logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Blátothlon

Blátothlon

Původně jsem tento článek napsala pro SV Stříbro, jehož členové se tohoto závodu zúčastnili.

Ale po přečtení článku Czechmenka jsem si uvědomila, že bych mohla čtenáře Běžecké školy informovat i o amatérském závodě v triatlonu. Vždyť je mezi námi víc amatérů než profíků.

Původně se jednalo se o triatlon 182 m-22 km-5,5 km. Nakonec se to zvrhlo v něco, co jsem si soukromě pojmenovala Blátothlon. A proč? O tom se dozvíte něco v následujících řádcích.

Když někdy v zimě přišel Honza s tím, že triatlon v Pavlovicích bude letos 1.6., zajásala jsem. Začátek června je dobré datum, většinou bývá krásné počasí. Po teplém dubnu a květnu přichází horký červen. Takže žádné obavy. Letos si ale paní Příroda s námi zahrává a po studeném mokrém dubnu přišel ledový mokrý květen a jak to tak vypadá, budou i následující měsíce pokračovat v podobném duchu.

Takže když se blížilo ono datum, všichni, kteří plánovali účastnit se této akce, znejistěli. Plavání v lomu v ledové vodě? Brrr!!! My doma řešili, jak se podělíme o neoprény – máme dva – jeden je mi velký a druhý spíš malý. Ani jeden není určen pro triatlon (jsou surfařské a dost historické). Někteří začali každé ráno lézt pod studenou vodu, aby si prý trochu zvykli…

Jaká radost u nás zavládla, když jsme ve středu obdrželi mail, že plavání bude nepovinné. Chtěla bych vidět toho cvoka, co si v lomu ve vodě přibližující se bodu mrazu s chutí zaplave.

To jsme ale netušili, co ještě přijde. Kromě úterý celý týden pršelo. V pátek začaly ohromné lijáky a předpověď hlásila, že i v sobotu budou pokračovat. Dle zpravodajství se začaly rozvodňovat řeky a potoky.

obžerstvovačka mezi kolem a během

No nic, dělali jsme, že to nevidíme. Já to ale moc dobře viděla a začínaly se mě zmocňovat obavy. Cyklistická trasa je převážně v terénu, kde je mokro i za poměrně suššího počasí. Dvakrát se přejíždějí dva mostky přes Hamerský potok a přes řeku Mži. Ani jeden mostek nemá zábradlí?!? Jak to tam asi bude vypadat? S těmito obavami jsem v pátek večer uléhala. Ráno nepršelo. Hurá!!! Radost byla předčasná. Norové hlásili od 9 hodin déšť a ten se taky spustil. Situaci jsme neřešili, nasadili kola na auto a vyrazili. Stěrače téměř nestačily přívaly vody brát. V duchu jsem si říkala, že to možná všichni skrečují. Navenek jsem dělala hrdinku. Pomalu jsme se začínali u Honzy v chalupě scházet. Někdo volal, že nepřijede, páč prší… ani nám to nemusel oznamovat, tu spoušť jsme viděli oknem.

Tak jsme po sobě pokukovali – jet – nejet? Ale co tam? Hospoda otevírá v 16 hodin a teď je teprve poledne.

Takže Honza zavelel: „V půl jedné je start!!“

Na start se nás postavilo celkem 12 statečných. Kategorii žen jsem zastupovala sama.

„3-2-1-start!“

Jako jeden hlas se ozve zacvaknutí kufrů a jedeme. Ledová voda ze silnice mi cáká na záda, shora se valí další proudy vody. Přes ves jedeme v balíku. Nemám to moc ráda, tak se schválně opožďuji, abych kolem sebe měla místo. Za chvíli jsme ze silnice pryč a už nás čeká jen bláto a louže, bláto a louže. U první louže přemýšlím, kudy se jí vyhnout. U druhé také. Ta pomalu přechází ve třetí a další a další. Přestávám řešit, jestli se vyhnu nebo ne. Beru to rovnou středem, jako ostatní spoluzávodníci. Když není louže, je bláto. A to takové pěkné mazlavoučké, které mne mnohdy skoro zastaví.

„Honem, pořádně zaber, zrychli! Nebo se tu budeš válet!“ říkám si v duchu.

A tak to jde pořád dokola. Bláto kolem mne stříká. Mám ho v očích, skřípe mi mezi zuby. Nabádám se: „Zavři pusu.“ Ta situace mi přijde tak absurdní, že se musím začít smát. Uvolňuji se, přestávám se louží i bláta bát. Jsem úplně mokrá, v botách mi čvachtá a bláto mám až za ušima. S každou další projetou louží dostávám novou dávku studené vody do bot. Začínám si prozpěvovat a je mi dobře. Nemusím se hnát, už teď vím, že jsem zvítězila nad těmi, kteří zůstali pro nepřízeň počasí doma. Cesta mi krásně ubíhá. A jsem na silnici. Tam to sice lépe jede, ale míjející auta mne ohazují vodou také a ještě to není nic, co by vyvolávalo pocit bezpečí. Už abych byla zase v lese. Sice vím, že tam mě čeká nejobtížnější úsek trasy, ale co se dá dělat. Je to prudký kopec dolů, bývalá silnice, serpentýny. Povrch tvoří kameny, díry, listy, větve, bláto, valící se voda. Je hodně kluzký. Ačkoli z kopce, kazí mi tento několikakilometrový úsek průměr. Nevím jak je dlouhý. Hned na začátku mi přestal fungovat tachometr, ani technice se v tomhle počasí nechce makat!

do cíle ještě kousek a trnérka po boku, to přeci dám

Najednou, nevím jak, jsem zpátky na asfaltu v Pavlovicích. Tehdy si uvědomím, že tady sranda nekončí, ale teprve začíná – čeká mě 5,5 km běh.

Přezouvání do běžeckých bot bylo dost náročné. Mám úplně mokré nohy a necítím polovinu chodidla (ani jednoho). Nemohu se do boty dostat. Povoluji hodně tkaničky. Tady jsem udělala chybu. Zpět jsem je neutáhla. Po celou dobu běhu mi v botách kloužou necitlivá chodidla ze strany na stranu. Hrozně mě to rozčiluje!

Vybíhám. Kupodivu mě nohy docela poslouchají. Aha. Zapomněla jsem si sundat mokrou bundu, abych s sebou netáhla zátěž. No nic. Nějak to zvládnu. První louže mi do bot chlístne novou várku mokra a studena. Alespoň se ani při běhu nemusím zabývat tím, kam šlapu. Rozbíhám se do kopce, trochu se zahřeju. Uvědomuji si, jak je v lese krásně. Pod nohama zeleňoučký mech, běží se po něm jako v peřince. Slyším zpívat nějaké ptáčky. Moc nechápu, že je jim v tom lijáku do zpěvu, ale mě to hřeje u srdce.

Nikdo přede mnou ani za mnou. To se mi to běží, když nemusím závodit. Už jsem na vrcholu.

Následuje prudký seběh z kopce. Tady se napojuji na cyklistickou trať. Trochu mě zaskočí kontrast mezi zeleným mechem v lese a černým blátem na cestě. A už jen kousek a jsem opět v Pavlovicích u hospody, dnes potřetí. Mírný táhlý kopeček a blížím se k cíli. Pamětliva slov kamarádky Káti se usmívám a zvedám vítězně ruce. Huráááá. Je to za mnou.

jech

Všichni v pořádku dorazili do cíle. Nikomu se nic v tomto náročném terénu v ještě náročnějším počasí nestalo. Jeden závodník píchl, jeden zabloudil a jeden se ztratil (ale zase se našel:-). Běh jsem měla o 3 minuty lepší než vloni. Na stejné trase za horších podmínek. Což je pro mě pozitivní.

Slovo závěrem: od předcházející neděle mne bolela kolena. Měla jsem obavy, co tento extrém s nimi udělá. A zjišťuji, že ony bahenní koupele jim udělaly dobře. Nebolí nic.

Nerudný týpek

Původně jsem si myslel, že zůstanu jen u jedné zkušenosti s jakoukoliv formou triatlonu, ale po článcích Lenky a teď Zuzky, jsem rozhodnutí změnil a po dvou letech zase vlezu do vody a zkusím jestli budu na Dřeváku, když vyměním kolo za koloběžku a při běhu budu couvat, rychlejší. Život je přece změna a co se má uběhat se neutopí, že jo? :)

Zuzka Součková foto
  • přečteno: 6063/5976×
Blátothlon Blátothlon Blátothlon

Hodnoť článek

4 z 5 hvězd lepší (10 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Crosstraining

všechny články Crosstraining

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : nevíte proč někdo sem nedal mapku trasy půlmaratonu? »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků