logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Proč jsem se stal tím, čím jsem

Proč jsem se stal tím, čím jsem

Zaprvé – vždy jsem měl rád lidi. Zadruhé – mám rád laskavost. Zatřetí – jsem vytrvalý. Začtvrté – rád učím. Zapáté – miluji život a pohyb. Zašesté – spojuje mě to s minulostí, současností i budoucností. Zasedmé – dovoluje mi to žít MŮJ život.

Neslyšel jsem vás říct nic o běhu. Běh tu byl ještě před zaprvé.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Nepravděpodobná pouť Harolda Frye
  2. Neztrácejte víru
  3. Harol Fry je jako Don Quijote hodlající vysvobodit svou Dulcineu
  4. Neztrácejte víru, to je jiná káva
  5. Jak to výše napsané zlepší váš běh?

Člověk se vždy zamýšlí nad tím, proč se mu v životě stávají různé věci. Pokud jej potká něco nemilého, klade si většinou otázku: „Co jsem udělal zlého, že…" a přitom nemusí jít nutně vždy za akt „pomsty“, ale klidně o akt „odměny“. Když jsem před deseti dny zakopl a natrhl si stehenní sval na pravé noze, neptal jsem se ani proč, ani za co, vlastně jsem se neptal vůbec. Vzal jsem to tak nějak „normálně“. Prostě, že i takové věci se člověku, ať je sebeopatrnější, mohou stát, nebo možná i proto.

Pravdou je, že už dlouho jsem se připravoval na čas, kdy zvolním. Jen jsem počítal, že to budu mít ve svých rukou a že zvolním o prázdninách, kdy si konečně po čtyřech letech udělám dovolenou a budu se věnovat hlavně sobě a Daně. Že tak jako se o prázdninách zavírají školy, zavřeme i tu naší – běžeckou a užijeme si prázdniny.

Čas mě trošku předběhl a hodil mi stoličku ve formě kořene, který mě poslal na dovolenou dřív než bys řekl švec. Vlastně jsem nestačil říct vůbec nic a jen letmo (za letu) sledovat, jak mi nejdříve píchlo v levé noze, pak něco prasklo v pravé a jak se nezadržitelně blížím matičce zemi.

Původně jsem o tomhle psát nechtěl, ale potřeboval jsem oslí můstek k tomu, abych se dostal k prvním osmi větám tohoto článku.

Kromě dovolené jsem již dlouho pociťoval potřebu přečíst si nějakou dobrou knížku, která by nebyla o zdraví, o výživě, o běhání, ale taky pořád nebyl čas. Teď jsem si ho najednou udělal a v jednom týdnu přečetl dvě skvělé knížky.

Nepravděpodobná pouť Harolda Frye

Nepravděpodobná pouť Harolda Frye

Člověk žasne, jak žena, v tomto případě Rachel Joyceová, může napsat tak skvělou knížku o životě muže. Vysvětluji si to tím, že ať žena či muž, máme v sobě každý z nás, ať chceme či ne, ať to připouštíme či ne, mnoho z opačného pohlaví. Prostě, že jsme takoví „míšenci" s převahou ženského či mužského elementu. Humorné na tom všem je, že více ženského nemusí mít v sobě vždy ženy a více mužského zase muži, takže co se vlastně divím, že? Knihu vydal Knižní klub.

Neztrácejte víru

Tuto knihu napsal muž židovského původu, vychovaný v židovské víře, který si vzal za ženu křesťanku a byl požádán svým rabínem, aby promluvil na jeho pohřbu. Tím mužem je Mitch Albom a kromě toho, že je spisovatelem, se živí hlavně tím, že je sportovní novinář. Knihu vydalo nakladatelství Tatran.

Nepravděpodobná pouť Harolda Frye, stejně tak jako kniha Neztrácej víru, jsou knížky o životní pouti. O hledání cesty, o hledání víry, o hledání Boha. Byl bych moc nerad, kdyby vás slovo Bůh odradilo od dalšího čtení, ať už tohoto mého zamyšlení, tak případně od přečtení obou knížek, protože co si budeme povídat, hledáme ho všichni, jen někteří se tomu nevzpírají, zatímco jiní se mu snaží vyhnout seč mohou, ale vyhněte se něčemu, co je všude okolo vás a co „hůř“, je ve vás.

Don Quijote hodlající vysvobodit svou Rocinantu

Harol Fry je jako Don Quijote hodlající vysvobodit svou Dulcineu

Harold dostane jednoho dne dopis od své dávné kolegyně z práce, že umírá na rakovinu. Původně jí chtěl jen poslat dopis, ale tak nějak se stalo, že se rozhodl, že ji zachrání tím, že ač žádný sportovec, spíše penzista, který již pár let skoro nevytáhl paty z domu, prostě přejde celou Anglii (cca 600 mil), aby jí dodal sílu bojovat s její nemocí.

Děj knížky je mnohovrstevný, takže se během jeho cesty dozvíme všechny důležité události jeho života a jak vše souvisí se vším. Je tam toho hodně, co mě oslovilo, ze všeho vám vypíši, co jsem si v textu zatrhl:

  • Pochopil, že cesta, na které činí pokání za chyby, jichž se dopustil, je i cestou k přijetí odlišností ostatních. Jako člověk, který prochází, zavítal do míst, kde se neotvírala jen krajina. Kde lidé bez zábran hovořili a on bez zábran naslouchal. Něco z nich si odnesl s sebou, když se vydal zase dál.
  • Začátky mohou přicházet opakovaně a v různých podobách. Člověk si může myslet, že se pouští do něčeho nového, a přitom vlastně pokračuje přesně jako dosud. Herold se postavil svým nedostatkům a překonal je – teprve pak se dal na skutečnou pouť.
  • Trasa mezi Tivertinem a Tauntonem byla plná zlosti a bolesti. Chtěl víc, než na kolik stačilo jeho tělo, sváděl neustále bitvu sám se sebou, a prohrával. Nyní prováděl ráno a večer sérii protahovacích cviků a každé dvě hodiny si trochu odpočinul. Puchýře si ošetřoval, než se zanítily, a nosil s sebou čerstvou vodu.
  • Svět sestával z lidí kladoucích jednu nohu před druhou; a život se mohl zdát všedním jednoduše proto, že ti, kteří ho prožívali, už tak činili dlouho. Harold už nedokázal projít kolem cizího člověka bez toho, aby si uvědomil, že všichni jsou stejní a každý je zároveň jedinečný; a to je základní lidská potíž.
  • Před ním bylo tolik, tolik života, který si plynul jako obyčejně, tolik utrpení a úsilí, a nikdo z těch vzdálených lidí nevěděl, že tu Harold sedí a dívá se. Znovu si jasně uvědomoval, že se nachází zároveň uvnitř i vně toho, co sleduje; byl součástí dění, a přesto jen procházel kolem. Herold začal chápat, že totéž platí o jeho cestě. Byl její součástí, a přece zůstával mimo.
  • Dávat bylo stejně uspokojivé jako brát, obojí vyžadovalo odvahu a pokoru.
  • Nabyl přesvědčení, že vsedě strávíme daleko víc času, než bychom měli. Na co bychom jinak měli nohy?
  • Už moc dlouho šel s ostatními lidmi, poslouchal jejich příběhy, kráčel po jimi vybraných trasách. Uleví se mu, když bude zase naslouchat jen sám sobě.
  • Dál, dál, dál. To byla jediná slova. Nevěděl, jestli je vykřikuje nebo si je říká v duchu, nebo ho pobízí někdo jiný. Napadlo ho, že je možná jediným člověkem, který na světě zbyl. Nebylo nic než silnice. Herold nebyl nic než tělo provádějící kroky. Stal se chodidly s mokrou lepící páskou a Berwickem na řece Tweed.
  • Nevrátí se už ke starému životu, který se mu už skoro vymazal z paměti a v němž lidé stavěli mezi sebe a okolní svět serepetičky.
  • „Ty můj drahoušku." Políbila ho na slané smáčené tváře. „Vstal jsi a něco jsi dokázal. A co jiného už by se dalo považovat za malý zázrak, když ne to, že ses rozhodl najít svou vlastní cestu, i když sis vůbec nemohl být jistý výsledkem“.
  • Harold Queenie nakonec od smrti nezachránil, ale pomohl jí odejít z tohoto světa s poznáním, že nežila zbytečně. Jako odměnu za svou „vzpouru" získal Harold po dvaceti letech faktického odloučení zpět svou ženu Maureen, ale hlavně našel sám sebe. Přitom mu k tomu všemu stačilo tak „málo" – ujít něco více než 600 mil.

Neztrácejte víru

Neztrácejte víru, to je jiná káva

Neztrácejte víru je i není docela jiná káva. Mitch v ní vypráví dva příběhy. Příběh osmdesátiletého rabína a detroitského pastora, který býval drogovým dealerem a trestancem. Mezi těmito dvěma příběhy se však táhne jako nit i příběh samotného Mitche, který se, tak jako spousty jiných mužů po čtyřicítce, začne hledat.

Neztrácej víru je kniha, která je o víře, ale nehledejte v ní návod, jak se s vírou vyrovnat. Co byste měli udělat, abyste začali věřit. To tam rozhodně nenajdete. Co tam však najdete, je tolerance.

Tolerance mezi různými druhy vyznání. Nejspíš proto, že rabi je skutečně moudrý muž, v pravém smyslu tohoto slova a Henry si doslova a do písmene v životě užil všeho v množství víc než přiměřeném (a to doslova).

Z této knihy vám nebudu citovat myšlenky, které mě zde zaujaly, ale ocituji vám je již přetvořené do myšlenek, k nimž mě inspirovaly:

  • Věci, které rychle rostou, se rychle zničí (tykev), zatímco věci, které rostou dlouho, dlouho vytrvají (strom).
  • Rychlá láska brzy pohasne, zatímco láska, která dlouho klíčí, vydrží navěky. Píseň, která se vám zalíbí při prvním poslechu, si většinou dlouho nezapamatujete, kdežto píseň, která vás při prvním poslechu úplně nezaujme, si budete zpívat stále. Lidé milují běh proto, že mu tak dlouho vzdorovali, až se jej naučili milovat.
  • Nejvíce inspirativní lidé dokáží naplnit své sny tím, že dokáží inspirovat druhé ke splnění jejich snů.
  • Jsi tím, co děláš.
  • Bůh nás může milovat stejně jako naše nepřátele („Přestaňte oslavovat, neboť toto byly také moje děti" – nápis nad fotografií oslavujících lidí, jásajících nad mrtvými těly nepřátel). Všichni jsou JEHO děti!
  • Kde začíná Bůh?
    Ve chvíli, kdy dospěješ ke konci… začíná Bůh!
    Ať hledáš cokoliv, vždy nakonec dojdeš do bodu, kdy nebudeš vědět… a zde začíná území (prostor) Boha.
  • Dítě přichází na svět se zatnutou pěstí, protože ještě nic neví a chce všechno vlastnit. Starý člověk umírá s otevřenou dlaní, protože už pochopil, že si nemůže vzít nic s sebou.

  • Tajemství štěstí
    Buď spokojený; Buď vděčný; Za lásku, kterou dostáváš a za vše, co ti Bůh dal.
  • „Ubohé dítě, nemáš žádný domov." „My přece máme domov, jenom nemáme dům, do kterého bychom ho dali.“

  • Bůh vždycky rozhoduje správně. Bůh nikdy nikoho netrestá pro nic za nic. Bůh nás připravuje na úkoly – na role, které nám vybral. Bůh ví, co dělá.
  • Muž si stěžuje lékaři, že když se jeho manželka rozzlobí, je historická. „Snad hysterická?“, říká lékař. „Ne, historická, začne totiž vždy vypočítávat historii všeho, co jsem kdy udělal špatně.“
  • Závazek je štěstí, které nemůžeš najít sám.
  • Vím, v co věřím, je to v mé duši. Měli bychom být přesvědčení o tom, v co věříme, ale zároveň musíme být pokorní, abychom uznali, že nevíme všechno. A protože nevíme všechno, musíme akceptovat, že někdo věří v něco jiného.
  • Nejsme svou vlastní minulostí.
  • Když dáváme – dostáváme.
  • Nikomu neprospěje, když je rozzlobený nebo zatrpklý, ublíží mu to více než objektu jeho hněvu.
  • Žij a chovej se tak, jako by každý den byl tvým dnem posledním.
  • A na závěr jsem si nechal slova, která jsem si pro sebe upravil hned zpočátku:
  • Proč jste se stal rabínem? Vypočítává na prstech: „Zaprvé, vždy jsem měl rád lidi. Zadruhé, mám rád laskavost. Zatřetí, jsem trpělivý. Začtvrté, rád učím. Zapáté, jsem odhodlaný ve své víře. Zašesté, spojuje mě to s minulostí. Zasedmé – to poslední – dovoluje mi to naplnit odkaz naší tradice: dobře žít, konat dobro a být požehnaný." Neslyšel jsem vás říct nic o Bohu. Usmál se. „Bůh tu byl ještě před zaprvé.“

Jak to výše napsané zlepší váš běh?

To není otázka pro mě, na tu se musíte zeptat mnohem povolanějšího než jsem já, někoho mnohem vyššího než jsem já, ale možná, když v následujících dvaašedesáti dnech budete pravidelně vybíhat ke svému běhu, tak nejen najdete odpověď na svou otázku, ale zlepšíte i svůj běh.

Miloš Škorpil foto
Proč jsem se stal tím, čím jsem Proč jsem se stal tím, čím jsem Proč jsem se stal tím, čím jsem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Zdenda Kolman | 4. 7. 2013 23.16 hod. | 178.248.252.xxx
Miloši, tohle je bomba. Moc povedené. Užívejte si s Danou zaslouženou dovolenou a jen více, více takových článků!

jitulina | 2. 7. 2013 12.18 hod. | 89.176.238.xx
Miloši, super. Díky moc za tenhle text. Jsi moudrý člověk a jsem ráda, že mám možnost být tvojí vzdálenou žačkou.

mirka | 1. 7. 2013 11.43 hod. | 193.179.126.xxx
Knížky vypadají moc dobře, díky za tipy.
Měla bych taky zajímavý tip na knížku, která se mi nedávno dostala do ruky – Cesta pravého muže od D. Deidy.
Až dočtu tuto, určitě se po výše doporučených podívám, neb doporučení zde mě zatím nikdy nezklamalo :-).
mirka

j | 30. 6. 2013 15.39 hod. | 188.95.127.xxx
Zachránit Rocinantu? Proc? Mel ho v jednom kuse pod zadkem, navic to nebyla klisna alebrz or, verny konik...

fotoMiloš Škorpil: Jé. Díky za upozornění, spletl jsem si v tom života letu herku Rocinantu s půvabnou dívkou Dulcineou. Ještě, že se to vše odehrálo před více než 400 lety a nepřiběhne mě snad za to strašit :)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

Vize pro rok 2017

Rok 2017 na sebe nedá dlouho čekat, Novoroční předsevzetí jakbysmet. Zatímco vize předpokládá dlouhodobost, Novoroční předsevzetí se vyznačují jepičím životem. Aby se Novoroční předsevzetí stalo prvním krokem k naplnění vize, je třeba si ho pořádně rozmyslet, i když znám spoustu lidí, kteří na druhou stranu tak dlouho přemýšlí a zvažují vše pro a proti, že než vše zváží, uteče pár let. Takže zvažujte pečlivě, ale dejte si časový limit na start. Jako nejlepší limit se jeví 1.1.2017, tak běžíme na to, co vy na to. Kterým směrem byste rádi v roce 2017 byli rádi, aby se ubírala vaše vize 2017?

Zlepšení či udržení zdraví38
Zlepšení nebo udržení fyzické kondice100
Více času na sebe13
Více času na rodinu6
Více času na přátele2
Více času na sebe a na rodinu11
Být víc sám (sama) sebou32

kde se diskutuje

  • Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát! Šest zásad pro běhání v zimě a mrazu : nemáte někdo zkušenost s během maratonu v zimě ? »
  • Čtyřicet důvodů, proč milovat běh : Zdravím Vás, běh a celkově cvičení je super věc. Velmi zajímavé jsou nově objevené spojitosti běhu…»
  • Být zdravý a v kondici. Koho a co všechno to v našem životě ovlivňuje. Cooperův test. Čtrnáctý tip Běžecké školy pro váš lepší běh : V tabulke muži 30 – 39 let, průměrný, je chyba (1900 – 1299 m), spravne ma byt 1900…»
  • Ještě jednu písničku … a tuhle taky musím : Já jsem tak poctivý (čti: zblblý :-)), že jsem dělal kliky už i o půl druhé v noci ... :-) »
  • Běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila na třetích 13 týdnů běžeckého roku. Čtvrtletní zaměřovací trénink na maraton : Pán Škorpil, v tomto pláne odporúčate bežať dlhý beh na úrovni 82 % TF max. (okrem rozklusu a…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků