logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Capalbo je Bůh! Olomoucký půlmaraton je toho důkazem

Capalbo je Bůh! Olomoucký půlmaraton je toho důkazem

Proběhnuvší olomoucký půlmaraton byl v podstatě bezchybný. Bylo tam všechno, co jen si může člověk na závodech přát. Na startu byla skoro tisícovka „prvopůlmaratonců“, ti si to prostě museli užít a jsem si jist, že na dalších závodech budou na „Olomouc" vzpomínat a srovnávat ji, protože laťka je pořádně vysoko.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Průběh závodu
  2. Žádný stres
  3. Epilog

Jistě, série Runczech – to je 5 půlmaratonů posetých po republice a s dlouhou historií k tomu. Nicméně i tak to neznamená, že vše musí běžet na 100 %. Přes drobná zaškobrtnutí, možná pro některé nepochopitelná a pro jiné malicherná, to klapalo na výbornou.

V dřívějších ročnících jsem měl pocit, že městský půlmaraton od PIMu – díky tomu pražskému – je už tak masový, že žádný běžec si ho užít nemůže a naopak závod dokončí otráven tou tlačenicí v poli, kde více myslí na to, jak předběhnout jiné, aniž by utržil ránu loktem, než na svůj vlastní běh.

Pražská půlka co do počtu účastníků už – podle mne – únosnou mez přelézá a snížení limitu by akci jen prospělo. V Olomouci jsem si totiž uvědomil ten rozdíl. Do cíle doběhlo dva a půl tis. závodníků oproti osmi a půl v Praze a organizátoři nijak neslevili z připraveného zázemí a tak dostal každý tolik služeb a komfortu, kolik by si ho jen mohl přát.

A bylo to opravdu perfektní.

Průběh závodu

Běžel jsem jako vodič na 2 hodiny. Byli jsme ve dvojici s Petrou, což se ukázalo jako skvělá varianta.

Hned když jsem přišel do sektoru D, uvědomil jsem si, že slyším zvuk ucházejícího plynu z vodičského balónku a velmi rychle nalezl drobnou dírku jako od špendlíku. Balón byl skoro poloviční, než když jsem jej přebíral a tak jsem se hned dal do opravy – přelepit jej páskou. Bohužel tak nešťastně, že to balón nevydržel a v ruce mi z něj zbylo něco v podobě koupací čepice.

Měl jsem jako vždy připravený tahák s časy po jednotlivých kilometrech, a tak jsme se s Petrou dohodli, že ona bude ta, na kterou budou všichni obdivně koukat, jak jí to s balónem barevně ladí a já budu bedlivě sledovat naše tempo.

Na startu jsme získali skoro 2 minuty zpoždění, vyběhli odhadem s 30 běžci, kteří chtěli náš limit pokořit a – světe, div se – fakt to s námi doběhla většina. Z uplynulých závodů mám zkušenost, že limit 2 hodin si vybírá mnoho prvoběžců a v průběhu závodu jich hodně odpadne, někteří zjistí, že mají na víc. Přímo se mnou doběhne jen hrstka. Ne tak tady.

Tentokrát jsme běželi jako jedna parta, povídali si po celou dobu. A většina z nich běžela poprvé. Snažili jsme se hecovat, motivovat běžce kolem nás, jak to jen šlo a oni opravdu dřeli. Nejvíc mne dostal jeden s osobákem na desítku za hodinu deset. My jsme ji proběhli za 57 a půl minuty, ale on s námi běžel dál a vydržel až někdy do osmnáctého kilometru, kdy jsme potkávali mnoho chodců, ale takových, kteří se na pobídku zase rozběhli.

Žádný stres

Doběhnout se nám podařilo dle výsledků přesně za 2.00:00. A jak se PIM postaral o účastníky na začátku, kdy měl technické zázemí s převlékárnou, šatnou pro odložení věcí a vyznačenou trasou až na start, tak naprosto stejně byl každý naveden zase zpět pro věci, sprchy, tradiční rytí času na medaile, masáže a bleskové vyzvednutí věcí – více než dostatečně osazené brigádníky/dobrovolníky.

výsledky vodiče na 2:00

Ano, nekompletní obálky bez špendlíků, půlené banány a tyčinky, které pak ulepí ruce, 20minutová fronta na pivo po závodu, mačkanice ve sprše mohly někoho naštvat, ale co je to proti závodu jako celku.

Skoro mne až mrzí, že jsem svůj první půlmaraton neabsolvoval na závodech s takovou podporou. Když jsem se teď zkusil vžít do kůže prvoběžce, vybavilo se mi, že mám všechny informace, všechny možné služby, a tak naprostý klid, abych se soustředil na samotný závod. A když je hlava v klidu a bez stresu, že nevím, kam mám jít, kde si odložím věci a zda se s nimi po závodě vlastně vůbec setkám, pak samotný půlmaraton proletíte jako vítr. S lehkou hlavou.

Čím dál více lidí začíná běhat, je to koneckonců sport relativně levný, určitě svobodný a nenáročný – kdykoliv můžete přestat, anebo naopak tréninkovou dávku přitvrdit. Když se s ním začíná, pokroky přicházejí rychle a jsou markantní. Věřím, že se k tomuto článku dostane spousta běžců-začátečníků, kterým bych chtěl vzkázat: vyberte si napoprvé některý z mimopražských závodů Runczechu, dostane se vám vysoké kvality, získáte skvělý zážitek, který se vám v mysli bude často vracet. Přijdete sice o atmosféru velkého závodu, valící se vlna běžců ulicemi Prahy má taky něco do sebe, ale o to větší díl nervozity dokáže přidat a objeví se stres s obíháním pomalejších běžců. Nebudete mít takový klid.

Ať už v Praze nebo v menším městě: nemějte strach, dokážete to!

Epilog

Přijeli jsme zpět do Prahy hodinu po půlnoci a – díky kávě a endorfinům – vyklápím víko notebooku, pouštím v iTunes Run, run, run a píši: „Capalbo je Bůh! Olomoucký půlmaraton je toho důkazem...“ Letošní Olomouc pro mne byla nejlepší půlkou v roli vodiče.

Martin Ševčík foto
Capalbo je Bůh! Olomoucký půlmaraton je toho důkazem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (33 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Marek Novák | 24. 6. 2013 23.52 hod. | 89.235.62.xxx
Olomouc jsem letos běžel poprvé. Můj čtvrtý celkově. Nevěděl jsem do čeho jdu. Jaká bude trať? Úplně nadšenej jsem nebyl. Startoval jsem v sektoru B a byla to docela tlačenka. Hodně borců mi předváděla na prvních 3 km, jak běžím pomalu, tím že mě předběhli a skočili mi přímo pod nohy. Na lokty teda nedošlo, ale pažema jsem pár borců odhrnul, když už mi došla trpělivost :) Cesta mi ze začátku přišla dost úzká, na to kolik vedle sebe běželo lidí. Co mě ale dostalo, bylo to stoupání ze sadů na tu velkou silnici. To jsem nečekal a celou dobu se pak netěšil, jak to poběžím znovu. Ale napodruhé už to bylo fajn. Obecně se mi trať moc nelíbila. V hist. centru samá zatáčka či otočka a dlouhá vzdálenost po jakési highway. Takže při běhu jsem láskyplně vzpomínal na Prahu a že ten běh v Karlíně není zas tak špatnej. Servis byl ale na jedničku. Zázemí, občerstvovačky, spousta dobrovolníků po trati. Fanoušků se také našlo hodně a hlavně fandili každému. To bylo super. Všichni zde byli v pohodě a to hodně zvedá atmosféru. A nyní, když to hodnotím se zpožděním, jsem hodně rád, že jsem byl v Olomouci.
PS: cesta z Prahy autem 3:15 (doporučuji vlak, kterým jel zbytek rodiny 2:20)
PPS: slečna/paní, která moderovala v zázemí má můj obdiv. Perfektní projev, výborně připravená a hlavně ta výdrž, jak dlouho musela mluvit. Tak dlouho jsem ani neběžel.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Je lepší běhat po silnici nebo po měkkých lesních cestách : A co běh po pláži? Nemyslím sypký písek, ale tu vodou zpevněnou část hned u vody.. »
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků