logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zátopek, člověk, který běží jako my!

Zátopek, člověk, který běží jako my!

Reiff sice zvítězil, ale hrdinou závodu na pět tisíc metrů se stal Emil Zátopek. Noviny se předhánějí v superlativech: „Lidská lokomotiva!“, píší jedny, „Pohyblivá elektrárna!“, předhánějí je jiné. Daleko přesněji se ale vyjádřil francouzský spisovatel Magnan: „Zátopek, člověk, který běží jako my!“

člověk, jehož slyšíme klusat, jehož vidíme stahovat tvář a dýchat

Magnan vystupoval proti samoúčelným sportovním výkonům, které ve své vrcholné podobě mají pouze hodnotu cirkusového čísla: „...ve Wembley stereotyp úspěchů občas narušil projev čehosi mimořádného, kdy lidská podoba závodníka nabyla opět svého práva…. Především sem patří objev Zátopka, který neběží jako beztvarý produkt moderní techniky, něco mezi dostihovým koněm a robotem, ale opravdu jako člověk. Člověk, který viditelně platí za své vítězství velkou cenu, který dobře zná váhu svého těla a odpor každého kola dráhy; člověk, jehož slyšíme klusat, jehož vidíme stahovat tvář a dýchat. Jeho vítězství zůstanou v nás zapsána při vzpomínce na londýnské hry nejtrvanlivěji.”

Libuše Lomská – šesté místo na 80 metrů překážek (první zleva)

Olympiáda pokračuje. Libuše Lomská získá šesté místo na 80 metrů překážek, Komárková je pátá ve vrhu koulí. Medaile na patnáctistovku jen těsně unikne Čevonovi, zablácený a oslepený deštěm doběhne čtvrtý. Úspěšní jsou i naši kanoisté Kundrna, Brzák a Čapek a boxer Julius Torna. Radost sokolských gymnastek ze zlaté medaile kalí smrt Misákové. Pro Danu a Emila už hry skončily, bloumají po Piccadilly, na Trafalgaru krmí holuby. Dana je zklamaná ze sedmého místa, Emil si ještě pořád vyčítá porážku na pětce.

Každé ráno nejdříve jezdil, když mu reprezentační povinnosti skončily, tak i běhával za Danou přes celý Londýn až do Norwoodu. Vedoucím výpravy se to příliš nezamlouvalo, prý to naši jedinou naději na zlatou příliš rozptyluje, ale uhlídejte chlápka, co je nejrychlejší na světě a ještě k tomu zamilovaný. Ještě ani na věži Big Benu neodbila pátá a už pískal pod oknem ústavu, kde přebývala dámská část reprezentace. Na čest a mravy ubytovaných paní a dívek dohlížela ředitelka internátu, škrobená paní, k jejímuž sluchu pojem koedukace zjevně ještě nedolehl. Než se vyhrabala z peřin, měli Dana s Emilem celou internátní zahradu pro sebe. Sotva však vstala, vyrazila pokaždé přesně ve čtvrt na devět na kontrolu a s neomylnou přesností zamířila k lavičce, kde sedávali Dana a Emil. Vždy cosi velmi zdvořile prohodila, chladně si oba změřila a Emil se hned odporoučel směrem na Uxbridge.

Den po porážce na pětce seděli ti dva jako obvykle na zahradě na kraji bazénu. Emil, stále ještě naštvaný rozvíjel svoje teorie, coby, kdyby. Kdyby bylo těch pět kilometrů o dva metry delších, kdyby byla suchá dráha, kdyby začal s finišem o něco dříve. Aby se pochlubil, přinesl ukázat své jediné zlato, roztržitě si pohazoval medailí z ruky do ruky, oči upřené na Danu. Když tu se ozvalo tiché žbluňknutí a nejcennější olympijský kov pomalu klesal ke dnu bazénu. Emil by z celého incidentu vyvázl se ctí, rychle se svlékl a medaili se podařilo vylovit, bohužel puritánská ředitelka dorazila právě ve chvíli, kdy si nahatý za stromem ždímal trenýrky. Maska rezervovanosti té dobré paní okamžitě spadla, celá zrudla, mluvila velmi nahlas a velmi dlouho, jedno, že jí nikdo nerozumí. Verdikt byl ale jasně srozumitelný, po vzoru rozhořčeného stvořitele namířeným ukazovákem vykázala ty dva hříšníky ze své zahrady ráje. Tak tak se stihli rozloučit, Emil odklusal směr východ, Dana se rozpačitě šourala za ním. Ještě v bráně se Emil otočil, aby zamával, zakopl o zarážku ve vratech a po hlavě vyletěl ven na chodník. Vícekrát ho už v Norwoodu neviděli.

Emilovi se stýská po Daně

Hry skončily, Dana odjela domů, Emil na tři kilometry do Ostende. Příští týden do Bruselu a ještě další do Amsterodamu. Tady byl třetí za Slykhuisem a Aldenem. Pořád jen závody, ve Francii, v Rumunsku, v Itálii i doma, vše jen v průměrných časech. Od Londýna je pořád v jednom kole, nemá čas pořádně trénovat. Na utkání ČSR – Belgie opět prohraje na pět tisíc metrů s Reiffem. Není na tom dobře. Nemrzí ho ani tak prohra, jako čas, ve kterém byl poražen 14:21, o dvě vteřiny za vítězem. Stýská se mu po Daně a cítí, že musí vypadnout z kolotoče atletických soutěží. Rozhodne se, že se ožení.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 10807/10618×
Zátopek, člověk, který běží jako my! Zátopek, člověk, který běží jako my! Zátopek, člověk, který běží jako my!

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (15 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Dan Lieberman, jeden z nejpřesvědčivějších obhájců běhání naboso, říká: „Otázka nezní, jestli běhat naboso či ne, ale jak běhat!“ : co se veku tyce ja zacal postupne prechazet na minimalisticke boty (NB minimus) tesne před…»
  • Všechny, co se hýbou pro zdraví by měli zkásnout, nebo rovnou zbásnout! : Samozřejmě ze vším souhlasím. Kde jsou ty zlaté časy co jsem při běhu nikoho podobně postiženého za…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků