logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Světový rekord na 10 000 metrů drží opět časem 29:21,2 min Emil Zátopek

Světový rekord na 10 000 metrů drží opět časem 29:21,2 min Emil Zátopek

Hektické uvítání, třebaže dobře myšlené, soustředění příliš nenapomáhá. Jak to jen jde, snaží se Emil vymanit z davů. Hoří nedočkavostí, zda se vítkovičtí drželi jeho pokynů a připravili dráhu způsobilou ke zdolání světového rekordu.

„Jen ať ji prosím nekropí, ať nedostane hliněný charakter," nechal vzkázat do Ostravy, „pak se lepí a není dobrý odpich!“

Varovali ho, že na tvrdém bolí nohy, nehledě na to, že si může způsobit zranění.

„Ne“, trval si na svém a snažil se nemyslet na nedávno poraněné lýtko, „Čím je dráha měkčí, tím více noze uhýbá. Tvrdá dráha dává lepší odraz, na té se dělá výkon!"

Konečně s ostatními z klubu dorazí na stadion. Dá si jen pár lehkých koleček, nakonec čtyřstovku naplno. Je spokojen s přípravou trati a noha zatím drží. Má mnoho nabídek na samostatné ubytování, ale on dá raději přednost společné večeři a noclehu s atlety z ATK, před pozorností fanoušků a novinářů. Kolegové chápou důležitost chvíle, chovají se ohleduplně a mají důvěru v jeho úspěch. Věří mu více, než si věří on sám.

Sobota 22. října. Počasí je nestálé, studený vítr honí po zemi listí kolem stadiónu a sráží k zemi popílek a kouř z komínů železáren. Emil s doktorem Kněnickým se dlouho do noci trápili nad atletickou matematikou. Musí rozpočítat čas na jednotlivá kola a zajistit nepřetržitou informovanost pro běžce, který i přes přítomnost soupeřů a publika bude po dobu necelých třiceti minut tím nejosamělejším člověkem na světě. Nelze běžet naslepo. V boji s časem mu budou soupeři jen bolest a obrovské pochybnosti o vlastních schopnostech. Nesmí pochybovat! Služba na trati mu bude majákem, který ho má převést přes zrádné útesy zbytečně ztracených vteřin.

Bylo už skoro k půlnoci a ještě nestanovili tempo na jednotlivé kolo. 70 vteřin znamená výsledných 29:10, ale je to vůbec dosažitelné? Kolo za 71 vteřin zase dává závěr 29:35, což nestačí na Heinových 29:27,2. Není prostor na chybu, vteřina na okruh dělí úspěch od neúspěchu a oni stále ještě sedí nad prázdným papírem. Nakonec rozhodne Emil, prostě poběží na čas 29:23 a bude střídat rychlejší a pomalejší kolo. Protože předvídá zmatek v prostoru cíle, tak postaví dva své chlapce do zatáčky na metu dvoustovky. Podle toho také přepočte časy. Takže od startu 35 vteřin a pak už jen 70+35 a tak dále po každém kole. Nestačí ale jen nahlásit nominální hodnotu, unavený by mohl stěží přepočítávat ztrátu, proto zvolil formu odpočtu. Jak se bude blížit k dvoustovce, zahlásí mu po vteřinách: „pět-čtyř-tři-dva-jedna-na čas!-jedna-dva-tři...“, zvolání na čas zdůrazní zvednutým praporkem, znamená to, že běží na předpokládaných 29:23. Navíc mu bude ještě v cíli Kněnický hlásit čas jednotlivých kol. Vše je připraveno na čtvrtou hodinu po poledni. Jako zázrakem těsně před čtvrtou nepříjemný vítr utichá. Ostatní už závisí na vůli a statečnosti jediného muže.

rodiče Emila Zátopka

Na vítkovický stadion proudí nekonečné davy lidí. Od rána probíhají jak tady, tak na sportovištích po celé republice boje o Tyršův odznak zdatnosti. Ještě nejsou zdaleka čtyři a na tribunách je už přes dvacet tisíc lidí. Kdo není v publiku, sedí doma u rádia. I Emilův otec, kdysi zapřísáhlý nepřítel sportu, musí pronést pár slov do mikrofonu. Krátký projev k Emilovu škodolibému zadostiučinění zakončí: „Sportu zdar!" Nikdy nepředpokládal, že tatínek vypustí tato slova z úst, navíc před takovým množstvím lidí.

Ve staré ocelárně Vítkovických železáren nastupují dělníci k údernické směně na počest Emila Zátopka. Na popularitě jednoho člověka si komunisté musí přihrát vlastní polívčičku. Štafeta SNB na dvakrát tisíc metrů nikoho moc nezajímá, všichni čekají, kdy se už rozběhnou velké stopky. S malým zpožděním nastupují závodníci na start a pomalu se zdvihá bouře, která neutichne po dalších třicet minut.

Teď je Emil rád, že se nespolehl na hlášení megafonem. Diváci ho nemilosrdně ženou vpřed už od prvních metrů. Jak se od startu vzdaluje ostatním běžcům, vítr hlasů se mění ve vichřici, která by vše nemilosrdně pohltila. Nikoho nenechává chladným pohled na mírně shrbené tělo, ruce a nohy divoce kmitající vpřed. Ne krása ani elegance, jen obraz soustředěného úsilí, které se až odpuzujícím způsobem promítá ve výrazu obličeje. Přesto tento zdánlivě disharmonický pohyb funguje se strojovou přesností. Na vteřinu přesně dosahuje předpokládaných časů a současně se zdviženým praporkem probíhá dvoustovkou. Na prvním kilometru je o dvě, na druhém pak o čtyři vteřiny pomalejší než Heino, který svůj rekordní pokus v začátku lehce přepálil. Po třetím kilometru je už ale o dvě vteřiny před Heinovým časem a náskok dále vystupňuje. Přesto ví, že vždy po pomalejším kole musí jít rychleji. Jedna jediná vteřina na čtyřstovku znamená rozdíl mezi dřinou a „odpočinkem“.

Šest kilometrů za 17:36
Sedm kilometrů za 20:50

Troje stopky v rukou úředních komisařů měří každý jednotlivý kilometr. Naměřené mezičasy znamenají vždy nový a nový československý rekord, předstihují i časy světové, ale na to, aby byly uznány jako rekordní by byl třeba samostatný závod. Většinu ostatních závodníků předběhl už o celé kolo, přesto celým svým tělem vyjadřuje nepolevující obrovské úsilí. Stane se ale, co se stát musí. I Emil je člověk, nikoli jen bezchybně fungující mašina, která se na pokyn shora rozběhne požadovanou rychlostí. Ani on se nevyhne krizi. Na osmém kilometru je sice ještě stále 7 vteřin před Heinem, ale zpožďuje se oproti rozpočtu. Ještě není u své značky, když praporek vzlétne vzhůru: „Jedna-dva-tři-čtyři“, teprve na pátou proběhne metou. Všem zatrne, když hlásí čas na poslední kilometr. Téměř tři minuty, místo plánovaných 2:55. Kolik je nyní na stadiónu lidí, kteří mu věří? Každý, kdo jen trochu umí počítat, už ví, že kdyby dále pokračoval v tomto tempu, nejen že by nestačil na Heina, skončil by i za svým červnovým časem.

Na dráze se ale vše neodehrává jen podle matematických a fyzikálních pravidel. Mechanismus dohnaný na své maximum by již v tuto chvíli zrychlit nedokázal, člověk má ale oproti stroji své výhody. Emil předbíhá další a další běžce, cítí za sebou sílu těch dvaceti tisíc, kteří se mu na dálku snaží pomoci. Přemáhá bolest a vyčerpání. Na devátém kilometru poněkud sníží ztrátu, hrozící praporek klesne necelé tři vteřiny před ním.

Zbývá poslední desátý kilometr. Emil ví, že v konci svého pokusu byl Heino děsivě rychlý, ví, že ani tempo předešlých kol by nyní na rekord nestačilo. Učiní rozhodnutí vystavit se ještě daleko většímu trápení než dosud. Přihodí se cosi mezi ním a tribunami, lidé pochopí, že se ještě nevzdal, na vlastní oči vidí břemeno, které si ještě přidal na zmučená záda. Všichni jsou už na nohou a plni současně úzkosti, strachu a víry. Pokud existuje síla modlitby, síla spojené vůle, byla to ona, která hnala Emila na posledním kilometru. Je posedlý energií a zběsilý odhodláním. Ještě tři sta metrů před cílem dokázal zrychlit, byl si nyní jistý, že rekord padne a dovolil si lehce mávnout k tribunám jako poděkování. Dík poslednímu vzepětí dosáhl čas ještě o dvě vteřiny lepší, než byl plánovaný rozpočet. Protrhl pásku v čase o šest vteřin před Heinem. Startovní pistole třeskají na oslavu, lidé se valí na dráhu: „Vždyť se ještě běží!" Jediný Emil si uvědomil, že závod ještě neskončil. Fotografové si ho najdou i pod sprchami.

vítěz nad sebou samým na ramenou svých spolubojovníků

Ještě před odchodem ze stadionu odesílá povinný telegram: „Pane presidente, dovoluji si Vám oznámiti, že jsem splnil úkol, který jsem si uložil. Před pracujícím lidem Ostravska překonal jsem dnes světový rekord na 10 000 metrů časem 29:21,2 min. Jsem rád, že jsem tím přispěl k zvýšení úrovně naší sjednocené tělovýchovy a sportu a k propagaci dobrého jména naší lidově demokratické republiky. Nadporučík Emil Zátopek." Přestože se necítí ani příliš unaven, zaplaví ho najednou pocit nezvyklého klidu. Doma už se na něj nebude zlobit Dana, že spí na vavřínech a Heino si o nějaké odvetě může nechat jen zdát. Ve Finsku je teď asi půl metru sněhu a na nějaké běhání není ani pomyšlení.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 8666/8350×, 2 komentáře
Světový rekord na 10 000 metrů drží opět časem 29:21,2 min Emil Zátopek Světový rekord na 10 000 metrů drží opět časem 29:21,2 min Emil Zátopek

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (30 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

MartinP | 29. 5. 2013 20.41 hod. | 77.78.117.x
Super, moc diky.

Karolína | 29. 5. 2013 13.33 hod. | 90.176.255.xx
přečteno jedním dechem, Davide , díky!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : já si klouby chráním Colavitalem od Swissu. Vyhovuje mi, že je chuťově dobrý a pomáhá mi klouby…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků