logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Milý deníčku 6 – Netěš se, budeš zklamaná

Milý deníčku 6 – Netěš se, budeš zklamaná

Všude jsem se těšila – na tábor, na potápěčské akce, na teambuildingy, na školení, na dovolenou… „Simi, netěš se, ať pak nejsi zklamaná" říkávala mi mamča. Ale já se těším dál…

Půlmaraton se blíží. A já se těším. S gazelkami pilně běháme dle plánu naordinovaného Milošem už více než 4 měsíce. Všechny pomalu ale jistě zrychlujeme, všechny získáváme na vytrvalosti, všechny postupně překonáváme různá nachlazení.

Kačka Nepovímová

Čím víc se půlmaraton blíží, tím víc se těším. Kačka Nepovímová přijíždí už v pátek, čekáme ji s Terezkou na nádraží. Ženeme se přímo do Expa pro startovní balíčky, setkáváme se s ostatními holkami, mamčou Marťou Kozákovou, Dančou i Milošem. Tak a je to! Máme čip a číslo, můžeme běžet:-). K večeři nám Petr kuchtí těstoviny s kuřecím a špenátem, mňam… Namísto vínka ucucáváme čaj, pomalu si chystáme věci na sobotní běh, po 22. hodině skáčeme do pelíšků. Manuál hovoří jasně:-). Usínám okamžitě, sladce, spravedlivě.

Ráno nás jako obvykle budí Terezka, teta gazelka už je také vzhůru. Chystám palačinky, naše běžecké palivo, vařím čajíky, balím sváču. Ještě se na chvilku naložím do vany. To je takový můj rituál – před běžeckými závody se ponořím do vany plné vody, cítím se pak lehčí a odpočatá:-) Terezku odvážíme ke kamarádce a pospícháme k Rudolfinu. Vím, že dorazíme o něco později, tak se s předstihem omlouvám Martině, naší projektové manažerce. Jsem nervózní a ve stresu, nesnáším pozdní příchody, jsem zvyklá chodit včas. Zpoždění nakonec není tak velké, ufff. Hned po příchodu se fotíme na schodech Rudolfina, pak si mě ještě vytáhnou k rozhovoru. Docela koktám a není to zimou. Potkáváme s Petrem našeho známého Pavla Lichnovského s manželkou, pořídíme společnou fotografii a pak už vyhlížíme Míru Draka s Irčou. Včera jsem pro Míru vyzvedla startovní balíček, potřebuji mu jej předat. Ukládáme věci do úschovny a navštěvujeme toaletu. Vše klape jako po másle, každý dobrovolník má své místo, jsem nadšená z profi organizace. Objevuje se Míra, předáváme mu set a pomalu míříme ke koridorům. Petr má G, já H. Nechceme se rozdělovat, a tak mě Petr propašuje do rychlejšího. Držím se v teploučku, zahřívá mě bílá fleesová mikča s vysokým stojáčkem, kterou jsem se rozhodla věnovat Armádě spásy. Oděvy, které po startu zůstanou vedle koridorů, totiž sesbírají pracovníci Armády spásy a věnují je potřebným. Krásná akce! Máme s Petrem dobrou náladu, vůbec nejsme nervózní, oba se těšíme. Koukáme po balóncích vodičů, v dálce před námi vidíme žlutý s časem 1:40 hod.

Simča s Michalem „Vydrou“ Vítů

Věděla jsem, že při tónech Vltavy zaslzím, dokonce se mi svírá hrdlo a chvilku se mi špatně dýchá. Šťastná a dojatá, úplně maličká uprostřed koridoru, se dávám do pomalého poklusu. Povídáme s Péťou, baví nás atmosféra závodu. Najednou se kolem nás protáhne hubeňour s oranžovou vestičkou, na níž je napsáno 1:40. Ha! To bude vodič! „Péťo, koukej, vodič na 1:40, ten je náš“! Vystrčím drápek, zaháčkuji se a už se vezeme. Michal „Vydra“ Vítů hned začne povídat, po chvilce zjišťuji, že je docela ambiciózní běžet právě s ním, nicméně že to lze zvládnout. No tak uvidíme. Druhý, resp. první vodič na 1:40 je poměrně velký kus před námi. Volá na mě Enrico Fiala a přeje příjemný závod. Sám se jde spíše rozklusat po prodělané chorobě.

Vzhledem k tomu, že mě po cca 5 km totálně zaplavily endorfiny a pohltila atmosféra závodu, pamatuji si už jen útržky. Zato pocity, které ve mně zůstaly, jsou stále velmi silné. Potkáváme se s Keňany i nejlepšími našimi běžci, je to pro mě zážitek. Předbíháme Pavla Nedvěda, který si evidentně běh užívá. Když jej míjíme, nestačím se divit, se svými 2 spoluběžci totiž právě probírá utopence. Tak na ty bych při 1/2maratonu ani nepomyslela. Pavla pak ještě vidím na cca 17. km, když kolem mě probíhá tentokrát bez konverzace. Buřty asi už došly.

Na nějakém 7. až 8. km začínáme ztrácet Petra. Otáčím se, Petr je pár kroků za mnou, směje se a povzbuzuje mě, abych běžela dál. A tak se držím Michala. Ten má vynikající náladu, táhne nejen nás spoluběžce, ale také diváky, kteří pod jeho taktovkou tleskají. Na občerstvovačkách zastavujeme, přecházíme do chůze a lokáme po doušcích vodu. Michal to má všechno dokonale ošéfovaný. Prakticky na každém kilometru nás informuje o čase a průměru na km, my se nemusíme o nic starat. Přibližně na 12. km cítím, že mi trochu tuhnou nohy. Říkám to Michalovi a jsem připravena rozloučit se s ním a trošku zpomalit. Michal mi říká, abych se zavěsila za něj a dívala se mu na zátylek nebo do dálky, co mi bude víc vyhovovat. Na 15. km jsem už zase úplně fit. Na poslední občerstvovačce hrábnu omylem po kousku banánu, který přepadl do talíře se solí. Moc nechutná. Míjíme 16. km, přidávají se k nám 2 hoši, povídají si s Michalem. Zhruba od 15. km se mi v hlavě honí myšlenka na Petra, nějak morálně nezvládám, že jsem mu utekla. Před 17. km se zastavuji, skáču na obrubník a pomalým poklusem se vydávám zpět. Rozhodla jsem se, že na něj počkám a že doběhneme do cíle společně. Vždyť je to náš první společný půlmaraton. Po několika minutách potkávám gazelku Marťu Vaclovou. Skáču za ní zpět do koridoru, abych zjistila, jak na tom je. Říká, že je dost unavená. Po chvilce se s ní loučím, znovu vybíhám na obrubník a vracím se pro Petra. V jednu chvíli trošku znejistím, zda mi třeba už neproklouzl. Za chvilku už ho vidím, mává na mě a nechápe, proč už nejsem někde před cílem. Tak mu vysvětluji, že chci doběhnout s ním, abychom měli společnou cílovou fotografii pro Terezku. (Ta se nakonec moc nepodařila). Klušeme spolu, povídáme o závodě i o Terezce a pomalu se blížíme k cíli. Cílem probíhám už zcela odpočatá, vydýchaná, v naprosto stejném čase s Petrem 1:48:48 hod. Dostáváme medaile a jdeme si pro folie na zabalení. A koho nevidíme? Mamča naše, Martina Kozáková, je ta, která nám poskytuje přikrývku. Jsem ráda, že Marťu vidím, můžu na ni vychrlit první dojmy. Marti, díky!:-)

Vyzvedávám batůžek z úschovny, převlékám se v TOI TOIce do suchého, Petr to zvládá venku. Po chvilce potkáváme Míru Draka s Irčou, a tak se společně pomalu prodíráme davem k pivnici, kde se má konat třídní schůzka. Už se těším na gazelky, až si sdělíme dojmy. A protože změna je život, třídní schůzka se nakonec uskuteční v Karlíně v pizzerii. Žádná z gazelek se před pivnicí neobjevila, vypravujeme se tedy za nimi do VIP zóny. Na schůzku nakonec míří jen některé z nás, ostatní jsou již na cestě do vany nebo mají před sebou dalekou cestu domů. Třídní schůzky nemají chybu, po premiérovém půlmaratonu je skutečně o čem povídat. Chrlíme na Miloše naše zážitky, on nám trpělivě naslouchá. Jaké je mé překvapení, když zasednu na židli a naproti mně po Milošově levici sedí kdo jiný než můj vodič Michal. Mám radost, že ho zase vidím, začínáme se nezávazně domlouvat na maraton, kde Michal poběží na čas 3:45 hod. Je ten čas pro mě vůbec reálný???

Simča s Petrem a Pavlem

Ihned po návratu domů opět nazouvám kecky a jdu se na 30 minut proběhnout. Pak už zvládám jen vanu, chvilky s Terezkou a Petrem, všichni pak brzy skáčeme do pelíšku. A ráno? Vůbec, ale opravdu vůůůbec nic mě nebolí, jupííí!:-)

Ještě pro úplnost: Pavel Lichnovský skončil druhý v kategorii MM65+ časem 01:32:40. Klobouk dolů!

A jak to říkám já? Těš se a budeš nadšený! Jdi do závodu s tím, že si jej chceš užít a budeš mít zážitek na celý život. Tak jako já…

Simona Vlašimská foto
  • přečteno: 5653/5516×, 4 komentáře
Milý deníčku 6 – Netěš se, budeš zklamaná Milý deníčku 6 – Netěš se, budeš zklamaná Milý deníčku 6 – Netěš se, budeš zklamaná

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Honza Růžička | 7. 5. 2013 14.46 hod. | 62.141.0.xxx
Dotaz: když se výše zmíněné palačinky staly, díky pořadu Tempo, mediálně známými, plánuješ zveřejnit tajemství výroby? Vzhledem k výslednému času předpokládám, že obsahují směs ženšenu, zázvoru a nejspíš i leteckého benzínu...

Martina H | 7. 5. 2013 9.43 hod. | 147.231.202.xx
Simi, to dokáže jen zamilovaná žena, počkat na pomalejšího partnera. Osobák na půlce dáš v Olomouci. Už se těším, jak Ti k němu pogratuluji.

Víťa Drtinová | 6. 5. 2013 20.30 hod. | 78.102.49.xxx
Simi, moc pěkný článek. Kdybych byla během nepolíbená, začala bych běhat hned ... :-)

Míra Drak | 6. 5. 2013 13.17 hod. | 194.228.13.xxx
Je to krásné přečíst si takhle energií a radostí nabitý článek a navíc před maratonem. Motivace jak vyšitá! Mám dojem, že přesně o tyhle pocity jde. A brečet jen na startu prosím, v cíli se už jen radovat!
Pokud je polotučňák jen třetina plnotučnáka, tak ti Simi přeju, aby jsi měla tedy 3x tak hezké prožitky i při jeho absolvování! Možná to bude dokonce 5x, 7x...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

kde se diskutuje

  • Přirozený běžecký styl. Bříško, pata, celá noha, odvalení, zakopnutí, let : Dobrý den, asi to sem moc nepatří, ale chtěla bych Vás poprosit o radu. Od mala nerada běhám…»
  • Deset tipů, jak si v zimě zadělat na top běžeckou formu na jaře a v létě : Jake byste mi prosim doporucili termopradlo na behani a podle ceho vybirat? Moc se mi libi toto…»
  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků