MŮJ DRUHÝ PŮLMARATON
Když jsem vloni běžela po modrém koberci pod cílovou branou pražského půl maratonu, byla jsem šťastná, pyšná sama na sebe a „vyřízená“…splnil se mi totiž sen a navíc jsem dokázala zatnout zuby (obzvlášť v posledních kilometrech za Libeňským mostem) a uběhnout poprvé v životě víc než 20 kilometrů najednou. Tenkrát mě ani nenapadlo přemýšlet o dalších metách, nebo že se na Hervis vrátím, věděla jsem jen, že běhání mám pod kůží a jen tak se to nezmění…
Rok se s rokem sešel a já jsem zase nervózně poskakovala v koridoru K, drkotala zubama, čekala spolu s tisíci běžci na startovní výstřel. Jen s tím rozdílem, že jsem měla za sebou poctivější trénink, „gazelí odhodlání“, krásné oblečky od sponzorů a Miri po pravé ruce.
Co se dělo dál bylo vlastně stejné, tóny Vltavy, neutuchající fandění diváků, vtípky spoluběžců, obdiv nad skupinou Running With Those That Can't, chuť na pivo u Smíchovské pivní pohotovosti, hledání známých v davu protiběžců, vyhlašování nejrychlejších závodníků v okamžiku, když jsem míjela 10. kilometr, děti s nataženýma rukama na plácnutí, psychokrize v Libni, dojetí na Mánesově mostu….modrý koberec, cílová brána, štěstí, pýcha, ALE!!! tentokrát to bylo jiné, bylo mi totiž fajn, žádný puchýř, bolest, křeče, cítila jsem, že bych mohla běžet dál, no, na maraton by to asi nebylo…ale kdoví :-)
P.S. Díky Milošovi za trénink, rodině a přátelům za podporu, Gazelám (však oni vědí zač :)), divákům i spoluběžcům za atmosféru…a…málem bych zapomněla na Rockyho Balboa! Takže díky Rocky za nakopnutí do cíle, Eye Of The Tiger zabere vždycky!!!
Vložit komentář
Marketko, diky za clanek, vratil me o 2 tydny zpet :-)
Hezky článek a úplne chápu pocity :)), protože pro mě to byl taky 2. pulmaraton a taky 2. pražský. Úplne stejne sem si to neuměla představit a nevěděla co čekat, podruhé si myslela, ze se zlepším ba naopak hranici 1:50:00 na dosah jeste nemám, ale věřím, kdyz vytrvam a budu snad docela zdrava třeba do roka a do dne :))), hlavne bych si prala jich zdolat mnohem víc, protože je to super atmosféra a ten pocit pak k nezaplacení kdyz člověk dobehne a potká i spoustu známých .. Proste beh a pohyb je styl zivota :))))
Přeji tedy jen hodne zdravi a mnoho dalších km a osobních rekordu byt jen o vteřiny i to je úspěch :)))
Markétko, krásný článek, blahopřeji k výkonu a držím palce na full trati :-)
