logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Závody ze dvou úhlů

Závody ze dvou úhlů

Asi jako většina lidí jsem se letos po dlouhé zimě těšila na jaro. Až bude tepleji, bude všechno kvést, ptáčkové budou zpívat, čmeláci bzučet… Když skutečně všechno rozkvetlo, byla jsem nadšená. Okukovala jsem každý kvítek, vystavovala tvář sluníčku a užívala si krásu kolem. A pak to přišlo. Pylová alergie přichází každý rok, a přesto mě každý rok znovu překvapí. Mám pocit, jako by se rok od roku zhoršovala. Následující týdny jsem tedy v podstatě neběhala, a když už jsem běhat šla, byl to běh tak indiánský, že by se za to styděl i nejstarší příslušník kmene…

To se už ovšem kvapem blížila sobota 4.5., na kdy jsem se nechala Milanem z Dámského běžeckého klubu v Plzni přemluvit k účasti na pětce v rámci Run Tour. Říkala jsem si, že když už poběžím nějakou oficiální pětku, měla bych ji běžet nějak slušně, což pro mě znamenalo stihnout ji pod půl hodiny. Přece se tam nebudu šourat jako v tréninku! Ale poslední (za několik týdnů v podstatě jediný) výběh před závodem, který se velmi rychle změnil v procházku, mi moc sebevědomí nepřidal.

obrázek

Jak už u mě bývá zvykem, zase jsem měla noc před závodem spoustu věcí na práci a než jsem se dostala do postele, už bezmála svítalo. Ráno jsem zaspala a vylítla co nejdřív, abych stihla vyzvednout startovní číslo. Samozřejmě bez snídaně. Nevěřili byste, jak je těžké v místě závodu sehnat něco lehkého k jídlu! Po závodě máte všude banány, sušenky, jablka… Ale před závodem nikde nic. Milan nakonec neběžel, takže jsme se na start přichystaly s Miriam. Já byla v perfektní kondici, ona měla týden před maratonem, takže jsme se svorně postavily úplně na konec a připravovaly se na nejhorší (totiž že nás předběhne i sympatický tatínek s kočárkem nebo dvanáctiletý kluk, kteří vybíhali s námi v poslední řadě…)

Co vám budu povídat, příjemné to nebylo. Po prvním kilometru jsme zrychlily, takže už jsem přes alergií zúžené dýchací cesty dokázala protáhnout jenom tolik vzduchu, abych byla schopna tempo udržet. Žádné tlachání. Když už jsem měla pocit, že bychom se pomalu mohly blížit k cíli, přišla občerstvovačka v polovině trati! Druhá půlka ale utekla podstatně rychleji a před cílem proběhl dokonce nějaký pokus o rychlý finiš, který se mi nevyplatil, protože jsem záhy po zastavení začala mít pocit, že omdlím. A výsledek? Reálný čas 29:33. Splnila jsem cíl, ale bohužel si dokážu představit, že bez všech těch pampelišek kolem trati bych se stejným vypětím mohla běžet rychleji a nemusela bych pak dávat nožky hore… Odměnou byla následná grilovačka DBK, kde jsme po běhu i fandění kvalitně doplnili ionty i energii.

O tři týdny později nás čekal první ročník půlmaratonu v Karlových Varech. Jelikož jsou Vary pro většinu lidí z jejich okolí tak trochu srdeční záležitost, měla jsem i já pocit, že u toho prostě musím být. Rozhodla jsem se tedy pro roli dobrovolníka. Nevím, proč jsem si v této souvislosti pořád představovala, že budu běžcům podávat kelímky na občerstvovačce. Já vím, že je kolem závodů i tisíc jiných dobrovolnických rolí, ale tahle představa se mě držela.

stanice poslední záchrany

25.5. jsem se tedy vydala do Varů. Miloš již tradičně běžel jako nejpomalejší vodič, mamču jsem ukecala, že budeme dobrovolničit spolu. Napřed jsme se dlouho vítali, věšeli na vodiče balónky, taky jsme trochu zmokli a vypili jednu příšernou kávu (teda možná vypily, nevím, jaké bylo presso, které měli chlapi…) a pak už byl konečně čas začít vyhledávat naši dobrovolnickou skupinu. A co byste řekli? Ano, byly jsme na občerstvovačce!

Prvním úkolem bylo nasoukat se do dobrovolnického trička. To by v zásadě nemuselo být tak těžké, nebýt několika okolností: s maminkou si už nějakou dobu vzájemně ukazujeme a porovnáváme špeky na břiše (mamča už dokonce nafotila obrázek „before“, ale odmítá ho zveřejňovat, dokud nebude mít na sobě verzi „after“:-)), byla zima, takže jsme byly slušně navlečené a zbyla už jenom trička velikosti S! K našemu nemalému překvapení se dobrá věc podařila a po krátké instruktáži na téma jak správně podávat kelímek jsme byly připraveny.

První dvě hodiny jsme mrzly, podávaly, mrzly, podávaly, někdo nás polil, trochu víc jsme mrzly, podávaly atd. Potom se ale začalo vyhlašovat, že už tam nejsme potřeba, takže to všechno vylijeme a sbalíme. Poslední proběhnutí naší občerstvovačky bylo asi 450 m před cílem, tak je přece zbytečné ještě tu pít, ne? Ne! Právě ti, kdo dobíhali po více než dvou hodinách, byli rádi za vodu i takhle před cílem! Vyhlásily jsme tedy vzpouru a snažily se zachránit nějaké kelímky s vodou a ionťákem, zatímco je všichni vylévali.

Nedokážu ani popsat, jak úžasný pocit jsme měly, když se někdo už naprosto ztrhaně šoural do cíle a při pohledu na nás se usmál a okamžitě k nám zamířil pro tu trochu vody, úsměv, pár slov na povzbuzení… V tuto chvíli jsme si byly skutečně jisté tím, že to, co děláme, má smysl, že opravdu někomu pomáháme. Nakonec se k nám přidal i Miloš, který všem nadšeně fandil a takhle jsme tam vydrželi mrznout až do tříhodinového limitu.

Přestože jsem s drkotajícími zuby prohlašovala, že to příště snad radši poběžím, než takhle mrznout, klidně bych si to zase zopakovala. Ten pocit, že jste pro ostatní přínosem, za to totiž stojí. A navíc už jsme jako DKST stačily zjistit, že společně krmit a napájet sportovce nás snad baví víc, než sportovní výkony podávat. Spojuje to naši lásku k jídlu s láskou ke sportu, touhou pomáhat a potěšit ostatní lidi a navíc přitom můžeme být spolu a užijeme si spoustu legrace.

Kristýna Chrbolková foto
  • přečteno: 5232/5040×, 2 komentáře
Závody ze dvou úhlů Závody ze dvou úhlů

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (14 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

"Titánka" Dana | 5. 6. 2013 23.40 hod. | 195.22.49.xxx
Pavle a ostatní, kteří jste nám děkovali tam a pak různou formou na facebooku i v mailech, využívám této příležitosti k poděkováním VÁM, pro které jsme to tam s Kris (a radostí) dělaly. Byla nám strašná zima, ale v srdíčku nás to neskutečně hřálo a dodnes se spokojeně usmívám, když si vzpomenu na výkřiky "Holky, vy jste zlatý!" Určitě se zase na nějakém závodě potkáme!

Pavel D. | 4. 6. 2013 16.26 hod. | 94.113.254.xxx
A já jsem vám oběma velice vděčný! Nevěděl jsem jaký mám čas, byl jsem někde mezi bílým a červeným balónkem, ale co mě potěšilo byla občerstvovačka na 20,5 kilometru. S chutí jsem si dal poslední doušek vody, abych měl sílu na mohutný finiš. Moc děkuji za vaše nasazení a že jste vydržely!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas92
Asics130
Brooks18
Inov-854
Icebug5
Hoka One22
Mizuno55
Newton5
NB22
Nike59
Salming356
Salomon41
Scott3
Vibram Fivefingers8
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce48
Běhám bos, bot netřeba14
ON6

kde se diskutuje

  • Pět dní do půlmaratonu. Den posledního soudu nebo poslední zkoušky : uplna parada na tychto clankoch je to, ze v nedelu pobezim svoj prvy polmaraton v Bratislave a tak…»
  • ZASAŽEN ŠÍPEM BĚH : Milosi,velmy hesky clanek.Tak si te pamatuji.... »
  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků