logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Jak jsem přestala utíkat před problémy a začala běhat, aneb co mi PIM WCH přinesl

Jak jsem přestala utíkat před problémy a začala běhat, aneb co mi PIM WCH přinesl

Někdy je třeba něco ztratit a obětovat, abychom něco jiného získali.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Dobrý trenér by měl být zároveň i dobrým psychologem
  2. Moje první štafeta
  3. Přátelství zrozené v bolesti přetrvá navždy

Milovala jsem atletiku, ale závodů jsem se děsila. Týden před jsem byla pěkně nervózní a v onen den jsem se málokdy cítila ve své kůži. Mnohokrát jsem se sama sebe ptala, proč to tedy dělám, když si závodní atmosféru neužívám. Odpověď byla jasná, milovala jsem běh. Jenže k čemu byla pak všechna ta dřina vynaložená na trénincích, když jsem skvělou formu nedokázala prodat?!

Terka a Petr

Nepovedl-li se mi závod, zlobila jsem se na sebe. Žádná radost, euforie a nadšení. Místo toho pocity nespokojenosti se sebou samou, naštvání a lámání si hlavy nad tím, kde ještě přidat, abych běhala, jak mám. Neboli, jak si přeju. Nikdy jsem na ten zázračný recept nepřišla. Jakmile se objevily problémy, nazula jsem tenisky a utíkala. A čím více jsem byla rozčilená, běžela jsem déle a rychleji. Endorfiny udělaly své, a tak jsem se po doběhu cítila skvěle. Vše se ale vyběhat nedá. Kdysi tohle moudro pronesla má teta a měla pravdu. Utíkala jsem před problémy a utíkala, ale najednou jsem doběhla. Ani běh nepomáhal, a tak jsem na nějaký čas zastavila.

Po pár měsících jsem zase měla na nohou tenisky a užívala si chvíle být sama se sebou. A za nějaký rok jsem měla na nohou conversky a utíkala do Londýna a Ameriky. Vzdálenost a nová místa na chvíli pochmurnou náladu oddálí, ale utéct se jí nedá. Navíc k tomu návrat do reality je o to krutější a nezbyde vám nic jiného, než zas nazout tenisky a zkusit tomu utéct.

Terka a Víťa

Možná tomu osud tak chtěl a vložil mi do cesty PIM WCH, abych konečně pochopila, o čem běhání, a nejen to, je. Neučily jsme se jen, jak správně a dobře běhat, ale také jak poznat samy sebe. Vždyť i to se v přístupu k běhu ukáže. Na začátku projektu jsem párkrát žádala o zvýšení dávky. Měla jsem dojem, že běhání musí bolet, abych se někam vyvíjela. A pokud jsem se po doběhu necítila KO nebo alespoň unavená, trochu jsem si přidala ve vzdálenosti anebo v rychlosti. Chvíli to fungovalo, ale postupem času jsem cítila každý sval a běh nebyl lehký jako peříčko. Nastal zkušební závod a mně se běželo těžce. Nejen, že jsem se na něj netěšila a děsila se, jak se mi poběží. Navíc jsem pak byla s výsledkem opět nespokojená, zlobila jsem se na sebe, že jsem se šetřila a měla nutkání si za trest dát pár kiláčků.

Dobrý trenér by měl být zároveň i dobrým psychologem

Možná je to jen osobní názor, možná na tom trochu pravdy bude, ale dle mě by měl umět trenér číst z řeči těla. Není pak třeba tolik mluvit, aby věděl, jak na svého svěřence. Milošovi se tohle opravdu u mě povedlo. Pomalu a konečně po mnoha letech odbourávám svůj závodní blok. Naučila jsem se běhat stále stejným tempem, což jsem považovala za nemožné. Co beru jak největší výhru, je, že na závody nechodím závodit. Žádná extrémní předstartovní nervozita se nekoná. Neděsím se toho dne, kdy mám porovnat své síly s ostatními. Těším se a užívám si je plnými doušky. Usmívám se při běhu tak, jako jsem se usmívala, když jsem běhávala před x lety na dráze. Nestresuju se tím, že se necítím ve 100% formě. Koncentraci obracím na závodní atmosféru, na povzbuzování diváků na ten nevšední a vždy neopakovatelný pocit z běhu. Nehlídám čas a běžím dle svého srdce. A ono to funguje. Po doběhu mám ze sebe skvělý pocit a jsem na sebe pyšná. Nevyčítám si, že jsem neběžela rychleji, protože není možné v každém závodě lámat osobní rekordy.

Moje první štafeta

gazelka, Simča a Petr

Dva týdny po maratonu jsme se s pár Gazelkami v čele s Péťou vydali pokořit další půlku a to tentokrát do Karlových Varů. Konal se tu první ročník a my nemohli chybět. Těmi MY byla Síma, Míša,Víťa a já. A jelikož byly Vary také prvními, kde se běžela štafeta 10 + 11, nemohly jsme u toho chybět my dvě s Víťou. Mezi námi je celkem velký věkový rozdíl, i přes to jsme jako tým GAZELKY vytvořily perfektní tým. Běžet sám za sebe a běžet za skupinu je velký rozdíl. Opět atmosféra celého běhu dostává jiný rozměr. Nejste tu jen VY, ale je tu MY. Jako člen týmu máte zodpovědnost za oba. Nelze si říct, že se dnes na to necítím a proto si to jen tak odklušu. Běžet byste měli, i když to jde ztuha a bolí to, protože to tomu druhému nechcete zkazit. A i  když jsme si s Víťou řekly, že to poběžíme pro radost a no stress, běžely jsme ostošest. Hlavně Víťa, která půlku rozbíhala a vytvořila si dva osobáky na 5 a 10 km, na němž jsme si předaly čip a našeho maskota Jelenu, aby taky z toho běhu něco měla. Že bych běžela zrovna zlehka říct nemohu, ale tempo jsem držela stále stejné – strojové. Zpomalit jsem si nedovolila. Nemohla jsem. Běžela jsem za nás a jakákoliv bolest nohou je stejně jen v hlavě. Po chvíli vždy pominula. Já se poučila, že bych neměla běhat v pětiprsťácích před závody, když nejsem na ně tolik zvyklá, maličko jsem na sebe pohrozila prstem (to aby to nemusel dělat Miloš) a užívala jsem si tu krásnou trať, povzbuzující diváky, jichž bylo oproti Praze nespočet. Celou trať jsem se opět nepochopitelně usmívala. A tak by to mělo být. Užívat si to, co nás baví, plnými doušky.

Přátelství zrozené v bolesti přetrvá navždy

Míša Cibulová

Včerejším dnem jsme slavnostně zakončily naši 6 měsíční odyseu. Vítězkou mezi PIMkami se stala ta, která si to skutečně nejvíce zasloužila. Mám z toho upřímnou radost, že spravedlnost existuje stále alespoň ve sportu, Simonko:-). I když těch pár měsíců uteklo až příliš rychle a popravdě je mi z toho dnes trochu smutno, koncem projektu pro nás nic nekončí. Vytvořily jsme perfektní partu a jistě budeme v jejím utužování nadále pokračovat. Prožívaly jsme s Gazelkami společné výhry a úspěchy, tak i události méně veselé, které k životu patří. Šest měsíců je skutečně krátká doba, ale my jsme se poznaly natolik, že není možné jednou uzavřenou etapou uzavřít i tohle nevšední přátelství.

Tereza Bartošová foto
  • přečteno: 4480/4356×, 4 komentáře
Jak jsem přestala utíkat před problémy a začala běhat, aneb co mi PIM WCH přinesl Jak jsem přestala utíkat před problémy a začala běhat, aneb co mi PIM WCH přinesl Jak jsem přestala utíkat před problémy a začala běhat, aneb co mi PIM WCH přinesl Jak jsem přestala utíkat před problémy a začala běhat, aneb co mi PIM WCH přinesl

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (12 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Tereza – budouci Ultragazela | 5. 6. 2013 14.19 hod. | 85.71.141.xx
Vito, mamko, z pocitu z maratonu a KV ziju doted,moc rada na to vzpominam:) A z pocitu, ze jsme se vzajemne adoptovaly, muzu zit cely zivot:)
Jsem za VAS vyvolene rada;) jiste vite, kdo mezi ne patri, netreba jmenovat (+tedy Peta-gazeli to muz:)
Simonko:dekuju,i ja TEBE.Pokud zustava pozitivni mysleni a v uskutecneni snu se veri,jiste se mohou splnit kazdemu:)

Míša | 4. 6. 2013 21.25 hod. | 95.85.214.x
Terko, krásný článek, souhlasím, nádherných 6 měsíců sice uběhlo, ale přátelství zůstává. Jsem ráda, že všechno dopadlo, jak to dopadlo :-) Tak ať nám to všem běhá! :-)

Simona Vlasimska | 4. 6. 2013 20.02 hod. | 89.24.23.x
Ultragazelko, mas pravdu, uplynulych 6 mesicu bylo skutecne pozehnanych, pratelstvi, ktereho se nam dostalo, je ohromnym darem. Terko, tesim se ze tveho prohlednuti, moc ti fandim a drzim palce, aby se ti splnily vsechny sny a prani, nejen maratonske. Mam te moc rada!

Víťa Drtinová | 3. 6. 2013 12.50 hod. | 89.103.5.xx
Terezko, bylo mi ctí běhat s Tebou nejen celý půl rok, ale běžet s Tebou i štafetu v KV. Ať Ti to běhá, dcero :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

PIM Women´s Challenge 2013

všechny články PIM Women´s Challenge 2013

kde se diskutuje

  • Doktoři mi řekli, že s velkým sportováním včetně běhu se mám rozloučit : Martine držím palce začínáš dobře jen tak dál !!! »
  • Poleťte si zaběhat na Madeiru! : Již letííííííííííííííííííííííííím »
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Napřed jsem si říkal proč se Neumann jmenuje Barbara. Když Paula je v Čechách Radcliffová .... …»
  • Běh mi zachránil život : Krásná povídka,ale trochu upravená. Nikdy nemělas 70kg a v ostatním je trochu nadsázka.Moc dobře tě…»
  • Nikdy není pozdě začít běhat, stačí jen nazout staré kecky a vyběhnout : Lidi pokud chcete běhat mějte trochu soudnosti, dát po měsíci "tréninku" závod na 10km,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků