logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak příjemně strávit sobotní den?

Jak příjemně strávit sobotní den?

sobota, 25.5. 2013 – 7:00 hodin – Osek

Konečně jsme se dočkali a sobotní ráno 25.května 2013 nastalo. Rozhodl jsem se, že si k snídani udělám něco dobrého. Původně to měla být rýžová kaše,ale po půlhodině vaření jsem to už hlady nemohl vydržet a snědl jsem ten můj „výtvor" tak, jak byl. Nepodařilo se mi rýži dostat do podoby kaše, tak to spíš byla jen sladká rýže, ale i tak dobrá. Následoval příprava jídla pro doprovodnou skupinu, tedy Renču, Honzika, Hanču a nejmladšího člena výpravy Vendu. Kuřecí řízky jistě v průběhu dne přijdou vhod (a taky že přišly). Oběd byl naplánovaný na dřívější, tedy 11, hodinu. Já jsem si dal jen trochu špaget a pár kousků kuřecího masa, protože s běháním večer nemám zkušenosti, musel jsem přemýšlet o každém soustu. Pak jsme zabalili zbytek věcí a vyrazili směr Karlovy Vary.

sobota, 25.5. 2013 – 12:30 hodin – Chomutov

Domluva byla taková, že se "sjedeme" u první benzínové pumpy v Chomutově ve 12:30. To bych nebyl já, abych tam nebyl alespoň o 5 minut dříve, že? To, že to nakonec bylo málem minut 30, tady raději nebudu rozvádět. Přesně ve 12:06 jsem posílal Martinovi zprávu, že jsme na místě. To, jak potom Martin šlapal ve svém autě na plyn, radši nechám bez komentáře, i když něco jsem o tom slyšel. Ale znáte to, jedna paní povídala.

sobota, 25.5. 2013 – 13:50 hodin – Karlovy Vary

Poté, co jsme si naší pozdější běžeckou trasu projeli v autech, našli jsme místa na zaparkování a vydali se směr hotel Thermal. Začalo pršet. Děti začaly remcat. Schovali jsme se v podchodu a odkudsi z davu se ozvalo "za 5-7 minut přestane pršet". Světe, div se, ale přesně za 5-7 minut přestalo pršet. Norové opět nezklamali. Dorazili jsme do Expa, vyzvedli si naše startovní čísla jak na štafetu, tak na rodinný běh. Měl jsme 4 registrace, ale nakonec nás jelo 5. Chtěli jsme tedy ještě jedno číslo, ale žádná čísla již nebyla k mání. Když prý ale přijdeme v 15:15, tak určitě ještě nějaká

čísla budou. A kam dál? Naprosto jednoznačně najít nejbližší WC a nějaké místo k sezení. Obojí jsme našli ve vestibulu hotelu Thermal.

15:15

Vydal jsem se opět do EXPA, abych se zeptal na volná čísla na rodinný běh a ejhle, fronta asi o 50 lidech přede mnou. Pomalu jsem se sunul kupředu a od pultu, jako tichou poštou, postupovaly informace. Budete muset počkat do 15:30 a když si ti, co zaplatili, nevyzvednou čísla, my vám je pak prodáme. Ok, řekl jsem si a čekal dál. V 15:30 další informace – počkejte do 15:45 a zatím si vyplňte tenhle papírek (registraci). No ono se řekne vyplňte, ale kolik běžců, myslíte, má u sebe tužku? I to se nakonec vyřešilo. Kolem 15:45 mi začala pomalu docházet trpělivost (a nejen mně), ale hlavně docházel čas do startu rodinného běhu. Protože se stále nic nedělo a lidé byli čím dál tím víc nervózní, raději jsem to zabalil a odešel se sejít s ostatními. Asi tak minutu poté začali vydávat ta čísla – potkal jsem pak paní, co stála za mnou s úsměvem na tváři a bílým tričkem rodinného běhu. No, to je prostě osud.

16:00

Start Mattoni rodinného běhu se vydařil napoprvé, nikdo neulil, a tak se mohlo klidně běžet. Honza mladší vyrazil za svým „osobákem" a Venda se ho držel zuby nehty, no asi spíš nehty. Já jsem sledoval, aby mi moc neutekli a užíval jsem si atmosféru se všemi běžci v bílých tričkách okolo mě. Synátor kamsi zdrhnul a Venda po prvním kilometru už nějak nemohl, takže zbytek cesty jsme zdolali poctivým indiánským chodoběhem. Hanča se držela střídavě před a za námi podle toho, zda jsme s Vendou zrovna šli nebo běželi. Cílovou pásku jsme protnuli v čase 23:17, což je myslím slušný výsledný čas.

16:40 – 17:00

Napětí stoupá. Začalo pršet. Potom začalo hodně pršet. Naštěstí po 15-20 minutách déšť ustal. Tuto dobu jsme opět přečkali ve vestibulu hotelu Thermal, kde se z výtahů začali vynořovat VIP sportovci. A jak si tak sedíme, prochází kolem nás Carlo Capalbo a blahopřeje nám k úspěšnému dokončení rodinného běhu. No paráda. Dětem najednou dochází, že na mě budou muset čekat až do přibližně 20 hodin, a to se jim očividně moc nechce. Dohodli jsme se tedy, že s manželkou pojedou domů a já se po běhu svezu s Martinem.

17:00

Máme sraz s Martinem u technického zázemí. Stále jsem se nerozhodl, v čem poběžím. Měl jsem na sobě z rodinného běhu dlouhé kalhoty, ale nakonec jsem se rozhodl pro krátké. Na tělo si beru lehké thermo triko a přes něj dres s číslem. Bundu a ostatní věci pak budu předávat Martinovi při předávce štafety. Vše je připraveno, domluveno a my míříme na start do koridoru. Tedy já ne, já jsem zatím jen divák. Koridor se poměrně rychle zaplnil, Martin po mě hází bundu, a já si běžím najít nějakou pěknou pozici nafotografování. Konečně mám také jednou možnost vidět elitní závodníky vybíhat na trať.

18:00 – start

Zazněl startovní výstřel, já zapínám stopky a závodníci vyrazili na trať. Udělal jsem pár fotek, Martin mi samozřejmě proběhl právě ve chvíli, kdy se můj fotoaparát rozhodl, že teď jako zrovna fotit nebude. Naštěstí měl Martin ještě záložní fotografy. Poté, co proběhlo celé pole závodníků, jsem se vydal na druhý a zároveň desátý kilometr, kde mělo dojít k předávce. Byl jsem tam za chvilku a dokonce jsem stihl vedoucí běžce, kteří tudy probíhali v čase okolo 29 minut. Pomalu jsem se začal opět rozcvičovat a připravovat se na svůj běh.

někdy kolem 19 hodiny

Čas na mých hodinkách se pomalu posouval a já jsem začal být lehce nervózní, kdy se Martin objeví. Z protější strany ulice se mě marně snažila kontaktovat Lenka s podpůrnou skupinou, protože jsem byl v rauši a nedočkavý. V 59. minutě se najednou zjevil Martin. Vyběhl jsem na trať směrem k němu, předali jsme si štafetový čip a moje poslední slova byla: „Martine, tamhle u koše je ten můj batoh, ok?“; „Jasný, voe" jednoznačná odpověď, a já jsem mohl vyrazit. Čas předávky byl 0:59:34.

jak udolat 11,0975 metrů

Kdybych o tom tolikrát nečetl, nevěřil bych tomu a asi bych to ani nikdy neřekl, ale ten start jsem prostě přepálil. Byl jsem 1) natěšený, že konečně po celém dni čekání můžu běžet; 2) přesvědčený o tom, že to musím dát pod hodinu; 3) chtivý Domluva byla taková, že se "sjedeme" u první benzínové pumpy v Chomutově ve 12:30. To bych nebyl já, abych tam nebyl alespoň o 5 minut dříve, že? To, že to nakonec bylo málem minut 30, tady raději nebudu rozvádět. Přesně ve 12:06 jsem posílal Martinovi zprávu, že jsme na místě. To, jak potom Martin šlapal ve svém autě na plyn, radši nechám bez komentáře, i když něco jsem o tom slyšel. Ale znáte to, jedna paní povídala.

sobota, 25.5. 2013 – 13:50 hodin – Karlovy Vary

Poté, co jsme si naší pozdější běžeckou trasu projeli v autech, našli jsme místa na zaparkování a vydali se směr hotel Thermal. Začalo pršet. Děti začaly remcat. Schovali jsme se v podchodu a odkudsi z davu se ozvalo "za 5-7 minut přestane pršet". Světe, div se, ale přesně za 5-7 minut přestalo pršet. Norové opět nezklamali. Dorazili jsme do Expa, vyzvedli si naše startovní čísla jak na štafetu, tak na rodinný běh. Měl jsme 4 registrace, ale nakonec nás jelo 5. Chtěli jsme tedy ještě jedno číslo, ale žádná čísla již nebyla k mání. Když prý ale přijdeme v 15:15, tak určitě ještě nějaká čísla budou. A kam dál? Naprosto jednoznačně najít nejbližší WC a nějaké místo k sezení. Obojí jsme našli ve vestibulu hotelu Thermal.

15:15

Vydal jsem se opět do EXPA, abych se zeptal na volná čísla na rodinný běh a ejhle, fronta asi o 50 lidech přede mnou. Pomalu jsem se sunul kupředu a od pultu, jako tichou poštou, postupovaly informace. Budete muset počkat do 15:30 a když si ti, co zaplatili, nevyzvednou čísla, my vám je pak prodáme. Ok, řekl jsem si a čekal dál. V 15:30 další informace – počkejte do 15:45 a zatím si vyplňte tenhle papírek (registraci). No ono se řekne vyplňte, ale kolik běžců, myslíte, má u sebe tužku? I to se nakonec vyřešilo. Kolem 15:45 mi začala pomalu docházet trpělivost (a nejen mně), ale hlavně docházel čas do startu rodinného běhu. Protože se stále nic nedělo a lidé byli čím dál tím víc nervózní, raději jsem to zabalil a odešel se sejít s ostatními. Asi tak minutu poté začali vydávat ta čísla – potkal jsem pak paní, co stála za mnou s úsměvem na tváři a bílým tričkem rodinného běhu. No, to je prostě osud.

16:00

family run

Start Mattoni rodinného běhu se vydařil napoprvé, nikdo neulil, a tak se mohlo klidně běžet. Honza mladší vyrazil za svým „osobákem" a Venda se ho držel zuby nehty, no asi spíš nehty. Já jsem sledoval, aby mi moc neutekli a užíval jsem si atmosféru se všemi běžci v bílých tričkách okolo mě. Synátor kamsi zdrhnul a Venda po prvním kilometru už nějak nemohl, takže zbytek cesty jsme zdolali poctivým indiánským chodoběhem. Hanča se držela střídavě před a za námi podle toho, zda jsme s Vendou zrovna šli nebo běželi. Cílovou pásku jsme protnuli v čase 23:17, což je myslím slušný výsledný čas.

16:40 – 17:00

Napětí stoupá. Začalo pršet. Potom začalo hodně pršet. Naštěstí po 15-20 minutách déšť ustal. Tuto dobu jsme opět přečkali ve vestibulu hotelu Thermal, kde se z výtahů začali vynořovat VIP sportovci. A jak si tak sedíme, prochází kolem nás Carlo Capalbo a blahopřeje nám k úspěšnému dokončení rodinného běhu. No paráda. Dětem najednou dochází, že na mě budou muset čekat až do přibližně 20 hodin, a to se jim očividně moc nechce. Dohodli jsme se tedy, že s manželkou pojedou domů a já se po běhu svezu s Martinem.

17:00

Máme sraz s Martinem u technického zázemí. Stále jsem se nerozhodl, v čem poběžím. Měl jsem na sobě z rodinného běhu dlouhé kalhoty, ale nakonec jsem se rozhodl pro krátké. Na tělo si beru lehké thermo triko a přes něj dres s číslem. Bundu a ostatní věci pak budu předávat Martinovi při předávce štafety. Vše je připraveno, domluveno a my míříme na start do koridoru. Tedy já ne, já jsem zatím jen divák. Koridor se poměrně rychle zaplnil, Martin po mě hází bundu, a já si běžím najít nějakou pěknou pozici nafotografování. Konečně mám také jednou možnost vidět elitní závodníky vybíhat na trať.

18:00 – start

Zazněl startovní výstřel, já zapínám stopky a závodníci vyrazili na trať. Udělal jsem pár fotek, Martin mi samozřejmě proběhl právě ve chvíli, kdy se můj fotoaparát rozhodl, že teď jako zrovna fotit nebude. Naštěstí měl Martin ještě záložní fotografy. Poté, co proběhlo celé pole závodníků, jsem se vydal na druhý a zároveň desátý kilometr, kde mělo dojít k předávce. Byl jsem tam za chvilku a dokonce jsem stihl vedoucí běžce, kteří tudy probíhali v čase okolo 29 minut. Pomalu jsem se začal opět rozcvičovat a připravovat se na svůj běh.

někdy kolem 19 hodiny

Honza

Čas na mých hodinkách se pomalu posouval a já jsem začal být lehce nervózní, kdy se Martin objeví. Z protější strany ulice se mě marně snažila kontaktovat Lenka s podpůrnou skupinou, protože jsem byl v rauši a nedočkavý. V 59. minutě se najednou zjevil Martin. Vyběhl jsem na trať směrem k němu, předali jsme si štafetový čip a moje poslední slova byla: „Martine, tamhle u koše je ten můj batoh, ok?“; „Jasný, voe" jednoznačná odpověď, a já jsem mohl vyrazit. Čas předávky byl 0:59:34.

jak udolat 11,0975 metrů

Kdybych o tom tolikrát nečetl, nevěřil bych tomu a asi bych to ani nikdy neřekl, ale ten start jsem prostě přepálil. Byl jsem 1) natěšený, že konečně po celém dni čekání můžu běžet; 2) přesvědčený o tom, že to musím dát pod hodinu; 3) chtivý zlepšit si "osobák" na 10 km; 4) plný sil a energie (to bylo asi z toho gelu). Po dvou kilometrech jsem si to uvědomil a musel jsem lehce zvolnit. Píchání v boku se naštěstí neozvalo moc silně, ale okamžitě mi došlo, že jsem něco neudělal dobře. Třetí a čtvrtý kilometr to šlo, ale při pátém jsem musel ještě trochu zpomalit. Pak se to naštěstí začalo uklidňovat a přibližně od 7. – 8. km už to bylo dobré. Pak jsem mohl zase trochu zrychlit. Právě někde kolem 7. km jsem se potkal s Martinem, který mě povzbudil a uklidnil, že to bude v pohodě. Přede mnou se objevil vodič s označením 2:00, kterého jsem potom někde mezi 9. – 10. kilometrem předběhl. V cílové rovince se mi ještě dostalo povzbuzení od kamarádů a po proběhnutí cíle mi opět gratuloval pan Carlo Capalbo. Úžasné.

Cílem jsem proběhl v čase 1:58:07 a ve svém čase 0:58:33. Nakonec se to tedy povedlo – půlmaraton jsme s Martinem zvládli pod 2 hodiny a já jsem si zlepšil svůj osobák na 10 kilometrů – sice neoficiálně, ale nový čas je 0:52:52, což oproti září 2012 je zlepšení o 2 minuty a 5 sekund. Pod padesát to tedy nakonec nebylo, mám ještě co dohánět.

přibližně 19:58 – 20:00

je to doma

Potkáváme se s Martinem, dáváme si „high five“, poté se i objímáme a vzájemně si gratulujeme. "Kámo, dokázali jsme to, bylo to super. Ty jsi byl super, né ty jsi byl super!". Úsměvy do všech stran a skvělá nálada. Mattoni 1/2Maraton Karlovy Vary je úspěšně za námi.

A proč jsem vlastně psal o tom batohu? No chybělo jen málo a mohl na tom místě u koše ležet ještě dnes, viď Martine?

  • přečteno: 6671/6560×
Jak příjemně strávit sobotní den? Jak příjemně strávit sobotní den? Jak příjemně strávit sobotní den?

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků