logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Světový rekord

Světový rekord

Emil je slavný. Být slavný za dob reálného socialismu není žádná velká sláva. Být slavný znamená vzorně reprezentovat socialistickou republiku vzkvétající pod vedením komunistické strany a za radostné účasti všeho pracujícího lidu. Pro jednoho docela velká fuška, když zem nevzkvétá a lid není nijak zvlášť šťastný. Ale političtí vůdci vědí, jak lid šťastným učinit. Když není co do huby, nakrmí lid aspoň propagandou. Je potřeba umlčet ty politicky méně uvědomělé, ukázat, že my jsme ti nejlepší. Máme nejvyšší hektarové výnosy obilí, vyrábíme nejvíce té nejlepší oceli na světě a naši lidé jsou tím nejlepším, co kdy Pán Bůh, tedy pardon, strana a vláda v čele s ústředním výborem už nevím čeho, stvořily. A kdo je tím nejlepším, koho zná celý svět? O kom natočíme film, aby všichni věděli, jak se u nás dobře žije? Odpověď je nasnadě.

11.6. 1949. Těsně před armádními přebory zavezou filmaři Emila do Gottwaldova. Celé dopoledne je vodí po městě, bývalé metropoli Baťova impéria. O Silvestra osmačtyřicátého roku ještě usínali obyvatelé Zlína ve svých postelích a ráno se vzbudili v úplně jiném městě, které neslo jméno našeho prvního komunistického presidenta, jak byl Gottwald oficiální propagandou s oblibou nazýván. Jméno úspěšného podnikatele mělo být vymazáno z mapy i z paměti socialistického člověka.

Ochotně lidem od filmu vše vypráví, k dobru přidává historky z učednických let. Ukazuje pokoj, kde bydlel, kam chodil na průmyslovku, kudy vedla trasa Běhu Zlínem, jeho prvního skutečného závodu. Zavede je na stadion a s trochou nostalgie zase po letech vytírá z očí popílek, který se na dráhu snáší z nedalekých komínů. Kradmo kouká po hodinkách. Filmaři jsou neodbytní, nezajímá je, že Emil dnes závodí a on jim nedokáže odříct. Nestačí se pořádně naobědvat. Tak – tak chytí přecpaný rychlík, který odjíždí ve čtvrt na dvanáct, s sebou jen dvě vajíčka a kus chleba. Manželka známého, když se dozví, kam se Emil chystá, marně mu nabízí své místo.

Na to je Emil moc frajer, aby zvedl ženskou ze sedačky. A také příliš velká palice. Tvrdohlavě stráví cestu vestoje na chodbičce. Sní ještě pár sušenek od vojáka, co míří na opušťák, při přestupu v Přerově je v poklusu stačí zalít pivem. Cesta trvá nekonečných pět hodin, jako zmlácený přijíždí do Ostravy, v tramvaji usne. Jiný voják ho naštěstí pozná a vzbudí před stadionem ve Vítkovicích. Závodí se od čtyř. Ještě před během si najde čas na krátké rozcvičení.

Krouží po trati s prázdnou hlavou a bez velkých ambic. Kupodivu se mu běží dobře. Přebory nejsou nijak zvlášť obsazené, ze šestnácti vojáků mu nikdo není soupeřem. Přestože se ještě před chvílí opravdu necítil, neběží jen pro první místo, jde mu i o čas. Od olympiády se nikde moc nepředvedl. Loni ještě na podzim asi desetkrát vyjel do zahraničí a nijak se mu nedařilo, časy, kterých dosahoval, byly stěží průměrné. Samé závody, žádný trénink.

Po svatbě pětiměsíční vojenský kurs. Běhal na lesní cestě, střídal 20x200 a 20x400 m, ale nebyla v tom žádná pravidelnost, trénink často zanedbával a raději jezdil za Danou. Letos začal pořádně trénovat až v dubnu. V květnu ve Varšavě na počest zakončení cyklistického Závodu míru zaběhl pětku za 14:10,8. To by už něco mohlo znamenat. Povzbuzen kvalitním výkonem začal trénovat denně 5x200, 20x400 a 5x200 s meziklusy 200 m.

Tvrdá dráha a široké zatáčky v něm probouzí radost a chuť po rychlosti. Lehce běží už daleko před ostatními. Přesto se ale na trati ještě stále nic neděje. Komentátor, který předem s takovou situací musel počítat, si připravil divácky atraktivní komentář. Postavil vedle Emila jako virtuálního soupeře Viljo Heina a porovnával jeho mezičasy na světový rekord s tempem, které právě běží Emil. Udělal tak předem rozhodnutý závod napínavějším, fanouškům se tím velmi zavděčil. Každé nové hlášení odměňovali potleskem. Na pátém kilometru ale všichni ztichli a v lidech se zatajil dech. Emil se začal přibližovat Heinovým mezičasům. Na šestém vypukl poprask. „My chceme rekord!“, parta kluků se seběhla v zatáčce až dolů k mantinelu. Emil tribuny nevnímá, běží si uzavřený do sebe: „Co tam ti kluci blbnou?" Zpozorní a poslechne si komentátora. Trhne to s ním, ale nenechá se vybláznit, drží si tempo a v klidu si počká na hlášení na sedmém kilometru. Skutečně běží rychleji než Heino při svém rekordním běhu.

Svět Emila miluje. Lidé ho mají rádi pro jeho čistou duši, pro poctivost, se kterou vždy odvádí maximální možný výkon. Taktika je mu cizí, za nikým se neschovává, neběhá na umístění. Za celý život nikdy nic nedělal a nebude dělat napůl. Je to jeho sláva i prokletí. V ničem se nespokojí s průměrem, když ví, že by mohl vydat více. Bičuje se při tréninku, svoje dvoustovky a čtyřstovky neběhá se stopkami. Každou z nich běží na maximum, na doraz, co to dá. Co ale zmůže člověk, který se pohybuje na hranici vlastních fyzických možností? Jak překročit vlastní stín?

23:37 na osmém kilometru, stále běží před Heinem. Zašklebí se ještě o něco více než obvykle, odplivne si a dá se do práce. Mobilizuje síly, které v něm nejsou. Není to už o těle, ruce ani nohy více nezmůžou, vstupuje do hry cosi mezi nebem a zemí, co marxistická věrouka vytrvale a rázně popírá. Lidé ho ženou za rekordem, energie, kterou ho pohání, nenajdeme v žádné učebnici fyziky.

Viljo Heino

Devátý kilometr 26:36. Teď už si věří. Nepřipouští si zakolísání. Heinův čas 29:35,4. Znamená to, že poslední kilometr musí dát pod tři.

Ve zbývajících dvou a půl kolech musí někde urvat vteřinu, jinak celé tohle úsilí přijde nazmar. Všichni diváci pochopili, že se účastní na něčem velkém. Vidí strašné úsilí v tváři člověka, kterého svými hlasy posílají dopředu. Co by se stalo, kdyby na vteřinku zaváhal? Odpustili by mu?

K ničemu takovému ovšem nedojde. Emil běží, co to jde a v závěru ještě pro jistotu znatelně zrychlí. 29:28,2, vylepšil světový rekord o sedm vteřin. Československo posílá zprávu Mezinárodní atletické federaci. Co na to řeknou ve Finsku? Zpráva se týká především běžce s chladným nepohnutým výrazem ze severských lesů. Jak odpoví Viljo Heino?

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 8867/8648×, 8 komentářů
Světový rekord

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Gumofka | 26. 4. 2013 20.19 hod. | 89.24.9.xxx
Na jeden nádech, jako vždycky...díky

MartinP | 26. 4. 2013 12.05 hod. | 217.144.239.xxx
Diky za pekne pocteni.

dao | 26. 4. 2013 11.12 hod. | 128.140.137.xxx
Super. Díky.

dav | 26. 4. 2013 9.15 hod. | 89.176.226.xxx
....dělají mě ty Vaše kladné reakce velkou radost!

12honzade | 25. 4. 2013 21.57 hod. | 69.254.150.xxx
Davide, nechci ti pochlebovat, ale Tvoje vypraveni jsou fakt moc hezka a strhujici. Jedna z nejlepsich, ktera jsem kdy o EZ cetl. DIKY ZA NE!!! 12:)

Lucka | 25. 4. 2013 21.25 hod. | 88.100.198.xxx
Díky Dave, opět super. Čím dál tím poutavější. Pokud by někoho zajímalo, jak si EZ vedl v Runner's Worldu ve srovnání s dalšími velkými běžci, koukněte na rw.runnersworld.com/pdf/groat.pdf. Sice srovnávají nesrovnatelné, ale mě to zaujalo ze dvou důvodů: jednak je zajímavé vidět, jak moc je EZ ceněný ve světě a jednak jsem si trošku doplnila přehled o velkých osobnostech běžecké minulosti a současnosti.

Karolína | 25. 4. 2013 14.50 hod. | 89.24.231.xx
..aaa už jsem se dočkala :-)..Davide, díky!! píšeš to, jako bys byl přítomen události, těším se na další díl!!

Miloš | 25. 4. 2013 12.50 hod. | 195.22.49.xxx
Dave, díky za velmi poutavě podaný příběh o lidském hrdinství, které má jednoho velkého jmenovatele – JÍT, BĚŽET USILOVNĚ SVOU VLASTNÍ CESTOU. Ovšem s jednou podmínkou, že to, kudy běžím, jaké k tomu používám prostředky, dosáhnu jen a jen svým úsilím, že se při tom nebudu za nikoho skovávat – nikde nebudu vrabčit, i kdyby to znamenalo prohrát.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Bohužel mám v zapadlejších končinách naší republiky taky neblahou zkušenost s nízkou úrovní, resp.…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků