logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Léčba Zermatt ultramaratonem

Léčba Zermatt ultramaratonem

Když jsem si 18 dní před startem Zermatt ultramaratonu natrhl na Poutním ultramaratonu při pádu stehenní sval měl jsem za to, že Zermatt ultramaraton mohu už podruhé odpískat. Poprvé se tak stalo před dvěma lety, když se mi z ničeho nic šprajcla achilovka.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. V hlavě jsem měl jasno – TO UJDU
  2. Zermatt
  3. TEĎ UŽ TO DÁM až na Gornergrat!
  4. JO! TENHLE MARATON, TUHLE MEDAILI, TOHLE FINIŠERSKÝ TRIKO JSEM SI FAKT ZASLOUŽIL!

Po anabázi v nemocnici, kdy mi byly nabídnuty jako jediný prostředek léčby berle, jsem si řekl, že vezmu léčení do svých rukou a bude to kombinace klidu a pohybu. To v praxi znamenalo to, že se nebudu pokoušet v žádném případě běhat a zkoušet, jestli už by to nešlo. Stejně to nešlo, protože stehno bylo tuhý jak flaksa ze stoletý krávy, ale že budu chodit, aby svalem proudil dostatek krve a mohl tak co nejrychleji srůst.

Trasa Zermatt maratonu a ultramaratonu

Před týdnem (12 dní po pádu) jsem začal mít choutky. Napětí ve stehně povolovalo a mohl jsem už celkem dobře chodit. Začala mi v hlavě uzrávat myšlenka, že na závod půjdu (a to doslova), a půjdu až kam to půjde. V úterý jsem si udělal v Praze malý test. Měl jsem tam nějaké běhání a tak jsem si řekl, že místo, abych použil k přesunu MHD, dám to pěšmo. Bylo z toho pěkných 15 km, v průměru 5,7 km/hod., tedy přesně v tom průměru, který jsem potřeboval udržet, abych za časový limit 8 hodin Zermatt ultramaraton ušel.

V hlavě jsem měl jasno – TO UJDU

V pátek jsme dali s Danou, Michalem, Martinem, Martinou a Hankou regeneraci v Kneippových lázních na Zum See, doplnili tekutiny a energii. Konečné vyladění nemohlo být lepší. Když jsme šli na Zum See, tak jsem zkusil do kopce párkrát popoběhnout a ono to šlo, dokonce bez bolesti. V hlavě to začalo znovu šrotovat: „Že by to šlo i běžet?“

před startem s Hankou Vlčkovou, Michalem „Vydrou“ Vítů a Martinem Lukešemna startovní čářenapětí před startem stoupá
Chvíle před startem Zermatt maratonu

V sobotu ráno jsme odjeli do St. Niklaus, odložili batožiny a šli na start.

Odstartováno. Pestrobarevný had běžců a běžkyň se rozeběhl, já s ním. Moje radost trvala tak vteřinu, s prvním krokem jsem ucítil bolest v podkolení. Uvažoval jsem, že přejdu do chůze, ale jděte, když kolem vás se valí živá řeka a probíháte městečkem. Druhá myšlenka byla, že to otočím a půjdu domů. Pak jsem si ale vyhodnotil, že mě nebolí natržené místo, ale že bolest způsobuje krevní sraženina, takže z hlediska funkce to není nebezpečné a rozhodl jsem se, že jí nepodlehnu.

Bolelo to tak 3 kilometry, a pak bolest začala pozvolna ustupovat. Tempo jsem měl dobré – 8 min/km, což mě taky povzbuzovalo. Kolem 17. kilometru se trať odklání ze silnice a zpevněných cest do složitějšího terénu, což noze nedělalo moc dobře, ale spíše to bylo ovlivněno psychikou – měl jsem obavy, abych nezakopl o nějaký šutr a nešel k zemi. Pozitivní na tom bylo, že lidé kolem mě začali chodit, takže jsem mohl bez toho, abych si připadal blbě, přejít do chůze i já.

Zermatt

Základní cíl splněn, jsem v Zermattu a Matterhorn to vidí
Základní cíl splněn, jsem v Zermattu a Matterhorn to vidí

V Zermattu je za účastníky maratonu polovina vzdálenosti, tedy půlmaraton. Nevím, jestli to bylo ovlivněno tím, že mým prvotním cílem, který jsem si dal, když jsem se rozhodl nastoupit, bylo, že bych byl rád za to, dostat se sem, nebo tím, že jsem 18 dní neběhal, nebo tím, že je zde člověk v nadmořské výšce 1600 metrů, ale prostě jsem dokonale vytuhnul.

Zermattem jsem se proploužil a uvažoval, jestli má cenu se trápit dál. Na časový limit jsem měl ale náskok celou hodinu, tak jsem prostě dával nohu před nohu a šel.

Na 24. kilometru začíná trať pěkně stoupat. Zatímco spoluchodci kolem mě to nesli zjevně nelibě, pro mě to bylo, jako když mě polije živou vodou. Sílu mi dodávalo hlavně to, že jsem ucházel jednoho za druhým. Tohle stoupání má 8 kilometrů, pořád jsem si držel „rychlost“ 6 km/hodinu, tedy každý kilometr šel 10 minut. Začal jsem si říkat: „Je to tam“, ale ještě jsem si to měl zasloužit.

TEĎ UŽ TO DÁM až na Gornergrat!

Na 32. kilometru se sbíhá k jezírku a pak následuje poměrně strmé stoupání po hodně kamenité cestě. Naposledy jsem si tady musel na chvíli sednout. Tentokrát jsem šel vesele dál. Na 34. kilometru se trať vrací na širší udržovanou cestu. Přešel jsem do indiánského běhu a těšil se z ubývajících metrů. Na 36. kilometru je občerstvovačka, kde je možné se nechat i namasírovat. Masáž jsem odmítl a šel dál. Volal mi Michal, že je v cíli, a kde že jsem já, tak jsem mu to řekl a dodal: „TEĎ UŽ TO DÁM až na Gornergrat!“

Sotva jsem zavěsil, tak mi ztuhla na kámen obě lýtka. Měl jsem pocit, že udělat rychlejší krok, tak mě do obou chytnou křeče. Navíc úsek, na kterém se to stalo, je hodně kamenitý, takže i bez takovýchto problémů má na něm člověk problém si nezlámat nohy. Říkal jsem si: „Prostě pomalu jdi, to musí povolit“. Moje tempo se zpomalilo na 4 km/hod. Upajdal jsem takhle 3 kilometry a pak to povolilo stejně náhle, jako to přišlo. Byl jsem na 39. kilometru, v místě, kde začíná na maratonu nejobávanější stoupání podle zubačky. Tohle místo mám ale na celém Zermatt maratonu nejradši, protože cíl je již na dosah a ty 3 kilometry kopce beru jako třešničku na dortu na téhle nádherné trati.

39. kilometr
39. kilometr

S novou vervou jsem vykročil vzhůru a vpřed. Volal mi Zdeněk Dančo, který pak konstatoval, že jsem objevil léčebný prostředek na natržený zadek a sice absolvování Zermatt maratonu. V pohodě jsem se dostal na 42. kilometr, do místa, kde do cíle maratonu to je 195 metrů a do cíle ultramaratonu pak 3695 metrů. Bez váhání jsem odbočil na Gornergrat.

do cíle zbývá 3695 metrů
do cíle zbývá 3695 metrů

JO! TENHLE MARATON, TUHLE MEDAILI, TOHLE FINIŠERSKÝ TRIKO JSEM SI FAKT ZASLOUŽIL!

Před sebou jsem daleko nikoho neviděl a za sebou také ne, přestože jsem v tom 3 kilometrovém stoupání předešel pár borců s červenými čísly, tedy čísly, odlišující maratonce od ultramaratonců. Zhruba po kilometru stoupání jsem začal docházet pár svých druhů, které jsem záhy předešel. Najednou se přede mnou objevila cedulka 44. km, to značilo poslední míli závodu. Stejně s cedulkou se mi ale naskytl pohled na závěrečnou část trati.

Závěrečné stoupání – –  „To si dělaj pr…“, uklouzlo mi mimoděk vyprahlými rty. Přede mnou se tyčila střecha jak, no jak na Gornergrat
Závěrečné stoupání – „To si dělaj pr…“, uklouzlo mi mimoděk vyprahlými rty. Přede mnou se tyčila střecha jak, no jak na Gornergrat.

Z časového limitu mi zbývalo 40 minut. Borci přede mnou spíš postávali než šli, připadal jsem si jak někde na treku ve velehorách, nějak mi v tu chvíli nedošlo, že v nich skutečně jsem. Stoupám tempem krok sun krok, ale nezastavuju. 44,5, 45, hlásají následné tabulky.

Do cíle chybí 666 metrů
Do cíle mi chybí 650 metrů a 20 minut do limitu.

100 metrů před cílem se jde do schodů. Poprvé za celou trasu cítím natržené místo ve stehně, pomáhám si i rukama a vytahuji se nahoru za zábradlí. Zbývá posledních 80 metrů vzhůru do nebe. Spíkr v cíli a přihlížející diváci mě povzbuzují.

V cílitěžká pohoda v cíli s Michalem „Vydrou“ Vítů, Hankou Vlčkovou a Martinem Lukešem
Těžká pohoda v cíli

Procházím se zdviženýma rukama nad hlavou. JO! TENHLE MARATON, TUHLE MEDAILI, TOHLE FINIŠERSKÝ TRIKO JSEM SI FAKT ZASLOUŽIL!

Miloš Škorpil foto
Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem Léčba Zermatt ultramaratonem

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (29 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Denisa | 17. 4. 2014 0.27 hod. | 178.41.139.xx
... ahoj milos....ano, suhlasim s ostatnymi, cita sa to pekne, obdivuhodne, jasne, mas guraz a fyzicke zdatnosti prekonat vselico....... na druhej strane ma to prekvapuje, a to preto, ze cez net si beriem tvoje rady k srdcu hadam uz aj 8 rokov!?... a teda pre mna naopak je toto trosku zarazajuce, ze sa dozvedam o tvojich celkom vaznych zraneniach.. achilovka, pretrhnute svaly, teda skor ten fakt, ze sa ti to stava teraz, kedy uz predsa presne vies (aspon podla tvojjich skusenosti a rad), ze ako predchadzat takymto zranenia.... a vobec to nemyslim zle, neutocim.. no radis nam, ako mame spravne behat, ako dodrziavat styl, strecing, vyzivu, oddych, ..neunavne informacie prichadzaju od teba snad kazdy tyzden,... a co je podstatne, ze to radis ako profylaxiu, tak mozno som to cele nepochopila, lebo tu to fakt vyzera, ze radis nieco, podla coho sa sam nespravas.. dost dlho som ta mala za vzor, beham 20 rokov, no beham naozaj len uplne a cisto obycajne, ziadne extra vykony, styl som si doladila vdaka tebe a vlastnej intuicii, nikdy som sa o beh nezaujimala ako o nieco prioritne v mojom zivote, je to skratka len moja sucast, boli obdobia, ked som aj dva roky nebehala, nebol na to skratka cas, no nebola som z toho frustrovana, vedela som, ze sa raz na trat vratim... neriesim si behom stres, ani nic podobne.. neviem to pomenovat, asi najlepsi vyraz som uz spomenula, je to sucast mojho JA, behat po nasich karpatoch, hocikedy a hocikde ked mam cas a chut.. ...no vzdy som sa chcela vyhnut zraneniam, aby som bola fit pre svoju rodinu, pre deti pre seba.. preto, ked sa raz objavili bolesti klbov hladala som informacie a nasla som ich v tvojich radach (pomohol si!), a intenzivnejsie som zacala pocuvat svoje telo a svoj siesty zmysel, ... poznam vela ludi zavislych na behu, vela ludi, ktori odburavaju stres, riesia si svoje frustracie behom a podla mna najma vdaka tomu, ze to proste prepisknu, prichadzaju aj zranenia.. ...dakujem ti za tie roky rad, a specialne som ti vdacna za tento clanok, lebo som pochopila, ze uz vlastne nepotrebujem, aby mi niekto radil (a myslim to naozaj s uprimnou vdakou), ... lebo po tych rokoch som pochopila, ze moj beh je moja cisto osobna vec:-))... milos, mas moj obdiv nadalej, rozdavas sa svetu, a to chce mnoho pozitivnej energie.. citim z teba vela dobreho, akcneho... tak nech sa ti dari..... a neprepiskni to!:-))

fotoMiloš Škorpil: Deniso, naprosto tě chápu. Stehenní sval jsem si nenatrhl proto, že bych něco dělal špatně, ale protože jsem přehlédl kořen, o který jsem zakopl a jelikož to bylo z kopce, tak následné zachycování pádu si vybralo svou daň, v podobě přetížení svalu a jeho natržení. Pokud jde o achillovku, tak asi víš, že fyzický problém si můžeme způsobit i přecházením osobních problémů, které nás v jistém ohledu paralyzují, což se může projevit i tím, že když to člověk neřeší, třeba přetížením achillovky, což byl právě můj případ. Tím chci jen říct, že se snažím dělat věci tak, jak o nich píšu, o kterých skutečně ví, že fungují, ale život není počítač, do nějž jen vložíme program a už to běží, vše jak má :).

Daniela | 10. 7. 2013 21.22 hod. | 78.45.211.xx
Ahoj Miloši, neuvěřitelné čtení – působil na mne tento článek jako krásný film. Je v tom cítit silný příběh. Moc blahopřeji!

1bubobubo | 10. 7. 2013 16.18 hod. | 194.50.64.xxx
Miloši, gratuluji k parádnímu výkonu v horách a přeji brzké úplné uzdravení!

zuzu | 9. 7. 2013 12.19 hod. | 85.70.131.xxx
Miloši, já si to hned myslela, když jsem Tě viděla v Chebu pár dní po úrazu,.. Jsi nezmar a pro mě velký vzor :-) Zuzka Součková
P.S.: Gratulace veliká :-)

Ilona | 8. 7. 2013 23.06 hod. | 88.101.3.xxx
Ahoj, Miloši, kromě toho, že ti gratuluji, začínám přemýšlet o další vyzvě a tohle je skvěllý námět na snění. nedá mi to a musím. Zmínit opakovaně osvědčený přínos kinesiotapingu pro regeneraci zraneneho svalu, je to osvedcena terapie. Zda se mi, ze ji ne zcela doceňuješ, ale zkus to a treba tě aplikace přesvědčí. Moc zdravím. I

fotoMiloš Škorpil: Ilono, přínos kinesiotapingu, ani tapingu pro přínos a urychlení léčby nepodceňuji, ale já prostě na těle nějak nic nesnesu :), navíc jeho vliv na rychlejší odplavení či vstřebání krevní sraženiny je 0.

Danuše | 8. 7. 2013 7.48 hod. | 90.176.137.xxx
Ohromná gratulace Miloši :)

Petr Hruška | 7. 7. 2013 11.30 hod. | 80.250.27.xxx
Věděl jsem, že je Miloš přírodní úkaz, ale že až takovýhle, to jsem fakt netušil... ;-)

Michael N | 7. 7. 2013 11.03 hod. | 88.208.124.xxx
Pekny clanek a popis. A diky Milosi, zes mi ukazal, ze i ostrileny kozak je stejne streleny jako bezec zacatecnik a s potrhanyma vazama leze kam nema. :)
Samozrejme s rozumem a naslouchanim svemu telu. Mam podobne trapeni jak ty, ale s achilovkou a dal jsem tomu mesic a pul ale jak pises tak jsem se videl sam. To vytuhnuti jsem mel take. Jak pisu- skoro jako bys popisoval moje trapeni a radost z zakonceneho zavodu zaroven. :)
Gratuluju mimochodem. :)

Simona Vlašimská | 7. 7. 2013 10.16 hod. | 62.141.0.xxx
Ty vogo, trenére, já z tebe umřu!!! :-) Zrovna včera jsme o tobě mluvili. Petr říkal, že si myslí, že už začínáš poklusávat, já mu oponovala, že s takovým úrazem fakt ještě ne. Teď tady v šoku hltáme každé tvé slovo. Moc moc gratulujeme! Dančo, upřímnou soustrast :-) :-) :-) Zdravím vás všechny, užívejte DOVČU :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Můj závod – jak se mi běželo

všechny články Můj závod – jak se mi běželo

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Víte, co je to diastáza a cvičení na pánevní dno? : Děkuji za Váš úžasný článek! Asi si najdu nějaké cviky na hluboké stabilizační systém ☺ Jste vzor…»
  • Od 142 kilového pořízka ke 112 kilovému maratonci : Romane, kloubouk dolů .... jsi borec ... jsi borec ... jsi bored ... »
  • Máte talent na běhání? Stačí udělat 7 cviků a budete vědět, jak na tom se svým běžeckým talentem jste! : No tak pohyblivost nic moc 1.dobře 2.dostatečně 3.dobře ,ale silový zbytek velmi dobře .Budu se…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Krásné....běžet po tak nádherných místech šumavy byl určitě zážitek.....jsi pořád ultra běžec…»
  • GUT – Gabreta Ultra Trail. 170 kilometrů za 32 hodin napříč Šumavou, sám skoro bez jídla a pití : Já oceňuji nejvíc, že to bylo bez podpůrného týmu. Veškeré "zázemí" na svých zádech,…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků