logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

I cesta je cíl

I cesta je cíl

Pražský půlmaraton nebyl můj první, v loňském roce jsem si těch 21 a kousek zkusila zaběhnout už dvakrát. Obavu ze vzdálenosti jsem tedy neměla, šlo mi spíš o to vylepšit si svůj čas a dostat se pod hranici dvou hodin. Jenže jak už to bývá, když se člověk na něco těší a záleží mu na tom, to by nebyl život, aby nám do cesty neposlal alespoň malou překážku. Nikdy jsem příliš netrpěla na klasické zimní rýmičky, chřipky apod. Spíš jsem se jich nebála a možná proto se mi vyhýbaly. Jak jinak by si mě mohla nemoc vyhlídnout než zrovna týden před „půlkou“? Posledních pár dní jsem měla pocit, že celá fyzička je pryč.

Normálně MHD nevyužívám, ale když jsem se v sobotu ráno vláčela v narvaném metru plným lidmi s batůžky, v upnutých legínách a běžeckých botách, zaplavila mě zase ta známá vlna euforie. Nikdo nemusel mluvit, přesto všichni věděli, že svým způsobem patříme k sobě a minimálně pro dnešní den máme stejný cíl. Najednou jsem se cítila zase fit.

s Gazelkami

S Gazelkama jsme měly sraz přibližně hodinu a půl před startem, sdělily si své poslední dojmy a vyfotily se společně před Rudolfinem. Nikdo z holek neměl stejné písmeno koridoru a tak jsem se do svého koridoru vydala sama. Cestou potkávám kamarády a uzavíráme poslední sázky o výsledný čas:-).

A je to tu, výstřel a první tóny Vltavy. Několik minut přešlapuji na místě, než se dav 12 tisíc lidí dá do pohybu. Probíhám startovní bránou, atmosféra je úžasná, spousta lidí povzbuzujících podél trasy. Vím ale, že dneska to nesmím přepálit, i když mám chuť vyrazit a běžet naplno, hlídám si tempo 5:40 na km a ze začátku je to opravdu těžké. Užívám si to, jak nejlíp dokážu. Tahle radost mi vydrží přibližně do 13. km, kde mi začnou dost tuhnout nohy, a já zpomaluji.

furt jsem u tuneluTělo se oklamat nedá a oslabení z nemoci se hlásí ke slovu. Teď už vím, že dneska to pod dvě nebude. Zbytek cesty už není tak veselý, občas mě míjejí členové štafety rychlostí supermana a na chvíli jim možná závidím těch pouhých 5 km. Do cíle dorážím pár minut po druhé hodině. Jako vždy si v duchu nadávám, proč jsem nebyla lepší a přísahám si, že na žádný závod už nejdu:-).

A jak to vidím dnes? Pousmívám se nad tím a nemůžu se dočkat neděle, až zdolám cíl jménem maraton.

„Všechny zápasy v životě nás mají něčemu naučit, dokonce i ty, co prohrajeme“.

Jana Pohanková foto
  • přečteno: 5008/4912×, 1 komentář
I cesta je cíl I cesta je cíl

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (3 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Simona Vlašimská | 10. 5. 2013 18.51 hod. | 62.141.0.xxx
Jani, vybrala sis správnou cestu! A jak nám řekl Miloš, půlmaraton byl jen přípravou na nedělní finále! Věřím, že si jej užiješ a do srdce se ti vryje další velký zážitek :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : Tak asi nebudou tak uplne spatne, kdyz je lekari doporucuji, ne? »
  • Pražský maraton: Slalom mezi běžci : Ahoj Pavle, tak už vím s kým poběžím:) Těším se na Tvé vyprávění, pokud budu schopna ještě…»
  • Deset mýtů o běžeckých botách : Asi to sem nepatří,ale přesto.Velmi se mi líbí nový model-Salming enroute.Na nohou jsem je dosud…»
  • Běhejte jako dítě aneb jaký typ běžce ty vlastně jsi : A co Zátopek? Paula Radcliff? adadad – já myslím, že člověk má běhat jak je mu přirozené, tím…»
  • Máš mě rád? : Milý Miloši, máš pravdu, čtu opravdu jako mladí a snažím se nežít v minulosti, ale součastnosti,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků