logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Ranní vločková kaše ala Hanička

Ranní vločková kaše ala Hanička

Do Františkových Lázní jsem jela s mírnými obavami: „Jak já to tam vše zvládnu, tolik nových lidí... S kým budu bydlet?“... Já, introvert, volím většinou jistotu známých a hlavně malých skupin. Tentokrát jsem však věděla pouze to, že tam má být Libor, kterého jsem náhodně potkala ve čtvrtek u MUDr. Marka, kde jsme si oba byli nechat srovnat svá pokřivená těla.

Rychlá navigace [zobrazit]

Obsah [skrýt]

  1. Čím mě soustředění obohatilo nejvíce?

Pocity nejistoty byly potlačeny a plná očekávání a s radostí jsem dorazila do kempu Amerika ve Františkových Lázních společně s běžeckým kolegou Jakubem, nováčkem na soustředění, kterého jsem nabírala v Hradci Králové. Cesta velmi rychle utekla, protože o konverzační témata nebyla nouze. Další úžasné lidi jsem poznala na recepci kempu, kde jsem se potkala s dvěma dívkami. Hned jsme se daly do řeči a hlavou mě blesklo „Jé, to by bylo fajn, být s nimi na chatce!" a také se tak stalo, dostaly jsme společně chatku číslo deset. A druhý den se k nám přidala ještě další kolegyně Jitka.

No a jak ten náš kemp vlastně probíhal? Nudili jsme se či nenudili? Přivezli jsme si zážitky či nepřivezli? Noooo, myslím, že kdo znáte Škorpiláky, odpovědět si umíte zajisté sami a kdo je neznáte a poznáte, tak pochopíte. S nimi prostě nikdy není nuda a dokonce dokážou bandu nadchnout k takovým šílenostem, jako je například noční běh na kapličku, kdy se skupina dvaceti lidí v 8 hodin večer vydává po stopách Miloše vzhůru do hlubin lesů, neznajíce cíl, cestu ani nástrahy, které nás čekají. Cesta byla dlouhá a možná o to delší, že jsme zapomněli na tom správném místě zahnout, ale nevadí. Trocha improvizace neuškodí.

Protože časový odhad dosažení vrcholu se poněkud nepovedl, při zpáteční cestě převzala hlavní roli Dana jako štafetový automobilový odvoz. Pouze skupinka cca 10 běžců odmítla absolvovat cestu autem a společně jako tým běželi k domovu. Opravdu byla nutná týmová spolupráce, protože na tento počet lidí byly pouze 3 čelovky, které musely poskytnout světlo celé bandě. Úžasné na tom bylo, jak jsme se dokázali semknout a opravdu běžet jako jeden a dosáhnout cíle, v tomto případě kempu, kde jsme se ještě společně protáhli a vyklusali. No kdyby nás někdo nezaujatý pozoroval, asi by si klepal na čelo, co blázníme. Nicméně už jsme zvyklí na nepochopení z běžného života.

Není to ale zdaleka jediný silný zážitek ze soustředění. Jedním z mnoha dalších je seznamovací večírek, který byl v hravém stylu. Každý musel ke svému jménu přiřadit přídavné jméno začínající na stejné písmeno a tato spojení s navazováním ostatních se postupně opakovala okolo celého stolu. Cílem bylo si pomocí přídavných jmen zapamatovat jméno. Vznikala velmi zajímavá označení, jako Prsatá Pavla, Vášnivý Vláďa, Jemná Janinka, Andělská Andrea, Karmická, Kamarádská, Kvadratická a Kouzelná Katka atd, atd. Hra nás natolik pohltila, že jsme nemohli zastavit neustálý smích a to i přes zvláštní nechápající pohledy obsluhy restaurace, která nám neustále oznamovala, že už nás neobslouží. No nicméně od tohoto dne bylo přídavné jméno neodlučitelně spjato s danou osobou a v mnohých případech i bez zapamatování si jména.

Hanička při Cooperově testu běží po „zlaté" dráze, na níž vylaďovala formu i Zuzana Hejnová

Jaké další výzvy nás čekaly dál? Nebylo jich málo: Cooperův test na novém atletickém stadionu v Chebu, sportovní hračky typu padák, překážky, slalom a další. Také jsme absolvovali přednášku a celkovou výuku bosonohého, pětiprstého a minimalistického běhání. Nesmím opomenout ani výlet na koloběžce, pomocí kterého jsem se naučila správnému koloběhu. Byli jsme se také podívat na „Patě" – v domově pro fyzicky i mentálně postižené, pro které se v listopadu poběží 24 hodinovka ve Františkových Lázních a nakonec nezapomenutelná soutěž ve stylu Pevnost Boyard – Expedice Krajinka, která nám byla až do poslední chvíle utajována.

Soutěž se uskutečnila na lanové dráze u atletického stadionu v Chebu. Rozdělili jsme se do 4 skupin a utkali se v souboji, kde jsme si ověřili svou fyzickou i psychickou zdatnost, odvahu a bystrou mysl. Čekala nás Obří houpačka, skok z 15 m, absolvování opičí dráhy a další úkoly. Na závěr byl vyhodnocen vítěz. Odnesli jsme si nezapomenutelné zážitky, které se nám pevně vryly do paměti. Překonání vlastních hranic, strachu z výšek a červů byla jednou z mnoha výzev tohoto souboje. Většina z nás odcházela se slovy: Bylo to super, ale víckrát bych na to nešel/nešla. Já to mám trochu jinak. Zkusila bych to hned znovu a užila bych si to o to více, fascinovalo mě letět volně vzduchem a bez zábran vykřiknout při zhoupnutí obří houpačky. Bylo to naprosté uvolnění, které jsem ještě nikde nikdy nezažila.

běháme na bosoběháme na boso

Kde jsme na to vše brali sílu? Každé ráno jsme se nabíjeli nebo snad vybíjeli, teď si nejsem jistá…, na ranní rozcvičce v Milošově stylu. Odehrávala se v přírodní tělocvičně. Miloš si na nás vymyslel bradla, chůzi po kladině, přitahování, dále se pokračovalo žabáky, kačáky, pistolí a čápem a k tomu nějaký ten krok běhu. Z rozcvičky jsem se vždy vraceli svěží, nicméně druhý či třetí den někteří z nás na svém tělíčku objevovali dříve nepoznané. Někoho svaly bolely, někomu se tvarovaly a někdo dokonce přivítal nějaký ten sval nový. A když píši přivítal, myslím to doslovně. Daná osůbka při návratu ze sprchy konstatuje: „Holky, já jsem si ve sprše něčeho všimla! Jé, co to tady mám, to tady nebylo?! (koukala na úpon prsního svalu). Vítám tě na svém těle, svalíku!" Bylo naprosto úžasné, jak tento človíček dokázal se svým tělem komunikovat, jak mu naslouchal a s láskou ho vnímal.

vzhůru na koloběžky

Soustředění se odehrávalo v duchu Jez a běhej. Určitě je to název, který mnohé vystihuje, protože já jsem se zde opravdu naučila jíst a běhat. Energie tu byla totiž čerpána nejen z ranních rozcviček, ale i z naprosto úžasného jídla (hotel Francis, který jsme několikrát navštívili a čtenářská kavárna Joker, ve které pracují také klienti Paty). No a nedej si takové mňamky jen proto, že pak máš někam běžet, to by byla hrozná škoda! Takže bylo nutné se naučit běhat s plným břichem a ejhle – ono to šlo. Stačilo najít vhodné tempo pro plný břich:-), ale to nebyl problém.

Čím mě soustředění obohatilo nejvíce?

Dámy z DBKkdyž holky běhajídámy z DBK

Měla jsem tu čest setkat se s dalšími úžasnými osůbkami, pro které nejsem „divná“, kteří mě neoznačují „blázen“, kteří smýšlejí podobně jako já. Hned po pár větách mi bylo jasné, že jsem zde poznala dušičku, krásku a zlatíčko v jedné osobě, která se navždy vryje do mé mysli a mého života. Vzpomenu si na ni vždycky, když uvidím růžovou barvičku a rozjasněnou tvářičku. Nakonec to byla ona, která ze mne udělala vystylovanou běžící Haničku s náušničkami, culíčky a úsměvem na tváři. Myslím, že i ona má na mě vzpomínku: ranní vločkovou kaši ala Hanička… Vím, asi nerozumíte, v čem může být kaše tak zvláštní. To nevadí, ono to není tou kaší, ale tím, co se za ní schovává.

Soustředění jsme zakončili pstruhem se šťouchanými bramborami a lívanečky s borůvkami v hotelu Francis (má nejoblíbenější restaurace, ve které vaří i mnou dříve zavrhovanou makrobiotickou stravu). Někteří zdatnější to završili ještě teplým štrúdlem se zmrzlinou a šlehačkou – jaká lahoda, hotová pohádka! Ale jako každá pohádka i tato dosáhla svého konce a my jsme se museli vydat zpět do běžného života – reality, ve kterém na nás číhají samé nástrahy a překvapení. Loučila jsem se slzami v očích, ale s vírou, že se zase brzy setkáme.

Hana Vlčková foto
  • přečteno: 9030/8851×
Ranní vločková kaše ala Hanička Ranní vločková kaše ala Hanička Ranní vločková kaše ala Hanička Ranní vločková kaše ala Hanička Ranní vločková kaše ala Hanička Ranní vločková kaše ala Hanička Ranní vločková kaše ala Hanička

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (16 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Ženy v běhu

všechny články Ženy v běhu

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : Hledám možnou léčbu chronickėho zánětu Achil.šlachy.Bohužel mi nic ze standartních léčebných metod…»
  • Od gaučinku k běhu : Tak pod 4 to nebylo :-) čas 4:23:31. Tak příště »
  • Běhání v terénu. K čemu všemu vám může být v životě dobré umět běhat cestou necestou : I když běhám jen pro radost (dobrá, začal, jsem před pár dny), tak km za půl hodiny ( po 15 km tam…»
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : chtěl jsem napsat 2 měsíce a čtyři dny »
  • Úrazy Achillovy šlachy. Prevence a jejich léčení : pokračování: jsem přesně 2 a čtyři dny měsíce od operace a chodím bez berlí, musím sice pomalu, ale…»

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků