logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Kdo vlastně jsem? Potíže se sportovní identitou

Kdo vlastně jsem? Potíže se sportovní identitou

V prvním blogu jsme měly popsat svůj sportovní příběh. Záměrně jsem o sobě neřekla všechno. Žena by přece vždy měla být opředena nějakým tajemstvím. Prozradila jsem, jak jsem se na Silvestra 2010 rozhodla, že sobě i všem kolem ukážu, že ještě něco dokážu. Začala jsem závodit na horském kole, uběhla dva půlmaratony a v neděli mě čeká víc než 42 kilometrů. Navíc se jedna věc v mém životě změnila a tak bude mít sportovní příběh nečekaný závěr. Zda to bude happy end, se zatím neví.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Jsem sprinterkou?
  2. Jsem horolezkyní?
  3. Jsem skialpinistkou?
  4. Jsem bikerkou?
  5. Jaká matka, taká Katka

Jsem sprinterkou?

Jsem dcerou trenéra dostihových koní, takže o mém sportovním směřování bylo záhy rozhodnuto. V sedmi letech jsem si při pádu z koně komplikovaně zlomila pravou ruku a kariéru jezdkyně předčasně ukončila maminka: „Děcko si mrzačit nenechám“. O něco později, v roce 1976, seděla copatá Týnka před malou černobílou televizí a fascinovaně hleděla na černé sprintery, kteří závodili na olympiádě v Montrealu. Umět takhle rychle a ladně běžet… Přemluvila spolužačku a vydaly se na opavský Tyršův stadion. Kde jinde asi sprinteři trénují? Byla z toho zábava na patnáct let. Běhala jsem 100 a 200 metrů, ale nejraději jsem měla padesátku v hale. Šest vteřin a jde se pod sprchu. Vlastně pardon, ještě symbolicky vyklusat. Pokud by mi někdo tehdy řekl, že poběžím maraton, tak bych se smála a ťukala si na čelo. Nikdy. Už dvoustovka je maraton… Ve čtyřiceti, to jsem už doprovázela sedmiletou dceru na podzimní krosy, jsem potkala svého bývalého trenéra. „Kdy přijdeš na trénink?“, zeptal se v legraci. „Přijdu“. Celou zimu jsem pak trénovala s holkama ze sportovní školy, které by mohly být mými dcerami. Syn si dělal v doskočišti na dálku bábovky a tak se zabavil, než maminka odtrénuje. Na jaře mě začala pobolívat achilovka. Zdůvodnila jsem to po svém. Je přece normální, když v mém věku něco bolí. S tím nic nenadělám, to se musí překonat. Opět chybný koncept v mé hlavě. Velký den je tady. Zaklekávám do bloků. První závod na 100 metrů po deseti letech. Sprinterský comeback se nekonal. Achilovka praskla po šedesáti metrech. Sprinterkou jsem byla, ale bohužel už nikdy nebudu.

Jsem horolezkyní?

Jsem horolezkyní

V roce 1989 mi bylo téměř třicet, když jsem končila svoji sprintérskou kariéru. Období velkých společenských změn s sebou přineslo i změny v osobním životě. Nový muž a nový sport. Zamilovaná žena dokáže ledacos. Překoná i strach z výšek a začne se šplhat po skalách a horách. Lezli jsme každý den. V týdnu na umělé stěně, o víkendu v Moravském krasu nebo na Pálavě, v létě i v zimě jezdili do Tater, podnikli první výpravy do Alp, vydali se do Nepálu a Patagonie. Spolužáci rozjížděli firmy, spláceli první hypotéky, spolužačky rodily děti, zatímco já jsem šetřila na letenky, tahala se s těžkým batohem nebo se zmítala někde ve stěně. Bylo by ale velmi troufalé, kdybych o sobě tvrdila, že jsem horolezkyní. Vždy jsem byla a někdy ještě jsem druholezkyní. Jistím prvolezce a trnu při tom hrůzou, když se podívám, co mám pod sebou. Když prvolezec vyleze svou délku, tak se vydávám nahoru já, abych posbírala jištění. Jsem vlastně taková uklízečka po prvolezci. Vydat se do stěny jako první, na to nemám schopnosti, ale ani odvahu. Nejsem sice horolezkyní, ale výpravy do hor mě zocelily fyzicky i psychicky. Vím, že pokud už opravdu nemůžu, tak to znamená, že vydržím ještě desetkrát tolik. V horách nabytou zkušenost, pokud to bude potřeba, uplatním i při maratonu.

Jsem skialpinistkou?

Jsem skialpinistkou

Můj partner nejenom leze, ale od dětství také lyžuje. U nás na vesnici neměl lyže nikdo. Když jsem měla jet konečně na lyžák, tak byly uhelné prázdniny. Pamatujete? Vždycky jsem se chtěla naučit lyžovat. Jeden z prvních dárků, který jsem od svého partnera dostala, bylo skialpinistické vybavení. Na počátku 90. let to u nás byla úplná novinka. Na lyže se připnou pásy, aby bylo možné stoupat v neupraveném terénu. Pokud to už nejde na lyžích, připevníte je na batoh a stoupáte na mačkách až na vrchol. Pak žlebem, svahem nebo i stěnou dolů. To už samozřejmě zase máte na nohách lyže. Lyžování ve volném terénu je něco jiného než strouhání sjezdovek. Můžete si malovat svého vlastního hada. Pravda, často se také bojíte o život. Opět by bylo troufalé nazývat se skialpinistkou. Lyžuji s nadšením, baví mě to, ale lyžovat jsem se ani po dvaceti letech nenaučila. S lyžováním je to totiž jako s cizími jazyky. Pokud nezačneš v dětství, perfektní nikdy nebudeš. V hlubokém sněhu i při sjezdu ale můžete získat skvělou kondici. Ověřila jsem si, že tepy atakují anaerobní práh.

Jsem bikerkou?

Jsem bikerkou

Obvykle to ve sportovních rodinách bývá tak, že když přijdou na svět děti, tak ve sportování pokračuje tatínek doprovázen svými kolegy a maminka zůstává doma s dětmi. U nás to tak nebylo. Lezení s dětmi není možné, proto jsme začali jezdit na horských kolech. Mimino nejdříve v přívěsu za kolem, batole na sedačce, větší dítě na tyči. Maminka se brzy dostane do kondice, když vyjede na Praděd s cvalíkem na sedačce nebo ho na zádech vytáhne někde na vrchol. Děti vydrží tolik, co jejich rodiče. Za svoji relativně dobrou fyzičku tedy vděčím především svému partnerovi, a také kolu a horám, kde trávím co možná nejvíc času. Na kole mě to baví moc a díky závodům dělám pokroky i v technice jízdy. Ale stále je co zlepšovat, abych o sobě mohla hrdě prohlásit, že jsem bikerka.

Jaká je moje sportovní identita? Sprinterkou už nejsem, maratonkyní ještě nejsem, ale běžkyní jsem určitě. Baví mě to ještě na kole i na lyžích. Mám tedy minimálně bisportovní, ale spíše multisportovní identitu a tak mi to vyhovuje.

Jaká matka, taká Katka

Jaká matka, taká Katka

Moje Katka se jmenuje Pavlínka. Vyrostla na horách. Ve čtyřech letech ušla třicet kilometrů a nestěžovala si, že ji bolí nohy nebo že má hlad a žízeň. V šesti vyjela na kole na horní nádrž elektrárny Dlouhé Stráně. V osmi vystoupala a sjela na skialpech Priečne sedlo a sedlo Prielom ve Vysokých Tatrách. Ve třinácti reprezentovala Jihomoravský kraj v běhu na lyžích na Zimní olympiádě dětí a mládeže. Ve čtrnácti mě o čtyři minuty porazila při Vokolopriglu. V patnácti si ze skautského tábora přivezla boreliózu a na půl roku přestala sportovat. V šestnácti se rozhodla, že skončí se sportem definitivně. „Nejde mi to, už mě to nebaví, v oddíle o mě stejně nestojí“. Ve svém motivačním dopise jsem psala, jak bych chtěla inspirovat ženy středního věku k běhání. V té době jsem netušila, že se všechno změní, že inspirovat budu chtít někoho mnohem mladšího a někoho, kdo je mi velmi blízký. Maraton poběžím pro Pavlínku s nadějí, že si to rozmyslí a začne zase trénovat. Držte mi palce, abych to zvládla a zamávejte mi, až mě uvidíte. Jak mě poznáte? Když se na vás bude culit padesátka s culíky, tak to jsem já.

Martina Hřebíčková foto
  • přečteno: 7489/7318×, 6 komentářů
Kdo vlastně jsem? Potíže se sportovní identitou Kdo vlastně jsem? Potíže se sportovní identitou Kdo vlastně jsem? Potíže se sportovní identitou

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (28 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

jitulina | 10. 5. 2013 19.38 hod. | 89.176.238.xx
Milá padesátko s culíky, zdraví tě pětačtyřicítka s čelenkou :) Obávám se, že se nepotkáme v tom davu, ale držím ti palce :) Taky běžím poprvé a nejsem sice gazelka, ale členka Statečné bandy – vybíhá nás 18 ve stejných dresech ze sektoru K. čauky :)

tami | 10. 5. 2013 19.01 hod. | 89.102.85.xxx
Super, super...je mi 32, miluju sport a taky jsem občas na vážkách, tohle mě nakoplo...byla bych řada za nějakou pořádnou inspiraci ;-)

Tom | 10. 5. 2013 18.57 hod. | 147.231.112.xxx
Pěkný článek. Držím palce, ať to dobře dopadne! Tj. ať doběhnete a má to kýžený smysl.

Simona Vlašimská | 10. 5. 2013 18.46 hod. | 62.141.0.xxx
Marti, jsem dojatá... Jsi "velká" žena / gazela! :-)

Ilona | 10. 5. 2013 18.14 hod. | 88.101.3.xxx
Tady další padesátka, ktera se postavi v nedeli na start. Pulmaraton me diky probihajici viroze docela odrovnal. Ani jsem netusila, v kolika svalech muzou byt krece a jak dlouho muze trvat zotaveni z teto nerozumnosti ( myslim tim bezet nemocna). Tak se budu v nedeli pomalu šourat Prahou a uzivat si vyhledy na mesto bez aut. Preji vsem "at nam to hezky bezi"

Julie | 10. 5. 2013 12.33 hod. | 93.215.180.xxx
Martino, smekám a držím vám oběma palce.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků