logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Trénujeme na Beskydskou sedmičku (2. díl)

Trénujeme na Beskydskou sedmičku (2. díl)

Čas podzimního běžeckého svátku na Moravě se nezadržitelně blíží. Do startu zbývají méně než dva měsíce. S kolegou Michalem jsme se proto v pondělí 15. července vydali na rekognoskaci druhé poloviny obávané tratě. Svou náročností spadá ještě o něco výše než první porce, o které je zde na Běžecké škole článek z května. V našem tandemu panovala shoda v tom, že B7 rozhodně není rozumné zkoušet bez tréninku. Jsme vděčni, že jsme si mohli udělat čas a seznámit se tak ve dvou dějstvích s celou podobou závodu. Podívejme se spolu na dojmy, které na nás zapůsobily nejvíce.

Po seběhu do Ostravice pokračuje cesta ztečí vrchu Smrk, který řádně prověří lýtkové svaly. Do „povinné" výbavy účastníka kategorie HOBBY patří rozhodně trekové hole. Neměly by být přítěží, jelikož velice dobře poslouží jak v náročných výstupech, tak v prudkých sešupech. Jejich použití je třeba si zkusit, rozhodně platí poučka, že do závodu jdeme výhradně s prověřeným vybavením a chováme se víceméně tak, jako bychom šli trénink. Z Třince do Ostravice žhnulo v květnu slunce, zatímco z Ostravice do Frenštátu bylo v červenci mokro, na vrcholcích pofukoval vítr a chvíli mrholilo. Tím se dostáváme k důležitému bodu, kterým je volba vhodného oblečení.

Při stoupání vzhůru se orosíme, netřeba toto dále komentovat. Složitější situace nastává na nekrytých návrších a vrcholech hor, kde často pofukuje ledový vítr a padá déšť (doufejme, že sníh se konat nebude). Proto se vyplatí skladná větrovka a pro strýčka příhodu i termofolie. Zejména v pozdějších částech trati je radno se soustředit, neboť únavou se již nohám nechce tolik do ladného kroku a o zrádné kořeny není nouze. Jste-li na ně zvyklí z tréninku, rozhodně si přibalte kompresní návleky či podkolenky. Dbejte také na správnou obuv. Na trati budeme dlouho. Není třeba machrovat a jít závod v odlehčených silničních botách. Doporučit lze vzorek, trailové ponožky a vyzkoušený pár bot, ve kterých vydržíte bez puchýřů alespoň jeden celý den. Netřeba doufám připomínat, že my pomalejší budeme na trati dny dva.

Ze Smrku vede cesta víceméně po hřebenu na Čertův mlýn, pokud si ovšem omylem jako my nevložíte vrchařskou prémii v podobě zapovězené Kněhyně. Krapet jsme bloudili, je to tak. Dále následuje na trati národopisná prohlídka tradičních beskydských dřevostaveb – kolib. Ta nejznámější se jmenuje Libušín a nachází se na Pustevnách. Zde jsme také potkali paní, která vyjela nahoru lanovkou a pronesla na celé hory legendární větu: „Tak kde je ten Radegast?“. Pěkně na tom jde pozorovat, jak vypadá moderní den tzv. „aktivního" člověka. Lanovkou si vyjede na Pustevny a dolů sjede na koloběžce. Následně si u Radegasta, ale plechovkového, nikoliv sochy, která je umístěna na horách, pochvaluje, jak krásně si dnes zasportoval. Opravdu?

Asi nejtěžší klesání na celé trati se nachází mezi Pustevnami a Ráztokou. Jde se zde po modré turistické značce, která téměř kopíruje průběh sedačkové lanovky. Lze velmi doporučit nejít přímo po hlavní cestě, kde je to samý kámen a člověk aby se přizabil. Mnohem lepší je běh vedle vymletého koryta, který výrazně pošetří nohy, které budou potřeba prakticky ihned. Řeč je o předposledním vršku – Radhošti. Po příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v roce 863 začaly na vrchu stojící sochu Radegasta stíhat neutěšené osudy.

Nepochybně významnější než pohanská božstva je samotný dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje, jehož panorama žel hyzdí vysílač umístěný ve vzdálenosti pouhých několika desítek metrů. Vysílač nezkazí jistou moravskou bukolickou idylku míst, kde se jakoby zastavil čas. Stejně jako jsme se minule opalovali na vrcholu Lysé hory, jsme teď obdivovali šedivou neprostupnou polévku mlhavých oparů, která od výletování značně odrazovala. Nedali jsme se a bylo to moc dobře, den v Beskydech byl senzační. Zde je třeba podotknout, že není špatný nápad posílit se před zdoláním vrcholu, protože do jeho dosažení vytrávíte a poté se můžete rozeběhnout. Vřele též doporučujeme otestovat jídla, která vašemu žaludku svědčí i při dlouhé tělesné aktivitě. K müsli tyčinkám je dobré přibalit i nějaké ovoce a zeleninu! Nám se například velmi osvědčil lovecký salám s pečivem.

Posledním vrcholem Beskydské sedmičky je Velký Javorník. V porovnání s Lysou horou nebo Smrkem jde vskutku jen o kopeček, ale měli bychom si uvědomit, že běžci zde již mají v nohách více než 70 km horským terénem. Jednou z navrhovaných strategií na závod může být chůze do stoupání, klus na rovině a na mírném svahu dolů a opět chůze na nejprudších úsecích dolů. Více než kdy jindy platí zaklínadlo o nepřepálení začátku závodu. Je nesporné, že závod prakticky začíná až na půlce, tedy přibližně v Ostravici. Šli jsme „pouhou" polovinu trati a stačilo to ke slušné únavě.

Vlakové nádraží v Ostravici jsme opustili v 11.11 h a do Frenštátu pod Radhoští (benzinová pumpa) jsme se dokolébali přibližně v devět hodin večer. To znamená, že nám druhá polovina trvala o něco málo méně než 10 h. Naším cílem je se vměstnat do cílového času pod 20 h. Uvědomujeme si, že to vůbec nebude snadné. Primárním cílem, a na to bychom měli myslet na prvním místě, je dokončit – dokončit ve zdraví. Závěrem nám dovolte poděkovat Martinovi, který se ukázal jako výborný servisman, když nám přivezl suché převlečení a výbornou švestkovou buchtu.

Za výbornou švestkovou buchtu vděčíme Petře. Údajně se Martina ptala, zda si myslí, že nám něco sladkého udělá radost. To je hodně opatrně řečeno. Po delikatese se zaprášilo během několika minut. Děkujeme mockrát. Uvědomujeme si vůbec my běžci, hrdinové neuvěřitelných podniků, kdo stojí za námi? Naši blízcí nás ve vražedných ranních hodinách vozí na start, pečou nám buchty, vaří čaj a myslí na nás v modlitbě! Pamatujme na to a hleďme si toho, ať vědí, že nepřehlížíme jejich oběť pro naši zálibu! V září se těšíme na shledanou na startu v Třinci – ať se vám všem vede a ve zdraví se shledáme v cíli!

Zdeněk Kolman foto
  • přečteno: 9256/9026×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (5 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Zdenda Kolman | 5. 8. 2013 0.37 hod. | 178.248.252.xxx
Jano, omlouvám se za chybu, samozřejmě máš pravdu. Čeladenka se mi poněkud vykouřila z hlavy...
Lenko, držím palce! Třeba se někde na trati potkáme.
Ať to všem běhá, v Beskydech či jinde!

jana | 25. 7. 2013 11.39 hod. | 213.155.229.xx
Dovolím si lehce nesouhlasit s větou "Ze Smrku vede cesta víceméně po hřebenu na Čertův mlýn". Smrk je od dalšího hřebene oddělen údolím Čeladenky (a "polévkovou" kontrolou :-)

Lenka S. | 25. 7. 2013 8.05 hod. | 212.96.185.xxx
Pěkně napsáno, jako bych tu trasu opět viděla. Sešup z Pusteven do Ráztoky a pak nekonečný kopec na sedlo Radhoště. Pro nás loni asi nejhorší část tratě, kdy člověk přemýšlí, proč si to jen nezkrátil po hřebeni...:-) Letos bychom chtěli stejně jako vy zdolat čas pod 20 hodin, tak uvidíme, co na nás Beskydy a pan Uher nachystají. :-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ultramaraton

všechny články Ultramaraton

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků