logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Doktorské rady mě na gauč nedostanou

Doktorské rady mě na gauč nedostanou

Již tady na Slapech ve vojenském rehabilitačním ústavu kroutím třetí měsíc. Cvičím a cvičím a věřím ve zlepšení. Vzpomínám, jak jeden vězeňský dozorce asi v americkém filmu prohlásil:
„Kdo je tady odsouzen na dobu do 10 let, může již čekat u vězeňské brány, ostatní se tady musí zabydlet a vybudovat si náhradní domov." Už jsem si na Slapech vybudoval náhradní domov a doktoři se ke mně chovají jako ke stálému kolegovi a svěřují mi své myšlenky.

Můj osobní doktor mi rozčileným hlasem sděluje:
„Mám tady samé úrazy z lyží. Ty lidi celý rok nic nedělají, pak nevědí roupama co dělat a vyrazí na lyže. Jejich netrénovaná těla takový nápor nevydrží a lámou si kosti, zpřetrhají si šlachy. Poškodí si své tělo svým nerozumem a fňukají, že léčení a rehabilitace trvají příliš dlouho.“ Cítil jsem se jeho výrokem o příčině úrazů na lyžích způsobených fyzickou pasivitou poškozen, ačkoliv nemluvil o mé osobě. Nicméně významně se na mne zadíval a jeho oči mi jasně řekly, že podle něho patřím mezi ně. Mému sportovnímu duchu nezbývalo nic jiného než se ozvat:
„Ale pane doktore, já mezi takové „rádoby“ lyžaře nepatřím, já celý rok sportuji. Nejvíc běhám, jezdím na kole, na bruslích, no a v zimě na běžkách.“ Doktor se chytí za hlavu, vytřeštěně se na mě podívá a spustí doktorské lamentace: „Cyklistika, takový riskantní sport, lidi z kola padají, lámou si kosti, trhají si šlachy, na silnici to jsou nejzranitelnější osoby. Na cyklistiku úplně zapomeňte. Máte-li cukání v nohou, pořiďte si cyklotrenažer a jezděte si na něm třeba Giro di Italia.“ Nadechne se a zvýšeným hlasem pokračuje:
„Brusle!? No, na ty rovnou zapomeňte, prodejte je. To je taky riskantní sport!“ Míra na lyžích

Tady se můj sportovní duch začal bouřit. Prohlédl jsem si pořádně blahobytný obličej pana doktora a zejména mě zaujalo bříško slušných rozměrů, asi tak jako basketbalový míč. Přemýšlel jsem, proč ten člověk přímo bytostně nenávidí sportovní aktivity. Bílý oblek a doktorské vzdělání stále považuji za značnou autoritu, které se obávám oponovat. Doslova jsme na něj s mým sportovním duchem zírali a on pochopil a svoji lamentaci začal mírnit.
„Nebojte se, já vím, o čem mluvím.“ A hlasem staršího, zkušeného pokračoval:
„Taky jsem lyžoval, ale když jsem si zlomil nos, natrhl lýtkové svaly a zlomil si kotník, řekl jsem si, že přece nejsem blázen, abych takovou riskantní kratochvíli se zdravotními následky provozoval.“

Když pan doktor své lamentování dostal do polohy „zkušené rady staršího“, cítil jsem se oprávněn ve svých šedesáti letech života a po 40 letech aktivního běžkování říci něco na obranu nás běžkařů:
„Ale pane doktore, běhání ve stopě je něco jiného než sjíždět prudké svahy na sjezdovkách.“ Moje snaha o rovnou diskuzi dvou lidí zkušených životem byla přerušena doktorskou autoritou s jasně vytýčenou premisou, že sporty jsou riskantní záležitost, jíž je třeba se vyhýbat, abychom ochránili svoje těla před mrzačením:
„Běžkování nebo sjezdování, oboje je stejně riskantní. Tady u nás v ústavu jsou zranění běžkaři i sjezdaři ve stejném počtu.“

jedu na trenažeru ruce

Pohlédl na mě a poznal, že můj sportovní duch není s jeho lamentací spokojen, a tak přešel opět do tónu rady staršího:
„Běhat můžete, co hrdlo ráčí, běh asi není riskantní, protože se zraněným běžcem se setkávám v našem ústavu jen výjimečně.“ Trochu jsem se pousmál, protože znám dost běžců, co si přivodili během rozličná trápení. Nechtěl jsem odklánět jasně vytýčenou doktorovu pravdu o rizikovosti cyklistiky a lyžování. Později jsem se dozvěděl, že jediný pohyb, který pan doktor uznává, je jízda ve velkém off-roadu. No, nevím, ale jízda autem, i když je to off-road, je také dost riskantní. Později, když jsem pana doktora opustil a nechal ho v jeho přesvědčení o rizikovosti sportu, jsem naši diskuzi k dané věcí ve své mysli ukončil úvahou, při které by pan doktor asi omdlel:
„Pane doktore, určitě jste tady neměl nikoho zraněného z paraglidingu. Víte, když jsme byli na dovolené, tak moje žena Jarmila dostala nápad, že by se chtěla proletět na tandemovém paraglidu v Alpách poblíž Mount Blancu. Létání na paraglidu je závislé na počasí a na větru. Den, kdy jsme měli letět, byl sice slunečný, ale nejdříve foukal příliš silný vítr a pak téměř žádný. Jezdili jsme z místa na místo a hledali vhodný vítr. Můj tandemista oproti ostatním, kteří váhali a stále měřili rychlost větru, byl odvážný a řekl:
„Mirek, can you run fast?“

Přitakal jsem, že na krátké vzdálenosti celkem jo, na delší vzdálenosti, jako například maraton, jsem pomalejší. Zasmál se a řekl, že poběžíme maximálně 100 metrů. Nasadil mi helmu, zakšíroval mě a vzkřikl:
„Mirek, run as fast as on the race! Three, two, one, go!“ Míra na kole

Běžel jsem, co to šlo, připadalo mi, že běžím jako o život, protože pomalý běh znamenal rozbít si hubu. Po chvilce mě kšíry táhly dozadu a dalo se běžet s velkými obtížemi, jako byste za sebou táhli vagon. Téměř se nedal udělat krok. Pak to přišlo, vznesli jsme se nad špičky smrků. Všude bylo ticho, jen vítr si pohvizdoval, jak nadnášel naše padákové křídlo. Z naší ptačí perspektivy byla vidět hluboká horská údolí, kroužili jsme se svým křídlem jako orel. Rozeznával jsem jednotlivé lidičky a nevěděl jsem, kam se dřív podívat. Potoky, vodopády, no prostě krása hor z nezvyklého pohledu. Byla to nádhera, na kterou nezapomenu. Bylo to nepopsatelná krása, kterou jsem si zajistil rychlým během. Ostatní tandemisti neměli odvahu a nevzletěli. Pane doktore, paragliding byste určitě zařadil mezi rizikové sporty, ale zážitek je to nezapomenutelný. Jízda na kole horskou krajinou je něco obdobného, vítr kolem vás pofukuje, sledujete krajinu, která se neustále mění. Potíte se jenom při jízdě do kopce. Po rovině a z kopce vás chladí vítr, který okolo vás proudí a ochlazuje vaše tělo. Člověk se cítí jako výkonný motor chlazený vzduchem a vodou (potem). Tento termoregulační systém se v člověku vytvářel desetitisíce let, tak proč ho nevyužít. Pane doktore, vy byste mě zavřel mezi čtyři stěny jen kvůli tomu, abych snížil riziko úrazu. Samotný život je riziko. Měl jsem kolegu, který se věnoval čtyři hodiny denně po práci „gaučingu“. Opravdu, tato činnost ho zřejmě uspokojovala a riziko zranění bylo minimální. Jednou už nevěděl, jak si lehnout. Dal si nohy na opěradlo židle a sledoval televizi. Při této činnosti a v poloze s nohama nahoře usnul. Venku se najednou zvedl vítr, který bouchl otevřeným oknem. Gaučista se lekl a jeho opřené nohy nekontrolovatelně letěly k zemi. Prudký náraz nohy nevydržely a obě se zlomily v kotníku. Viděl jsem ho jen o berlích a s oběma nohama v sádře. gaučistu ze mě žádnej felčar neudělá

Tento neuvěřitelný příběh napsaný samotným životem mě vede k zamyšlení. Došlo ke zranění toho gaučisty přetrénováním, nebo příliš jednostrannou činností? Pane doktore, slibuji vám, že tak riskantní činnosti jako je „gaučing“ se určitě vyhnu! Pane doktore, aktivní život naplněný pohybem a stálým poznáváním přináší spoustu zážitků, vzpomínek, které se vrství, překrývají a tím snižují rychlost utíkání života. Nechci vyslovit větu: „Před chvílí byly Vánoce a už tu jsou Velikonoce.“ Sice dle vašeho názoru zvyšuji riziko zranění, budu-li dále jezdit na kole a na běžkách, ale zato budu mít spoustu zážitků. Já totiž na běžkách a na kole odpočívám po běhu, který považuji za základ svého aktivního života.“

Jaromír Holas foto
  • přečteno: 7638/7413×, 3 komentáře
Doktorské rady mě na gauč nedostanou Doktorské rady mě na gauč nedostanou Doktorské rady mě na gauč nedostanou Doktorské rady mě na gauč nedostanou

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (34 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Zdenka | 11. 7. 2013 18.48 hod. | 83.208.199.xxx
Příspěvky Jaromíra Holase nemají chybu. Je to úžasný pozorovatel a skvěle dokáže okomentovat život kolem sebe. Pokaždé mě rozesměje nebo dojme, že si tu brečím do klávesnice.
Přeju hodně zdaru a těším se na další článek.

Jitka Stehlíková | 9. 7. 2013 13.46 hod. | 178.72.234.xx
Štěstí má ten, který najde lékaře, sportovce. Takových je málo, ale jsou, a pokud se to podaří, diskuze je pak o tom, jak sportovat "lépe", ne o tom, co jsme si přečetli výš. Těším se, až přijedete s Jarkou do Kroměříže!!!

pavel kosorin | 9. 7. 2013 10.13 hod. | 90.181.51.xx
brzy se uzdravte! :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Život kolem nás

všechny články Život kolem nás

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Rudo, boty za to nemůžou. Zůstaň při došlapu (prvním kontaktu na střed chodidla – bříška…»
  • BĚŽECKÉ BOTY PRO PŘIROZENÝ BĚH : Zdar sportovci. Chci se zeptat na úskalí "dropu"...měl jsem běžecké boty s vysokým…»
  • Zranění v oblasti sedacího nervu – uskřípnutý zadek : Dobrý den já jsem před 4 dny seděl asi 6-8 hodin na židli a pak jsem vztal no a najednou mě začal…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Hedviko, záleží na tom, jak do sebe šijete :), ale každopádně bych řekl, že hodina fitboxu vydá za…»
  • Pět možností jak v létě trénovat a připravit se na podzimní běžecké závody, když se vám zrovna nechce běhat : Dobrý den jak je na tom hodina fitboxu prosím ? děkuji »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků