logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Po svatbě musí Emil a Dana Zátopkovi projít bránou z oštěpů

Po svatbě musí Emil a Dana Zátopkovi projít bránou z oštěpů

Z Londýna se Dana a Emil vracejí se společným rozhodnutím: „Vezmeme se." Objektivní pozorovatel by tento krok označil za velmi málo rozumný, tedy pokud by to byl velmi shovívavý objektivní pozorovatel. Oni dva jsou ale objektivitě na hony vzdáleni, ostatně jako všichni zamilovaní. Malý zázrak, že jim to projde. A že spolu vydrží od svatby až do Emilovy smrti, tedy celých padesát dva let, je další zázrak.

Danini rodiče si sportovce v rodině nepřejí. Emil ještě před olympiádou přijel na návštěvu a rodina zpozorněla. Když se jakoby náhodou stavil znovu, vypukl poplach. Z dnešního pohledu byl tehdy Zátopek už skutečnou celebritou. Rodinná rada usoudila, že takového známého člověka nemá cenu vodit do rodiny, na malém městě se hned všechno roznese, a kdyby to náhodou nevyšlo, bude z toho jen ostuda. Ženské na takové chlapy jen letí, vztah s ním nemůže vydržet. Otec, sám bývalý voják, nepovažuje armádu za rozumnou existenci a běhání za pořádnou živnost. A takový člověk že by nakonec stejně utekl, tak si s ním raději nekomplikovat život. A tečka.

Emil se tedy rozhodne vést útok přes matku. Nacpe se do kuchyně, přikládá do kamen, na plotně přeorganizovává hrnce, šlehá sníh, že je ho víc po zdech jak v kastrólu, a do nebe vychválí maminčinu zásmažku. Koláče připálí, ale mluví a mluví a všude zavládne takový zmatek, že si nikdo ani nevšimne, že jsou zespoda černé. Matka raději rezignuje a k večeru změkne i otec. Vezme koštýř a odvede Emilka do sklepa natáhnout trochu vína, aby mu huba nevyschla. Od té doby mohl Emil přijet, kdy chtěl, ale to zase neměl čas, blížil se Londýn.

Sergej Ingr

Tohle by se ještě mohlo zdát veselé, ale teď už všechna legrace přestává. Dana to má se svým příjmením pěkně kádrově polepené. Generál Ingr v příbuzenstvu. Starý legionář, v londýnské exilové vládě na postu ministra obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě v září 1944 zbaven funkce, ale Beneš ho postaví do čela Hlavního velitelství československé branné moci. V dubnu 1945 odvolán a poslán na zdravotní dovolenou. Po válce velvyslancem v Haagu. Bezprostředně po únoru 1948 na tuto funkci rezignoval a zůstal v exilu. O rok později založil Radu svobodného Československa. Jestli mají komunisté na někoho pifku, tak je to on.

Aby toho nebylo málo, je tu ještě bratranec Zdeněk Babíček, o tři roky starší než Dana. Často za ní jezdil do Hradiště a vodil ji po tancovačkách. Miloval sport, na kole sjezdil celou Moravu a dobře hrál fotbal. Emigroval bezprostředně po okupaci, těsně před koncem války došla zpráva, že padl u 311. letecké perutě už v roce 1942. Další bratranec Poliš Křižka sloužil jako tankista a parašutista také kdesi na západě. Po válce se vrátil, ale se změnou režimu musel zem rychle opustit.

Celá rodina plná „zápaďáků“, strana a vláda vyjádří k plánovanému sňatku negativní stanovisko. Emil jako správný komunista jistě pochopí, že soudružka z takové famílie rozhodně není vhodná partie pro reprezentanta socialistické republiky, ať si raději najde nějakou jinou princeznu. Jenže reprezentant si postaví hlavu, když se to soudruhům nelíbí, raději odejde do civilu a nechá běhání, než aby se vzdal své milované. Těžko by se národu vysvětlovalo, kam tak najednou zmizel jejich milovaný Emilek. Nakonec mocipáni milostivě kývnou. Dobře vědí, že by ten paličatý malý chlápek necouvl a byly by s ním jen problémy. Ale dobře také vědí, že ho mají pojištěného, že ho klidně mohou pouštět do zahraničí a on jim nefrnkne, když ho doma bude čekat kdosi, komu by byl klidně ochoten obětovat celou svou sportovní kariéru.

Dana s Emilem se sejdou ve Vacenovicích u jejích rodičů až zase koncem září. Na tuto dobu si už plánovali svatbu, opravdu ji chtěli mít ve stejné datum, kdy se oba narodili, nakonec z toho nějak sešlo a tak spolu oslaví aspoň alespoň narozeniny. A oslava to není ledajaká, když se slaví na Moravě, tak to lidé berou opravdu z gruntu. Navíc se nějak roznese, že při této příležitosti bude Emil „žádat“. Na dráze má odvahy dost, ale teď mu chybí. Neví jak do toho, všichni ho povzbuzují a nalévají mu víno a „pálené" na kuráž. On je ale zvyklý spíše na pivo. Předvedou ho před rodiče, když není ze sebe schopen vypravit kloudné slovo, kamarádi vše pohotově odříkají za něj. Otci se ale budoucí ženich nezdá kloudně při smyslech, tak aby prý udělal stojku. Emil jakž takž položí ruce na zem, ostatní mu zvednou zadek a otec, protože už také chce mít holku z domu, uzná pokus za platný a s maminkou jim dá požehnání.

Většinou, když se plánuje malá a tichá svatba, vyvine se z toho velká událost plná zmatků. Dana s Emilem plánují svatbu ve Vacenovicích, ale příbuzenstvo se vzbouří, do jakých horoucích pekel se mají táhnout a že metropolí Slovácka je přeci odjakživa Hradiště. Tak se dohodnou na Hradišti, ale zase ne a ne najít termín. Dana se ještě nerozloučila s házenou a každou neděli má mistrák, Emil se zase chystá do Itálie. Volba nakonec padne na 24. října. Bude ta čtyřiadvacítka pro ně osudová i šťastná, za tři roky a devět měsíců, 24.července 1952 se oba stanou olympijskými vítězi.

Emil se jako vzorný ženich dostavil už pár dnů před obřadem. Rozjedou se s Danou na kolech pro bažanty na lesní správu na Velehrad. Cestou zpátky se zkouší nejdříve držet za ruce a pak i za jízdy líbat. Dopadne to, jak to dopadnout musí, nevěsta si odře obě kolena a ještě trochu nos. Ještě že bude mít na svatbě dlouhé šaty. Emil běhá přes celou vesnici k pekaři se zadělanými koláči. Aby ušetřil čas, vezme si na to z police dlouhé prkno a vše pojímá jako trénink. Vůbec nevadí, že část poztrácí a co nesnědí místní psiska, nosí jim děti zpátky domů. Když se Dana dopoledne ve svatební den rozhodne ještě si odskočit do Napajedel na zápas v házené, rodiče se už opravdu naštvou a oba zavřou doma, aby bavili svatební hosty.

svatební fotka

V Hradišti se mezitím chystá cosi mezi prvomájovým průvodem a vojenskými manévry. Přespolní dorazí už dopoledne, městský rozhlas ohlásí dobu obřadu s dvouhodinovým předstihem, následkem toho diváků ještě přibude. Ve čtyři je náměstí plné a nevěsta s ženichem se jen stěží probojují do kostela. Daniny slavnostní šaty už zdaleka nevypadají tak slavnostně, Emil se žení v uniformě, tak je na tom o něco lépe. Lidé už stojí i nahoře na lavicích. Svatbu jim odsvědčí dva bývalí atleti Kománek a Vykoupil.

Po skončení obřadu je venku čeká házenkářské družstvo a slavobrána z oštěpů, na kterých vlají barevné fáborky. Davy je pohltí, cesta se za nimi uzavře a ostatní svatebčané se za nimi trousí jednotlivě a se zpožděním. Do normální hospody by se celá ta sláva nevešla, musela vypomoci armáda, hostinu pořádají v jídelně hradišťských kasáren. Tancuje se dlouho, skoro až do rána, všichni odpadnou a nejdéle v kole vydrží Dana a Emil.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 11364/11088×, 1 komentář
Po svatbě musí Emil a Dana Zátopkovi projít bránou z oštěpů Po svatbě musí Emil a Dana Zátopkovi projít bránou z oštěpů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (21 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lucka | 10. 4. 2013 20.44 hod. | 88.100.198.xxx
Pokud by někoho zajímalo, jak dopadnul E.Z. ve srovnání s jinými velkými běžci historie, koukněte na runnersworld.com/groat (na konci článku je ke stažení pdf s porovnáním). Porovnávat tyhle různé lidi mi sice přijde divný, ale stejně mi ten dokument přišel zajímavý, a to ze dvou důvodů: 1. Je vidět, jak je Emil ceněnej ve světě. 2. Malinko jsem zacelila své mezery v oblasti běžecké historie.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

kde se diskutuje

  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků