logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

,,MŮJ BĚH I PŘES MRTVOLU´´ (oficiálně však nazvaný HERVIS ½ MARATON PRAHA 2013)

,,MŮJ BĚH I PŘES MRTVOLU´´ (oficiálně však nazvaný HERVIS ½ MARATON PRAHA 2013)

Letošnímu pražskému Hervis ½ maratonu předcházela spousta snahy, tréninku, fyzické únavy a i naběhaných kilometrů. Teda nejenom to. Taky k tomu všemu patřila spousta endorfinů a zážitků spojených s běháním. No a pak přišel jeden vytoužený den, ve kterém mi ráno uteklo strašně rychle, dopoledne uteklo ještě rychleji, a najednou tam byl startovní výstřel. Všechno se to semlelo tak rychle, že po dvou a půl hodinách (necelých) jsem dobíhala do cíle. Ani jsem se nenadála a už je tu večer a je po všem … V hlavě mi zbývají pouze vzpomínky a dojmy z celého dne, které si neustále v mysli přehrávám a nemůžu pomalu nadšením z celého závodu ani usnout.

Můj čas vůbec nebyl slavný, minimálně ne tak, jak jsem si přála. Týden před ,,půlmíčem´´ jsem si byla zaběhnout desítku na Braníku, a zaběhla jsem ji s (na mně až neuvěřitelně) skvělým časem, a zároveň mým osobním rekordem 54 minut 48 vteřin. Což bylo oproti Kbelské 10 lepší skoro o 6 minut. Poté jsem nabyla pocit, že bych půlmíč mohla dát třeba za 2 hodiny, nebo 2:10. Těšila jsem se, že bych si na svém prvním půlmaratonu rovnou trhla svůj rekord. Ale člověk míní, tělo mění (ve slovenštině říkáme ,,človek mieni pán boh mení´´, ale boha do toho zatahovat radši nebudu :) ).

Ve středu ráno, necelé 4 dny před půlmaratonem, mne přepadla nějaká viróza, středa ráno byla ve znamení silné bolesti v krku, ve čtvrtek ráno přišla i rýma a čtvrtek odpoledne jsem už ležela v posteli i s bolestí hlavy. Sakra, tohle je jak naschvál! Nebyla jsem nemocná skoro 2 roky, a teď tohle … Tak moc jsem věděla, o čem psala Ilča ve svém článku, který ji vyšel těsně před slavnou sobotou. Jen to ne, nesmím přece neběžet, já CHCI běžet! I přes mrtvoly! I přes jednu mrtvolu – sebe! Na rady Miloše a Danči jsem do sebe lila zázvorový čaj na litry. V pátek ráno mi bylo pořád blbě, a to už jsme měly mít setkání večer v expu. Já se pořád nechtěla smířit s tím, že bych nikam nejela. Tvrdá hlava si opět prosadila své, a už jsem byla na cestě do Prahy, i přes nemoc ... Do termosky jsem si vzala zázvor zalitý horkou vodou, který jsem celý den popíjela. Změna k lepšímu nastala až večer. Po večerním setkání a posezení s gazelkami mi (neuvěříte!) bylo najednou nějak líp. Teď nevím, jestli to bylo psychikou, anebo ten zázvorový zázrak opravdu začal fungovat. Ve finální sobotu ráno jsem už po probuzení věděla, že poběžím :). Bolest hlavy mi ustoupila, už byla jenom trochu rýma a malé škrábání v krku. Vzala jsem si s sebou bonbóny na tišení bolesti v krku a dávala si je v průběhu celého závodu.

běžím, tedy žiju

Bohužel mi nemoc s bolestí hlavy a tři dny pití zázvorového a bylinkového čaje spolu s pocením se v posteli bez chuti k jídlu, navíc těsně před půlmíčem, daly krutou lekci ... Vzhledem k výkonu na VŠ lize jsem si myslela, že to dám mnohem líp, no nakonec jsem nestíhala ani Karolínino tempo z Kbelské 10 (6min. na km). Prostě, byla jsem úplně vyždímaná a bez energie ... Nešlo mi to ... Můj pocit byl, jako kdybych za sebou fakt táhla tu mrtvolu. Asi do 8-9 kilometru jsem se ještě ze všech sil snažila držet Káji a jejich svěřenkyň, no pak mi utekly a já už je nemohla dohnat. Od 9-10 kilometru jsem si musela hodit pohodové pomalé tempo, abych to vůbec doběhla. Každou občerstvovačku jsem přešla hezky do chůze, a šetřila se, co to šlo. Vím, že kdybych se snažila táhnout za Kájinou skupinkou, po 13 kilometru bych asi musela dojít. A to jsem nechtěla. Proto jsem učinila rozhodnutí zpomalit. Miloš by mi dal poza uši ... Měla jsem běžet echt pomalu už od začátku a nemít žádné ambice o dobrý čas, třeba bych pak ve finále opravdu lepší čas měla ... (lepší, než ten, který jsem skutečně měla). Ale já si vůbec neuvědomila, jak moc mně nemoc může ovlivnit z hlediska mých sil. Letošní Hervis jsem dala za 2:21 real time. Jediné, co jsem opravdu v půlmaratonu potáhla, byl závěrečný kilometr. To jsem zúročila moje předchozí ploužení spolu s mírným kopečkem dolů, kde se běželo ,,zadarmo´´, a měla jsem sílu trošičku přidat. Běžela jsem, co mi to šlo. V závěrečném kilometru jsem předběhla hodně lidí, co dřív předbíhali mne, což mi ke konci trošku zlepšilo náladu:) (žeby se ve mně probouzel nějaký sportovně-závodní duch? :) ).

na zdraví

I když jsem na jedné straně nebyla se sebou a se svým časem vůbec spokojená, na druhou stranu jsem byla strašně ráda, že jsem vůbec mohla běžet a že jsem se v sobotu ráno vzbudila s relativně dobrým pocitem. Kdybych měla běžet ve čtvrtek nebo pátek, tak neběžím asi vůbec ... A tedy vzhledem k okolnostem, které mně dost ovlivnily z hlediska mé výkonnosti, si nic nebudu vyčítat. Mým cílem v PIM WCH není dosáhnout nějaký určitý čas, nýbrž to uběhnout. A to jsem z tohoto pohledu zvládla a svůj poloviční cíl dosáhla :). Těším se na full-ku v květnu a na další z půlmaratonů, ve kterých věřím, že zaběhnu lepší čas. Koneckonců, alespoň mám co zlepšovat v čase na půlmaraton :).

Michaela Cibulová foto
  • přečteno: 7596/7124×, 8 komentářů
,,MŮJ BĚH I PŘES MRTVOLU´´ (oficiálně však nazvaný HERVIS ½ MARATON PRAHA 2013) ,,MŮJ BĚH I PŘES MRTVOLU´´ (oficiálně však nazvaný HERVIS ½ MARATON PRAHA 2013)

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Míša | 18. 4. 2013 21.46 hod. | 95.85.214.x
Moc vám děkuji za milé komentáře ! To Luki: běhám 5krát týdně – podle Milošovho plánu. A asi máš pravdu, maraton bude pecka. Ale ne zas taková pecka, abychom to nedali :-) Takhle před rokem bych neřekla, že dám půlmaraton (a už vůbec ne nemocná), no teď jsem přesvědčená o tom, že to jde :-) že všechno jde, jen se musí chtít a člověk si prostě musí jít za svým :-) Zdendo – jsem ráda, že to tak vnímáš. Ono to opravdu bylo překonání sebe sama, ... na 13 km mi bylo tak blbě po všech stránkách, že mně strašily myšlenky to skončit, ale já je zahnala pryč ať vypadnou, a běžela dál :-) Markétko, souhlas :-) Každý, kdo to doběhne, je vítěz! A už se těším na sparingovství na maratonu :-) Simčo to ty si vítěz, minimálně miss sympatia! jsi pro mně obrovský maminkovský vzor! Ilonko, silný byl každopádně, dost dlouhou chvíli sice pozitivní ne, byl to takový ten up and down, ale ke konci se mi kousla hlava a řekla jsem si ,,a teď do toho prásknu, když jsem se joudala polovinu trasy ... proto jsem si ve finálním kilometru kopla do vrtule :-D asi je to opravdu víc v hlavě než v nohách ... Na maratonu to teprv poznáme si myslím :-) držím palce ať si Ilčo brzo zdravá a fit

Ilona | 18. 4. 2013 20.27 hod. | 88.101.3.xxx
Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je silný! I když v tomto případě...nakonec je zážitek i pozitivní. uvídíme, jestli se dostaneme do cíle i 12.května!

Simona Vlasimska | 18. 4. 2013 17.12 hod. | 89.24.17.x
Misko, jsi neuveritelna bojovnice a jasna vitezka! ;-)

Hanka13 | 18. 4. 2013 15.53 hod. | 37.188.237.xxx
Moc pěkně napsané, motivační a přeji hodně štěstí a sil na maraton :-)

Markéta Jansová | 18. 4. 2013 15.34 hod. | 194.228.130.xx
Miško, pěkně napsané! A nezoufej, nemáš nad čím, nevzdala ses a to je důležité...ostatně já si myslím, že všichni co proběhnou cílovou branou, jsou vítězem, minimálně sami nad sebou!!! Držím palce na maraton ;-)

Luki | 18. 4. 2013 13.28 hod. | 37.188.227.xxx
Kolik Miso behas tydne, ze jdes na maraton? To je jina liga, pulka se da udelat i kdyz jsi nemocna, ale maraton neodpousti vubec nic.

Martina H | 18. 4. 2013 12.39 hod. | 147.231.202.xx
Nemyslím si. Chlapi jsou soutěživí až dost, nepotřebují podporu, aby víc závodili. Nebo jsem na vás chlapy příliš přísná?

Zdenda Kolman | 18. 4. 2013 12.29 hod. | 178.248.252.xxx
Hezky napsané! Čiší z toho překonání sebe sama, které zažíváme v životě každý den. Myslím, že ses posunula zase o něco dál, když ses nevzdala. Zlom vaz v květnu na celém maratonu, držím Ti palce. Mimochodem, je to sice trochu mimo téma, ale když se tak dívám na tu PIM WCH, nemělo by být také něco pro chlapy? :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas88
Asics120
Brooks17
Inov-852
Icebug5
Hoka One22
Mizuno51
Newton5
NB21
Nike54
Salming345
Salomon40
Scott2
Vibram Fivefingers7
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce45
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků