logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Zátopek překonal světový rekord! Z toho může někdo mít pěkný malér!

Zátopek překonal světový rekord! Z toho může někdo mít pěkný malér!

Podzim 1949. Listí už začíná žloutnout a atletická sezóna se pomalu chýlí ke konci. Přestože se ještě nesešel výbor Mezinárodní atletické federace, aby schválil protokol ze závodu, všichni už vědí, že světový rekord se prvního září vrátil opět do Finska. Heino překonal Zátopkův rekord sice o pouhou vteřinu, ale i ta se počítá.

Všichni ze Zátopkova okolí se tváří trochu znepokojeně, čekají nějakou reakci, ale Emil se tváří, že je mu to vlastně šumák: „Proč by to nemohl být zase Heino, kdo má rekord?“, odsekává podrážděně. Vrátil se domů utahaný, závodění měl plné zuby. Ještě mu nestačilo vyblednout opálení od jižního slunka, když koncem září zaběhl v Ostravě na Masarykových hrách desítku v průměrném čase 30:33. Nejraději by se vrátil k tréninku a ke své práci, ale všichni na něj hned zase s rekordem. Ani Dana mu nedá pokoj a jede v tom s nimi.

Byl dlouho pryč a cítí, že zanedbává svou rotu. Nic nechce dělat polovičatě, jeho funkce v armádě zatím ještě není jen formalitou. Má práci, za kterou je odpovědný a kterou chce udělat. Jeho zástupce, poručík Poděbrad, čerstvý rekordman na 400 metrů (48,5) z Budapešti, to v poslední době také zrovna moc nevytrhl. Stůl má plný papírů, hromadí se nepořádky a nedodělky. Vrhne se do práce, na závodění a na rekordy se snaží nemyslet. Vše je třeba dostat do pravidelných kolejí. Pod zdánlivě klidnou hladinou se ale dají tušit silné a mohutné spodní proudy.

Plukovník Václav Sábl je jedním z těch, kterým se Emil v poslední době snaží vyhýbat. Ví, že tenhle bývalý mílař patří k lidem, kteří mu pokoj nedají. Jako správný hospodář, který se pořádně nevyspí, dokud nemá úrodu pod střechou, chtěl by mít i Sábl rekord na zimu doma v Československu. Navíc je i on vystaven shora tlakům, kterým není snadné odolávat. Nechce dát podřízenému rekord rozkazem, ta doba ještě nenastala. Navíc i on sám ví, jak je vše v tomto ročním období nejisté. Přesto si dá Zátopka předvolat. Emil nikdy netrpěl přehnanou úctou k nadřízeným:
„Nemožné, vždyť vůbec netrénuji, mám spoustu práce u roty!“
„Kolik času bys potřeboval?"

Emil jako by již měl vše promyšlené: „Tři týdny, dva intenzivně, týden pak na odpočinek a doladění formy," ještě než dořekne, ví že se nechal od Sábla nachytat. Plukovník se usmívá, snadno dokáže na štábu vymoci osvobození od všech povinností. Stát vychází naší tělovýchově vstříc, tělocvičný oddíl dostane rozkaz uvolnit tři běžce po dobu třech neděl. Jako den „D" je stanoven 22.říjen, místo konání Ostrava. Ale vše je ještě tajné a je třeba zatím držet pod pokličkou.

Nejvhodnějšími soupeři pro budoucí pokus o rekord se Emilovi jeví kamarádi z kasáren, vojín Žanta a svobodník Liška. Trénovat budou doma, každý zvlášť. Emil zůstal v Praze, Dana právě marodí, nastěhoval se do kasáren a trénoval na velkém sletovém stadionu, někdy tam i přespával. Odmítá pozornost tisku, ale novináři přeci jen něco zavětří, není obvyklé, co si Zátopek v tréninku nakládá. Slétnou se na něj jako vosy a Emil se prořekne. Druhý den už jsou toho plné noviny. Na obci sokolské se chytají za hlavu. Vedoucí atletiky Vykoupil je plný nedůvěry: „To nemůže dobře dopadnout, copak nevíte, jaká slota může být na konci října?“

Není sám kdo se tváří skepticky, i Emil ví, že to celé nemusí vůbec dobře dopadnout. Za počasí se nemůže zaručit, ale může udělat vše, co je v jeho silách. Může konečně začít pořádně trénovat. První den si na rozcvičení naordinuje svou obvyklou medicínu: 5x200, 20x400 a 5x200, to vše v plném tempu, jen rychlé úseky prokládá volnými dvoustovkami. Druhý den ještě přitvrdí, počet rychlých čtyřstovek zvýší na třicet. Suma sumárum přes dvacet kilometrů v plném tempu po dobu čtrnácti dnů. To žádné tělo nemůže ve zdraví přečkat a nevydrží ani Emil. Čtrnáctý den se mu na lýtku objeví podlitina, stejná jako na jaře ve Švédsku, jen na druhé noze. Narušený sval se dá snadno nahmatat, bojí se, že veškeré úsilí bylo marné. Aby se vyhnul nepříjemné publicitě vše zamlčí. Neodváží se trénink přerušit, doma si dává octanové obklady, střídá teplé a studené zábaly, snaží se běhat co nejměkčeji, aby nemocnou nohu moc nedráždil. Odtrénuje i patnáctý den. 16. a 17. den se vrátí k modelu přípravy z prvního dne. Další dva dny pak jen odpočívá a trne, co bude s nemocným lýtkem. Bolest polevuje, dvacátý den si troufne na 2x200, 10x400 a 5x200. Poslední den přípravy už jen regeneruje a sbírá síly. Naběhal v tréninku přes čtyři sta kilometrů, vrátila se mu chuť do závodění. Podrobil se nesmírné námaze, dohnal tělo na samou hranici možného, přitom jakoby odtažitě a zvenčí pozoroval reakci vlastního těla na zátěž. Úzkostlivě sledoval každý sval, v duchu prověřoval každou šlachu a úpon. Jako automobilový závodník v obavě nahlížející pod kapotu, zda je vše v pořádku. Noha se prozatím umoudřila a nedává o sobě vědět. Je připraven, ale necítí radost, tíží ho odpovědnost a nohy svazuje nejistota, když se balí do Ostravy.

Protože pokus o rekord nebyl ještě stále oficiálně vyhlášen, zpráva pronikla ven pouze přes média, dotazují se opakovaně ze stadionu Sokola ve Vítkovicích na skutečný stav věcí. Vedení ATK si ale ještě nechává zadní vrátka, rozhodnou se až na poslední chvíli, kdy si už jsou skutečně jisti, že Emil Zátopek k pokusu nastoupí. Ve čtvrtek ráno se v Obraně lidu objevuje kýžená zpráva, která současně přináší i pokyny pořadatelům. Datum a čas: 22. října v 16 hodin. Vítkovičtí mají dva dny na přípravu dráhy. Musí být rovná a pevná. Nesmí lepit, noha tím ztrácí odpich. Chtěli kropit, bojí se o Emilovy nohy, ale on zakázal. Sází na rychlost ale riskuje tím obnovu zranění.

V pátek večer dorazí atleti z Armádního tělovýchovného klubu do Ostravy. Přivítání je bouřlivé, všichni jsou trochu zaraženi nadšenými davy, které obsadily celé nádraží. Vítá je rozhlasové auto a hlásá všem, kdo to ještě nevědí: „Vítáme v Ostravě nadporučíka Zátopka, který se zde pokusí o překonání světového rekordu! Právě přijíždí do Ostravy Emil Zátopek!" Zmíněný Zátopek celý ten cirkus považuje za nadsazený, ale ostatní se baví, baví se tedy s nimi a reportéři hned volají do redakcí: „Zátopek v dobré formě!" Stojí celý ten humbuk vůbec za to? Všichni mu věří, všichni jsou předem nadšení, je tu on jediný normálně uvažující? Dana koupila květiny, bojí se že přijdou nazmar. Stadion je narvaný k prasknutí, dokonce dopravili z Kopřivnice i Emilovy rodiče. Na každém rohu stojí kolportér s připraveným zvláštním vydáním novin. Úplně se zhrozí, když letmo zahlédne obrovské titulky: „Práce oznamuje: Zátopek překonal světový rekord!" Z toho může někdo mít pěkný malér!

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 7622/7445×, 5 komentářů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (19 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

12Honzade | 24. 5. 2013 19.35 hod. | 77.48.73.xxx
Dave, tradicne skvely a napinavy...:). Tesim se na pokracovani... Diky! 12:)

strejda6 | 23. 5. 2013 10.56 hod. | 46.135.89.x
Vskutku vysoka poeticka:-) -,, pod zdanlive klidnou hladinou se daji tusit mohutne a silne spodni proudy." :-*

ll | 23. 5. 2013 9.05 hod. | 90.180.58.xxx
výroba rekordu za 3 neděle to zni jako scifi ale ten tlak té doby a okolí to bylo šileny

Jano SK | 23. 5. 2013 4.57 hod. | 213.108.120.xx
Veľmi pekne napísané.

Karolína | 22. 5. 2013 21.55 hod. | 89.24.231.xx
....tak ať už je zase středa :-)..moc pěkný, má to spád, napětí a končí to bez konce :-)..Davide, díky!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice98
Více času na sebe13
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků