logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

20 h – charitativní oslava dvacátého výročí

20 h – charitativní oslava dvacátého výročí

Když jsem se 26.10.2009 dozvěděl o „Františko-lázeňské 20ti hodinovce – Běhu bez hranic – kilometrech pro Paraple“ , nezaváhal jsem ani na okamžik. Poslední delší běh jsem absolvoval (vzhledem k výkonu si netroufnu napsat, že běžel) v srpnu – 48 h Self transcendence Kladno. Už se mi stýskalo po atmosféře dlouhých běhů, a hlavně po kamarádech.

Myšlenka – společně oslavit během 20-té výročí dne, kdy k nám přišla (parafrázuji heslo Velké francouzské revoluce): „Svoboda, volnost, rovnost, pohoda“ – mne nadchla.

Taky mne ovládl pocit vděčnosti. Vděčnosti za příležitost přestat alespoň na chvíli myslet jenom na sebe a vzpomenout si na ty, kteří neměli tolik štěstí jako já, a potřebuji naši pomoc.

Už loni v srpnu před 24 h v Kladně jsem v článku „Ještě dvakrát se nevyspím ...“ napsal, že se na dlouhé běhy těším jako malé dítě na Vánoce. Zůstalo mi to doteď. Čas čekání konečně skončil v pondělí 16.11., kdy mne Petr Syblík slavnostně uvítal na palubě svého Fordu. Tam jsem se seznámil s Vítkem, Milošovým synem, který s námi jel pomáhat s organizací akce. Zastavili jsme se ještě v Žebráku, kde přistoupila Pavlínka Procházková, moje kmenová běžecká kamarádka z Tragéd teamu. Cesta rychle uběhla a asi v 16:15 jsme se mohli v hotelu Francis přivítat s Milošem a Zdeňkem Dančem. Zdeněk nám připravil skvělé zázemí, hotelový pokoj, luxus.

V 18 h jsme vyběhli pomalým tempem a všichni společně kvůli seznámení s tratí absolvovali první kolo. Pak už bylo na každém z nás, jak se s tratí a svým cílem vypořádá. Já jsem začal tempem ještě pomalejším, než je mé obvyklé šnečí. Příčinou bylo levé koleno, přesněji artróza v něm, která se mi snažila zkazit radost z krásného prostředí lázeňského parku a pohybu v něm. Chtěl jsem nějak zaměstnat svou mysl, abych zapomněl na bolest, tak jsem se rozhodnul, že každou hodinu budu vzpomínat na jeden rok z těch 20-ti posledních, počínaje listopadem 1989. Pak jsem si uvědomil, že mám 5 minut na každý měsíc. Ale bolest se nějak nedala oklamat. Poslední dobu se má artróza nějak více projevuje. Obvykle to ale ustane asi po 40-ti minutách běhu. Teď se hodiny vlekly a bolest přetrvávala. Naštěstí jsem měl dost příležitostí prohodit pár slov se spoluběžci a spoluchodci, takže jsem chvílemi koleno dokázal ignorovat. Povrch tratě byl tvrdý, asi ze tří čtvrtin zámková dlažba. Jak čas ubíhal, stále víc jsem ji obíhal po asfaltové silnici, až ke konci jsem už po ní běžel jenom od aquaparku k hotelu Belvedér, tam se jí nešlo vyhnout.

Asi po 6-ti hodinách bolest ustala a konečně se mi běželo dobře. Počasí bylo velmi příjemné, bylo teplo, občasné spršky mi vůbec nevadily. Bohužel, vydrželo mi to jen asi tři hodiny. Najednou se mírné stoupání k divadlu stávalo stále strmějším, až kolem 3h 15 min. ráno se z něj stal krpál, který jsem nedokázal vyběhnout a musel jsem přejít do chůze. Tak jsem se rozhodnul, že si dám na 2 hod. pauzu. Odešel jsem na pokoj a asi hodinu a půl jsem tam dřímal. Když jsem vstal, nohy bolely převelice. Ale to už znám, prostě se jim už nechtělo, „namlsaly se“ vodorovné polohy. Věděl jsem, že to rozklušu, a že to bude lepší než před odpočinkem. Taky to tak bylo, po chvíli se mi už běželo celkem dobře. Po šesté hodině jsem asi dvě kola běžel s Jirkou s městské policie, příjemně jsme podebatili. Před dvaceti a více lety bych se každému, kdo měl cokoli společné s policií, zdaleka vyhnul. Někdy kolem osmé hodiny se na trati objevil Petr Matoušek. Přišel vyklusat svůj první maratón, který zaběhnul společně se svým bráchou předešlé noci. Běžel s kočárkem, ve kterém byl jeho zlatý, usměvavý, 10-ti měsíční syn Vojtíšek. A vedle kočárku běžela Vojtova maminka, rodinka hezky pohromadě.

Nevím kdy přesně, myslím že kolem 12 h, doběhl do cíle svého prvního maratónu Petr Hruška. Po třech týdnech tréninku obdivuhodný, téměř nepochopitelný výkon.

Kolem jedné hodiny jsem už nevládal běžet, tak jsem se šel převlíknout a zbytek času jenom dochodil.

Na závěr přišel i zástupce Paraplete, který převzal vybraných 9 000 Kč. Ještě nějaké fotografie s partou z chebské Charity a byl konec. Uteklo to nějak rychle. Věřím, že za rok si to zopakujeme.

Můj výkon byl velmi slabý, asi 107 km. Nebyl jsem připravený. Ale naštěstí byl výkon při této akci druhořadý.

Nezbývá, než poděkovat:
Díky Miloši. Díky Zdeňku, Petře S., Pavlínko a Petře H. Díky Vítku, že jsi nám to tak hezky spočítal. Díky všem zúčastněným, jmenovitě ještě Petru Matouškovi, Jirkovi a jeho kolegovi z městské policie Fr.L., ...
A všem, kteří přispěli ke zdaru tohoto hezkého podujetí.

Bylo mi tam s nimi moc dobře. Aby ne, v takové krásné společnosti!

Co dalšího kdy, kde Štefan poběhal a napsal, o tom si můžete přečíst na Štefanovo běžníčku

Štefan Krč foto
  • přečteno: 8972/8960×

Hodnoť článek

nehodnoceno, buďte první

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

seriál Františko Lázeňská 20ti hodinovka

Běžecké akce

všechny články Běžecké akce

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků