logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běhání ničím nenahradíš

Běhání ničím nenahradíš

Podzim roku padesátého, atletická sezona se blíží ke svému konci a Emil může rekapitulovat. Od jara absolvoval třicet dva závodů a neprohrál ani v jediném. Skoro už to začíná být nuda, doma s ním nikdo nechce závodit. Kraluje nejen na dlouhých tratích, ale dokázal zatopit i Jungwirtovi.

Potkali se na Národních štafetách v Gottwaldově, oba běželi závěrečný úsek za své družstvo. Mladší Stanislav převzal kolík patnáct metrů před Emilem, přitom Zátopkovo družstvo předem ohlásilo pokus o rekord. Pustí se do pronásledování, ať všichni vidí, k čemu jsou mu opakované rychlé úseky. Jungwirta sebere už na dvoustovce a sám diktuje tempo. Narazil ale na soupeře, který se jen tak nedá. Standa za ním uvisí do poslední třístovky a pak se rozhodne uplatnit svou rychlost.

Logicky vzato, s Emilem to už vypadá beznadějně, vsadil by na něj snad jen úplný atletický ignorant. Vytrvalec a mílař vedle sebe a do cíle jen kousek, podle všech pravidel musí zvítězit ten, kdo svůj trénink staví na rychlosti. Jenže Emil je člověk bez pravidel. Vyrazí v poslední zatáčce a do cíle ještě stačí otřesenému soupeři nadělit dobrých pár metrů.

Se závoděním není ale ještě pro letošní rok konec. Z nejvyšších míst přichází rozhodnutí upevnit přátelství se Sovětským Svazem bratrským utkáním SSSSR – ČSSR v lehké atletice. Zpečetí se tak dobré vztahy mezi oběma národy a posílí boj za mír. Termín je stanoven na přelom října a listopadu, sportovní soutěžení tak zahájí Měsíc československo-sovětského přátelství a stane se tak vlastně součástí akce z nejvýznamnějších, oslav výročí VŘSR.

Autor tohoto brilantního politického rozhodnutí, patrně v duchu doktríny „Poručíme větru dešti“, nevzal v potaz podstatný fakt, totiž že v české kotlině tou dobou již občas sněží. A opravdu, počasí se spiklo proti komunistickým mocipánům a navzdory politickým rozhodnutím začalo na konci října mrznout. Ale uvědomělí sovětští sportovci vydávají následující komuniké: „Nastoupíme za každých okolností!“. Ostatně, raději klepat kosu pár dnů v Praze, než pár dalších let na Sibiři.

Povinný polibek štábního kapitána Emila Zátopka a zasloužilého mistra sportu Kanakiho měl přede všemi demonstrovat ducha bratrství, který na sportovištích vládl. První den Dadák překonal rekord ve vrhu kladivem, Aim vyhrál osmistovku, Sucharev se předvedl při štafetě. Všichni se ale snažili především nezranit, přátelská objetí se odehrávala hlavně v blízkosti koksových košů a v jednotné touze společně nezmrznout. Na druhý den strahovský ovál zasypal sníh, přesto organizátoři závod nepřerušili.

Emil Zátopek po doběhu s Kazancevem

A tak se upevňovalo, pečetilo, posilovalo a bojovalo za mír. Se sportem to již příliš společného nemělo, spíše s vůlí a schopností přežít. Přesto dosažené výkony vykazují jistou sportovní hodnotu. Dumbadzeová hodila přes padesát metrů a to si musela disk osušovat a nahřívat nad ohněm, Bulančik dosáhl v běhu na 110 metrů překážek nejlepšího evropského času 14,1 vteřiny. Emil vyhrál první den na pětce před Švajgrem a Kazancevem v čase 14,21,4, na druhý den si s prokřehlýma rukama doběhl pro vítězství

na desítce sedm vteřin pod třicet minut.

Atletický rok ale nekončí na dráze, sportovci se na setkání v Tyršově domě musí manifestačně zavázat k výkonům pro příští rok. Emil, přestože sportu i myšlence socialismu oddaný, nemá tohle věštění rád. Přednese tedy závazek víceméně formální, věnovat se mládeži, především hornickým učňům. Nejsou s ním spokojeni, žádají příslib výsledku na poli sportovním. Nechá se přemluvit a zaváže se k získání alespoň jednoho světového rekordu. Chtějí, aby byl ještě konkrétnější. Vždyť se mu podařilo přiblížit se Häggovu času na pět kilometrů! Ale tady už Emil zůstává neoblomný. Přesto se mu doma Dana vysměje, plán se jí zdá příliš troufalý. „Aspoň jeden?! A proč ne hned dva, nebo dokonce tři?!“

Brzo se zdá, jako by na její slova mělo opravdu dojít. Po skončení závodního období přestal Emil běhat. Už není v ATK, s hodnostním povýšením si polepšil i pracovně, uředničí na ministerstvu, je zavalený papíry a přes den nemá čas. Na stadion to má daleko a večer se mu už jezdit nechce. Však se udrží v kondici hodinkou domácího posilování denně. Na podrážky bot přidrátuje závaží, lehne si na záda na stůl a nohama hrabe do vzduchu jako při běhání. Stovka hrábnutí a pak ještě padesát dřepů, to celé desetkrát dokola. Ještě připevnil ke stropu pera od siliče svalů, pro každou nohu tři, přes kladku je provazem připevnil k botám a tahal tak každou nohou asi deset kilo po dobu třiceti minut.

V zimě si troufl na lyže, když se řítil zalesněným svahem přehlédl pod sněhem pařez. Pro jeho koleno to znamenalo pět týdnů v sádře, aspoň tak si to představovali doktoři. Emil je ale Emil, po pár dnech gypsový krunýř zahodil, léčení tím ale jen protáhl. V březnu se pokusil o návrat na dráhu. Jeho výkony byly slabé, projevil se opožděný návrat k tréninku, pět kilometrů pod patnáct minut patří v tu dobu k jeho vrcholným výkonům. Kdyby se jednalo o mistrovství světa v tahání per, jistě by dosáhl na medaili, on ale běhání odvykl. V Olomouci na tři tisíce metrů ještě tak tak uteče Švajgrovi, v červnu na sokolském sjezdu jako by se blýsklo na lepší časy, pět kilometrů za 14,17.

Emil Zátopek na lopatě, podal si jej Václav Čevoňa

Ale objeví se režisér Mach, státní film chce o sportovním příkladu Emila Zátopka natočit film. Jedná se víceméně o dokument, je však třeba dotočit ještě některé scény. Emil tedy trénuje, kde filmaři zrovna potřebují, jeden den v Ostravě, další v Gottwaldově, ve středu na Kladně a v sobotu na Zbraslavi. Není v tom žádná pravidelnost, neběhá kolik chce ani v tempu, které by potřeboval. Stane se, co se stát musí. Jedenáctého července 1951 v Praze zůstane na tříkilometrové trati více jak tři vteřiny za vítězným Čevonou. Václav Čevona je sice rychlík a pětinásobným mistr Československa na 1500 metrů, čtvrtý z olympiády v Londýně, tři kilometry nejsou právě Emilův šálek kávy, přesto ale Emilova prohra způsobí senzaci. Překvapením je i poměrně slabý čas, 8 minut a 27 vteřin, ve kterém byl poražen. V odborných kruzích se začíná hovořit o začátku konce slavného Emila Zátopka.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 9670/9475×, 2 komentáře
Běhání ničím nenahradíš

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (13 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Michaela | 10. 7. 2013 14.25 hod. | 178.17.80.xxx
Nedávno jsem četla skvělou knihu právě o Emilovi. Jmenuje se Dana a Emil Zátopkovi vypravují. Dočetla jsem se tam plno zajímavých věcí, včetně veškeré přípravy Emila a jeho cenných rad. Doporučuji! :-)

Karolína | 10. 7. 2013 10.13 hod. | 89.24.231.xx
..Davide, díky!!..musí to být mravenčí práce posbírat všechny materiály , obdivuhodné!! ..tak a už se zase těším na další středu :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků