logotype Běžecká škola Miloše Škorpila

inzerce

Závod století

Závod století

Závod na deset kilometrů všichni považovali za předem rozhodnutý a zlatou medailí jako by Emil jen potvrdil, co se od něj očekávalo. Nikoho nezajímalo, kolik ho vítězství stálo úsilí a nervů. Vyhranou desítku prostě jen statistici zapsali do nepřetržité řady jeho třiceti sedmi vítězství na této trati. Běh na pět kilometrů, to už je úplně jiná káva. Favorit tady není jistý a na Emila by si vsadil jen málokdo.

Má už svůj věk a na pětku je třeba rychlost, které se už třicátníkům většinou nedostává. Sází se na jiné koně, je tu Angličan Chattaway, jeho krajan Pirie s dlouhýma pavoučíma nohama, Alain Mimoun snadno rozpoznatelný díky svému přikrčenému, uspěchanému stylu a konečně sovětský objev Saša Anufrijev, říká se o něm, že se živí syrovým masem. Švédské sportovní noviny vypsaly tipovací soutěž, Američané, Němci a Japonci sázejí jednotně na vítězství Herberta Shadeho, německého úředníka ze Solingen.

Na pět kilometrů je nahlášeno 45 závodníků, jsou rozděleni do třech rozběhů. Favorité se zapotí, pro žádného z jich není rozběh formalitou, každému z nich hrozí, že se vyřadí průměrným výkonem. První rozběh svede na startovní čáru Mimouna, Reiffa, Popova, Poláka Szwagola, Maďara Kovácze a Anderssona za Švédska. Od počátku je patrné, že nikdo nechce svůj postup ponechat náhodě, Emil nevěřícně sleduje tempo, které už od startu nasadili. Vede Capazzoli z USA, pak jde dopředu Pirie, nakonec se ale ve finiši prosadí Mimoun a zvítězí ve francouzském rekordu 14:19.

Shade v čele

Ač se to zdá neuvěřitelné, je druhý rozběh v zahájení ještě rychlejší. Když Shade s Karlssonem, sledováni Polákem Grajem a Maďarem Béreszem, zaběhnou první kilometr za 2:43, Emil si rychle spočítá, že pokud tempo vydrží, proběhne vítěz cílem za fantastických 13:45. Když ale Shade získá náskok téměř osmdesát metrů, výrazně zpomalí. Ztratil motivaci, nebo jen normálně zvadl? Buď jak buď, doběhl v novém olympijském rekordu v čase 14:15. V cíli dával najevo, kdo je hlavním adeptem na finálové zlato, Emil má ale o jeho taktice výrazné pochybnosti, takové plýtvání silami!

Ve třetím rozběhu se vedle sebe řadí Alexandr Anufrijev, Albertsson, Chattaway, Koskela, Stokken, Australan Perry, Hoskins z Nového Zélandu, Islanďan Johansson, Dán Planck, Zátopka svede náhoda se Stonem z USA. Když vidí tu plejádu slavných jmen, nahlas zapochybuje o své účasti ve finále, ale Američan ho ujistí, že může být klidný: „Jsi lepší, než sám myslíš!“ Již na osmistovce se v čele vytvoří silná skupina, nesmí mi odběhnout, uvědomí si Emil, vydá se vpřed a vyzve Stonea ke spolupráci. Ten na to však už nemá, k Zátopkovi se ale přidá Anufrijev. Vzorně se střídají ve vedení, závod ztratil na dramatičnosti, postupová místa má první pětice běžící s odstupem jistá, Emil všem ukazuje na prstech, že už není třeba o účast ve finále bojovat. Saša si ale nedá říci, tak když vyrazí ke sprintu, Emil ho jen přátelsky plácne po zádech, ale jeho výzvu neakceptuje. Později mu toto gesto vyčtou, nelíbí se, že jen tak bez boje pustil Rusa dopředu, ale on ví své. S ostatními doběhli do cíle dalo by se říci v družném hovoru, s úsměvy na tvářích a bez velké námahy. Nezajímá ho vítězných 14:22, jen přemýšlí, zda se svým gestem nedotkl šestého Plancka, Dán ho ale ujistí, že dnes na postup neměl a stíhačka byla nad jeho síly.

Den před finále v Otaniemi. Emil chce být sám, přiběhne za ním ale Dana, celá vyplašená: „Už jsi viděl rozpis na zítra? Házím, zrovna když poběžíš pětku!“ Snaží se ji uklidnit: „A co je na tom špatného, spolu trénujeme, spolu i odzávodíme!“ „Já se nesoustředím, když ty běžíš. Uděláš z toho nervák, lidé zas budou celou dobu křičet. Bojím se, že prohraju!“ „Trpělivost nikdy nebyla Emilovou silnou stránkou: „Prohrálas už tolikrát, aspoň víš, jak se to dělá!“, vyštěkne na ni, Dana někam uteče a jeho mrzí, že byl na ni zlý. Je sám, ale ne na dlouho, přijde za ním státní trenér:

„Tak co poběžíš? Mimoun zaběhl rekord, Shade taky. To bude těžké vyhrát, snad by bylo lepší, kdybychom tě vyreklamovali ze zdravotních důvodů.“

Emil na něj vytřeští oči. Jak mu může tohle říci trenér a bývalý sportovec? Večer před závodem? Copak neví, jak ty roky před olympiádou dřel? Běhu obětoval vše, trénoval, když ostatní kapali vedrem, běhal, i když na něm mrzly zpocené hadry, vytvořil vlastní systém vytrvaleckého tréninku postaveného na opakovaných sprintech, tisíckrát dokázal, co v něm je a přesto mu věří tak žalostně málo?

Na druhý den se mu ani nechce odjet hned po poledni na stadión s celou výpravou. Potřebuje se soustředit, uteče do lesa, mezi stromy, kde nejraději trénuje, se snaží nalézt klid. Snaží se reálně hodnotit své šance, je to už jeho desátý závod ve Finsku, co se stane, když jednou nevyhraje? Shade ani Reiff neběželi desítku a jsou opravdu velmi rychlí. A co on? Třetí by mohl být, to ano. Kolem voní vřes a bzučí včely, pomalu se smíří, nalezne klid, do vesnice se vrátí usměvavý. Nerozhází ho ani bouřlivá cesta na stadion, všechny příjezdové cesty jsou ucpané, stačí ale, aby řidič jen ukázal, koho veze a lidé jim cestu vyklízejí sami. Satu-Peka je ve Finsku už přeci jen pojem a Finové ho mají rádi. Přemýšlí, jak se jim dnes odvděčí.

Se soupeři se potká až při rozcvičování. Zamává Mimounovi, pozdraví se s Reiffem a Anufrijevem, vezme si stranou Shadeho. Hlavní favorit je bledý jak stěna, Emil s ním probírá taktiku závodu. „Za žádnou cenu do čela během prvních dvou kilometrů!“ Němec kývá, ale duchem jaksi nepřítomný, buď nevnímá, nebo jsou jeho plány jiné. Finále oštěpu pořadatelé posunuli, celá plocha patří jen běžcům. Je 24. července deset minut po půl páté, závod na pět kilometrů byl odstartován. Kdesi v hlubinách stadionu se choulí Dana Zátopková, hlavu v dlaních, jen chvílemi se z burácení publika snaží odhadnout, jak si vede její Ťopek.

a je tu poslední kolo

Patnáct běžců se roztáhlo na délce téměř třiceti metrů, Emil s klidným svědomím na předposlední pozici, je mu jedno, jestli doma u rádia šediví milióny posluchačů. Běží přesně jak radil ostatním. Nechce se mu věřit svým očím, na čele se rvou Shade a Chattaway, Němec nestrpí ani na chvilku nikoho před sebou, od druhého kola je v čele a udává tempo. Emil si může nad tou taktikou hlavu ukroutit. Sám nechce obíhat celé startovní pole, počká si na konec prvého kilometru, za vedoucí pěticí se vytvoří mezera a on se do ní na rovince plynule zařadí. Ve skupině před ním se Shadem stále na čele běží Mimoun, Reiff, Chattaway a Parker. Emil má tempo rozpočítané na velmi rychlých 14:10, přesto má Shade na druhém kilometru čas nižší, 5:37,4. Emil váhá. Ví, že tempo je příliš rychlé, ví, co se obvykle stává v závěru běžcům, kteří odtáhnou celé závodní pole. Jenže on se nikdy neschovával a nechce se mu s tím začínat zrovna na olympiádě. Na 2200 metrech jde do čela, jenže Shade nepochopí a v zatáčce na konci rovinky útok oplatí. Emil si už nad tou teutonskou tupostí rve vlasy, přesto jde ale zakrátko opět do čela: „Herbert, komm zwei Runden mit mir!“ Shade buď pochopí, nebo už toho má také plné zuby. Nastává krátká chvíle zklidnění. Závod se vyvíjí jinak, než se předpokládalo. Očekával se boj nejrychlejší dvojice, ale nyní se odehrává nelítostná bitka celé vedoucí pětky. Tři kilometry za 8:30,4. Přes Zátopka jdou najednou Chattaway, Reiff i Mimoun. Shade přidá, tak tak se Emil stačí zachytit. Vidí odhodlanost, sílu a dychtivost ostatních a přestává věřit v bronz: „Vždyť já budu pátý!“ Rozhodne se vsadit na finiš, na závěrečnou čtyřstovku, zbraň, kterou si tak dlouho chystal, vylepšoval a pulíroval. Snad aspoň někoho předběhne.

Na 3200 metrech to ještě jednou zkusí Shade, ale už to nemá tu šťávu jako na začátku a ostatní ho uhlídají. Po závodě o něm němečtí novináři napíšou geschlagen – rozbit.

Mimoun narozdíl od ostatních před závodem Zátopkovi věřil. Drží se teď svého koně a společně s Emilem zlikvidují Reiffův nástup na 3500 metrech. Gaston se pokusí opakovat svou taktiku z Londýna, ale Emil už je o čtyři roky starší a nejméně o dvacet chytřejší. S přehledem smázne Belgičana, který najednou nemá proč běžet. Sice ještě kilometr váhá, pak ale zvolní a vybočí ven z trati na trávník, kde už nemusí nikam běžet. Zmrtvýchvstání prožívá Pirie, na chvíli zaujme i vedoucí pozici, pak se ale poslušně zařadí do skupinky, kterou opět vede Shade. Čtyři kilometry za 11:24,8. Všichni nabírají sílu před závěrem, Emil na čtvrtém místě, na záda mu dýchá Pirie. Němečtí reportéři řvou do mikrofonů: „Shade, Shade!“ Zvonec do posledního kola, Emil vyrazí.

s Mimounem v cíli

Sebere všechny síly, zabere naplno, předběhne ty tři před sebou. Vybičuje se k dalšímu úsilí, vystupňuje tempo, ohlédne se, aby zjistil, jaký má náskok. Nemá nic, ani metr, všechno nadarmo, předčasně se vyčerpal, ostatní tři se kolem něj mihnou a jako by nic ho nechají za sebou. Nechápe, co se stalo, mají snad všichni stejnou taktiku? Nebo jen zrychlil na několik kroků a nechal se ukolébat představou vlastního tempa? Nemá sílu zachytit se, opožďuje se, nejdříve dva, čtyři, pak celých šest metrů. V tu chvíli mu už nevěří nikdo. Do cíle zbývá necelých tři sta metrů, podaří se mu ztrátu snížit. Dvoustovka, všimne si, jak ti před ním nějak divně našlapují a svitne mu naděje. Teď už to není o taktice, prostě vrhne do boje vše, co mu zbývá. Zatímco ostatní nasadili předčasně na finiš a nyní vadnou, dere se Emil krok za krokem kolem nich a oni nemají sílu vzdorovat. Ještě nikdo neviděl takový závěr běhu na pět kilometrů. Bojují z posledních sil loket na loket, ale teprve teď je vidět, kdo je na tom nejlépe se silami. Emil získává centimetr za centimetrem, každým krokem zrychluje, jediný Mimoun má sílu vzdorovat a snaží se prodrat po levé straně za Emilem. Zachytí o Chattawaye, maličké vybočení, noha zachytí o obrubník a Angličan padá. Jen díky tomu zbude bronz na Shadeho. Emil se neohlíží, už je v čele, už ví, že bude první, přesto dává vše do posledních kroků. Propadne cílem, Mimoun v těsném závěsu za ním.

Dana se soupeřkami ze spřátelené země

Dana slyší ohlušující řev doprovázející závěrečnou fázi závodu, o výsledku ale nic neví, nemá se koho zeptat, co má nohy, je nahoře na tribunách. Když vše utichne, sebere odvahu, vystrčí hlavu na chodbu, potká sovětského trenéra Romanova. Kouká na ni nevěřícně, nechápe, že se nešla podívat. Oštěpařky už se řadí k nástupu, když potkají běžce, které zrovna odvádějí za slavnostního ceremoniálu. Dana vlepí Emilovi pusu, sebere mu medaili a než stačí protestovat, už si ji cpe do pytle, prý pro štěstí.

Ne že by mu na tom moc záleželo, ale neměl tu medaili na krku ani pět minut: „Všechno, co za něco stojí, nám ty ženský seberou“, myslí si ještě pod sprchou, když najednou klapnou dveře. Aspoň tady by nám snad novináři mohli dát pokoj, snaží se maskovat ručníkem, ale je to jen vedoucí naší výpravy: „Dana hodila padesát metrů!“ Emil zapomene na ručník. „Vždyť to by musela hodit rekord!?“ „Hodila, náš i olympijský! A hned napoprvé. Rusky úplně ztvrdly!“

vítězný hod Dany Zátopkové

A tak také tím prvním hodem vyhrála Dana Zátopková olympiádu. Finové si potřetí vyslechli československou hymnu, asi ji už skoro znali zpaměti a to ještě netušili, že je čeká ještě čtvrtý poslech. Emil si jako všichni chlapi tak trochu přisvojoval zásluhy na Danině medaili, když se pokoušel tvrdit, že tak dobře hodila v nadšení nad jeho výkonem. To se Dana už skoro rozzlobí: „Tak si zkus nadchnout nějakou jinou, jestli ti hodí padesát metrů!“ Emil jen zakroutí hlavou, jako že s těma ženskýma opravdu není řeč a odkluše trénovat. Ještě ho čeká maraton.

Dav Schovánek foto
  • přečteno: 10289/10026×, 9 komentářů
Závod století Závod století Závod století Závod století Závod století

Hodnoť článek

5 z 5 hvězd líbí se mi (20 hodnocení)

Bookmark and Share

Vložit komentář Vložit komentář

Karolína | 5. 9. 2013 9.05 hod. | 89.24.231.xx
Davide, nádhera, díky!! radost a slzy v očích jako bych tam byla :-)

MichalCh | 30. 8. 2013 23.48 hod. | 46.13.59.xxx
Mně z toho přímo vystřelovaly nohy! Skvělý popis závodů, lepší jak přímý přenos!

Gumofka | 30. 8. 2013 15.02 hod. | 80.188.171.xxx
Celou dobu co jsem to četl mi bušilo srdce, jak kdybych u toho na stadionu byl..nádherný

Don Miro de Sitges | 30. 8. 2013 11.12 hod. | 80.254.154.xx
Skvělé jako vždy!!!
Snad jen dodat , že Emilův vítězný čas 14:06,72 byl novým olympijským rekordem již druhým po desítce na těchto hrách.
Běhu zdar z Katalánska
Miro

Dusan | 29. 8. 2013 14.48 hod. | 89.233.173.x
Dave, opět skvělé, čtu to dojat, jedním dechem, přidávám se určitě k Jirkovi, koupím jich 10 a budu rozdávat k svátkům a narozeninám, jednak souhlasím, že k Emilovi v tomto máme dluh, jednak je to prostě úžasné a velmi emotivní čtení. Na HitHitu by to asi nebyl problém, koukni jak si tam vede Luboš Brabec, po 2 dnech ze 45ti má už skoro třetinu, a to je jeho kniha pro většinu kupců "blackbox".
Ale jak říkáš, nejdřív dopsat. :-)
Btw technická: Tato kapitola není zařazena k kategorii "Emil Zátopek".
A něco na doplnění – vyhledejte si tohle video: MpI9La38qXc

12HONZADE | 28. 8. 2013 19.19 hod. | 77.48.73.xxx
No dane, fakt nervy..:)... snazil jsem se zapomenout, jak to bylo:) a prozit to s tebou napoprve.. moc hezky.. no jako vzdycky!:)
12:)

dav | 28. 8. 2013 16.09 hod. | 78.102.206.xx
Díky za kladná hodnocení a pochvalné reakce!
to Jirka: tyhle úvahy jsou zatím předčasné, nejdříve to chci dovést do nějakého konce, pak se uvidí :-))

Jirka | 28. 8. 2013 14.10 hod. | 109.107.210.xxx
Dave, parádní – zase jsem to přečetl na jeden nádech.
Nedotáhneš to nakonec do podoby knihy? Neuvažoval jsi o tom, že bys vyzkoušel sbírku pomocí HitHit.com? Miloši Čermákovi to vyšlo a na tohle by i já rád přispěl....

running turtle | 28. 8. 2013 12.54 hod. | 193.228.234.xxx
...... to zas byly nervy ............... :)
Náááádhernýýý článek.

prohledávání Běžeckých článků


inzerce

Běžecká literatura

všechny články Běžecká literatura

Anketa – hlasuj i ty!

kde se diskutuje

  • Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj tréninkový plán na tempu, které jste schopni udýchat : Jsem 50letá ženská, která začala před rokem běhat, aby podpořila dceru a tak mě to chytlo, že se…»
  • TF – laktát – aerobní práh – bod varu : Teprve ve svých 40+ letech začínám zjišťovat co se vlastně děje v mém těle. Dřív mi to běhalo tak…»
  • Nohy hore : Také jsem po 30ti letech začal sportovat. V listopadu 2016 jsem začal běhat a nyní běhám 10-12 km …»
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Pěkný článek. Mluvíš mi z duše Miloši.Díky. »
  • Běh v nás probouzí to nejlepší a učí nás naslouchat, vidět, slyšet a konat : Krásný článek, i když je napsaný před lety, stále má co říct:-) »

inzerce

běžecká škola

Běžecká škola ve firmách eshop Běžecké školy Dámský běžecký klub

rubriky běžeckých článků

autoři běžeckých článků