logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Půlmaraton a viróza

Půlmaraton a viróza

Viróza a půlmaraton? Může člověk, když má virózu, běžet půlmaraton? Šlo by to? Uzdravím se do soboty? To jsou otázky, které jsem si pokládala v povelikonočním týdnu, konkrétně od 2. do 6. dubna. Tyto otázky a odpovědi na ně se pro mne v tomto týdnu staly téměř zásadními.

Všichni víme, jaké je letošní počínající jaro. Jak paní Zima nechce pustit z ruky otěže a předat je tolik očekávanému Jaru. Jako každý rok jsme strávili Velikonoce na kolech, a protože se to letos odehrávalo na sněhu, náledí, ve vánici, začala jsem se obávat o své zdraví vzhledem k nadcházejícímu půlmaratonu. Možná právě onen strach a obavy, možná nějaké bacily, které mezi naší partou kolovaly, kdo ví???

Dopadlo to tak, jak jsem se bála (když jsem to teď dala na papír – vlastně napsala do PC – vidím ten spouštěč… pro příště). V úterý jsem začala kašlat, prokašlala celou noc, ráno měla zvýšenou teplotu. Za normálních okolností k lékaři nechodím, tentokrát jsem zašla. Má praktická lékařka je také běžkyně, při běhu se často potkáváme a moc mi rozumí. Sobotní běh mi nezakázala ani nedovolila. Vybavena léky na kašel, bylinnými čaji proti kašli a nachlazení, zázvorem, medem a citróny jsem okamžitě ulehla do postele. Tam jsem vydržela až do pátku.

Celé ty dny jsem řešila: Mám jet vůbec do Prahy? Mám zůstat doma? Mám jít na start? Mám vyběhnout? Mám 1/2M vzdát? Předem nebo až na 10. km? Na základě svého zdravotního stavu, který se maličko lepšil – neměla jsem teploty a namlouvala si, že je mi fajn (kašlala jsem pořád celé noci a v krku mě bolelo jenom trochu), jsem udělala závěrečné resumé: „Pojedu, postavím se na start a když to nepůjde, na 10. km, který je v podstatě na místě startu a cíle, to ukončím." Veškeré časové ambice jsem zametla pod koberec!!!

V pátek jsme se vydali do Prahy, vyzvednout čísla a ke kamarádům spát. V Expu jsme potkali Škorpilovy, bála jsem se na ně promluvit, abych je nenakazila. Vypadala jsem asi dost bídně, Danuška mě litovala a říkala, že je nemocných plno lidí. Ale oni to prý i balí a nejdou… Prozradila jsem jí svoji strategii. Pak jsem přejeli ke kamarádům na Jižní město, u kterých jsme spali. Když mě viděli, ťukali si na čelo. Bohužel ráno mi Janina sdělila, že ji bolí v krku. Ale prý už se jí to klube od čtvrtka, tak nevím, jestli se nakazila ode mne. Zajímavé bylo, že jsem prokašlala celý večer a v hlavě si to srovnala takto: „Poběžím 10 km pomalu a pak skončím." Jakmile jsem udělala toto rozhodnutí, už jsem nezakašlala. No, nebudu si namlouvat, že jsem byla zdravá, to vypadá přece jen jinak.

Ráno po probuzení jsem s hrůzou konstatovala, že to snad budu muset běžet celé!

U právnické fakulty jsem si vyhledala Miloše a Lucku, dva skvělé vodiče. Všem okolo jsem oznámila, že poběžím jen 10 km a to velmi velmi pomalu, abych to udýchala a moc se nezpotila. Držela jsem se jich asi do 6. km, pak se zakoukala, byla jsem na vnějším okruhu zatáčky a když jsem se probrala, byli přede mnou. Nechtěla jsem se rozbíhat kvůli svému kašli, tak jsem to nechala být. Vždyť za chvíli už stejně budu končit…

A pak se to stalo. Přiběhla jsem zpět k Rudolfinu, mé konečné. Ale co teď? Zátarasy vedly cestu naším směrem, proti běžel had běžců do cíle. Zrovna začali hrát hymnu. Začala jsem přemýšlet: „Vždyť chci dostat medaili, chci si pověsit diplom. A co bych v cíli dělala, Honza je ještě na trati a když tu budu čekat, mému zdravotnímu stavu to možná uškodí víc než běžet dál. Bude mi tam zima, až vystydnu. A jak se odsud dostanu? Přece nebudu podlézat zábrany." A tak, protože jsem nevěděla, jak se dostat z trati ven, běžela jsem dál.

Zajímavé je, že druhá půlka mi rychleji utekla. Pocitově. Ne běžecky. Byla jsem pomalejší. Asi proto, že byla jaksi ten den navíc, takový přídavek. Vlastně to byla taková cesta návratu, cesta domů. A ta mi vždycky, když se odněkud vracím, připadá rychlejší a kratší (i když je stejná…).

Mám medaili, mám diplom a dokonce jsem v cíli dělala interwiev. Skoro jako nějaká hvězda.

Tentokrát jsem si uvědomila, jak je všechno v hlavě. Jak hlava a myšlenky ovládají naše výkony, chování, jednání. Příště se už nebudu bát, že onemocním. Tyto myšlenky tímto gumuji ze své hlavy. I ostatní negativní myšlenky. Držte mi palce, ať se mi to povede. A sami na tom taky pracujte, pokud nějaké negativní myšlenky máte.

A můj zdravotní stav? Je neděle, bolí mě kotník, který jsem si trochu zhmoždila asi před měsícem při tréninku, ale není to nic hrozného. Jinak mě po těle nebolí nic. Kdybych byla i dneska nerozumná, půjdu se vyběhat. Kašlu pořád. Smrkám pořád. V krku mě nebolí. Ale zodpovědně říkám, že se můj stav nezhoršil. A pomalu se lepší. Myslím si, že jsem na tom stejně, jako bych včera byla celý den doma v teplíčku. Jenže to bych v sobě neměla novou zkušenost, nové fantastické zážitky a pořádnou zásobu endorfinů, tentokrát ne asi z běhu (ten za moc nestál), ale z toho, že jsem to dokázala.

Tímto vás nechci nabádat, milí běžci, abyste běhali nemocní. Chci vám říct, že když se chce, všechno jde!!! A běžet Hervis 1/2maraton Praha jsem moc chtěla. Chci vám říct, že když děláme něco pro radost, tak nám to přece nemůže ublížit. A já opravdu běhám pro radost.

P.S.: Myslím, že jsem dělala Běžecké škole dobrou reklamu. Několik běžců se mě ptalo na tričko Běžecké školy, které jsem využila jako alibi… a jestli je dobré. Když jsem ho vychválila, tak říkali, že si ho taky koupí. Tak se, Miloši, připrav na nápor objednávek.

Zuzka Součková foto
  • přečteno: 9245/9017×, 5 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (28 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Filip | 10. 4. 2013 10.47 hod. | 194.228.18.xxx
Byl jsem na tom před startem podobně, v závěru léčení virózy – bolest v krku vyléčena, rýma ustupovala a čekal jsem, jestli přijde kašel. Moje praktická zkušenost je, že se mi běželo dobře, uvolnil se mi i nos, první půlku jsem začal dle doporučení volněji, druhou půlku jsem proti doporučením přidal. Ve výsledku negativní vliv na výkon a ni regeneraci svalstva moc nebyl. Ale viróza se mi vrátila s větší intenzitou. Nejhorší byla asi ta zima po doběhu i přes převlečení do suchého.

MichalCh | 9. 4. 2013 21.55 hod. | 46.13.59.xxx
Hrdinů jsou plné hřbitovy.

Dáša B. | 9. 4. 2013 20.27 hod. | 94.138.123.xx
Taky velká gratulace a hlavně mě mrzí, že tě bacily taky moje bacily.....

Michael | 9. 4. 2013 15.25 hod. | 144.36.132.xxx
Gratuluju k dokoncenemu zavodu. Z vlastni zkusenosti ale vim, ze to neni dobre. Take jsem bezel pulku po tydennim boji s virozou – doleceny v patek, bezel jsem v sobotu.
Z pohledu cloveka, ktery chce behat dal a dal, je to hazard. Pomaly beh – ok, ale rychlejsi uz je zvyseny napor na srdce a organizmus. Pri hodne spatne kombinaci bude moct clovek behat hodne pomalu uz naporad. Radsi se dolecit a cislo prenechat. Nicmene vetsina lidi si musi tuto zkusenost udelat sama, coz chapu. :) Ja bych to take zkusil, byt by mi kdokoliv rikal, at nebezim :)
Hodne zdaru pri rekonvalescenci.

Petra | 9. 4. 2013 13.01 hod. | 195.122.198.xx
Ahoj Zuzko, klobouk dolů. Gratuluju!!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků