logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Dva jednou ranou

Dva jednou ranou

Čevona předběhl Zátopka! Řečeno slovy majora Halušky: „Keby toto videl súdruh minister Čepička, boli by sme všetci v rici!" Každá Emilova prohra byla už v té době senzací a soustem pro novináře, takže soudruh armádní generál a ministr obrany Alexej Čepička pochopitelně nezůstal neinformován. Nebyl by mužem na svém místě, kdyby nechápal politický dopad Zátopkových vítězství. Díky jeho osobní intervenci přechází Emil Zátopek pod Armádní tělovýchovný klub (předchůdce Dukly) a jeho kancelářskou práci na ministerstvu přebírá jiný, méně sportovně nadaný soudruh.

„Musíme se na to soudruhu kapitáne podívat po bolševicku! Běhejte, běhejte, za čtrnáct dnů je festival v Berlíně, tak ať jste ve formě!“ Emila jako když polijí živou vodou. Když má na trénink čas a podmínky, má na něj také chuť. Neschopnost dělat cokoli polovičatě je jeho devizou i prokletím. Vrhne se naplno do práce, už zase může zpívat tu svoji šílenou písničku:

5 x 200, 40 x 400 a 5 x 200. Nápěv sice trochu monotónní a pro jiné ubíjející, ale on jediný na světě ji dokáže vyzpívat naplno. Za necelé tři týdny, dvanáctého srpna, zvítězí v Berlíně na III. mezinárodním festivalu mládeže na pětce za nádherných 14:11,6. Po návratu se na besedách s pracujícími dělí o svůj největší zážitek z festivalu. Měl tu čest sedět na čestné tribuně vedle Wilhelma Piecka a dokonce si s ním upřímně pohovořil o sportovní budoucnosti obou přátelsky se podporujících zemí. Freundschaft jak dělo! Moc pěkně si to Gottwaldův zeťák Alexej uměl spočítat!

Wilhelm Pieck

O čtrnáct dnů později běží v Budapešti při utkání české reprezentace s Maďarskem. Vítězí na pětce i na desítce, obojí sice v průměrných časech, ale je jasné, že už je zpátky ve hře. Nastává období relativního klidu, myslí na Helsinky, běhá si svých třicet kilometrů denně a snaží se vylepšovat, nebo aspoň udržovat, formu. Chtěl by zlepšit výkon z Londýna a dovézt dvě zlaté, zároveň má ale strach ze svých nevyrovnaných výkonů na pět tisíc metrů. A na desítce se letos ke světovým časům ani nepřiblížil. Daleko jistější se nyní cítí na delších tratích, takže co kdyby...

Plukovníka Sábla napadlo totéž co Emila: „Co kdyby ses přihlásil na všechny tři dlouhé tratě, aspoň dvě medaile by měly být jisté. A vůbec nejhezčí by bylo, kdybys vyhrál všechny! Vždyť co je maraton, když dáváš třicítku v tréninku!“. Tehdy mezi nimi poprvé ve vážně míněném rozhovoru padlo to magické slovo maraton. Emil kýve, jako že si to rozmyslí, jako by jeho před tím ta myšlenka ani nenapadla. Ví, že je to velké sousto a nechce, aby odpovědnost za ten bláznivý nápad padla na něj. Maraton se běží na poslední den, kdyby už měl dvě zlaté v kapse, nakonec to může vždycky odpískat, nějaký důvod už se najde. Kdyby ne, má aspoň možnost napravit, co pokazil.

Večer cestou ze stadionu domů přemýšlí, zda vůbec někdy někdo už na olympiádě tuto kombinaci běžel. Jestli běžel, tak určitě nevyhrál, protože to by o něm určitě slyšel. Znal by ho jako nejlepšího běžce všech dob. Nikdo takový ovšem není. Nenechá se tou vidinou ohromit, je zvyklý stanovovat si menší postupové cíle. Protože ještě nikdy neběžel tak dlouhý závod, rozhodne se na závěr sezony poprvé vyzkoušet své tělo na trati nad deset kilometrů. Jako stvořená pro tento účel se zdá Velká cena na 20 km ve Staré Boleslavi. Běží se na skvělé dráze v Houštce, o kterou se výborně stará Jarda Sibera. Trať v lese je chráněna před větrem a prachem, kdyby to šlapalo, snad by mohl padnout i rekord. Na hodinovce i na dvacet kilometrů dosud tabulkám vládne Viljo Heino. Emil novému cíli přizpůsobí i svůj trénink, běhá čtyřstovky a počítá, kolik jich zvládne za hodinu. Ještě si přidává, v tréninku totiž běhá zásadně ve vnější dráze. Pracuje na technice, snaží se uvolnit v bocích, jako běhával Nurmi. Ostatně byl to on, kdo jako první urazil za hodinu více jak 19 km (19 210). Emilův cíl ale nyní stojí o něco výše, pošilhává po rekordech, které stanovil Viljo Heino.

Uprostřed příprav ho zastihne pozvání na armádní mistrovství v lehké atletice konané v září na Strahově. Závod mu sice nabourává vlastní přípravu, nepřichází ale v úvahu, aby se jako člen ATK nezúčastnil. Organizátorům tedy přikývne, ovšem s tím, že rezignuje na tratě pět a deset kilometrů, na kterých by ho všichni rádi viděli a přihlásí se na 20 kilometrů. Ví, že československé rekordy na této vzdálenosti jsou poměrně slabé a je v jeho silách je překonat. Na Heina se ještě necítí, nevěří si, pochybuje, že by zvládl za hodinu 19 339 metrů, nebo dvacítku za 1:02´40. Přesto si mezičasy rozpočítá na 1:02´30, deset vteřin pod rekord. Těší se na start a sám je zvědavý na výsledek.

Emil Zátopek jde na to

Krásný zářijový den jako dělaný pro pokus o rekord. Emil je sám překvapen tempem, které si zvolil. Má obrovské cukání rozběhnout se rychleji, ale ovládá se a prvních deset kilometrů se drží mezičasů. které mu hlásí. Desítka za 31:06 a přitom má pocit, že se zatím jen klouzal. Cítí se dobře, teď už ví, že na to má. Zapomene na všechny výpočty a udělá, co umí nejlépe, rozběhne se nejrychleji jak jen dokáže. Obkrouží pětatřicet kol a pak už padá jeden rekord za druhým. Na 15 km, na deset mil, následuje československý rekord na hodinovku, který byl něco přes 17 kilometrů. S tím zatím Emil počítal. Ale světový rekord na hodinovku činí 19 230 metrů. Nikdo nespouští oči ze stopek. S blížícím se koncem závodu začíná být jasné, že Emil to dokáže. Kupodivu nevypadá ani příliš vyčerpaně, kdo se těšil na jeho obvyklé grimasy, musel být toho dne zklamán. S uplynutím jedné hodiny probíhá metou 19 kilometrů 558 metrů, cílem dvacítky za 1:01´15, o půl druhé minuty před Viljo Heinem. O jeho neuvěřitelné formě a hlavně připravenosti svědčí i jednotlivé pětky:
1. 15:36
2. 15:30
3. 15:08
4. 15:02

Výsledkem závodu jsou dva světové rekordy, přesto Emil ví, že plně nevyužil svůj potenciál. Je to jako by odešel od nedojedeného talíře. Vlastně ani necítí takovou radost, jakou by měl mít. Zbavil se sice těch dvou protivných závazků, přemýšlí, jak by ale dopadl, kdyby běžel naplno i prvých deset kilometrů. Má už sice „pod střechou“, přesto se ale rozhodne, že do Houštky pojede. Musí to zkusit.

Ještě večer po rekordu se nočním rychlíkem rozjede do Uherského Hradiště, kde Dana startuje na Velké ceně v hodu oštěpem. Noc částečně probdí

na stojáka ve vlaku, ráno má ale spoustu energie, běhá, hraje s místními fotbal, s Danou si vyjede na kole a ještě večer se účastní bláznivého utkání vodního póla v řece Moravě. Další den si v novinách přečte blahopřání od Heina: „Počítal jsem s tím, že jednou doroste atlet, který na moje časy úspěšně zaútočí. Jsem šťasten, že je to právě Zátopek, protože je skvělým druhem.“ A na naléhání novinářů ještě dodá: „Zátopek má v sobě neuvěřitelné zálohy sil. Myslím, že by v hodinovce mohl uběhnout dvacet kilometrů.“ Emilovi se taková prognóza zdá sice poněkud přepjatá, přesto se mu ta myšlenka zalíbí. Rekord na hodinovku by byl dvacet kilometrů a na dvacet kilometrů rekord jedna hodina. Semínko, které v něm na dálku zasel velký Viljo Heino, dřevař z Karhule, začalo pomalu a nenápadně klíčit.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 8787/8612×, 1 komentář
Dva jednou ranou Dva jednou ranou

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (17 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Karolína | 17. 7. 2013 10.56 hod. | 90.176.255.xx
..Davide, opět přečteno se zatajeným dechem..parádně sepsané!!

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků