logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Není jen běh, aneb běžkyně na triatlonu

Není jen běh, aneb běžkyně na triatlonu

Mám za sebou akční triatlon. Pořadatel uvádí, že se jedná o cca 100 m plavání, 15 km kolo a 3,5 km běh. Já mám pocit, že plavání je nekonečné, kolo nebezpečné a běh zbytečně krátký.

Běhání mám ze všeho nejraději! Ale párkrát v roce se zúčastním se i amatérského triatlonu. A protože disciplíny, ve kterých se tu soutěží, nejsou mně vlastní, podle toho to i vypadá!

Náš tým

Na start jsme se s kamarády – bylo nás pět a já jediná žena – vydali nikoli autem, jak bylo zvykem v minulých letech, ale rovnou jsme si dojeli na kole. Takže už před startem jsem měla v nohách 10 km kopcovitého terénu. Vždyť Krušné hory mají kopce krušné.

Stojím ve vodě rybníka na Přebuzi. Oproti jiným létům je docela vyhřátý. Slunce zalezlo za mrak a fouká studený vítr. Naskakuje mi husí kůže. Nejen z chladu, ale i z nervozity.

Říkám si: „Ty jsi úplně padlá na hlavu, že jsi tady. Proč to děláš? Stojí ti to zato?“

Čekám na start ve 13,23. Spolu se mnou ještě asi 110 bláznů. Vlastně sportovních nadšenců.

Tři – dva – jedna – start!

Stohlavé stádo vyráží z jednoho místa najednou ve snaze dostat se co nejdříve na druhý břeh. Pomalu se ukázkovým stylem ala paní radová vydávám s nimi. Hlavně si nenamočit vlasy!

„Au!” dostávám nohou pod žebra. „Promiň,” pro změnu se omlouvám já. Oči mi zalévá voda, kterou kolem sebe cákají spoluplavci. Rychle mrkám a snažím se rozkoukat. Voda víří, jako když házíte maso piraňám. A hele, tamhle už první vylézají z vody. Zkouším, jestli nedosáhnu na dno, že bych si trochu vypomohla během. Nic. Pode mnou hloubka.

„Sakra!! Taková začátečnická chyba. Kolik mne to předplavalo plavců?”

Nemůžu, sotva popadám dech. Mám pocit, že se nehýbu z místa. Zatnu zuby a vytrvale, na hranici svých možností, dělám tempa. Už, už dosáhnu na dno a vybíhám ven. Rychle ke kolu. Protože je poměrně slušné počasí, natahuji přes plavky jen cyklodres, cyklistické boty nazouvám bez ponožek. Viděla jsem to v televizi! Na hlavu přilbu a vyjíždím.

Co myslíte, jaký je profil trati? Ano, do kopce z kopce. Takže začínáme šest kilometrů do kopce. Uff!!!

Říkám si, proč mě tolik lidí předjíždí? Jedu na své poměry docela dobře. Ale zase se nemohu divit, naježděno na kole moc nemám. Pořád jen běhám. Předjíždí mě Marta, pak nějakej kluk. Za zatáčkou mám Martu i toho kluka a dokonce další dva cyklisty. Po chvíli má zase Marta mě. Přibližuje se Zuza a říká: „Já už nemůžu.” Odpovídám jí stejnými slovy.

„Prej nemůže…haha.”

Mizí v dáli. Po nějaké době je zase mám obě. Celou cyklistickou trať se společně všechny tři setkáváme. Střídavě se předjíždíme a zase si ujíždíme. V podstatě vedeme mezi sebou svůj závod.

Po vyjetí dlouhého kopce samozřejmě nastoupanou výšku musíme shodit. Takže druhá část trati vede z kopce. Zatáčky, šotolina, písek, kameny. Nic, z čeho bych mohla být nadšená. Bojím, bojím… brzdím, brzdím… ztrácím čas. Omlouvám si to tím, že se kvůli pár minutám přece nezabiju. Přemýšlím nad tím, že tyhle kopce snad raději jezdím nahoru než dolů.

Najednou jsem na Bublavě. Rychle odhodit kolo, přezout do běžeckých bot a vyrazit.

Ztuhlým nohám se moc běžet nechce. Kousek je z kopce a pak začíná zase pro změnu prudký dlouhý kopec vzhůru. Před sebou mám pár lidí. Mimo jiné i Martu, Zuza mi funí na záda. Všichni jdeme… Nahoře se Marta vydýchává, já se rozbíhám, ona se připojuje k Zuze. Na trati je dnes už neuvidím. Běh je přece jen má nejoblíbenější disciplína. Zjišťuji, že se mi běží dobře. Lehce. Předbíhám několik dalších závodníků a lituji, že je to tak krátké. To bych možná ještě někoho předběhla. Už přichází dlouhé klesání po asfaltu, kdy mi úplně ztvrdly nohy, a následuje prudké stoupání do cíle. Nejraději bych lezla po čtyřech. Ale už jsem mezi lidmi, tak doluji úsměv až z paty (co kdyby mě někdo fotil)… a ještě se rozbíhám...

Zuzka Součková na bedně

CÍL.

Vyhlášení vítězů. V ženách mojí kategorie jsem druhá. Dostávám diplom a reklamní dárečky. A také desítku Gambrinus, protože letos je již 10. jubilejní ročník. Já jsem tu počtvrté.

Dobrovolně přiznávám, že jsem měla málo naježděno na kole a cyklistickou trasu si protrpěla. Slibuji, pokud příští rok zase půjdu na tento triatlon, budu víc trénovat jízdu v kopcích (možná...).

Miloš Škorpil foto
Není jen běh, aneb běžkyně na triatlonu Není jen běh, aneb běžkyně na triatlonu

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (9 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Markéta | 27. 7. 2013 7.45 hod. | 93.99.93.x
Hezke povidani. Hned bych si to zajela taky. Bylo by mozne sem dat nejaky odkaz na poradatele? Dekuji.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Pavle, díky za tvůj příběh, jsem moc rád, že ti běh pomohl vrátit se do života a měl bych na tebe…»
  • Svaly a spalování tukových polštářů. Den, kdy si zaběháte, je svátkem pro vaše tělo : Před rokem (krátce po 50tce) mi byla diagnostikována cukrovka. Předcházející (nejen) několikaleté…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Dovoluji si informovat / nemohu radit /o zlepšení stavu mých problémů s tendinozou Achil.šlach ze…»
  • Jaroslava Grohová: Prvního běhu v Běchovicích jsem se zúčastnila načerno : Váš článek mi udělal velkou radost, paní Grohová je skvělá trenérka a obdivuhodný člověk! »
  • Jak váha ovlivňuje výkon běžce : Mě se na shození pouze tuku skvěle osvědčila aplikace https://www.kaloricketabulky.cz . Zkoušel…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků