Wattyn. Ve druhém startuje Zátopek. Nejde o vítězství ani o čas, jen o umístění, dohodne se tedy s Ahldenem, že poběží na vedoucí pozici. V klidu krouží po oválu, stačí občas zamávat fanouškům a ujistit Švéda, že běží ve správném tempu. V Ahldenovi se ale v posledním kole probudí závodník, nasadí finiš a rázem získá asi pětadvacet metrů. Emilovi to nedá. Druhé místo sice bohatě stačí na postup, ale on se pustí do pronásledování. Ahldenovi najednou začne záležet na vítězství, tak ještě zrychlí. Honí se zbytečně jako dva malí kluci, Švéd je sice na pásce o prsa první, skončí ale zcela vyčerpán. Naši jsou nadšeni Emilovým bojovným výkonem. Noviny příští den přijdou

s varováním: „Síly tak marnotratně vynaložené v rozběhu budou Ahldenovi scházet na finále." Nepředpokládají ale, že se tato prorocká slova bezprostředně týkají také Emila Zátopka.

Ve třetím rozběhu si v procházkovém tempu vysoko nad patnáct minut zajistil postup Slijkhuis s Reifem a Albertssonem. Mimoun ještě unavený z desítky nevydržel opakovanou zátěž a vypadl. Přišla další horká neděle, Češi si prohlížejí Londýn, Emil se jen tak z bujnosti honí po Trafalgaru

s kluky na kolečkových bruslích. Večer na něho ale padne únava, nejen ta fyzická. Opět ho tíží odpovědnost, která mu dlouho do noci nedá spát. Probudí se do pravého londýnského sychravého rána. Z šedé oblohy se řinou nepřetržité provazce deště.

Velká Británie je zemí tradic. Angličan neobdivuje ani tak výkony lidí, jako spíše zvířat. Nade vše mu jsou dostihy koňské, jen o málo svou popularitou zaostávají závody psů. Ještě krátce před pořádáním olympijských her se na stadionu ve Wembley konaly chrtí dostihy. Pořadatelé pak narychlo upravili dráhu pro atlety. Ale práce kvapná, málo platná, teď hledají startovní čáru pro běh na pět kilometrů někde pod vodou. Dráha rozměkla, proměnila se v jedno velké bahniště. Kde není bahno, tam jsou obrovské louže.

Emil pro sebe cítí šanci. Poslední dva dny ho téměř nepřetržitě plácali po zádech, jaký je velký borec, sebevědomí mu narostlo, každého by hned „roztrh jak žabu“. Když vidí rozbahněnou dráhu, rozhodne se pro jednoduchou taktiku, poběží od startu v čele a bláto bude stříkat na ty vzadu. Na startu se řadí Ahlden, Nyberg a Albertsson za Švédsko, vedle nich Finové Makelae, Pareale a Koskela. Tihle tři by chtěli napravit ostudu z desítky. Vedle nich se staví Zátopek, pak ještě dva Belgičané, Reiff a van de Wattyne. Na vnější části dráhy pak Stone, Slijkhuis a za Nory Stokken. Už se chystají vyběhnout, když ampliony zahlásí vítězství Blankers – Koenové v běhu na sto metrů, tak si ještě v pozoru vyslechnou holandskou hymnu. Proudy deště už ani nemá cenu ze sebe otírat, už jsou stejně celí promáčení. Diváci se do poslední chvíle skrývali před deštěm na ochozech, teď už je slyšet povzbuzující Finy, ale sem tam se ozve i hlas pro Zátopka. Je odstartováno.

Emil Zátopek ve vedení olympijské 5 v Londýně

Boj o vnitřní dráhu není zdaleka tak urputný jako na deset kilometrů, běžců je sotva polovina. Chvíli běží v čele Stone, pak ho vystřídá Ahlden. Na dvoustovce jde dopředu Emil. Je to příliš brzy, ale to zjistí až později. Chtěl by ostatním utéci hned zkraje, ale ti ho nechají táhnout. Seřadí se za ním jako vláček, Reif, Ahlden, Slijkhuis, Albertsson a Makelae. Celé kolo se na pořadí nic nezmění, Emil vpředu, nikomu se nechce před něj. Po prvním kilometru dochází pouze ke změnám za jeho zády, na druhé místo se vypracuje Ahlden, třetí Reiff, poslední ze skupinky Slijkhuis. Tato čtveřice získá náskok, pole odpadlíků vede Nyberg asi s dvacetimetrovou ztrátou. Dlouho se nic nemění, pak začne odpadat Ahlden, Zátopkovy trety teď hází bláto do Reifova obličeje. Ani ostatní už nejsou skoro k poznání, jen Emil má zablácená pouze záda, jeho startovní číslo 203 je stále čitelné.

Nejde mu to, běží těžce, rve se ale o každý metr, přestože zapadá do bláta a noha v mokré botě klouže a nesedí. Jako by se neměl o co opřít. Reiff za ním má lehčí delší krok, nechce se už za Emilem unavovat, ví, že by tím jen pomáhal Slijkhuisovi a Ahldenovi. Pokusí se o trhák, rychle se odpoutá, než se Zátopek vzpamatuje, už má na něho dobrých patnáct metrů. Emil by tak chtěl zrychlit, jeho snaha se ale topí v bahně. Marné úsilí stáhnout Reiffa rozpozná Slijkhuis a rovněž jde přes Emila, ten se z posledních sil stačí zavěsit. Chtěl utéci a zatím ostatní utekli jemu. Poprvé propadá beznaději. Od začátku čtvrtého kilometru se mechanicky drží Holanďana, který přidává a útočí na Reiffa. Ten ale nebezpečí rozeznává a ještě dokáže přidat a útok odrazit. Ztratil tím ale mnoho sil, pociťuje únavu a jeho náskok se pomalu začíná zmenšovat. Ani Slijkhuis na tom není o mnoho lépe, rozhodne se šetřit síly pro finiš, ještě se ohlédne, Emil je za ním s odstupem dobrých třech desítek metrů.

Zdá se, že medaile jsou rozdány, první tři závodníci mají mezi sebou třicetimetrové rozestupy, do cíle zbývá necelé kolo. Holanďan se podruhé ohlíží, to již Emil zaregistruje. Vzpomene si na závody na Strahově a uvědomí si, že Slijkhuis má letos slabší závěr. Zatne zuby a začne se mu přibližovat, překvapivě to jde rychleji, než by sám očekával. Pocity beznaděje odhodil kamsi za sebe, zoufalství zadupal do rozblácené trati, teď je to ten Zátopek, kterého všichni znají, který dokáže zvednout a přivést do varu celý stadion.

Holanďana dostal, ještě než vběhl do zatáčky. Má z běhu ďábelskou radost, pocit jak nikdy. Jiní by se na jeho místě spokojili se stříbrem, on se ale zakousl a nechce se pustit. Ještě to zkusí. Dostihne Reiffa. Musí to zkusit. Celý černý jako pohádkový čert, pokrytý blátem žene se za Reiffem jako by chtěl urvat jeho duši. Reiff nic netuší, nefinišuje, jen drží tempo. Ryk hlediště považuje za ovace přiměřené olympijskému vítězi. Na nebezpečí ho upozorní až jeden z jeho krajanů. Pojednou rozeznává v tom rámusu skandování „Zá-to-pek“, ohlédne se. Přízračná postava necelých patnáct metrů za ním, jako by vystoupila odkudsi z pekla. Křečovitě stažená tvář, ze které jen bíle svítí zuby a oči a dvěstětrojka na prsou.

S hlavou ještě otočenou, pokouší se Reiff vystupňovat tempo. Je už ale unaven a nedaří se. Sbírá poslední síly a z posledních zbytků vůle se snaží uniknout. Bude to stačit? Deset kroků do cíle a Zátopek je za ním pět metrů. Reif se už začíná potácet a Emil ho stále stahuje. Když Belgičan protrhne cílovou pásku, má černo před očima, snad ani nevnímá, že se stal olympijským vítězem. Do šatny ho vedou, Emil vyklusává, pokud se dá pod tou vrstvou bláta posoudit, vypadá velmi svěže. Nikdo mu nemusí povídat, jak to celé zvoral. Jako by běžel poprvé, odtáhl naivně celý začátek. Ještě by nebylo nic ztraceno, ale k finiši nastoupil pozdě. Stačilo začít dřív,

o kousíček, o takový malý kousíček...

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 7414/7240×, 7 komentářů
Spadl mi kámen ze srdce Spadl mi kámen ze srdce

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

dav | 28. 3. 2013 9.37 hod. | 86.49.31.xx
...jasně, díky, budu se to snažit dávat více do kontextu...
V tomto případě bezprostředně navazuji na minulý díl..., jsme na XIV. olympijských hrách v Londýně, je rok 1948, konec července a první polovina srpna a máme tu děsný vedro :-)

ll | 28. 3. 2013 8.20 hod. | 90.180.58.xxx
super taky se pridavam rad to čtu .))
obcas by se mi hodily casove rekapitulace např "asi jeho nejlepší vítězstvý ve svých 26 letech" nebo xx let po svém prvnim vitězství tam a tam :)) ale promin že ti do toho kecam ale fakt sem si to u jednoho predchoziho clanku dohledaval .)) protoze me to zajimalo

dav | 27. 3. 2013 20.57 hod. | 86.49.31.xx
Tony, píšu si tě :-)
A všem moc díky za reakce, až se zase budu trápit nad dalším dílem, vzpomenu si na Vás!

Tony | 27. 3. 2013 19.00 hod. | 90.176.253.xxx
Celý týden se vždy těším jak vyjde další článek a přečtu jedním dechem, jestli to někdy vyjde na papíře, beru všema deseti. Díky!

Jirka | 27. 3. 2013 18.37 hod. | 89.24.14.xx
to se čte na jeden nádech, nádhera

Tereza | 27. 3. 2013 10.30 hod. | 86.49.73.x
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu :-)

Jitka | 27. 3. 2013 7.08 hod. | 194.213.35.xxx
Díky, super články.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků