Rychle nebo pomalu? Hlavně běžte na stranu!
Další týden mé běžecké přípravy na půlmaraton v Hradci utekl, jeden závod za mnou, dva přede mnou. Takže závodní dojmy a zážitky očekávejte až příště, ať je to všechno hezky pohromadě.
Markéta, Běžecká škola a Dámský běžecký klub vás zvou k účasti na 1. ročníku Hradeckého půlmaratonu.
Prostě pořád pomalu! A pak teprve rychle.
Pořád, ale opravdu pořád někde čteme, jak máme běhat pomalu. Pořád si to opakujeme, pořád na to myslíme a pak? Pak stejně pelášíme jako o život. To já takhle v neděli, na kterou mám předepsané 20 min vyklusání, jsem si řekla, že zkusím ostré tempo. Bláznivá myšlenka, že 20 min je krátká doba, a že to zvládnu, ovládla můj běh. Prvních 10 min to bylo sice náročné, ale rychlé. Zbylých 10 min to bylo nejen náročné, ale i pomalé.
Takhle utahaná jsem se snad z běhání ještě nikdy nevrátila, bylo to, jako by mě někdo praštil palicí přes hlavu, přejel nohy a ufoukl plíce. A stejně vám to každému doporučím. Zkuste to, dejte si třeba těch 20 min běhu a hned na začátku vyběhněte hodně rychle. I když pak už nebudete moct, vytrvejte a zvládněte tu předem určenou hodnotu. Bude to nepříjemné, otravné, obtížné a neskutečně namáhavé, ale už nikdy nepřepálíte na závodě start. Bude vám jedno, že kolem vás všichni běží a vy se tak zlehka rozbíháte, protože oni po 1 -2 km odpadnou a vy budete moct pořádně zrychlit.
Osvícená touto zkušeností jsem se podívala na svoje záznamy z loňska, kdy jsem uběhla průměrně 3 km, úplně maximálně 5 km, to bylo už ale hodně na krev. Radost se vždycky dostavovala až po běhu, při něm jsem zažívala utrpení. A víte, co jsem zjistila? Nejrychlejší byl zpravidla ten první km, ten byl o 30 – 60 s/km rychlejší než ty zbylé. A to je přesně ono. Takže jedno velké ponaučení, pokud si chcete užívat i běh, začínejte pomalu. Osobně to tempo poznám tak, že se mi zdá až příliš pomalé, že kdybych ještě o chlup zpomalila, tak snad už jen stojím na místě.
Hlavně jděte na stranu.
Pročetla jsem před závodem spoustu článků, jak se chovat, co jíst, co pít, kdy být v areálu, co mít na sobě, jak pak regenerovat. Ale jednu věc jsem nenašla nikde. Ohleduplnost! Jasně, že máme myslet i na ostatní, že když se někomu neudělá dobře, máme se o něj postarat, že se máme koukat, abychom někomu nešlápli na nohu nebo do něj nevrazili, ale… A možná to bude znít nepříjemně, arogantně, ale je to prostě tak. Když už nemůžeme běžet a musíme přejít do chůze, měli bychom jít na stranu!
Běžela jsem sice teprve druhý závod, ale už jsem se několikrát málem rozplácla. To když člověk běžící přede mnou z ničeho nic zastavil. Pardon, ale nejen, že oběma hrozí úraz, ale přinejmenším to rozhodí tempo, které se pak špatně vrací zpět. To samé platí, i pokud je některá část cesty lepší než jiná a využívá ji někdo, kdo jde a chudák běžec se pak musí kodrcat po obřích kočičích hlavách, jako jsou na náplavce a bedlivě sledovat každý krok, aby si nevymknul kotník.
Určitě pochopím, že si teď někdo pomyslí, co si to dovoluju psát, když někdo běží pomalu, tak je to přece taky účastník závodu a má právo si jít, kudy chce a zastavit, kde chce a kdy chce. Jenže to je právě ta ohleduplnost! Třeba za mnou běží někdo, kdo ještě může a já ho takhle rozhodím a připravím o cenné sekundy a to bych, já osobně, opravdu nerada.
Tak běhu zdar a příští týden zase nazdar!
Vložit komentář
SlavoK – naprostý souhlas. Rozehřátí před závodem je základ. Proto je dobré účastnit se přípravných závodů, aby si běžec vytvořil/obnovil předzávodní rituály. Líbí se mi a používám zkratku z tréninkových plánů – RRR – rozklusání (20 min), rozcvičení (+ ABC), rovinky (5-10x).
Jsem asi extrémista (jak vyšlo z doporučení a místní ankety), ale 60min je pro mě minimum. A je jedno, jestli je to 1500m nebo maraton. Na velkých akcích si dávám i většího fóra, protože 15 minut vezme fronta na záchod a řazení do koridorů. :)
SlavoK, to by asi bylo lepší, ale zatím jsem tedy startovala na závodech, kde jsem pak stejně nějakou dobu trávila v koridoru, kde nebylo místa k hnutí nebo naopak byla zahřívací rozcvička a pak se šlo rovnou na start :) Někdy to zkusím, díky :)
Tak ono je snad lepsi se pomalu rozbehat PRED zavodem, nez si to nechat na prvni kilometry zavodu a koukat jak ostatni co nebyli lini se rozvcicit bezi daleko pryc dopredu a ja uz je nikdy nedobehnu. ;-)
Monico, já se taky strašně těším. I když to bylo v úterý šílený – závod se odstartoval, všechny vypálily a já tam hopkala sama, úplně poslední... Ale přišel 2.km, rozběhly se nožky a do cíle jsem doběhla nějak 80 ze 120 :)
PaKo, to ono je před během lepší obějít ty strany všechny, malou, velkou a pak ještě jednou tu malou, ať je klid :) A nebo si začni říkat, že "Všechno je jen v hlavě! :) Třetí možností je: považovat to za novou sprinterskou tréninkovou techniku :)
Na stranu je vhodné si dojít i před během. Během posledního měsíce jsem musel 3x přerušit či kvapně ukončit běh z důvodu zrychlené peristaltiky! :-)
Moc se na tebe do Hradce těším, jak si hezky pomalu zaběháme :D
