logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Běhání

Běhání

Sedím doma na posteli, baštím antibiotika, kašlu, smrkám a koukám na videa a stránky o běhání, hltám je a nemůžu z nich spustit oči. A je to něco nového, neobvyklého a nečekaného. Jsem nesportovec, původně tělem, potom i duší a najednou mi v hlavě sedí maličký běžec, který je ochotný ráno vstávat ve 4:40, aby si stihnul aspoň trošku zaběhat...

Nesportovcem jsem se úspěšně stala ve druhé třídě na ZŠ, kdy se mi rozvinul chronický zánět v kyčli, odborně se nazývající „nespecifická dětská revmatoidní artritida" a úplně normálně to znamenalo pobyt v nemocnici, čtvrt roku jen ležet a nesedět. Pořád lepší stát a ležet, než kulhat a brečet.

Nesportovcem duševním jsem se stala časem, omezení tělesné výchovy nebo spíš osvobození z ní (ten termín sám o sobě zní, že je to vyproštění z něčeho nepříjemného) se se mnou táhlo až na střední a mně to ani malinko nevadilo. Když se ostatní museli převlékat, já mohla svačit, když oni museli běhat, já se na ně mohla koukat. Jen jednou mě napadlo se nechat osvobodit jen částečně, na to konto jsem musela absolvovat 1500 m a po tom, co jsem našla svoje plíce a za pár dní mi i vlastní svaly dovolily dojít k lékaři, jsem se pro jistotu nechala zase vysvobodit úplně.

Na vysoké nám řekli, že z tělocviku se nikdo neuleje a pro ty, co jsou nemocní, existuje rehabilitační cvičení. Což o to, do rozvrhu bych ho nějak napasovala, ale zvěsti o „trenérce" mě dost odradily, zapsala jsem si radši jógu a tai-chi. První byla dobrá volba, vše bylo vysvětleno, ukázáno a pohyby kontrolovány, druhý výběr byl teror – tai-chistka přišla na hodinu, zavřela oči a začala podivně mávat rukama a nohama a skupina 40 lidí se ji marně snažila napodobit s jediným výrazným rozdílem – vykroucenou hlavou, abychom stihli sledovat, kam se zrovna otáčí a kdy se pohyb mění.

Teda sport mi opravdu k srdci nepřirostl, a to ani po těchto zkušenostech. Přišel boom zumby a já začala zumbit a moje koleno vypadávat. A ono sportovat s kolenem, které když se vám otočí, tak lýtko zůstane stát, není úplná legrace, nebo je to spíš dost bolestivá nelegrace.

Po konzultaci s panem doktorem jsem se rozhodla pro plastiku předního křížového vazu a... už nikdy bych to neudělala. Takže za prvé, doktor je taky člověk a dělá chyby, za druhé, i doktoři mají něco, co se nazývá střet zájmů a za třetí, i když se vám koleno po operaci již nikdy nepodaří natáhnout, postup byl lege artis a problém je na vaší straně.

Po roce rehabilitace, bolesti s ohybem nohy v minimálním rozsahu a další operací jsem se rozhodla, že je potřeba něco s tím dělat. Abych zabránila vytvoření srůstů, abych nemyslela na to, že to bolí, abych rozhýbala koleno a aby se ze mě nestal tlouštík. Co třeba běh? Přítel běhá, vypadá u toho fakt hezky, svaly na nohou má pěkný a velký a může jíst cokoliv. Hmmm, to by asi šlo... Proběhlo mi hlavou.

Studuju psychologii, mám koučovací výcvik, tak jsem to tak nějak spojila dohromady a abych podpořila pravidelný trénink, přihlásila jsem se na Adidas Women Race v rámci PIMu a tak trochu trénovala, 2x-3x týdně, většinou tak 3 km, pak jsem odpadla. Na začátku jsem uběhla 5 km za nějakých 42 min, což mě ujistilo v tom, že závod tak jako tak uběhnu.

Uběhla, pod 35 minut! Říkala jsem si, že budu ráda, když to doběhnu a dostanu tu krásnou medaili. V průběhu závodu i v cíli jsem vypadala mrtvě, na fotkách vypadám obdobně a mamka popsala můj běh jako „postřelenou laň" (to bylo způsobeno nášlapem, je to ideál pro nerozhodné, zda běhat přes špičku nebo přes patu: zdravá noha běhala patou, operovaná špičkou, výsledek: ztráta energie a napadání na jednu stranu), přesto jsem v cíli, s medailí na krku a zabalená do fólie brečela štěstím. Já, sportovní antitalent s 3x operovaným kolenem, jsem doběhla do cíle a mám medaili!

Po soutěži bylo moje běžecké úsilí poněkud vyčerpáno, unaveně si lehlo a spalo, boty se uklidily, trička a kalhoty uložily, protože se blížila zima a v zimě se přece neběhá. Běhání mi trochu chybělo, ale ne tak moc. Jednou teda jo a to jsem běžela s kabelkou a notebookem v deset večer z vlaku domů, v kozačkách a byl to báječný pocit (řekla bych, že i báječný pohled pro ostatní).

Běžecké úsilí se probudilo s prvními jarními dny, 8. dubna, kdy jsem uběhla 3 km za nějakých 22 min. Pak následoval další 3 km výběh za 2 dny a pak až za necelý týden a to bylo celých 5 km. Na nich bylo ale něco jiného, veškeré předchozí pětky jsem uběhla na vypuštění duše a kdybych mohla po 4. km (nebo možná i po 3.) zastavit, udělala bych to, ale tady ne. Tady jsem chvilku po 4. km míjela dům a běžela dál a dotáhla to na 5 km. Nebyla jsem vyčerpaná, nebyla jsem bez dechu, byla jsem totálně happy:-). Pak následoval ještě jeden ranní 4 km výběh a pak přišla antibiotika a klidový režim, který si poprvé za svůj život neužívám.

Vím, že neběhám hodně, neuběhnu toho hodně a někdy mě běh ani nebaví a je spíš utrpením (hlavně ráno), ale zbožňuju ten pocit po tom, uvolnění a euforii, to, jak vidím zlepšení a pokroky, to, že si můžu prohlédnout trasu a sledovat, kdy jsem byla rychlejší a kdy pomalejší a líbí se mi i ten pocit, že vůbec něco dělám.

Čím dál tím víc zjišťuju o běhu víc, snažím se najít informace o správném postoji, dýchání, nášlapech, došlapech a odrazech a implementovat je do běhání. Vypadá to asi tak, že běžím a najednou si vzpomenu na úhel 90 stupňů rukou, pak přijde na řadu dýchání, náklon těla dopředu, odraz tzv. „tichý“, tj. přední částí chodidla, uvolněná ramena, uvolnit zaťaté ruce, trochu přidat a zase trochu zpomalit a takhle to nějak pořád koluje, až doběhnu do cíle. Těžko říct, jestli běhám správně, minimálně se o to snažím a hlavní je to, že se na běh opravdu těším!

No nic, jdu si udělat horký čaj, vzít si antibiotika a potit se, abych mohla co nejdřív nazout botky, slušivé kalhoty, tričko a vyběhnout. Kdo ví, třeba se mi podaří se zase zlepšit, třeba jen o pár sekund nebo naopak zhoršit, ale aspoň to mám na co svést.

Markéta Zajícová foto
  • přečteno: 7566/7352×, 3 komentáře

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Lenka | 15. 8. 2013 10.22 hod. | 92.62.224.x
Moc hezký článek :-). Přeji rychlé uzdravení a hodně síly :-)

Markéta | 15. 8. 2013 8.55 hod. | 194.228.20.xxx
Brzké uzdravení je za mnou :) Teď už jen hopkat po polích.

strejda6 | 14. 8. 2013 6.59 hod. | 46.135.44.xxx
S takovým krásnym přímenim to za chvíli bude běhat samo. Brzké uzdravení přeju:-)

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

V jaké značce běžeckých bot vběhnete do běžecké sezóny 2017

Běžecká sezóna sice nikdy nekončí a tak vlastně ani nikdy nezačíná, prostě běháme furt. Přesto začátek března se bere jako její pravý začátek. Zajímalo by nás, jaká značka je vaše současná srdcovka a tak jí dáte přednost před ostatními značkami na trhu.

adidas82
Asics109
Brooks16
Inov-847
Icebug5
Hoka One19
Mizuno49
Newton3
NB21
Nike48
Salming315
Salomon36
Scott2
Vibram Fivefingers6
Vivobarefoot5
Zoot5
Jiné, zde neuvedené značce43
Běhám bos, bot netřeba12
ON6

kde se diskutuje

  • Nováček, ne však nezkušený : O jakou akci jde prosím? :) Dle povědomé tváře na fotce a data hádám, že pilsentrail – radec…»
  • Bolest kloubů. Jak jí předcházet, co s tím, když už omezuje náš pohyb? : Ahoj, na bolest kloubů je nejlepší koňská mast... doporučuji :-) používám ji často :-) »
  • Vápník – proč nám chybí a co to s námi dělá : tablety vapniku nebrat, sumivky uz vubec, ze dobre chutnaji ha ha,umele sladidla,zvyraznovace…»
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Katko držím palce a těším se na zprávy, jak to jde. »
  • Roční běžecký tréninkový plán Miloše Škorpila pro všechny, kteří se po letech opět rozhodli hýbat : Dobrý den, pane Škorpile, moc děkuji za tréninkový plán, pokusím se ho bezezbytku dodržet:-). Pak…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků