O běhání a politice
Na první pohled to možná vypadá, že politika a běhání nemají vůbec nic společného. Pohlédneme-li však na obě oblasti podruhé, pozorněji, všimneme si mnoha podobností a souvislostí mezi nimi.
Kdyby nic jiného: politika se oproti běhání („zdravý a čistý sport“) chápe zjednodušeně jako špinavý boj o koryta. Ano, někteří politici jsou podvodníci, berou úplatky nebo tunelují ve svůj prospěch. Ale lidi nečestné, kteří udělají pro svůj úspěch a slávu cokoliv, najdeme bohužel i ve sportu. Běžci mezi odhalenými případy drogových podvodů rozhodně nechybějí …
Politika je svým způsobem běh na přesně (délkou mandátu a volebního období) určenou vzdálenost. Společným – a pro obě oblasti velmi významným – prvkem je promyšlená příprava, strategie a taktika. U běžců jde o tréninkové plány a rozvržení jednotlivých částí přípravy, při závodech pak o optimální rozložení sil a správný způsob taktiky. V případě politiků se jedná o politický program, tedy navrhované záměry pro spravování jednotlivých oblastí, i o způsob a taktiku vedení předvolební kampaně.
Další podobnosti běhání a politiky: husí kůže, ostré lokty a boj o vítězství. Běžecká husí kůže naskakuje z předstartovní nervozity, politickou husí kůži způsobují volební obavy a strach z nezvolení (po volbách však mají mnozí politici kůži hroší!). V obou případech jde samozřejmě o soutěžení, tedy o vítězství. No a k němu jsou – kromě vlastních schopností a špetky štěstí – často potřeba i ostré lokty, tedy boj o co nejvýhodnější pozici a prostor k sebeprosazení.
Běhání je považováno za individuální záležitost, čímž se od politiky jako správy věcí veřejných zdánlivě odlišuje. Ve skutečnosti však může být pro společnost stejně prospěšné, neboť napomáhá zlepšení a udržení zdraví, pracovní výkonnosti a ekonomické přínosnosti lidí, kteří pravidelně běhají. Prakticky tak přináší společnosti mnoho z toho, oč se politici snaží často pouze teoreticky (například snížení výdajů na zdravotní péči).
Prospěšnost propojení běhu a politiky nám názorně ukazují pravidelně běhající politici. Tím, že běháním pečují o své psychofické zdraví, si vytvářejí dobré podmínky pro klidná jednání, úspěšná řešení politických problémů a nalézání smysluplných dohod. V případě nejvýznamnějších politiků světa si navíc zaběhají i členové jejich osobní ochranky (což je dobře, protože ti většinou nemívají právě běžecké postavy).
Již méně užitečnou kombinací politiky a běhání je takzvané přeběhlictví. Existují totiž politici, kteří byli do své funkce zvoleni za určitou politickou stranu, ale časem se rozhodli svou stranickou příslušnost změnit. Evidentně šlo vždy o rozhodnutí rychlé, neboť tak neučinili ani přechodem, ani přestoupením, ale právě přeběhnutím. Svým neobvyklým „sportem“ tak političtí přeběhlíci mnohé doběhli …
Nevolno se nám může udělat z tréninku (závodu) i z projevu (programu) politika. Pokud platí druhá možnost, pojďme si zaběhat. Avšak ne proto, abychom nad „hnusnou“ politikou jen mávli rukou a běháním od ní utekli. Zkusme si právě při běhu, kdy na to máme čas a klid, promyslet, co a jak bychom – být na místě politiků – udělali lépe. Ke známým pozitivním dopadům běhání si tak budeme moci směle připsat další.
Vložit komentář
