logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Desítka se stínem v patách

Desítka se stínem v patách

Olympijské hry 1952, historie je později označí za poslední nekomerční a tím i „opravdové" hry. Však jsou na ně Finové dosud patřičně hrdí. Olympiáda jim byla přislíbena již v roce 1940, ale dějiny tomu chtěly jinak, Finsko si muselo počkat. Nyní jsou Helsinky připraveny přijmout téměř pět tisíc sportovců z 69 zemí. Byly pozvány i poražené země z druhé světové války a Izrael. Reprezentanti východního bloku byli izolováni od ostatních, byla postavena zvláštní olympijská vesnice.

Pro válkou vyčerpanou zemi nebyla příprava her nijak snadnou ani levnou záležitostí. Při tom všem Finsko jako jediná země na světě ještě dokázalo plnit válečné reparace. V přepočtu na cenu eura z roku 2003 celkem splácelo Sovětskému Svazu přibližně čtyři miliardy. Navzdory tomu vyrostl olympijský stadion i nové mezinárodní letiště, dnešní Helsinki-Vantaa. Olympiáda měla velký vliv na život ve Finsku a stala se definitivní tečkou za porážkou ve 2. světové válce. V době her také poprvé do Finska dorazila Coca-Cola a žvýkačky. A také Emil Zátopek.

Po patřičných peripetiích uchystaných jim stranou a vládou Československé republiky konečně vystoupí Emil a Standa 11. července z letadla v Helsinkách. Jungwirth ještě mladý, na těchto hrách žádnou díru do světa neudělá, jeho doba teprve přijde. Zato Emilovi a Daně v tuto chvíli nastává nejúspěšnější fáze jejich sportovní kariéry. Na co od této chvíle ti dva sáhnou se mění ve zlato. Za první takový malý zázrak lze považovat i skutečnost, že Emil na olympiádu vůbec dorazil. Dana nemohla věřit svým očím, když se setkali na studentských kolejích v Otaniemi, kde byli sportovci ubytováni. Ale na žádné dlouhé vítání ani vyprávění nebyl čas. Emil ví, co jarní výpadky provedly s jeho formou, je rozhodnutý dokončit přípravu v posledních dnech, které mu ještě zbývají. Má pevný tréninkový plán a nesleví si z něj ani metr, neuplyne ani pár hodin od příletu a už je na stadionu. Mezi volnými dvoustovkami si naordinuje třicet rychlých čtyřstovek. Druhý den jich už dá plných čtyřicet. Pak teprve začne pomalu ubírat a cítí, jak tělo uvyklé vyšším dávkám začíná hromadit nadbytečnou energii. Poprvé před olympiádou si začíná věřit.

19. července, slavnostní zahájení her. Pochopitelně leje jak z konve. Sportovci nastupují za Fučíkova „Pochodu gladiátorů“. Jen pro pořádek, není to „ten" Fučík, ale český hudební skladatel a dirigent vojenských kapel z devatenáctého století. Poté proslov presidenta republiky, na stožár stoupá vlajka s olympijskými kruhy, 21 dělových salv, jsou vypuštěni poštovní holubi, kteří mají do světa roznést poselství her. Pak stadion ztichne. Podařilo se utajit, kdo bude oním vyvoleným, kdo zapálí olympijský oheň a tak 70 tisíc diváků napjatě vyhlíží k bráně stadionu. Přes clonu deště rozeznávají pomenšího silně proplešatělého mužíka s narůstajícím bříškem. Někteří z těch starších poznávají povědomý krok, ale stále ještě nevědí, kam ho zařadit. Teprve když světelná tabule odhalila totožnost neznámého, stadion vybuchl. Finové brečí radostí, s pochodní v ruce tam dole pod nimi běží muž, kterému dali přízviska „mlčenlivý" a „létající“, kterého tolik milovali, který byl ale pod olympijskými kruhy po dvacet let persona non grata a nyní prožívá nejkrásnější rehabilitaci, jakou si kdy mohl přát. Poznává ho i Emil. Vždyť kolikrát si sám při nejtěžších chvílích tréninku opakoval „...jsem Nurmi, jsem Nurmi“.

PaavoNurmi

Velký Paavo musel před vchodem na stadion probíhat kolem své vlastní sochy, kterou mu v životní velikosti postavili v duchu antických tradic. Jemu samotnému se příliš nelíbila a tak jediný komentář, jakým ji kdy poctil, nezněl nijak lichotivě: „Nikdy jsem neběhal nahý“, prý poznamenal stručně. Ostatně stručností a neochotou poskytovat rozhovory byl proslulý. Když ho na turné po Spojených státech konečně po třech měsících donutili k k rozhovoru, vystačil na odpovědi na sedm otázek s pouhými sedmi slovy. Odpověděl čtyřikrát „ano“, dvakrát „ne" a jednou „nevím“, to když se ho ptali, zda si myslí, že je nejlepším běžcem na světě.

Nyní oběhne celý stadion, zapálí oheň v obrovské míse a předá pochodeň čtyřem fotbalistům. Ti i s ohněm vyjedou na Järvinenovu věž, kde další oheň zažehne Nurmiho vytrvalecký předchůdce, čtyřnásobný olympijský vítěz Hannes Kolehmainen. Hry jsou zahájeny.

Je až s podivem, že se všichni chovají, jako by karty na desítku byly předem rozdány. Statistiky dávají tomuto postoji za pravdu, nikdo ani nepamatuje, kdy Emilova účast na deseti kilometrech skončila jinak, než vítězstvím. Soupeři se k němu chovají uctivě, mladý anglický běžec Pirie se Emilovi přizná, že má nad postelí jeho fotku, později si od něho na památku vyprosí jeho červené olympijské tílko. Vypadá to, jako by byl Emil v Helsinkách jediný, kdo si není jist vlastním vítězství. Ví, že předčasný optimismus není na místě, přinejmenším Mimoun a mladý ctižádostivý Anufrijev se mohou postarat o překvapení.

Závod je odstartován dvacátého července třináct minut po šesté. Na trať se vydává 32 běžců, Emil vybíhá z vnitřní dráhy, ale z druhé řady. Nic mu to nevadí. Má svůj vlastní rozpočet na 29:10 a věří, že pokud se mu podaří ho dodržet, měl by mu zajistit medaili. Do čela jde Australan Perry, brzo ho však vystřídá mladicky dychtivý Anufrijev. Emil se svým rozpočtem bezpečně hájí zadní pozice. Šetří síly, je rozhodnutý běžet svůj vlastní závod a jako by se shovívavostí zkušeného matadora sledoval dění na předních pozicích. Ví, že jeho chvíle teprve přijde. V šestém kole čelo závodu zvolní a jeho strojové tempo ho vynáší dopředu. Předběhne Stokkena a sám se ujme režie závodu. Ostatní se poslušně řadí za ním.

Emil Zátopek a Mimoun

Novinoví ilustrátoři pak běžce spodobní jako vláček, Emil coby lokomotiva odfukuje páru, za ním se řadí jednotlivé vagony, Mimoun v typicky francouzském baretu, Anufrijev s vlající sovětskou vlajkou, v závěsu Britové Pirie a Sando. Emil koukne po stopkách a rázem je jeho klid ten tam, zaostává asi o třicet metrů za rozpočtem. Také se mu už přestal líbit náklad, který za sebou táhne. V duchu prokleje nemoc, kterou na jaře prodělal a připraví své tělo na bolest. V zatáčce zrychlí a hned je o několik vagonů lehčí. Nízké slunko mu pomáhá, na rovince snadno spočítá stíny běžců, kteří se ho ještě drží. Svou strategii opakuje a postupně odpadávají další a další. Nakonec se mu v patách drží jediný stín. Přidá a stín zrychlí také, ubere a i stín zpomalí. Nejprve se domnívá, že je to Anufrijev, ale Saša se bije o třetí pozici s Brity. Tím stínem je francouzský Alžířan Alain Mimoun.

Právě ten Mimoun, který navzdory varování atletických trenérů přizpůsobil svůj trénink Zátopkovu vzoru. Možná proto je nyní jediným běžcem, který se dokáže Emila udržet. Přítel a kamarád Mimoun, věčný soupeř a věčně druhý za Emilem, svého zlata se dočká až o čtyři roky později na maratonské trati v Melbourne. Pojmenuje po Emilovi svého syna a jako jediný z jeho bývalých soupeřů se v roce 2000 účastní i Emilova pohřbu. Je stínem jak v přeneseném slova smyslu, tak nyní i stínem skutečným. Zatracený Mimoun!

Emil se pokusí o trhák, nikdo neví, kolik ho stojí sil, ale Mimouna se nezbaví. Třetí kilometr proběhne vedoucí dvojice za 8:48. Alžířan nejeví snahu převzít iniciativu, ale přitom stále dýchá Zátopkovi na záda. Polovinu trati zvládnou za 14:43,4. Na každé rovince Emil studuje pohyb svého stínu, marně pátrá po známkách slabosti, po nějaké nevyrovnanosti v jeho kroku, ale vše marné. Mezi třináctým a osmnáctým kolem se na vedoucích pozici nic nemění, jen na druhou skupinu vedenou Anufrijevem se dotáhl Fin Posti. Běžci se už roztáhli po délce celého oválu a závod pomalu přestává být přehledný. Emilovi se v duchu vybavuje situace z Londýna, kdy pořadatelé zazvonili do posledního kola o okruh dříve.

V devatenáctém kole zpozoruje, že stín již nereaguje tak pohotově na jeho krátká zrychlení, vždy mu trvá déle a déle, než se zařadí na svou původní pozici. Počká do chvíle, kdy předbíhá jednoho ze slabších závodníků o celé kolo a nasadí k rozhodujícímu trháku. Mimoun již nemá sílu dotahovat a  stín se pomalu začíná opožďovat. Emil si postupně vybuduje náskok čtyřiceti metrů a stále zrychluje. Doběhne v novém olympijském rekordu 29:17 ( oproti 29,59,6 z Londýna), patnáct vteřin před Mimounem, který vytvoří nový francouzský rekord. Anufrijevovi se podařilo vybojovat třetí místo před Posti a Sandem. Emil se stane hrdinou prvního dne her.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 7910/7680×, 3 komentáře
Desítka se stínem v patách Desítka se stínem v patách

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Karolína | 5. 9. 2013 8.53 hod. | 89.24.231.xx
Davide, krásně napsané – při čtení mám pocit, že jsem na stadionu a pozoruju závod ve skutečnosti – to je kumšt to takto napsat!!

dav | 22. 8. 2013 12.07 hod. | 78.102.206.xx
Dík, už se budu snažit nevynechávat :-)

Jirka | 21. 8. 2013 13.00 hod. | 80.188.171.xxx
Díky Dave, ten týden výpadku jsem měl pěknej absťák..

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»
  • Běžecké středy Běžecké školy na Praze 14 – Černém Mostě : Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda i v letošním roce probíhá příprava pokročilých běžců, zda…»
  • Trasa půlmaratonu vede mezi skvosty Karlových Varů : Dobrý den, mapa závodu je vždy dostupná na stránce runczech.com Může se stát, že trasa se nebude…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků