logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Bajka o vydře a hadovi jako prase

Bajka o vydře a hadovi jako prase

Čistě teoreticky bych měl mít pro strach uděláno. Koneckonců, VYDRA je taky šelma! Vzdor vší udatnosti neskrývám jisté fóbie. Třeba z hadů. Vypadá to slizce, vyvaluje to hnusné, mrtvolné oči. Obličej taky celkově nic moc. Syčí to stejně zlověstně, jako když píchnete pneumatiku, a většinou potvora nešetří ani jedovatou slinou. Fujtajbl, brekeke.

Příběh, který vám budu vyprávět, se vyklubal v pátek. Kulisy obstaralo prosluněné, věru příjemné předpoledne. V pelhřimovském parku Sady, kam jsem si přiběhl užíti rozcvičku před sobotním závoděním, vládla těžká pohoda. Pět kiláků na rozdýchání, pět rovinek, svižnější pětistovka, tři kilometry oblíbeným „čtyřkovým“ tempem za zapuzení lenivosti, a alou zpátky domů. Klasika, jako vždycky předtím, když mám v úmyslu se druhý den trochu více zpotit.

Na tento běh ale jen tak nezapomenu. Jak vyplývá z úvodu, měrou vrchovatou se do něho vložil faktor zvíře. Roztáčím vám ty tři kiláky a v patnáctikilometrové rychlosti se tak tak rovnám po chodníku do prudké zatáčky na pravou ruku okolo statného stromu. Buď to byl dub, anebo jedle, zkrátka něco mezi tím.

Dotočím to, jdu si pravačkou pro pěkný zrychlující odraz, skrz zatmavené běžecké brýle typu masařka mrknu pod sebe a... v letu dvacet čísel nad zemí na mžik oka zkamením. To, co se dva metry přede mnou chystá namotat pod mé vratké nohy, není spadlá větev. Ono se to hýbe. Ba co dím, ono se to zrádně vlní a jakoby to tak divně šustí. Hele, i hlavu to má, něco se tomu mrská u huby, a ty očiska. Jéžiš, vždyť to na mě kouká. Ty vole, to je had! Ale jako prase, dobře přes metr, fakt, žádná žížalka.

Vím prdlajs, co je to zač, jestli zmutovaná zmije, nebo zda někomu čirou náhodou nezdrhnul domácí mazel. V rychlosti nápadně se blížící mé nejvyšší možné to přitom nemám šanci ubrzdit, probleskne mi myslivnou. Co teď! Vší silou se tedy odrážím ku skoku jelena dvanácteráka. Pod sebou úplně cítím tu bestii, fuj, za co! Škoda, že se tam zrovna nemotal někdo oplývající měřicím pásmem. Mohl jsem mít bezva světový rekord ve skoku z místa. A stejně si ho počítám.

Nezapírám, že had je jediná čeleď, kterou bytostně nesnáším. Jakmile se něco takového mihne v televizi, okamžitě si zakrývám oči a přepínám program (nejlépe na pořad TEMPO – jednak se v něm zrodila vydra, ale hlavně, reklama na běh musí bejt). Když se mi jednou dostaly do rukou noviny s kobrou na titulce, mrštil jsem jimi co nejdále od sebe a šel si umýt ruce. Herpetofily (to jsou jedinci, již pěstují lásku vůči plazivé havěti) považuji za totální uchyláky. Sorry, ale jo. A do terária v ZOO, tam by mě nedostali ani za mega.

A teď tohle. U nás, na mém domácím ihrisku, přirozeném to tréninkovém hájemství! V totálním úleku jsem raději pokračoval, místo tepovky kalašnikov. TaTaTaTaTa. A možná ještě rychlejc. Kdybych se zastavil, asi mě trefilo.

Ani jsem se nekoukal za sebe. Byl jsem tak mimo, že se mi téměř podařilo zbourat skupinku školáků, kteří se opodál snažili v rámci tělocviku běhat na známky sedmistovku. V riflích a skejťáckých sněhulích...

Musel jsem se tou zákrutou protáhnout ještě třikrát. Oči na periskopu, kde se co šustne. Hlavně se hezky držet po chodníku, kde už to vypadalo na volno.

Co když se mi to jenom zdálo? Co když jsem se už doopravdy zbláznil? V posledních dvou dnech by tomu nahrávalo hned několik pádných důvodů. Ne, přelud to opravdu nebyl. „Mladej, viděl jsi taky toho hada? Ten byl, viď,“ obrátil se na mě v posledním, již vyklusávacím kole jakýsi děda, který se slunil na lavičce nedaleko místa činu. „Viděl. Nevíte, kam šel.“ Jakobych nevěděl, že hadi většinou nechodí, že se plazí. Holt blonďák, no. Stařík poklidně mávnul kamsi ke křovisku u veletoku jménem Bělá. Asi potvoru přepadla žízeň. Kéž se jí koupačka zalíbila a teď se sluní nejmíň na břehu Švihova.

Až do večera jsem každopádně viděl hady a hadice všude...

A ještě jedno chci říci. Tímto zdravím za oceán kamaráda 12HonzaDe, s nímž jsme si slíbili dopřát po jeho návratu do vlasti nějaký pěkný terénní běh. Honziku, chlapče ušatá, jak jsem se hotovil začít s běháním i mimo můj rodný asfalt (a jakože i ty boty už mám), v tuto chvíli jsem dotrailoval. Na ten Kárlštejn si spolu vyběhnem, ale až v den, kdy udeří kosa a správec krajinné oblasti Český kras mi vlastní krví podepíše prohlášení, že všechny svině klouzavý jsou zalezlé v doupatech, tudíž že na nás kdesi v mlází nečíhá žádné srulované nebezpečí.

A teďka už mě omluvte, jdu to rozběhat.

Michal "Vydra" Vítů foto
  • přečteno: 8431/8294×, 1 komentář

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Míra Drak | 29. 4. 2013 13.18 hod. | 194.228.13.xxx
Článek mně pěkně rozhejbal chechtací bránici! I jsem se trochu bál při čtení toho setkání Vydry s žížalou rousnicí. Normálně by vydra poposkočila radostí, že vidí chutnou kořist, ale v tom našem divném světě se může i stát, že vydra běhá a trénuje a žížala se tváří jako kobra nebo dokonce jako prase. Ono když se běží moc rychle, tak se předměty jakoby natahují a zdají se být větší. Ostatní udělá stín, tmavé brýle, zatáčka a ta mrška strach. A pak už to jen místní děda se začínajícím šedým zákalem v oku potvrdí a na světě je největší žížala. Ale světovému roku ve skoku věřím! Ten byl skutečný!
Jinak jednou takhle běžela dámská PIM běžkyně Simona lesem a najednou před ní had. Ihned zabrzdila u rozeklaného jazyku, rychlý podřep, chyt za krkem, rozmach a obrovský had už letí mezi listoví stromů, pěkně do měkkého. Se slovy aby ho tu nějaký běžec nerozešlápnul rozbíhá svoje dva písty. A pozor, nebyla to žížala, ale slepejš!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků