logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Vzpomínky na Afriku

Vzpomínky na Afriku

Březen 2013 je pro mne neobvyklý. Trénuji na maraton na různých kontinentech a ještě k tomu v různých ročních obdobích. Těsně před Velikonocemi jsem se vrátila z Jihoafrické republiky a jsem plná dojmů, o které se s vámi podělím.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Běžím, tedy jsem
  2. Z Brna až k Mysu dobré naděje
  3. O sportu a magii

Jednou, dvakrát ročně opouštějí vědci a vědkyně pracovny a setkávají se na konferencích, kde prezentují výsledky svých výzkumů, dozvídají se o nových trendech v oboru a plánují společné projekty. Na první světové konferenci psychologie osobnosti, která se konala v polovině března ve Stellenboschi nedaleko Kapského města, jsem nemohla chybět. Pobyt na konferenci tentokrát musím spojit se soustředěním v teplých krajinách. Už začátkem dubna poběžím v Praze půlmaraton. Výpadek v tréninku si nemohu dovolit. V kufru nechybí oblečení na běhání a maratonky. Teprve v letadle si pročítám průvodce a dozvídám se o tom, jak Jihoafričané milují sporty, běhají a jezdí na kole. Uvidíme. O Jihoafrické republice toho vlastně moc nevím. V poslední době se v souvislosti s případem hendikepovaného čtvrtkaře Oscara Pistoriuse mluvilo o JAR zejména jako o zemi s vysokou kriminalitou. Očekávám proto chudobu, zanedbanost a ulice plné podivných individuí. Přivítá mě vzkvétající země, čistá a úhledná města, milí, vstřícní a ochotní lidé. Jen po cestě z letiště v okolí Kapského města zahlédneme za vysokým plotem plechové chatrče, na kterých ovšem často nechybí satelity.

Běžím, tedy jsem

Na trénink vyrážím hned první den kolem třetí, protože konference začíná až v podvečer. Podzimní slunce má stále svoji sílu, která ovšem mne po celonočním letu opustila. Nedá se nic dělat. Je úterý a to mám dokonce intervalový trénink. Konferenční centrum se nachází deset kilometrů za městem a jeho součástí je rozsáhlý park, farma a vinice. Jsme přece v proslavené vinařské oblasti. Ideální podmínky na trénink. Přeběhnu lávku přes potok, vydávám se okamžitě mimo areál a nedbám rad kolegy, abych neběhala nikdy sama. Míjím pštrosí farmu, ohrady s dobytkem a na zpáteční cestě si utrhnu dozrávající hrušku. Překvapilo mě, že se v Africe v březnu brzo stmívá, tak si trénink na další den plánuji raději na ráno. Jenže v šest je tma jako v ranci. Snad se brzy rozední. Vybíhám. Příjemný chládek. Podívejme. Někdo má taky trénink. Zrychluji a dobíhám štíhlou postavu, která si svítí na cestu čelovkou. Je to žena, tak se osmělím. Can I join you? Jasně, ale já běhám pomalu. Já taky běhám pomalu, odpovím. Jenže já běžím jen čtyři minuty a pak třicet vteřin jdu. Nevadí, přizpůsobím se. Jeanne je na stejné konferenci jako já, psycholožka z Pretorie, o rok starší a maraton má už za sebou. Uběhla jej tím svým zvláštním způsobem, kombinace běhu a chůze. Je to metoda nějakého Američana, jehož jméno jsem si nezapamatovala. Miloši, tobě to něco říká? Dozvím se, že jen o týden propásnu zdejší nejvyhlášenější závod. Stejně bych si ale na něj nemohla troufnout. Každý rok o Velikonocích vyrazí 18 000 běžců na trasu padesát šest kilometrů dlouhého Two Oceans Maratonu. Miloši, to by bylo něco pro tebe! Povídáme si Jeanne hlavně o běhání. Ale nejen o něm.

Stejně jako Václav Havel, putoval i Nelson Mandela na prezidentský post rovnou z vězení. Naše sametová revoluce inspirovala Jihoafričany k nenásilnému přechodu od apartheidu k demokracii. Ačkoliv jsme ve vinařské oblasti, Jihoafričané a zejména ti černí dávají přednost pivu a mají ho tady opravdu moc dobré, jak jsem se později také přesvědčila. Jsem překvapená, kolik toho máme společného.

Z Brna až k Mysu dobré naděje

Z Brna až k Mysu dobré naděje

Každý den zahajuji hodinovým výběhem. Už v okolí všechno znám. Jeanne nebyla jedinou místní běžkyní. Potkávám i další běžce – černé i bílé. Průvodce nelhal, lidé tady opravdu rádi běhají. V neděli pod Stolovou horou navíc míjíme bikery. Tady by se jezdilo… Jediný volný den před odjezdem jsme využili k výletu na Mys dobré naděje. Na velký výběh to tentokrát nevypadá, protože vyrážíme autem. Cesta z Kapského města trvá tak hodinu. Stoupáme do kopců. Krajina se podobá Chorvatsku nebo Korsice, oceán, útesy, skály, keře. Občas zahlédneme pštrosa, který asi uprchl z farmy a opice, které jsou prý agresivní. S těmi se raději kamarádit nebudeme. Poslední výšvih zdolávají kolegové zubačkovou lanovkou a já si konečně dopřávám výběh k majáku. Odtud ještě půlhodinová procházka a jsme na místě, kterému se říká Cape point. Přibližně sto metrů skal a strmých útesů nás dělí od Atlantiku. Ruce nad hlavu. Zubím se do fotoaparátu a bojím se, aby mě to neodfouklo. Pro dnešek je cíl zde. Nikoliv. Ještě k Mysu dobré naděje s nadějí, že ten maraton přece jen uběhnu.

O sportu a magii

o sportu a magii

V nějaké etnografické studii jsem se dočetla, že naši předkové prováděli každý rok po Vánocích rituál, který jim měl zajistit dostatek sil a zdraví na další rok. Odstrojili vánoční stromeček, pořezali, přiložili do kamen, uvařili na něm vodu, kterou si zalili kávu. Vypili ji a pak už byli celý rok jen zdraví a silní. Na chalupě v Jeseníkách si stromečkovou kávu každý rok po Vánocích dávám. Letos jsem si vychutnávala každý doušek. Stromečku, dej mi sílu na maraton. Jenže letos jsem nezůstala jen u kávy.

gazela pojídající gazelu

Na maraton se v rámci ženské výzvy chystá třináct gazel. Kromě konference a tréninku jsem proto měla v Africe ještě další cíl. Musím se potkat s gazelou. Aspoň se s ní vyfotit. Nebo si s ní i zaběhat? Jenže kde hledat v Africe gazelu? Citlivější kolegyně z týmu ať raději dále nečtou. Gazelu v Africe najdete nejčastěji na jídelním lístku. Ano dámy, udělala jsem to. Dala jsem si steak z gazely. Rituálně jsem ji pojídala a představovala jsem si, jak do mě přecházejí všechny její běžecké schopnosti, vytrvalost, ladnost pohybů. Doufám, že mi to kanibalství odpustíte. Abych si vás usmířila, dostane ode mne před půlmaratonem každá gazela z týmu jednorandovou minci. Hádejte, co na ní je?

Martina Hřebíčková foto
  • přečteno: 5199/5134×, 1 komentář
Vzpomínky na Afriku Vzpomínky na Afriku Vzpomínky na Afriku

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Simona Vlašimská | 7. 4. 2013 23.26 hod. | 62.141.0.xxx
Marti, Tvá píle je zkrátka nekonečná! :-) Děkuji za minci, přinesla mi štěstí na letošním půlmaratonu a věřím, že mě úspěšně doprovodí i na maraton. Co si myslím o tom, že jsi nám snědla kus ségry, to už jsem ti řekla, fňuk... :-(

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

Podle čeho si budete vybírat běžecké boty na sezónu 2017

Během následujících týdnů budete osloveni firmami vyrábějícími, či prodávajícími běžeckou obuv s jejich vzory pro rok 2017. Podle čeho se budete při výběru orientovat?

podle značky58
podle povrchu na němž převážně běhám38
podle barvy3
podle šířky boty ve špičce14
podle výšky dropu (rozdílu mezi výškou paty a špičky)14
podle váhy13
podle počtu technických fines, které budou ve výčtu jejich vlastností4
podle toho, jak se v nich budou cítit moje nohy86

kde se diskutuje

  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Ahoj Michale. První, co mne napadá je,čím se budeš živit (nebo jsem to v článku přehlédl ?). Ale…»
  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Ahoj Michale, hezky napsaný článek, jen pořád přemýšlím, co bylo tím hlavním impulsem k odchodu,…»
  • Blýskání aneb báječná léta pod PIMem : Krasne napsany, Miso. At to vse bylo jak bylo, uzili jsme v PIMu srandy kopec ;-) A diky nejen…»
  • Životní maraton aneb proč jsem začal běhat : Ahoj Michale, super článek. Hodně mi pomohl v nalezení sebe sama a pochopení co je v běžeckém…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dobrý den, na tuto diskuzi jsem narazila při pokusu se opět posunout o kousek dál při řešení svého…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků