logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem nevzdala svůj první 1/2maraton

Jak jsem nevzdala svůj první 1/2maraton

A je to tady… 6.4.2013. Pro mě magické datum. Den, kdy poběžím svůj první půlmaraton. V hlavním městě, v Praze. S tisíci dalších běžců, běžkyň, profíků, chrtů, hobíků i pohodářů.

Těším se už dlouho dopředu. Běhám celou zimu, přiměřeně pracovnímu vytížení, rozmarům počasí a starosti o dva školou povinné syny. Běhám pomalu, ale běhám s radostí, pro dobré pocity, pro endorfiny. Běhám s přítelem Liborem, který je rychlejší běžec, ale na záda hodí batoh se zátěží a naše rychlosti se potkávají. V únoru „běhám" i na ortopedii, levá kyčel zlobí víc než moje děti. Stačí dvě injekce a slova povzbuzení od skvělého pana doktora, který se také věnuje běhu a už se zase bezbolestně proháním po brdských kopcích.

obrázek

První myšlenky spojené s půlmaratonem jsou jen zúčastnit se a doběhnout. Do přihlášky píšu čas 2:22:22 hod, ale spíš jen proto, že se mi čas líbí vzhledově. S naběhanými kilometry si ale říkám, že bych přece jen v uvedeném čase doběhnout mohla. Přítel i kamarádi mě povzbuzují, dodávají důvěru na čas rychlejší. Prý na to mám! Možná ano, začínám pomýšlet na čas 2:10 hod, běhám, trénuju, ale…

Tři týdny před půlmaratonem naší domácnost napadají viry, bacily a podobné ohavnosti. Oba kluci leží v horečkách, týden se nevyspím, opečovávám je ve dne v noci. Pak odpadám i já. Viróza, teplota, vykoupím lékárnu, nakoupím ovoce a zeleninu, piju litry čaje a doufám. Šest dnů před půlmaratonem jen občas lehce vyběhnu, jsem bez síly, špatně se mi dýchá (každá viróza vyprovokuje moje potlačované astma), ale vím, že do Prahy pojedu a postavím se na start.

A je to tady… 6.4.2013. Pro mě magické datum. Jsem v Praze, procházím bránou za EXPO, ukazuju své startovní číslo, nasávám atmosféru, potkávám přátele, smějeme se, jsme natěšení, ale já jsem i lehce nervózní… Nebude mi zima?... Najdu vodiče s balonkem na 2:10?… Zvládnu to?… Převlíkám se, batoh dám do úschovy, dostávám pusu od Libora a s kamarádkou Marcelou jdeme do našeho koridoru. Je v něm volno, najdu balonek a už jsem vedle něj. Je poledne. Z amplionů zní Vltava, pomalu postupujeme na start, vzrušení se stupňuje a přesně 8 minut po výstřelu ze startovní pistole probíhám startem. Běžím, proplétám se, všude plno kmitajících nohou, barevných triček a bund, tleskajících a volajících diváků. Nádhera, skvělá atmosféra.

obrázek

Držím se kousek od mých vodičů. Mlaďoučká holčina běžící vedle mě navazuje hovor: „Kolikátý půlmaraton běžíš? Jak jsi trénovala? Jaký čas chceš zaběhnout? Odkud jsi?..." Po pár zodpovězených otázkách se omlouvám, že tohle tempo pro mě není povídací, musím běžet, dýchat, nechci se nechat odříznout od balonku. Jsme před pátým kilometrem, běží se mi dobře a najednou… jsem na zemi. Co se stalo? Zřejmě jsem zakopla a spadla! Sbírám se, někdo se ptá, zda jsem v pořádku. Ale ano, jsem. Snad. Zjišťuju „škody“. Odřené ruce, cítím, že i brada, sahám na bolavý nos, zda není zlomený, zda neteče krev. Ne, je to dobré. Ufuf. Ale ještě cítím bolest. Aha, kolena. Naražená. Obě, ale pravé bolí víc. Co teď? Skončit? Nene, zkouším jít, za chvíli se pomalu rozbíhám.

Psychika je zlomená, balonek na 2:10 vidím daleko před sebou. Ale běžím. Každý krok mě bolí. Desátý kilometr míjím v čase 1:02 hod, balonek už nevidím. Keňani jsou v cíli. Na Mánesově mostě potkávám Ivanku Sekyrovou. Samozřejmě v protisměru, už běží do cíle. Začíná se mi hůř dýchat, zpomaluju, na dvanáctém kilometru jdu, potkal mě malý astmazáchvat, vyndavám dýchátko a dvakrát si vdechnu, zklidňuju tepy, dech a pomalu se rozbíhám. Něco mi našeptává: „Skonči, proč se trápíš, skonči!!!“. Nene, já to nevzdám. A běžím. Pomalu, těžce, funím jako lokomotiva, ale běžím. Na 16. km mě čeká přítelova dcera Monika s čajem, zastavím se, odpočívám, ještě použiju dýchátko a jdu do dalšího boje. Probíhám tunelem, kopeček za ním vyjdu a jak přibývá tleskajících diváků, rozbíhám se, i když kostky na zemi tááák bolí. Ooo, kolena, kolena.

obrázek

Vydržím! Vbíhám do špalíru na Mánesově mostě, za povzbuzování a úsměvů diváků se blížím k cíli. Ještě pár metrů, bolest i vyčerpání mě ovládá, ale pak to přichází. CÍL!!! Zastavuju, jsem v tranzu, nic nevnímám, někdo si se mnou plácne rukou, dostávám termofólii, medaili, hledám přátele. Bolest je vystřídaná euforií. Já to dokázala. Uběhla jsem půlmaraton, uběhla jsem 21,0975 km, nevzdala jsem se. Sice jsem nestihla ani 2:10, ani 2.22.22, časomíra mi ukázala reálný čas 2:23.31, ale vůbec mi to nevadí, ovládá mě nadšení, radost, endorfiny, tečou mi slzy štěstí. Jsem pyšná, že jsem překonala ten psychický propad, ten nemorál s myšlenkami o skončení, tu bolest kolenou. Jsem pyšná, že jsem doběhla.

Už při závodu i po něm přemýšlím, že už nikdy další půlmaraton nepoběžím. V plánu byl jeden jako vrchol mého běžeckého sportování a dost. Mám splněno. Ale jak se to říká? Nikdy neříkej nikdy!!! Běhání mě chytlo, je to výzva, je to součást mého života. Už si neumím představit, že bych neběhala. Takže 8.6.2013 v Českých Budějovicích na dalším půlmaratonu na viděnou a na běženou!:-)

obrázek

PS: Děkuji Liborovi za společné tréninky, dětem, že mě zlobívají a já si pak při běhu krásně vyčistím hlavu, přátelům a kamarádům za podporu.

Patricie Pavlíčková foto
  • přečteno: 13580/13244×, 11 komentářů
Jak jsem nevzdala svůj první 1/2maraton Jak jsem nevzdala svůj první 1/2maraton Jak jsem nevzdala svůj první 1/2maraton Jak jsem nevzdala svůj první 1/2maraton

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (28 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Paprička | 16. 4. 2014 19.48 hod. | 109.72.12.xx
Letos s radostí a s úsměvem :-)
www.kufrujsnami.cz/pm2014.htm

vITdVORAK | 15. 4. 2014 19.38 hod. | 109.81.231.xx
JSI FAKT DOBRA PAPRI

Patricie-Paprička | 12. 6. 2013 13.14 hod. | 109.72.12.xx
Martine, kéž by to tak bylo. Mám zase ALE....dva týdny před 1/2maratonem v Č.B. mě opět přepadly viry a týden před jsem vyfasovala antibiotika. :-( Takže jsem v Č.B. byla jen jako fanynka a pod mým číslem se proběhl někdo jiný. Já si hold musím na svůj pohodový a usměvavý půlmaraton ještě počkat. Že by Ústí nad Labem ??? :-) Uvidíme....

Martin | 10. 6. 2013 22.22 hod. | 178.255.168.x
Jooo, je to tam, CB 2:15:29 gratuluju.

Patricie-Paprička | 17. 4. 2013 20.04 hod. | 109.72.12.xx
Děkuju vám všem za krásná slova :-)

Danuta F. | 17. 4. 2013 16.53 hod. | 194.228.20.xx
Pozdě, ale přece jen GRATULUJU. Jste opravdu úúúúžasnááááá, stejně jako naše dcera a vaše kamarádka Marcela. Obě jste si to vyzkoušely a doběhly, proto klobouk dolu a ještě jednou velká gratulace. Jen tak dál a hlavně vydržet.

Marcela | 17. 4. 2013 12.26 hod. | 193.99.186.xxx
jsi prostě úúúúžaaaaaaaasnááááááá ;-)

jitulina | 16. 4. 2013 20.49 hod. | 89.176.238.xx
Skvěle napsané a skvěle odžité! Gratuluji! Skoro jsme se zkopírovaly...taky jsme spadla na 5.km, taky jsem chtěla 2:22, taky chtěla vzdát, ale kamarádka mi dělala vodičku a do cíle dovedla v úžasném čase. Běhej dál, ráda tě někdy potkám, držím palce :)

Lucie | 16. 4. 2013 18.28 hod. | 90.178.114.xxx
Asi jsem měkota, ale fakt jste mě dojala! Jste hvězda bojovnice Patricie! Gratuluju Vám! V závodě jsem ještě 1/2 maraton neběžela, chtěla bych ho "jen" zvládnout za 2:30 ve Varech 25. května. Po přečtení Vašeho článku jsem zase o něco víc odhodlaná :) Děkuju Vám!!!

Peta | 16. 4. 2013 18.24 hod. | 46.135.17.xxx
Gratuluji. Jsem dojatá, jsi borec :-) hodně sil a zdravý do dalšího běhání.

1 . 2 

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků