logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Západočeská běžecká epidemie pokračuje! Druhý týden naší přípravy na We Run Prague

Západočeská běžecká epidemie pokračuje! Druhý týden naší přípravy na We Run Prague

Týden uběhl jako voda. Ne ta, která momentálně komplikuje život mnoha lidem nejen v naší zemi. Nazvala bych ji blahodárnou vodou, protože mi společně s během přináší blaho. Jaký tedy byl náš druhý přípravný týden?

Pokojně jsem v tréninkovém plánu přešla ze začátečníků do začátečníků absolutních – ještě se necítím na souvislý běh a nechci to přepálit. Na programu byly tři dávky indiánského běhu – v úterý, ve čtvrtek a v sobotu. Mým hlavním současným problémem je končící školní rok a s ním přibývající množství závěrečných testů a čím dál tím větší tlak na mou psychiku. Co si budeme povídat, sled několika testů za sebou v krátkém časovém rozmezí a touha po nejlepším výsledku asi dobrý konec nepřinesou. Ale jsme tu kvůli běhání, a to bylo i přes všechny ostatní peripetie fajn.

V úterý jsme si šly zaběhat s kamarádkou během studijní prokrastinace. Běhání je jeden z těch lepších způsobů, protože nejen oddalujete nepříjemnou činnost, ale zároveň děláte něco pro sebe. Zase to ale nesmíme přepálit, takže kolem hodinky opravdu pohodovým tempem. Problém byl ale v tom, že máme v pondělí tělocvik, kde jsme hrály softbal – tento sport podezřívám ze zdevastování mých kotníků. V úterý jsem o nich ještě relativně nevěděla, běhalo se mi fajn. Příjemné počasí, příjemná společnost a ještě jsem se nemusela hned učit – kdo by nechtěl?:-)

Ve čtvrtek jsme měli výběh s Milošem. Tam už jsem kotníky cítila dost, ale dalo se to vydržet. Bylo to přínosné a poučné, chtěla bych si to ještě někdy zopakovat. Mám totiž ráda propojování teoretických a experimentálních poznatků, znám to z TMF, kde společně s týmem saháme na vrcholové pozice. Nemám ambice být vrcholovým běžcem, stačí mi rekreační běh, avšak správně technický. To mi pořád nejde (po dvou týdnech se není čemu divit), ale snad… jednou! Problém nastal po příchodu domů, nožky vypověděly službu a zahnaly mě do postele. Nevím, jestli to není přepínáním, nedostatkem spánku nebo vypětím, ale zcela výjimečně jsem byla donucena jít spát před půlnocí… nadlidský výkon!!

V pátek jsme psali slohovku – reportáž. Napsala jsem asi čtyři na různá témata, ale do archu k odevzdání jsem nakonec připojila reportáž z Karlovarského půlmaratonu. Už to mě naladilo na pozitivní vlnu (asi jsem fakt divná) a s klidem jsem spolu s bolavýma nohama přečkala pobyt ve škole. Už jen dva týdny nervů a pak to bude dobrý! V hlavě se mi kromě těchto myšlenek honil i nápad jít běhat ráno.

Píše se sobota. Budík zvoní v 8 (v 10 začíná slavnostní otevírání levého břehu a mně se představa, že běžím před všemi těmi lidmi, zatím moc nelíbí). Ten zvuk mi připomíná naší fyzikální sezónu (na něj jsem totiž každou sobotu vstávala do školy). Zaháním všechny vzpomínky na fyziku a jdu běhat. Dojdu na Krajinku, vyberu si stranu, ze které začnu, pustím písničky… Ale jakmile vyběhnu, ozvou se nohy a nechce se jim. Zkouším hodně krátké úseky, chůzi, rychlou chůzi, ale všechno to bolí… Sakra, vždyť doma to nebolelo!! S vypětím všech svých sil dokončuju jedno kolo. Dneska už to druhé nedám, a když už, tak se pak nepohnu. Štve mě to! Kdysi bych za něco podobného byla vděčná, ale teď jsem fakt naštvaná – sama na sebe. Co jsem udělala špatně? Proč to fyzicky bolí, ale psychicky ne?

Nevím, co dál. Teď si nejspíš dopřeju pauzu a budu se snažit o duševní klid (i když to mi nikdy moc nešlo). Jestli je to v hlavě, tak to musím vyhnat pryč. Já chci běhat!! Konečně jsem zjistila, jak je běhání super a ono tohle? To jako ne!!

Milí čtenáři, jsem bezradná. Po 17 letech jsem přišla na to, že běh je fajn. Ale v jeho provozování mě dost omezují nohy, které nechtějí poslouchat hlavu, nechce se jim. Nechce se jim běžet. Tak moc mě to mrzí, že z toho snad upadnu do deprese. Možná to chci až moc, stálo by za úvahu chtíč krapet zkrotit. Nemyslím si, že běhám moc rychle, jsem želva největší (u rychlého běhu mě postihovalo známé píchání v boku). Udělala jsem si na to čas a pořád to nejde. Co s tím? Přijde mi škoda v tom nepokračovat, i když to dost bolí – fyzicky. Psychicky je běh určitě dobrou vzpruhou. Nějaké rady?

Ngô Ngọc Ánh foto
  • přečteno: 4825/4702×, 2 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (7 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Víťa Drtinová | 10. 6. 2013 16.27 hod. | 62.245.101.xx
Souhlasím s Lenkou, nohy se poddají – nevzdávej se.. Držím palce..

Lenďula | 10. 6. 2013 13.26 hod. | 194.108.114.xxx
však si nohy časem dají říct, uvidíš ... já měla v Mechově 2011 stejný problém ;-) ...

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »
  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : Míšo, lehká chůze by mohla pomoc, se sporty je to bída, ale mohlo by pomoci veslování na veslařském…»
  • Jak se vrátit do běžeckého tréninku po pauze trvající 4 – 6 týdnů : Zdravím, mám natržená svalová vlákna na bérci, nemůžu tedy pokračovat v tréninku na půlmaraton a…»
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : Dobre jste zpracovani systemem,mak ma napr.10krat vice vapniku nez kravske mleko,dale vsechny druhy…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků